sobota 14. listopadu 2009

Mimořádně nádherné představení v Brně!!!


Pátek 13. Pro spoustu lidí je to den plný smůly, v Itálii je to den plný štěstí. Sice jsme v České Republice, ale hrála se italská opera, takže rozhodně štěstí všem přálo! 13. 11. se v Janáčkově divadle uskutečnila premiéra dlouho připravované Pucciniho opery Madama Butterfly. Říkám předem - to se musí vidět!!!


Jako mě osobně dokáže uchvátit Zeffirelliho scéna a režie proto, že je na jevišti spousta zajímavých kulis a oko neví, kam by se dříve podívalo, čím by se pokochalo, v Brně mě uchvacuje přesný opak. Během tohoto kalendářního roku jsem shlédla 3 nové inscenace - Eugena Onegina (4x), Macbetha (2x) a Madama Butterfly (zatím 1x). Ve všech třech je scéna velmi jednoduše udělaná a umožňuje divákům využít vlastní fantazii. Spousta věcí se naznačí jen mírně a je jen na nás, zda si toho všimneme, nebo ne (musím se přiznat, že až teď napočtvrté jsem viděla spoustu "nových" věcí v Oneginovi a dívám se na tu operu zase jiným pohledem). Mám pocit, že takováto představení potřebují minimálně dvě shlédnutí, abyste si všechno pořádně prohlédli a našli vše, co je na první pohled skryté! Za to, že tyto inscenace stojí za několikanásobné shlédnutí, dám ruku do ohně :-)!


V Butterfly se před vámi otevře úplně jiný svět vytvořený zajímavou scénou, nebo kdo chce, může zavřít oči a jen vnímat hudbu (ale o hodně se ochudí!!! :-D). Na kraji jeviště je menší bazének (jezírko) s rybičkami (bohužel umělými, neb originálním se moc nechtělo údajně plavat). Na jedné straně roste rákosí a vedle něj je malý vodní mlýnek, takže hladina se pořád vlní a vytváří tak zvláštní světelné obrazy. Na druhé straně je ve vodě několik kamenů, po kterých se dá přejít na druhou stranu. Scéna je velmi prostě udělaná. Místo domku s posuvnými stěnami je na jevišti jedna "stěna" z pohyblivých tyčí svisle zavěšených na jiné vedorovné a jimi pořád někdo prochází, odhrnuje je... Scénu doplňuje několik vysokých a nízkých "stolků" na sednutí, schování se pod ně... Skvěle byla vymyšlena opět světla a využití stínů a odrazů vodní hladiny. V předehře před posledním dějstvím se na oponu promítají plynoucí mraky v měsíční záři - nádhera!


O scéně se dnes musím rozmluvit mnohem více! Janáčkovo divadlo má teď tolik technických možností, které by nám mohlo závidět každé jiné v republice. Kromě otáčivého jeviště, které se skoro "nezastavilo" za celou operu, máme novou velkou skvělou věc a to je možnost vyzdvihnout určité části jeviště a utvořit tak několik různých úrovní od sebe oddělených. (moc tomu nerozumím, ale přijeďte se na to podívat, to všude neuvidíte!) Během letošních "operních prázdnin" proběhla v divadle jedna z etap rekonstrukce a mezi její výsledky patří i tohle! (pár fotografií z rekonstrukce najdete přímo na stránkách divadla http://www.ndbrno.cz/pro-media/aktualne-z-divadla/rekonstrukce-janackova-divadla-od-1-6-do-30-9-2009/)


Kostýmy a choreografie byly dobře vymyšlené. Všichni "Japonci" chodili takovým tím drobným krokem (i během děkovačky!!! :-D) a měli na sobě krásná kimona. Každý mimo to vlastnil svůj vějíř, se kterými vytvořili velmi zajímavé kreace (je hodně zajímavé porovnávat vějíře v Brně s MET v Turandot...). Úchvatný kostým měl hlavně strýc Bonzo! Z něj šla skutečně hrůza. Role chlapce byla také velmi dobře vymyšlená (možná tu byla trochu inspirace Butterfly z MET... neviděla jsem ji, proto nemohu moc dobře posoudit). Po jevišti chodil trochu větší chlapec (rozhodně ne dvouletý) a držel v ruce panenku, kterou nejednou jeho matka objímala a k ní promlouvala, takže živý chlapec dával panence "život" - on dýchal a hýbal se za ni (v MET to byla loutka, že?).


