úterý 27. října 2009

Hry o Marii - Bohuslav Martinů; veřejná generální zkouška nového nastudování Národního divadla v Praze


Busta Bohuslava Martinů v Národním divadle

Včera jsem shlédla první veřejnou generální zkoušku zbrusu nového nastudování opery Bohuslava Martinů HRY O MARII. Než Vám sdělím své dojmy, ráda bych Vás nejprve seznámila s historií této opery.
Martinů původně chtěl, aby premiérové uvedení opery dirigoval Václav Talich. Ten ale v té době ještě nebyl ve vedení Národního divadla a přípravy se tím mírně zdržely. To operě nečekaně pomohlo, protože o v té době velmi vyhledávaného skladatele projevili zájem i v Brně a premiéry se chystaly na obou scénách. V Národním divadle ale k ní nakonec nedošlo.

Světová premiéra opery se uskutečnila 23.2.1935 bez přítomnosti skladatele v brněnském divadle v režii Rudolfa Waltera a za řízení dirigenta Antonína Balatky. Výpravu vytvořil za úzké skladatelovy spolupráce František Muzika. V témže roce obdržel Martinů za svou operu státní cenu. Díky úspěchu se opera později hrála i na řadě jiných scén.

Opera Hry o Marii obsahuje čtyři příběhy, každý pocházející z jiné literární oblasti a každý také jinak zpracovaný. Rozdělena je do dvou dílů, z nichž každý má ještě kratší prolog a tzv. velkou hru (mirákl).

Ivan Kusnjer s ostatními členy souboru při finálním potlesku

Obsah opery:

I. díl
Panny moudré a panny pošetilé je Liturgická hra z 12. století. Příběh o deseti pannách, které očekávají příchod Pána. Pošetilé ale vezmou s sebou málo svící, a když Pán přijde, neuvidí ho.
Mariken z Nimégue
Vlámský námět z 15. století zpracoval Martinů původně podle francouzského překladu belgického spisovatele a dramatika Henriho Ghéona, až později dostal překlad Viléma Závady a na něj hotovou partituru upravil. Krásná Mariken se nechá ve městě svést ďáblem na cestu zla. V malém městečku ale vidí hru o Maškaronovi a Panně Marii a dává se na pokání, za což je její duše vykoupena.


II. díl
Narození Páně
Montáž z nejrůznějších lidových textů řady vánočních her.

Sestra Paskalina
V této části zpracoval Martinů legendu o sestře Paskalině, přeloženou Juliem Zeyerem, ale doplnil ji z různých dalších zdrojů - o komentující texty z latinské liturgie, ale i z moravské lidové poezie. Paskalina, která odešla z kláštera pro světskou lásku, je za nespáchanou vraždu svého milého odsouzena k upálení na hranici, odkud ji ale zachraňuje milost Panny Marie.


A nyní již k samotné produkci.

Letošní 50. výročí úmrtí Bohuslava Martinů jsme si již několikrát připomněli. A to nejenom v Praze. Jistě si spousta z Vás šla poslechnout nejeden koncert Martinů, jehož hudbu zde mnoho lidí teprve objevuje.

Nové nastudování opery HRY O MARII je vskutku zajímavé, v několika scénách téměř šokující, hudebně naprosto unikátní, herecky a pěvecky na vysoké urovni.

Režijního pojetí se ujal pan Jiří Heřman, ředitel opery ND, který již v minulé sezóně režíroval Dvořákovu Rusalku. A zde si možná někdo z Vás položí tuto otázku: Je režijní pojetí opery HRY O MARII stejně tak "novodobé a moderní" jako Rusalka? (diváci, kteří nesdílí moje osobní nadšení z posledního nastudování Rusalky, budou možná opět trošku "šokováni")

Odpověď na tuto otázku zní ANO, ale...

Podle mého názoru se čekalo s uvedením tak vyjímečného díla a příliš dlouho. Možná je to zapříčiněno také tím, že operní dílo je jak pěvěcky, herecky, ale také hudebně velice náročné. Nemluvě o kostýmech a choreografii.

Nejvíce mne asi zaujal nápad se sboristy, kteří stojí po téměř celou operu na 1. a 2. balkoně z obou stran. Podle děje opery se převlékají do nových kostýmu. Opticky a hlavně akusticky je to velice krásné a dodává již tak dramatickému ději téměř nadpřirozený nádech.

