neděle 24. ledna 2010

Brněnská Aida – domyslete si jen koně a máte představení hodné MET


Ante scriptum: fotografie z představení jsou ze stránek NDB a jsou na nich pěvci z minulé premiéry. Vložila jsem je sem hlavně kvůli scéně a kostýmům. Další fotografie najdete na stránkách NDB.

22. 1. se v brněnském Janáčkově divadle uskutečnila obnovená premiéra Verdiho Aidy v režii pana profesora Václava Věžníka. Protože všechny dosavadní premiéry v této sezóně měly vysokou úroveň, byla jsem zvědavá, jak obstojí tato. Řeknu to třemi slovy, která jsem (nejen já) vyslovila za každou zataženou oponou – „To je nádhera!“ Nic jiného jsem ani z úst lidí, kteří seděli kolem mě, kteří si povídali ve foyer… neslyšela.

Otevře se opona a před Vámi se objeví obrovský palác v podobě vysokého schodiště různě tvarovaného v barvách červeného mramoru. Tato scéna zůstává po celou dobu představení a to s malými obměnami – spuštěním nebo vytažením pohyblivých kulis, přistavením nábytku, otevřením dveří ve spodní části chrámu, jiným nasvícením. Nad tím bych se ráda pozastavila, protože práce, kterou osvětlovači předvedli, byla vynikající. Na jeviště se s každou další scénou promítala jiná textura, takže statické kulisy dostávaly novou tvář. Nejdříve byla vždy tma, pustilo se promítání a pomalu se přidávala světla, takže to, co bylo předtím špatně rozpoznatelné, protože bylo osvětleně jen částečně, se najednou objevilo. Opět originální hra barev a síly světla. Asi nejpůsobivější bylo vyslýchání Radama, kdy v chrámu viselo nahoře velké oko v trojúhelníku a ve chvíli, kdy kněz vyřkl první obvinění, bylo osvíceno silným světlem.


Všichni byli oblečeni do nádherných klasických kostýmů, kněží je měli honosné, lid pak méně zdobné, přesto ta jednota ve stejnokrojích působila impozantně. Napočítala jsem, že během Triumfálního pochodu se na jevišti vystřídalo asi 148 lidí – hlavní sbor, pomocný sbor, 28 lidí z baletu a 2 sólisté, komparz a 8 pěveckých sólistů. Nebylo nijak obtížné je spočítat, sbor stál bez hnutí, ostatní přicházeli ve skupinách vždy v sudém počtu.


Orchestr hrál bez chyby příjemným tempem, co do hlasitosti, asi za to mohlo moje místo na balkóně úplně nahoře na boku, že jsem občas špatně slyšela některé sólisty, protože mi lidé z přízemí říkali, že všechno slyšeli dobře, takže příště se pokusím dostat někam dolů, abych to měla všechno, jak má být. :-) Pan dirigent Kyzlink už patří zcela neodmyslitelně k tomuto orchestru a je dost cítit, že se s ním dobře zná, že hráči přesně znají jeho pohyby a myšlenky. Totéž platí i o sboru a sólistech. Jestli mu jednou utekli za celý večer, tak je to asi všechno.

Když přejdu k sólistům večera, začnu postavou Posla. Měla jsem radost, když jsem v programu viděla, že bude zpívat pan Petr Levíček. Menší radost nastala, když jsem v libretu téměř marně hledala part Posla. :-) 4 věty a konec. Vešel na jeviště, zazpíval a, než jste se nadáli, měl part za sebou. Ale i ty tři věty stály za to!

Daniela Straková-Šedrlová svým mohutným hlasem zazpívala roli kněžky a docela mě mrzelo, že jsem ji za celé představení ani na děkovačce nenašla. Její hlas mám velice ráda, má svou osobitou barvu a všechny party zvládá s lehkostí.