Takže všichni, kdo vymysleli scénu, režii, kostýmy, choreografii, všichni mají můj velký obdiv!


A po hudební stránce? Jak zazpívat a ztvárnit takové role? Pinkertona - "potvoru", která si hledí jen sama sebe, neohlíží se na ostatní, touží jen po vlastním potěšení a v této inscenaci na konci nedojde k žádné "proměně" (jako třeba Onegin...), Butterfly - patnáctiletou nevinnou dívku, která se pro jediného muže vzdá všeho, je zatracena svými příbuznými, opuštěna manželem a pořád doufá, že se k ní vrátí, a pak najednou všechno jedním okamžikem ztratí, Suzuki - "dobrou duši", která zůstane věrná do poslední chvíle, snaží se pomoci své paní vydržet všechny útrapy jejího života, konzula, který by rád všechno, co se stalo, změnil, ale nemůže, ví, že pro to udělal, co mohl, ale všechno se odehrálo úplně jinak, a on má být tím, kdo Butterfly řekne hrozné zprávy... Jak zahrát takové role, aby byly věrohodné?


V roli Pinkertona se představil slovenský tenorista Peter Berger (mnou neustále vychvalovaný Lenský). Peter má skvělé umění zahrát milujícího muže a pak najednou "padoucha" tak dobře, že by mu člověk jeho činy i odpustil. Má velmi příjemný hlas, který umí pohladit po duši, způsobit, že vám běží mráz po zádech, že nemůžete dýchat i že přestanete vnímat, co se děje na jevišti a v myšlenkách se ocitáte úplně někde jinde.
Během jednoho večera před námi stál egoistický "nafoukaný" Američan, který musí získat každou krásnou dívku, aby si připsal další trofej a měl se čím chlubit, který je schopný si vyfotit chvíle "radosti", kdy snad i on propadne tomu tajemnému kouzlu mladičké Butterfly a nechá se unášet její krásou a nevinností, zároveň i chvíle největší "bolesti", kdy se vrátí po třech letech na totéž místo a není schopen pohlédnout své ženě do tváře, protože poznal svou obrovskou chybu... Objeví se před námi muž, který prožívá svatební noc se svou krásnou Butterfly, který utírá jemně její slzy a pomáhá jí zapomenout na všechno zlo a strach, které se ukrývají venku za zdmi jejich domu. A také muž, který hluboce lituje (nebo to jen předstírá?) toho, co udělal a prchá zbaběle sám před sebou. Myslí si, že se zbaví výčitků? Jedná jako malé dítě, které neví, co má dělat a proto uteče. A pak, když vidí umírající Butterfly popadne jejich syna a chladně ho odnese od ní pryč a ani se neotočí.


Tohle je jeden, co do režijního pojetí, z těch nejkrutějších Pinkertonů, jaké jsem dosud viděla. Nebo tak jen vypadá? Tato postava mě přivádí k stále dalšímu a dalšímu přemýšlení. Mám ho odsoudit, nebo mu odpustit?
Když přišla svatební noc a zůstal s Butterfly sám, zpíval nádherným jemným hlasem, že jste měli pocit, že stojíte uprostřed rozkvetlé japonské zahrady s jezírkem a měsíc svým bílým světlem ozařuje cestu, po které jdete. Hlas vám utíral slzy bolesti a strachu a vháněl slzy dojetí...


Když se pak po třech letech vrátil tentýž člověk a viděl stejný dům, všechno tak, jak to vypadalo, když odcházel, nevěděl, co má dělat. V jeho hlase byla zoufalost, volání o pomoc, beznaděj... Prožívali jste to s ním a byli jste v tu chvíli snad i schopni mu odpustit, takové naléhání jste slyšeli, že byste nemohli jednat jinak... Když se loučil s domem, kde poznal lásku, klečel u jezírka a sbíral plavající květy, které tam hodila Butterfly. Nemohl to už déle vydržet a utekl... a na závěr? Vrátil se jen proto, aby vzal syna a na Butterfly se ani nepodíval.
Bylo by zajímavé se zamyslet, co bylo s Pinkertonem dále... tížilo ho svědomí? Vrátil se do Ameriky? Jak se choval ke svému synovi... Pane Bergere, bravo, dosud nikdo mě neinspiroval k podobným úvahám! Skoro si říkám, jaká škoda, že v opeře není více scén s Pinkertonem! :-(


