úterý 17. listopadu 2009

Bludný Holanďan v Divadle F.X.Šaldy v Liberci 14.11.2009

Mám radost z toho, že jsou tyto stránky navštěvovány stále stejným množstvím čtenářů (tedy že se od mého odchodu v červnu nic nezměnilo), ba naopak, poslední příspěvky o představeních v Brně a v Košicích se staly nejčtenější v historii stránek. Autorkám skvělých recenzí tedy patří velké gratulace i poděkování. Dnes zcela výjimečně i já přispívám a to Bludným Holanďanem z Divadla F.X.Šaldy v Liberci, kde jsem byl 14.11..

Dle dostupných informací byla inscenace (slavnostní předpremiéra 29.9.2007) jednou z nejnákladnějších v historii divadla. Je to vidět na první pohled, v tomto směru se odvedl velký kus práce. Celé představení je, na co se dívat, scéna (Daniel Dvořák) působí moc pěkně a věrohodně (např.efekt lodi Holanďana), stejně tak kostýmy (Jan Kříž) jsou vydařené.
Režii dostal na starost Oldřich Kříž a povedlo se mnohé. Přešlapem byl ovšem hlas „Starého Delanda“, který zněl z reproduktorů před začátkem každého dějství. Zbytečnost navíc, která jen kazí dojem z Wagnerova díla. Laciné gesto, které nemuselo být. Příběh je jakoby vyprávěn očima starého Delanda, kterého ztvárnil v samozřejmě nezpívané roli sám pan Kříž. Dobrý nápad, slovo „dobrý“ ovšem plně a zcela dostatečně vystihuje, jaký to nápad skutečně byl.

Pěvci. Richard Haan, kvůli kterému toto povídání vlastně píšu, má můj obdiv. Krom toho, že na jevišti velmi dobře působil a vypadal, i jeho herecký projev patřil k tomu nejlepšímu, co bylo možné vidět. Jeho hlas je vyzrálý, plný, výborně zní zejména ve středních polohách, nečiní mu však problém ani výšky, některé byly skutečně parádní. Tedy i hlasově od začátku do konce podal výkon, který patřil k tomu nejlepšímu, co jsem na domácích scénách v podání našich pěvců slyšel. Zdá se navíc, že velmi dobře rozumí své roli a možná i to zapříčinilo, že bylo dobře rozumět jeho němčině. Ať v této formě vydrží co nejdéle.
Dagmar Žaludkovou jsem měl ještě před sedmi lety za perspektivní mladou pěvkyni, která může lecos dokázat. V sobotu však byla jako Senta zklamáním. Ač například duet s Holanďanem vyšel báječně, mnoho ostatního příliš dobře nevyznělo. Výšky zkrátka hezké nebyly, nešly přirozeně, byly vydřené, ani pianissima na tom nebyla lépe. Věřím a doufám, že jindy zpívá lépe, měla by se dle mého názoru spíše věnovat italskému repertoáru. Hlas na mě působil jako zničený, ostrý, a unavený. Snad se pletu.
„Nejněmečtěji“ mi zněl (role Erika) tenor Václava Málka. Má opravdu nevšední a zajímavou barvu hlasu. Je to pěvec evidentně obdarovaný a podal velmi dobrý výkon. V jedné střední hlasové poloze má opravdu parádní barvu a výraz.
Yevhen Shokalo jako (opravdu se takto tento pán sám podepisuje???) zazpíval asi nejlépe, jak jsem ho kdy slyšel. Pravidelně podává stabilní výkony, jeho témbr byl příjemný, jeho baryton má sílu i výraz. Příjemně překvapil a potěšil.
Jako vždy pro mě byl katastrofou hlas pana Jiřího Davida (kormidelník), poslouchat se jednoduše nedá, nebyla to náhoda, slyšel jsem ho již přibližně posedmé. Zpívá jen ve dvou polohách. hluboko a vysoko. Ani jedno nezní hezky a přirozeně. Žalostně se rovněž předvedla Blanka Černá jako Mary, její ohromné vibrato by rozvlnilo i Středozemní moře.

Sbor. No. Některé členy zná člověk v Liberci už léta letoucí (případně i staléta staletoucí) a ne že by zpívali špatně. To rozhodně ne, často i naopak. Mohli by ale alespoň oholit knír a jinak se učesat či si vzít paruku. Jinak totiž působí tak, že již léta letoucí zpívají jednu a tu samou operu. Naštěstí jsou zde i vcelku nové tváře jako je například Jiří Bartoš, který k výbornému zpěvu i výborně hraje a to v KAŽDÉM okamžiku. Zdá se mi, že se ansámbl rozrostl i o několik velmi dobře zpívajících mladých dam, což je určitě pozitivní.

Co říci k orchestru? S Wagnerovým dílem si na své úrovni poradil. Výhrady mít člověk může a musí, celkový dojem byl ale docela dobrý. Martin Doubravský, zdá se, dozrává, jeho vedení mi přišlo pozorné, gesta čitelnější. Stále je ještě mladý, velmi rád bych ho slyšel dirigovat jiný orchestr. Tuší někdo, zda ta možnost je? A nebo působí opravdu jen v Liberci?

V Libereckém divadle člověk zažije několik podivností jako je program za 18Kč či placená šatna za 5Kč, něčím skutečně nevkusným je ale to, že šéf opery a dirigent Martin Doubravský nestojí jen v čele tamního orchestru hudebních nástrojů, ale i v čele orchestu nástrojů kouřících. Velmi slušně početně obsazená sestava instrumentů, z kterých se jistě nejen před začátkem představení valí dým hned vedle pokladny, je neuvěřitelný. Libereckému magistrátu by to nemělo být lhostejné, být jeho členem, zasadím se o důrazné napomenutí. Takto nelze vítat návštěvníky divadla !! !!

Tak tolik z Liberce. V příštím půlroce mě čekají Mistři pěvci v Drážďanech, Parsifal ve Vídni a opět v Drážďanech, Rienzi v Berlíně, Tristan a Isolda ve Vídni a opět v Drážďanech kompletní Ring. Budu mít věru s čím srovnávat.

Návštěvu libereckého Holanďana rozhodně doporučuji, stojí za to!

4 komentáře:

annav řekl(a)...

Skvělá recenze, mockrát děkuji za přiblížení inscenace. Na Wagnerův Prsten bych určitě také vyrazila. Po shlédnutí kompletního Ringu v Chicagu bych ráda viděla pro srovnání také jinou produkci. Miloši, byl jste na Holanďanovi se Státní operě?

Marci řekl(a)...

Díky za recenzi - wagnerovský nadšenče.

Anonymní řekl(a)...

Aničko, Vy jste viděla Ring v Chicagu? Těším se na vyprávění:-). A nic myslím nebrání tomu, abyste viděla i Drážďanský.
Holanďana ve Státní opeře jsem bohužel neviděl.
Miloš

annav řekl(a)...

Srdečně zdravím, Miloši! Ano, v Chicagu jsem žila v letech 2003-2005 a do chicagské Lyric jsem chodila dost pravidelně. Viděla jsem Ring s Domingem, Morrisem a dalšími vynikajícími umělci. Užasný žažitek, na který se nezapomíná!! O těch Drážďanech opravdu přemýšlím..