pátek 29. ledna 2010

Magnifique Werther

Tato inscenace - a pro Paříž nová produkce (premiéra 14.1.2010) - nahradila Werthera režiséra Jurgena Rosse, která zde byla naposledy k vidění v loňském roce.
Režisérem produkce je filmový a televizní režisér Benoit Jacquot (operní diváci budou znát jeho Toscu s Angelou Gheorghiu a Robertem Alagnou z roku 2001), scénografem je Charles Edwards.
Pojetí inscenace je klasické, jednoduché. V podstatě tak, jak předepisuje libreto. Scénicky asi nejzajímavější mi připadalo místo, kdy Charlotta na konci 3. dějství vybíhá ze svého domu do sněžícího večera, ve 4. dějství je pak na scénu přistavena Wertherova místnost, která se ze zadní části jeviště postupně blíží dopředu a okolo které sněží. Z hlediště, hledaje svého Werthera, pak k jevišti míří Charlotta.


Režisér nepochybně kladl důraz na hereckou stránku, vztahy mezi jednotlivými hrdiny. Výhodou pro něj byli i pěvci, které měl k dispozici. Prakticky všechny role byly obsazeny skvěle - herecky i pěvecky.
Werther Jonase Kaufmanna je dalším triumfem tohoto pěvce. Jeho Werther je člověk melancholický, citlivý, jemný, vášnivý, zoufalý - dokonalým ztělesněním hrdiny. Jeho tmavá barva hlasu dokáže vystínovat všechny tyto emoce. Hlavní přednost Jonase vidím právě v dokonalé souhře hlasu, mimiky, gest.

Charlotta Sophie Koch je žena na první pohled snažící se držet emoce na uzdě, ale přitom vášnivá. Trochu mě překvapilo, že tato postava si drží už od počátku skoro úplný odstup od svého manžela (tady mám na mysli úplný počátek 2. dějství ještě před setkáním s navrátivším se Wertherem). Klíčovou scénu ve třetím dějství zvládla paní Koch obdivuhodně, má nádherný, sytý hlas.


Milým překvapením pro mě byla Anna-Catherine Gillet v roli Charlottiny mladší sestry. Svým herectvím, půvabem, mládím a samozřejmě pěveckými kvalitami byla tou pravou Sophií.
Jediným ze čtyřlístku titulních představitelů, který zpíval i v minulé inscenaci, je Ludovic Tézier v roli Alberta. Vážný, noblesní, dobrý muž. Takový je jeho Albert.
V menší roli správce mě ještě zaujal výrazný Alain Vernhes.
Orchestr pod vedením Michela Plassona excelentní.


Mé pocity z pařížské národní opery jsou jednoznačně kladné - tato budova si mě získala, je sice moderní, ale nepůsobí neosobně nebo chladně, publikum je srdečné a nebojí se dát nahlas své emoce, nepůsobí snobsky a nijak svázaně. Prodavači programů se chovají v podstatě jako kameloti - nahlas vykřikují a nabízejí program. Mě se to moc líbí, ale u nás si to moc představit nedovedu.


Jules Massenet: Werther
Opéra Bastille, 23. ledna 2010

Osoby a obsazení:
Werther: Jonas Kaufmann
Albert: Ludovic Tézier
Charlotte: Sophie Koch
Sophie: Anne-Catherine Gillet
Správce: Alain Vernhes
Schmidt: Andreas Jaggi
Johann: Christian Tréguier
Bruhlmann: Alexandre Duhamel
Katuška: Olivia Doray

Orchestre De L'Opéra National De Paris, dirigent: Michel Plasson
Režie: Benoit Jacquot

1 komentář:

bianca řekl(a)...

Dodatečně lituji, že jsem se nenechala přemluvit k cestě do Paříže. Sice jsem viděla operu v televizním přímém přenosu, ale to se samozřejmě "živému" zážitku nemůže vyrovnat. Jonas Kaufmann je přímo ztělesněním Weŕthera. Myslím, že v příští sezoně ho bude zpívat ve Vídni, tak to si určitě nenechám ujít.