Pavla Vykopalová sklízí zasloužené ovace od obecenstva

Díky do detailu nazkoušené choreografii se mi chvílemi zdálo, že jsem více na baletním představení. Je zcela unikátní, že tato opera v sobě skrývá jednu mluvenou roli. Tím je postava Vůdce hry, která provází celé čtyři příběhy slovem. Jakub Gottwald jako Vůdce hry si zasluhuje veliké BRAVO, i přesto, že v opeře vubec nezapěje. Jeho sytý a krásně zbarvený hlas divadlem téměr proplouval. Myslím si, že tato role je pro něj jako stvořená.

Jakub Gottwald jako Vůdce hry svým hereckým uměním nadchl diváky

Musím také pochválit orchestr, který pod vedením pana Jiřího Bělohlávka předvedl úctyhodný výkon. Škoda jenom, že se pan dirigent nedostavil na jeviště pro zasloužené ovace po představení. To všichni uvidíme až na oficiální premiéře, která je už tento čtvrtek 29.10. v Národním divadle.

Po skončení představení jsem zaslechla spoustu názorů od diváků. Převážně to ale byly slova chvály a nadšení. Osobně se ale domnívám, že Národní divadlo opět dokázalo, že na krásnou a zajímavou inscenaci není třeba jezdit pouze do zahraničí. Hraje se zde v Praze.


Hry o Marii

Hudební nastudování / dirigent : Jiří Bělohlávek

Režie: Jiří Heřman

Scéna: Pavel Svoboda

Kostýmy: Alexandra Grusková

Sbormistr: Pavel Vaněk / Lukáš Vasilek

Choreografie: Jan Kodet

Dramaturgie: Ondřej Hučín

Sbormistr Kühnova dětského sboru: Jiří Chvála


Osoby a obsazení:

Panny moudré a panny pošetilé

Archanděl Gabriel: Stanislava Jirků

Panna pošetilá: Jana Levicová

Ženich: Pavla Vykopalová / Stanislava Jirků / Jaroslav Březina / Ivan Kusnjer

Obchodník s oleji: Jiří Hájek

Obchodník s oleji: František Zahradníček

Vůdce hry: Jakub Gottwald


Mariken z Nimégue

Mariken: Maria Kobielska

Ďábel: Svatopluk Sem

Principál: Jakub Gottwald

Děvče: Jana Levicová

Piják: František Zahradníček

Bůh: Jiří Hájek

Matka Boží: Stanislava Jirků

Maškaron: Jaroslav Březina


Narození Páně

Maria: Maria Kobielska

Kovář: Ivan Kusnjer

Kovářova dcera: Stanislava Jirků

Šenkýř: Jiří Hájek

Vůdce hry: Jakub Gottwald


Sestra Paskalina

Sestra Paskalina: Pavla Vykopalová

Sestra Marta: Stanislava Jirků

Soprán: Maria Kobielska

Alt: Jana Levicová

Tenor: Jaroslav Březina

Bas: František Zahradníček

Vůdce hry: Jakub Gottwald

neděle 25. října 2009

Návštěva v zemi faraónů

Právě jsem se vrátila z brněnského Mahenova divadla, kde výjimečně proběhl přímý přenos Aidy z Metropolitní opery.

Po zkušenosti z minulého přenosu jsem se raději ani neodvažovala těšit. Když se moc těším, nedopadá to dobře. :-( Tuto inscenaci Aidy znám už několik let, kdy jsem se kdysi v Mahenově knihovně (asi týden po shlédnutí Zeffirelliho Turandot) dívala na malou obrazovku někde vysoko na skříni sama ve velké místnosti a žasla jsem nadšením. Spojení Dominga a tak nádherné režie bylo zárukou dokonalosti.

Je možné takovou dokonalost ještě překonat, nebo se jí alespoň vyrovnat? Laťka byla nastavena hodně vysoko - jak tedy dnešní pěvci obstojí?

Jako pokaždé, i dnes jsem si tipovala, kdo bude přenos uvádět (ani jeden z mých tipů nevyšel - Di Donato, která dnes večer zpívá v Lazebníkovi, Vargas, který zpívá v pondělí a nebo Hampson, který po putování po Americe pravaděpodobně konečně zase zakotvil v New Yorku). Renée Fleming, velké příjemné překvapení na začátek!