Nejvíc jsem se těšila na dvě osoby, jednou z nich byl Vladimír Chmelo v roli Amonasra. Ze všech měl asi nejzajímavější kostým, ve kterém jsem ho hodně dlouho nemohla ani poznat. :-) Mám pocit, že vždycky, když zpívá, jako by mluvil. Jde mu to úplně samo. Totéž jsem zažila při včerejším představení. Když k tomu přidám dech beroucí duet s Aidou v druhé polovině představení, výsledek překonal očekávání. (příští týden odjíždí do v rozhovoru zmiňované La Scaly, aby opět vystoupil v opeře Z mrtvého domu, kterou zpíval na podzim v MET)

Smekám hluboce před osobností pana Richarda Nováka za jeho roli Ramfise. Jednak bezchybně zvládl svůj part, jednak musel nejednou vystoupat po tom obrovském schodišti nahoru bez zastavení. Když jsem stála po představení na jevišti a scénu si prohlédla z blízka, udivuji se, že to dokázal. Nikde není žádné zábradlí, schody nejsou sice vysoké, zato trochu širší a je jich hodně.


Jan Šťáva (student brněnské JAMU) za svou roli Krále sklidil zasloužený potlesk. Je to sympatický mladý muž a rozhodně ho budeme v budoucnu vídat častěji. Jsem zvědavá, jak bude jeho pěvecká dráha pokračovat.

Denisa Hamarová byla Amneris jak se patří. Vysoká, štíhlá a krásná. Skvěle měnila svůj hlas podle nálady, hrála přesvědčivě milující i nenávidějící ženu. Nejednou jsem začala uvažovat, jestli ji mám zatratit, nebo litovat. Možná to je první Amneris, která ve mně vyvolala soucit. Pokud to takto zamýšlel pan režisér, rozhodně se mu to povedlo!


Michal Lehotský zazpíval s nádhernými výškami roli Radama. Trochu mi přišel statický, ale ve spojení s ostatními podal vynikající výkon.

Aida v podání Csilly Boross nastavila vysokou laťku paní Dagmar Žaludkové, která zpívá v této roli alternaci. Jsem hodně zvědavá na její Aidu. Paní Boross byla ústřední postavou celého děje, i když stála někde na kraji, nezpívala, neměla zrovna žádný důležitý režijní moment, nešlo si jí nevšimnout. Ritorna vincitor jsem slyšela v jejím podání potřetí a je mi líto, že jsem byla na balkóně, protože jsem jí nemohla vidět tak úplně do tváře. Hlas se jí „chvěl“, jako by skutečně plakala, s čímž jsem se setkala podruhé i ve třetím dějství v duetu s Amonasrem. Skvělé režijní pojetí vytvořilo velmi silnou atmosféru, když s posledními tóny Ritorna vincitor odcházela pomalu z jeviště a závěrečné výšky zazpívala už ze zákulisí jako ozvěnu... Svou nevýhodu to mělo v tom, že nebylo možné zavolat „Brava“ :-D, protože se pak hned zavřela opona a ona to nemohla slyšet. :-( Ve 3. Dějství, když zpívá o své krásné zemi, kde všechno kvete, je stín…, dojímala svou písní k slzám. Všichni seděli nehnutě a tiše poslouchali její hlas, který z obrovského fortissima dokázal přejít do téměř neslyšitelného piana a to naprosto lehce. A závěrečné „O terra, addio“ bylo jen třešničkou na dortu. Aida se v pyramidě pohybovala, jako by byla zraněná, sotva popadala dech, nemohla se udržet na nohou… nádherné do posledního tónu.