Role mladičké Butterfly se ujala překrásná Csilla Boross. Že mám pro ni určitou slabost, nemusím ani dále rozepisovat :-). Její Tatiana, Lady Macbeth a teď i Butterfly jsou důkazem jejího neuvěřitelného umění zahrát jakoukoli roli velmi přesvědčivě a naplno.
Její nádherný hlas se rozléhal divadlem bez jediného zaváhání, plný přesných a jistých vysokých tónů, které si člověk musel opravdu vychutnat, neklid duše nahánějících pianissim a přesvědčivého ztvárnění toho, o čem zrovna zpívá. Když se poprvé objevila na jevišti, cupitala na pahorek v doprovodu svých družek s takovým nadšením, že se ani nezadýchala a tak se těšila, že se snažila splnit všechno, co je povinností, aby to dopadlo dobře. Nevinně žádá svého budoucího manžela, zda si s sebou může vzít několik svých věcí a leká se svého osudu, když se jí zeptá na tajemné černé pouzdro.


Pak, když přijde strýc Bonzo a rodina ji zatratí, najednou, jako by z ní odešla duše. Je zoufalá, co má dělat? Oproti Pinkertonovi však neutíká, není hnána zbabělostí, ale hrdě se staví proti zlu, které ji potkalo. Svým způsobem je Butterfly mnohem dospělejší, než Pinkerton. Ona nedá nikdy přednost snadnější příjemnější cestě, ona půjde po cestě trápení i za cenu svého života, přesto však zůstane věrná tomu, v co celou dobu věřila, pro co žila...
V první noci je to nevinná dívka, která se plně oddává svému manželovi, věří mu a nemyslí na nic zlého, co by ji snad mohlo někdy od něj potkat. Když pak odjede, je to už dospělá silná žena, která nevnímá slova jiných a stále věří, že se její manžel vrátí. Nemusí o tom sama sebe přesvědčovat, ona to ví! Odmítá nápadníky a stále chce zůstat věrná.
Když se pak ozve výstřel z lodního děla, všechno se zastaví. To je ta chvíle, na kterou tři roky čekala. Chvěje se po celém těle, že není schopna stát klidně, aby přečetla nápis na lodi. A pak to vidí - JE TO ABRAHAM LINCOLN!!! Honem všechno nazdobit květy, připravit, aby celý dům připomínal svatební noc. Kdy už přijde?
Setkání s krutou pravdou jí dává jasnou cestu, jak se s tím vypořádat. Odhání od sebe Suzuki, posílá chlapce, aby si šel hrát, a úplně sama odchází ze života, když se zdálky ozývá Pinkertonův hlas...


Suzuki Jany Wallingerové byla hodná věrná duše, která chránila svou paní a měla ji z celého srdce ráda. Kdyby mohla, odvedla by Butterfly daleko od všech lidí, aby jí už nikdo nemohl ublížit (nepřipomíná Vám Suzuki Aninu z Traviaty a Emílii z Otella?). Spojení těchto dvou žen bylo neskutečné. Vysoká Suzuki chránila svou drobounkou Čo Čo San. Snášela od ní výčitky, "napadání"... Vždy stála při ní. Jana se své role zhostila moc dobře a sklidila za ni oprávněný velký potlesk! Když si představím, kolik různých představení musela někdy denně večer zpívat (Liška Bystrouška, Nabucco, Kouzelná flétna, Eugen Onegin...), zatímco dopoledne měla zkoušky na Butterfly, klobouk dolů!


Sharpless Romana Janála byl velmi přesvědčivý. Jeho hlas se mohutně nesl a měl obrovskou sílu. Zahrál věrohodně muže životem zkušeného, který pevně radil Pinkertonovi, ať zváží, jakého vztahu chce s Butterfly docílit; který ztratí sílu při poslouchání odhodlaného hlasu této ženy, když jí čte dopis, který nemůže pokračovat, jakmile spatří jejího syna a který je zoufalý nad tím, jak osud rozhodl o jeho přátelích. Skvělá práce!

Orchestr, pan dirigent Kyzlink, ostatní sólisté a sbor předvedli vynikající výkony. Představení bylo oceněno obrovským potleskem vestoje, kdy ještě navíc všichni tleskali zaráz, což v Brně zažijete ne moc často!