A nebylo jediné! Mám opět důkaz, jak je svět malý, dnes jsem poprvé v Brně potkala jednoho pána z Japonska, který v Brně na JAMU studuje dirigování a s nímž jsem měla příležitost se poznat v červnu ve Vídni po Mlčenlivé ženě (Pavle, určitě víš, o kom mluvím! :-D) Dokonce si mě i pamatoval a upozornil mě na fakt, že pan dirigent zná nejednu Verdiho operu nazpaměť a že pravděpodobně ani dnes nebude mít před sebou partituru. Neměl! (PS: Jak mě vždycky potěší vidět toho prvního houslistu v orchestru, který tak dokonale hrál v prosinci Intermezzo z Thais :-) )

Zvedla se opona a všechno mohlo začít. Překvapení číslo 3 - Ramfis. Nevím, jestli jsem slepá, nebo mám krátkou paměť, neuvědomila jsem si, že Roberto Scandiuzzi je jeden z mých oblíbených barytonistů a že mě nadchnul jako Banco v Zuryšském Macbethovi s Hampsonem. A nejen tam. Vůbec jsem si ho v seznamu dnešních pěvců nevšimla... Jak mě tedy musel příjemně překvapit! Jeho výkon byl opět vynikající. Škoda, že letos nezpívá ve Vídni, hned bych se na něj jela podívat...

Že je Johan Botha "obr", to už se ke mně doneslo. Ale že se mu podaří, že na něm budu viset pohledem a sledovat každý jeho pohyb, pohled..., to by mě ani nenapadlo. Jeho skvěle odezpívaná a hlavně odehraná role mě přesvědčily, že tento pěvec stojí na prknech, na která právem patří!

Paní Zajick má můj obdiv už dlouhou dobu. I když vzhledově mi úplně do oka nepadla, hlasově ji mám moc ráda. Pro mě to byla a bude nejlepší Azucena, co znám, a pravděpodobně i Amneris. Vystoupit po tolika letech opět ve stejné roli a "konkurovat" sama sobě, to musí být velmi náročné. Klobouk dolů, předvedla vynikající výkon.

Pro výkon paní Urmany nemám slov. Bravo, bravo! Při jejích áriích mi šel mráz po zádech. Děkuji zvukařům, že dnes byl zvuk naplno a že jsem si mohla její hlas pořádně vychutnat!

Stefan Kocán má můj obdiv už od chvíle, co jsem ho viděla ve Vídni v Kouzelné flétně. Sice bych ho, kdybych nevěděla, že je to on, v tom kostýmu asi nepoznala, ale když jsem si ho prohlédla pořádně, už jsem ho v něm viděla. :-) Má nádherný nosný hlas, který byl skvěle slyšet i přes sbor zpívající ve fortissimu. Přeji mu hodně štěstí a jen takové pozvání, v prosinci bude zpívat ve Vídni Macbetha!

Co dodat k nádherné režii a choreografii? Jako se mi režie líbila a nadchla mě už tenkrát, dnes, na obrovském plátně s pohledy ze všech možných stran, jsem zářila nadšením od začátku do konce. Nedokážu si představit, jak obrovské musí být do výšky i do hloubky v podzemí zákulisí, že se tam to všechno vejde! Trimfální scéna byla opravdu právem odměněna potleskem. Dodnes neztratila své obrovské kouzlo a i dnes nadchne publikum. Velice se mi líbila choreografie. Mladý choreograf udělal obrovský kus práce. Bylo to svižné, ani chvíle zaváhání, dobře vymyšlený skupinový balet (skvělý nápad s těmi pohledy zeshora!!!). V té staré verzi mě choreografie moc neoslovila, dnes jsem tleskala nadšením.

Říkám si, že to byl minule jen takový "omyl" - nemůže být vždycky všechno dokonalé. Dnešní večer byl pro mě obrovským zážitkem a už dnes se velice těším na přenos mé další srdeční záležitosti Turandot!

Jak se to líbilo, případně nelíbilo Vám? Povídejte, přehánějte! :-)

PS: Musím se nakonec přiznat, Miloši, budeš mít ze mě radost, dnes jsem poprvé ráda videla Giordaniho. Mnozí z Vás ví, že ho zrovna moc v lásce nemám, ale dnes vypadal moc dobře a sympaticky! Giordani, držím palce, moc ráda bych Vás také konečně zařadila mezi pěvce, ke kterým vzhlížím s láskou a nadšením! :-)

pátek 23. října 2009

Inspiroval se Puccini Verdiho Aidou?