Děj příjemně doplňovaly všechny balety, které se na scéně vystřídaly. Před Amneris tančilo 8 „etiopských chlapců“ s holemi a měli dost obtížnou choreografii. Kromě tanečních prvků museli zvládnout zaráz udeřit několikrát holí o zem, případně dva proti sobě… jen jednou se rozešli, ale vyšlo to v rytmu a nerušilo to celkový dojem. Balet při triumfálním pochodu včetně sólistů vás zabral do děje, že jste si najednou posteskli, že už je vlastně jeho konec, proč ho Verdi nesložil delší? :-)


Duet Aidy s Amonasrem, jak jsem napsala, bral dech. Chmelo je o trochu vyšší než paní Boross, ale ve svém kostýmu vypadal oproti ní mohutně. Aida tak v celém duetu působila jako křehká zranitelná mladá dívka a Amonasro vedle ní jako obrovský vojevůdce, který má sílu, moc, je v oděvu, který vypadá děsivě, skoro až barbarsky… nechtěla bych ho potkat ve dne, natož tak v noci! V Aidě byla nevinnost, v Amonasrovi velmi působivě krutost a touha po pomstě. Když pak vytáhl nůž a zaútočil na svou dceru, všichni strnuli hrůzou. Tak dokonale to měli sehrané, že mohl skončit s ostřím jen kousek od ní a nic jí neudělal (což ani neměl v úmyslu). Krve by se v nás ale nedořezal.
Následný duet Aidy s Radamem byl plný emocí, že v jednu chvíli by člověk toho mladíka nenáviděl – miluje Aidu a není schopen pro ni něco obětovat? Režijně to byla napínavá scéna až do úplného konce, kdy Radames souhlasí, že s ní odejde. Už by skoro nikdo ani nedoufal, že to takhle dopadne.


Výslech byl přímo děsivý. Pod osvětleným okem stál Radames v poutech, z každé strany ho na řetězu držel jeden strážce, Amneris byla na schodech nedaleko a pan Novák (Ramfins) zpíval ze zákulisí svůj part do mikrofonu. Poprvé se ozval z reproduktorů na obou stranách, pak vždy jen na jedné. Oko bylo nasvíceno z toho směru, odkud „šel hlas“ a sbor odpovídal schovaný za kulisou chrámu.

Závěrečný duet Aidy a Radama byl ve stínu, světlo dopadalo jen na ně, na kulisách nahoře přibyl ještě velký trojúhelník a celá stavba tak připomínala obrovskou pyramidu. Sbor zpíval ze zákulisí a na konci se nahoře na schodišti objevila Amneris, aby dala Radamovi rozhřešení. Velmi působivý moment.

Nebylo možné ani spočítat, kolik následovalo opon – 10 nebo víc? Bravo, brava, bravi se ozývalo hledištěm s příchodem každého sólisty, největší aplaus sklidili Lehotský, Boross a hlavně pan Chmelo, což mě velmi příjemně překvapilo! Zdá se, že už brněnskému publiku chyběl během svého účinkování v MET. :-) Když vstoupil na jeviště pan profesor Věžník, všichni začali skandovaně tleskat a celé hlediště povstalo, aby mu vzdalo úctu. Jedna paní, která seděla za mnou, velmi dojatě komentovala celou situaci – „To je nádherný zážitek, skandovaný potlesk vestoje, to se nezažije pokaždé, dnes to bylo opravdu mimořádné...“ Ano, bylo to skutečně mimořádné představení. Pokud si mohu dovolit srovnání s MET, odkud někteří z nás viděli docela nedávno přímý přenos stejné opery, jediné, co by Brnu chybělo, jsou koně na jevišti. Janáčkovo divadlo předvedlo úplně všechno, co umí – od pěveckých výkonů, přes herectví, absolutní sehranost všech sólistů, sboru, komparzu, výkony orchestru a dirigenta, osvětlovačů až po tvůrce kulis a ty, kteří je během představení proměňují. Nejednou se mi stalo u jiných verzí Aidy, že mi už přišla druhá polovina hrozně zdlouhavá… tentokrát jsem si však doslova vychutnávala, že tato opera je tak dlouhá (snesla bych i delší)!

Přijďte se na Aidu podívat, opravdu je to představení, na které budou všichni hodně dlouho vzpomínat, a věřím, že toto není poslední obnovená premiéra, že za pár let se s ní setkáme znovu!