Při nejbližší příležitosti si půjdu toto představení zopakovat, protože taková nádhera se musí vidět znovu a znovu. Tímto vás všechny na ni zvu, přijeďte se podívat a nechte se unášet nádhernou hudbou a vynikajícími nápady tvůrců inscenace. Hlavně pojďte okouknout ten jevištní zázrak! :-)

Těší se na vás Csilla Boross, Peter Berger a Jana Wallingerová (a já na Vaše názory)! :-)

8 komentářů:

ma--k řekl(a)...

Se vším do puntíku souhlasím. Bylo to úžasné, určitě jdu ještě jednou!! :)

Dana Šimková řekl(a)...

Asi se mi budete smát, ale nejbližší příležitost pro další představení přišla dřív, než jsem se nadála. Dnes, 15. 11., jsem byla i na druhé premiéře (ať žije příbuzenstvo, které má předplatné a nemůže jít do divadla!) :-). Představení bylo opět nádherné, slyšela jsem především velmi kladné ohlasy - obdiv ke zdvihacímu zařízení, k pěveckým výkonům a režijnímu pojetí i negativní ohlasy právě na režii - Pinkerton s foťákem a slunečními brýlemi... Zvláštní, mně už ani nepřijde, že by to tam nemělo patřit :-).

Dnes velice chválím a obdivuji paní Boross - ve scéně svatební noci jsem ji viděla jako opravdovou "holčičku" - dnes to nebyla dospělá žena, ale mladá dívka. Nevím, jestli byla nějak "jinak" nalíčená, jestli měla jiná gesta, nebo to ovlivnilo, že jsem seděla o něco blíž... Nádhera!

Dnes jsem ani nečetla titulky a dívala se na jeviště. Suzuki tam má nádherný "čajový obřad", kdy s konvičkou oběhne všechny stolky tím svým cupitavým krokem. :-)

Akorát jsem dnes "doplatila" na to, že už znám režijní pojetí... Na konci, kdy Butterfly spáchá harakiri, vyběhne z bočního vchodu přímo do hlediště Pinkerton. Vběhl tam (seděla jsem nad tím vchodem), ohlédla jsem se po něm a, než jsem se vrátila pohledem k jevišti, Butterfly se už kácela k zemi mrtvá... :-( Přitom má to harakiri bezvadně nacvičené! Musím se na ně jít příště znovu podívat :-D.

A jen takový veselý dodatek - přijela jsem domů a dostala od své známé nádherný čínský zlatý vějíř (hodně podobný těm, které mají všichni v Butterfly...) Náhoda? :-)

Marci řekl(a)...

Dano, ta inscenace vypadá moc dobře.

Dana Šimková řekl(a)...

Však jen všichni čekáme, kdy k nám konečně dorazíte!!! :-D

Dana Šimková řekl(a)...

Maruško, "určitě jdu ještě jednou"? :-D Copak to jde jít jen jednou, nebo dvakrát??? Kdo by to byl tušil, že se nám podaří jít tolikrát (mně zatím na všechna 4 představení, co byla)! Přátelé, poslední představení v tomto mimořádně vynikajícím obsazení je 27. 12. v 19:00. Ještě jsou nějaké lístky. Opravdu, neváhejte a udělejte si výlet do Brna! Viděla jsem i jiné obsazení (Butterfly zpívala paní Kohútková), bylo hezké, ale "něco tomu chybělo"... (paní Boross :-D)

ma--k řekl(a)...

Já jsem v tom nevinně, za ani jednu z následujících návštěv jsem nemohla O:)

Dana Šimková řekl(a)...

Zážitky z představení 27. 12. jsou opět obrovské, trošku se pozměnila režie (v několika detailech) a asi nejvíc na mě zapůsobilo, že Sharpless (Roman Janál) v posledním dějství, (kdy Pinkerton - Peter Berger - chce utéct pryč, že se nemůže podívat Butterfly do očí), když zpívá - já jsem vám to říkal, když jste se ženil, já jsem vás varoval, včera poklekl k jezírku s rybičkami, umyl si ruce a utřel je (=Pilát?). Harakiri paní Boross je představení od představení stále hroznější!

Nejkrásnější z celého večera však bylo opět osobní setkání se všemi nejen hlavními představiteli. Pan Janál mi slíbil rozhovor během ledna/února, potkala jsem i pana Chmela a necelou hodinu jsme strávili zajímavým povídáním o akustice divadel, představeních v NY, o zpívání... Je to velmi nabitý člověk a dozvíte se od něj hodně zajímavých věcí a postřehů. :-)

ma--k řekl(a)...

Souhlasím, byla nádhera od začátku do konce, je to pořád lepší!! :)