10. 10. v den 196. výročí Verdiho narození mnozí z nás shlédli přenos Pucciniho Toscy z Metropolitní opery. Názory na režii a pěvecké výkony se velmi různily, jak je možné se dočíst na Blogu paní Věry Drápelové. Už tuto sobotu nás čeká další přenos a tím bude Verdiho Aida.

Tato opera měla premiéru 24. 12. 1871 v Káhirské opeře. Je to až neuvěřitelné! Kdyby nebylo jí, nedívali bychom se před dvěma týdny na Toscu. Aida měla již 8. 2. 1972 premiéru v La Scale. Tam už byl i mladý Puccini v hledišti a s nadšením poslouchal nádhernou hudbu. V pozdějších letech se pro něj stala Aida velkou inspirací pro "témata" oper. Trpící ženy! To, co bylo Puccinimu nejednou vytýkáno už i jeho současníky. Bohéma, Butterfly, Tosca, "Vlaštovka", Plášť, Sestra Angelica... Puccini ve svých operách ukazoval nespravedlivost vůči ženám, násilí, nevěru, smrt... A není přesně tohle všechno v Aidě? Čím si myslíte, že mohla Aida tak uhranout mladého skladatele? V čem je její kouzlo? Čajkovský viděl Carmen a složil Pikovou dámu. Může se Aida srovnávat s Carmen?

Hledali byste inspiraci pro Pucciniho v Aidě, nebo třeba v jiné Verdiho opeře?(nabízí se i Traviata pro Bohému, Trubadúr pro Toscu, "Rigoletto pro Butterfly"...) Vítám jakékoli nápady, návrhy! Třeba nakonec zjistíme, že všechny podobnosti byly jen shoda náhod! Odpověď ani já sama neznám...

Těším se na Vaše názory!

středa 21. října 2009

Rozhovor se světoznámým dirigentem Maestrem Johnem Fiorem pro blog Opera dream - an interview with Maestro John Fiore

Vážení přátelé,

je mým velkým potěšením zde uveřejnit exklusivní rozhovor se světoznámým diregentem Johnem Fiorem. Maestro Fiore byl velice milý a na otázky odpověděl přímo bleskově. Přeji Vám příjemné čtění...
John Fiore je pravidelným hostem mnoha prestižních evropských i amerických operních scén. Patří k nim mj. Metropolitan Opera v New Yorku, Bayerische Staatsoper v Mnichově, Sächsische Staatsoper v Drážďanech a další. Spolupracuje také s předními světovými orchestry jako jsou Los Angeles Philharmonic, Boston Symphony, Minnesota Orchestra, New York Chamber Symphony, Seattle Symphony, Toronto Symphony a mnoha dalšími.

V minulosti spolupracoval s legendárními dirigenty jako byl Leonard Bernstein, Daniel Baremboim či Zubin Mehta.

V roce 2005 započala Maestrova spolupráce s pražským Národním divadlem, kde nastudoval vůbec první uvedený kompletní Wagnerův Prsten Nibelungův. Do Prahy se pravidelně vrací – v roce 2007 s Pucciniho Děvčetem ze Západu a v rámci Pražského jara uvedl s orchestrem ND koncertně vlastní verzi Wagnerova Ringu beze slov. V minulé sezóně hudebně nastudoval novou inscenaci Čajkovského Evžena Oněgina.


A zde je slíbený rozhovor: (Interview - you can find the English version below)

Interiér Norské národní opery


Vážený pane Fiore, ráda bych Vám pogratulovala k Vašemu jmenování šéfem opery a baletu Grand opery v Oslu. Domníváte se, že se operní a koncertní repertoár norské metropole liší od repertoáru v německém Düsseldorfu, kde jste už mnoho let působil?

V Düsseldorfu je to Düsseldorfská symfonie, která je jak operním, tak i koncertním orchestrem města. V Oslu (stejně tak i v Praze) je mnoho orchestrů. To znamená, že můj orchestr – orchestr Norské národní opery - většinou hraje operní a baletní hudbu, zatímco filharmonici v Oslu mají v repertoáru jiná díla. V každém připadě se domnívám, že je pro orchestr velice důležité, aby hrál operní i koncertní repertoár. Norská národní opera má proto každoročně na programu čtyři symfonické večery.
Máte v repertoáru již celou řadu českých operních děl. Který český hudební skladatel je Váš oblíbený a proč? Kterého ze světových skladatelů máte nejraději?