Zleva: Prof. Václav Věžník, ředitel NDB Daniel Dvořák a umělecký šéf opery Janáčkova divadla Rocc

Když jsem se dívala do programu, kdy už byla Aida v Brně inscenována, našla jsem, že pan profesor Věžník režíroval tuto operu už v roce 1961 (premiéra byla také 22. 1. :-D) , 9. října 1993 proběhla další premiéra jeho Aidy, kdy už kostýmy dělal rovněž Josef Jelínek a 12. 1. 2003 byla uvedena Aida, jejíž obnovenou premiéru jsem nyní shlédla. Obdivuji umění pana Věžníka, který letos v srpnu oslaví neskutečných 80 let (vůbec na ně nevypadá, když s ním budete mluvit, setkáte se s člověkem plným života, který se umí zasmát, dá se s vámi do řeči...). Přeji mu hodně zdraví, stále tolik optimismu a ještě mnoho poct jeho nádherné práci!

PS: Dovolím si jen malou třešničku na dortu - mezi osobnostmi, které se zúčastnily premiéry, byl i pan Peter Dvorský. Velice dlouho jsem si přála tohoto člověka vidět naživo a včera se mi splnil další operní sen - mluvila jsem s ním, mám podpis i fotografii. Musím jen dodat, že má krásný úsměv a je to sympatický člověk! :-)



Dirigent: Jaroslav Kyzlink
Režie: Václav Věžník
Výtvarník scény: Vladimír Soukenka
Výtvarník kostýmů: Josef Jelínek
Sbormistr: Josef Pančík
Choreografie: Zdeněk Prokeš

Premiéra 12. ledna 2003 v Janáčkově divadle
Obnovená premiéra 22. ledna 2010 v Janáčkově divadle

Aida: Csilla Boross
Radames: Michal Lehotský
Amneris: Denisa Hamarová
Il Re: Jan Šťáva
Ramfis: Richard Novák
Amonasro: Vladimír Chmelo
Sacerdotessa: Daniela Straková-Šedrlová
Il Messaggero: Petr Levíček
Baletní sólo: Eva Šeneklová, Michal Pimek

4 komentáře:

Dana Šimková řekl(a)...

Recenze v německých novinách: http://www.csillaboross.com/cs/articles-artikel-lanky-cikkek/37-cikkek/65-de-aida-merker

bianca řekl(a)...

Se zájmem jsem si přečetla zmiňovanou recenzi v Neue Merker ( www.der-neue-merker.at - rakouský měsíčník, který přináší recenze na všechna představení Wiener Staatsoper a některá představení v sousedních zemích, včetně ČR ( zejména Brno, kam to mají diváci z Vídně hodně blízko) a SR( Bratislava). Recenze skutečně po všech stránkách pozitivní.

Vlasta řekl(a)...

Viděla jsem tuto inscenaci Aidy v Brně před téměř sedmi lety.Byl to silný zážitek. Výprava překrásná ,kostýmy víc jak nádherné .Dodnes si uchovávám programní knížečku, kde jsou mimo jiné otištěny zmenšené kopie kostýmních návrhů pana Josefa Jelínka pro všechny postavy,dokonce i pro jednotlivé scény.Úchvatné.Obsazení Aidy a Radamese je v dnešní době jiné , ale v dalších rolích se z části objevují titéž pěvci jeko před pár lety.Určitě se chystám na některé z dalších provedení.

Anonymní řekl(a)...

Dano, byla jste na Aidě 27. 3.? Jak se Vám líbila paní Urbanová? Seděl jsem v 2. řadě. Paní Urbanová byla pro mě velkým zklamáním - v 2. řadě jsem ji téměř neslyšel, v duetech s Boross neměla absolutní šanci. Její role mi přišla silně nevýrazná a až na scénu se soudem jsem jí tleskal velmi opatrně. Pro mě je nejlepší Amneris paní Zerhauová!
Petr