Musím zde uvést dva skladatele: Dvořáka pro 19. století a Janáčka pro 20. století. Dvořák byl veliký romantik, stejně tak jako Brahms. Jejich tvorba zahrnuje opery, symfonická díla a mnohá další. Janáček je velice vyjímečný, stejně tak jeho unikatní hudební jazyk. Kdykoliv slyšíte Janáčkovu hudbu, víte, že je to on a nikdo jiný. On sám měl skvělý vkus ve výběru libret, jeho opery jsou vždy fascinující a také poutavé.


Dirigoval jste vůbec první uvedení Dvořákovy opery Rusalka v Metropolitní opeře v New Yorku. Na jaké další opery a operní nastudování rád vzpomínáte?

Rusalka v Metropolitní opeře byla vskutku výjimečná. Moc rád jsem pracoval s paní Beňačkovou, tako produkce bylo nádherná. K dalším důležitým momentům mé kariéry bezesporu patří vůbec první uvedení opery LES TROYENS od Hectora Berlioze v Austrálii (Sydney). V roce 2002 jsem dirigoval DIE MEISTERSINGER a DER ROSENKAVALIER po 6 večeru v řadě na operním festivalu v Savonlinne ve Finsku. A samozřejmě Wagnerův Prsten v Praze a můj festival Janáčkových oper v Düsseldorfu v minulém roce, kdy jsem dirigoval pět Janáčkových oper během pěti dnů.
Proč myslíte, že se s výjimkou oper Leoše Janáčka, české opery na světových operních scénách dávají pouze velmi zřídka? Je to jen záležitost jazykové obtížnosti? Proč je Janáčkova hudba ve světě oblíbenější než hudba Dvořáka nebo Smetany?

Možná, že jazyková obtížnost je také jeden z problémů. Ale je to určitě škoda, že se za hranicemi České Republiky uvádí pouze Rusalka a Prodaná Nevěsta, protože oba skladatelé napsali spoustu dalších velice kvalitních operních děl . Co se týká Janáčka, jeho světová popularita je z velké časti zásluhou Sira Charlese Mackerrase, který Janáčkovy opery dirigoval v důležitých a známých operních domech ve světe. Jako editor se podílel na upravách Janáčkových partitur. Jeho interpretace Janáčkových oper jsou jedny z nejlepších.


Jak byste charakterizoval české operní a koncertní publikum? Pozorujete nějaké rozdíly oproti publiku v jiných zemích? Vnímáte obecně nějaký výraznější rozdíl mezi publikem v Evropě a např. USA?

Řekl bych, že Američtí a Čeští diváci jsou více konzervativní než například Němci. Dám Vám příklad: loňská produkce Evžena Oněgina v Národním divadle byla velikým skandálem pro mnoho lidi. V Německu by tako produkce byla považováná za zcela všední. I přes diskotéku a kožené kostýmy si obecenstvo pomalu na nového Oněgina začíná zvykat.

Diváci a přiznivcí Národního divadla v Praze Vás již velice dobře znají. V roce 2005 jste dirigoval kompletní Wágnerův Prsten, v roce 2007 Pucciniho Děvče ze Zlatého západu, a v předešlé a této sezóně Čajkovského operu Evžen Oněgin. Jaký máte vztah k tomuto divadlu a jak se Vám zde pracuje? Plánujete v nejbližší době nějaké další projekty v Praze?

Do Prahy a Národního divadla jsem se opravdu zamiloval během přípravy Wágnerova Prstenu v roce 2005. Spousta členů orchestru se nikdy s timto dílem předtím nesetkalo. Byl to veliký úspěch a já jsem byl na jejich výkon velice hrdý. Orchestr si získal moji důvěru a proto se opětovně vracím k další spolupráci. V příští sezóně chystám společně s orchestrem Národního divadla nový projekt, prozatím ale více nemohu prozradit.

Maestro Fiore se člěny souboru při závěrečném potlesku opery Evžen Oněgin

Jakým způsobem se připravujete, pokud máte nastudovat operu, kterou jste ještě nikdy nedirigoval? Znáte zpaměti libretta oper, které dirigujete?

Pokud bylo danné operní dílo již v minulosti nastudováno, jdu se podívat na představení nebo si poslechnu nahrávku a během poslechu také studuji partituru. Nemám žádný problém s poslechem náhrávek, jsou to pouze zdokumentované interpretace jiných umělců. Nakonec ale stejně učiním svoje vlastní rozhodnutí o tom, jak operní dílo sám provedu. Ano, znám spoustu operních libret zpaměti, ačkoliv hudba je vždycky to první, co si pamatuji.

Norská národní opera - pohled na novou unikátní stavbu zvenku


Chodíte rád (pokud máte čas) na koncerty či operní představení? Vnímáte tyto představení jako divák nebo jako dirigent?


Ano, chodím na koncerty. Samozřejmě musím vnímat každé představení jako dirigent. Vždy se snažím hledat nové a zajímavé interprety.


Jakou hudbu posloucháte doma ve volných chvílích? Mohl byste nám doporučit některou z nahrávek, která Vás v poslední době opravdu zaujala?

Poslouchám různé hudební žánry. Samozřejmě i klasickou hudbu, ale také jazz, muzikálové nahrávky z Broadway a dobré vokalisty. Rád si poslechnu Ellu Fitzgerald, Franka Sinatru, Judy Garland, Johna Coltrana, McCoz Tynera, Bennyho Goodmana. Stejně tak i Barbru Streisand a Jane Monheit. Z operních nahrávek mám nejraději ty, které byly natočeny před rokem 1970, kdy bylo možné slyšet úžasnou plejádu pěvců: Tebaldi, Callas, Sutherland, Nilsson, Simionato, Del Monaco, Corelli, Gigli, Warren, Bastiannini, London a další.
Moje oblíbené nahrávky: Schoenberg a jeho Verklarte Nacht v Karajanově podání; Hector Berlioz - Les Nuits d’été (Letní noci) s Regine Crespin, pod takovkou Ernesta Ansermeta; duetové album Johna Coltrana a Johnnyho Hartmana.


Prý docela dobře vládnete češtinou - mohl byste napsat krátký vzkaz čtenářům našeho blogu ?

Ja zkušim. Mam rad česka kultura, a mam rad Praha. To je krasny město, a miliju Pražky architektura a historky. A to jsou divadle fantasticke, jake Narodní a Stavovské. Miluju Prahu!


Interveiw in English:

Dear Mr. Fiore, let us all congratulate you on your new position as a Music Director of The Norwegian Opera & Ballet in Oslo . Do you think there is a difference between opera and concert repertoire performed in Oslo and Düsseldorf (where you had worked for a decade)?

In Düsseldorf, the Düsseldorf Symphony plays for the opera, and is the concert orchestra of the city. In Oslo (like in Prague ), there are many orchestras. So my orchestra, the Norwegian National Opera Orchestra, mainly plays operas and ballets, while the Oslo Philharmonic does the concert work. However, I think it is very important for an orchestra to play operas and concerts, so the orchestra does do 4 symphonic programs every year.


You have a lot of Czech operas in your repertoire. Which of the Czech composers is your favorite one and why?

I would have to choose two: Dvořák for the 19th Century and Janáček for the 20th. Dvořák was a great romantic composer like Brahms with a rich catalogue of works, theatrical and other. Janáček is very special, as his musical language is so unique. Whenever you hear his music, you know it is his. He also had a great nose for interesting libretti, and his operas are always fascinating as well as gripping. Who is/are your favorite composer/composers in general? Wagner, Brahms, Puccini, Strauss (R.) and Debussy. I like Haydn, Mozart and Beethoven too!


You conducted the first ever performance of Dvořák’s Rusalka at the MET. If you could look back - what other performances and productions stay in your memories?

Of course RUSALKA was a very special event. I loved doing that piece with Benačková, and the production was gorgeous. Other highlights in my opera life were the first ever LES TROYENS of Berlioz in Australia (Sydney), the Savonlinna Festival in Finland where in 2002 I conducted DIE MEISTERSINGER and DER ROSENKAVALIER six nights in a row, of course the Prague RING, and my Janáček festival in Düsseldorf last year, where I conducted 5 different Janáček operas in 5 days.


With the exception of Janáček’s works, Czech operas are seldom heard. Do you think it’s only the language issue? Why is Janáček more popular worldwide that Dvořák and Smetana?

It may have something to do with the language, and it is a shame that only RUSALKA and PRODANÁ NEVĚSTA are plazed regularily outside the Czech Republic , as there are many good operas by these composers. As far as Janáček goes, his worldwide popularity is mostly due to the work of Sir Charles Mackerras, who performed Janáček’s operas in important international venues, made corrected editions of the score, and of course made many fine recordings of the operas.

How would you describe Czech opera and concertgoers? Can you see any differences between the public in other countries? Do you see any significant difference between audiences in Europe and the USA ?

I would say that US and Czech audiences are more conservative than say, German audiences. For instance, the Onegin Production last year at the Narodní was such a scandal for so many people, where in Germany that production would be considered tame. I think though that the public is getting used to this new Onegin, in spite of the discotheque and the leather outfits onstage!

The National Theatre supporters and fans know your work very well already. You conducted Wagner’s Ring cycle in 2005 and wonderful production of Puccini’s La Fanciulla del West in 2007. Last season it was Tchaikovsky’s Eugene Onegin. What is you relationship with this theatre and its company? Do you have any plans for other project in Prague in near future?

I really developed a love for Prague and the National Theatre during the RING in 2005. I had a lot of contact with the orchestra, and was very proud of the work that they did in the RING. Most of them had never played the RING before, and to mount the whole thing at once was a major triumph. So, I have a great fondness for them so I come back for projects. Next season there will be a major event for me and the theatre, but I can’t publicize the title yet.

How do you study / prepare for an opera you’ve not conducted before? Do you know / remember the librettos you conduct?

If the opera is a work that has been performed before, I will go see a performance or listen to a recording with the score. I have no problem listening to recordings, they are merely documents of people’s past interpretations. In the end, I still make my own decisions about what I will do. I know a lot of the librettos I conduct by heart, although the music is always the first thing to go into my memory.


Do you attend (if you have time) concerts or operas? Do you become a part of the audience or do you view it as a conductor?

I do go see performances. As a music director, of course I have to watch the performance as a conductor, as I need to always be on the look out for good performers.


What genre of music do you listen to at home? Could you please recommend our readers any interesting recordings you’ve recently discovered?

I listen to a broad range of stuff at home. Of course, the classical records, but also Jazz, Broadway stuff, and good old vocals. I love Ella Fitzgerald, Frank Sinatra, Judy Garland, John Coltrane, McCoy Tyner, Benny Goodman, as well as Barbra Streisand and Jane Monheit. The opera recordings I love are mostly from before the 70s, when we had the great generation of singers: Tebaldi, Callas, Sutherland, Nilsson, Simionato , Del Monaco , Corelli, Gigli, Warren , Bastiannini, London , etc. Favorite Albums: Schoenberg Verklärte Nacht with Karajan, Berlioz Les Nuits d’été with Régine Crespin and Ernest Ansermet, the John Coltrane/Johnny Hartman Duet record.


You do speak Czech quite well – could you please write a short note to our operablog readers?
Ja zkušim. Mam rad česka kultura, a mam rad Praha. To je krasny město, a miliju Pražky architektura a historky. A to jsou divadle fantasticke, jake Narodní a Stavovské. Miluju Prahu!

pondělí 19. října 2009

Zdraví Vás Váš Rolando Villazon!

Radujte se, máme pro Vás vřelé pozdravy a skvělé novinky!!! :-) Nebudu to tlumočit, však se sami podívejte.

Rolando Villazon

sobota 17. října 2009

Vídeňská Bohéma


Už to vypadalo, že se nám to nepovede, ale opak byl naštěstí pravdou! 12. 10. se Dana a Vlasta vydaly do větrem deštěm bičované Vídně, aby shlédly představení La Bohéme v původním obsazení Calleja, Stoyanova, Eröd, Raimondi, Carydis. Zde máte dojmy:

Vlasta:
Více jak 113 let dojímá milovníky opery příběh se smutným koncem o křehké dívce Mimi a básníku Rodolfovi, zhudebněný Giacomem Puccinim-Bohéma.
Tehdy v r. 1896 v Turíně při premiéře nebyla La Bohéma přijata nijak vlídně, ale to se během kratičké doby změnilo a dodnes je velmi oblíbeným, vyhledávaným a často hraným operním kusem.
12. října jsem se svou operní přítelkyní Danou navštívila Vídeňskou státní operu, kde dávali 378. reprízu inscenace Franca Zeffirelliho. Chci se s vámi podělit o své dojmy a pocity a napsat své laické postřehy.
Už samo jméno Zeffirelliho je jakousi známkou a zárukou kvality a je už dopředu jistá vysoká inscenační úroveň.
Hned 1. dějství-velmi omšelá, ale naprosto úžasná mansarda, ve které mladí bohémové žijí a humorem a sarkasmem si ulehčují svůj bídný osud. Fascinovaně působí i 2. dějství - latinská čtvrt v Paříži s oblíbenou kavárnou Monus, kam přivádí Rodolfo se svými přáteli skromnou a nezkušenou Mimi a kde hodují ve vánočním čase na cizí účet. Nádherná je i scéna mrazivého rána před hostincem v 3. jednání, kam přichází vyčerpaná, nemocná a utrápená Mimi a kde se odehraje smutný rozchod Mimi s Rodolfem.
Dirigent Constantin Carydis /velmi sympatický mladý muž/ vedl suverénně, energicky a zároveň s úžasným citem celý ansámbl hráčů, pěvců a sboru, i když se v 2. dějství stalo, že se smíšený sbor i dětský sbor nejméně ve dvou místech lehce opozdil. Ale jinak sbory zněly naprosto výtečně. Taktéž vídeňský operní orchestr vynikal svou brilantností, čistotou a až křišťálovým jiskrným zvukem. O tom jsem se přesvědčila už potřetí. Dokázal zahrát jak rozverně, tak dramaticky i srdceryvně.


A nyní k pěveckému obsazení. Ženské role Mimi a Musetta byly obsazeny Kassimirou Stoyanovou a Ildikó Raimondi. U Stojanové se mi v začátku tak docela nelíbilo pár vysokých tónů, ale rychle se rozezpívala a pak bylo jasné, že vládne velmi krásným, měkkým, malebným sopránem. V posledním jednání zpívala a hrála Mimi tak skvěle a přesvědčivě, že nás všechny naprosto okouzlila. Divadlo ani nedýchalo.
I. Raimondi byla vynikající jak pěvecky, tak herecky. Bezvadně předvedla Musettu jednak temperamentní, bezstarostnou a lehkomyslnou, ale také později vyděšenou nemocí Mimi, zklidněnou, dobrotivou a obětavou.


Joseph Calleja


Pěvecké umění Josepha Calleji obdivuji. Ve Vídni a v Londýně jsem byla svědkem, že je milován a obdivován svými fanoušky, kterých není málo. V kontaktu s nimi je velmi příjemný, milý a vstřícný. Je obdařen krásným, nosným tenorem se zajímavou jižanskou barvou. Trochu rušivě na mě působí jeho vibráto při dlouhých tónech. Jeho hlas se nese jako mohutný tok a je ho plné divadlo Na druhé straně se dokáže ztišit do jemných lyrických nádherně znějících tónů. Jako Rodolfo vedle křehké Mimi mi jeho hlas připadal příliš robusní.
Marcella měl původně zpívat Adrian Eröd, v den představení byla ohlášena změna, roli převzal Markus Eiche. A byl to výborný Marcello. Bravurně předvedl svou barytonovou roli v celém představení a svým hereckým umem vnesl do děje jiskru, především v momentech, které se odehrávají v mansardě.
Schaunarda a Collina ztvárnili Tae Joong Yang /baryton/ a Janusz Monarcha /bas/. Svými výkony skvěle doplnili bohémskou čtyřku.


Na závěr bych si dovolila malé srovnání.
Vloni jsem v prosinci viděla tutéž Bohému s tímtéž dirigentem, ale jiným pěveckým obsazením. Rodolfa zpíval Rolando Villazón. Ač byl Calleja úžasným Rodolfem a měl i velký úspěch, pro mne byl ještě úchvatnější Villazón a o úspěchu není třeba mluvit. Vídeňané ho taktak že nezadusili přízní. Mimi tehdy zpívala Kristine Opolais. Byl to její úspěšný debut ve Vídni. Kassimira Stoyanova byla v této roli přesvědčivější, hlasově vyzrálejší, nádherná Mimi.
Jinak z obou představení Bohémy jsem měla nezapomenutelně krásné zážitky a pocity, takže jsem přesvědčena, že do Vídeňské státní opery stojí zato jezdit a už se těším na další návštěvu tohoto operního domu.


Nová hlavní opona

Dana:
Říkám si, co mám k tomu více dodat? :-) Na Bohému jsem jela hlavně kvůli Callejovi a Erödovi. Nechávám si posílat maily z Vídeňské opery, kde mi píší změny obsazení. Od začátku sezóny jsem jich dostala už asi 10 a jen jsem s napětím očekávala, jestli mi dojde mail se změnou i na toto představení... V 11 hodin jsme se ještě dívaly na obsazení vyvěšené na budově Opery a změna nebyla. O 2 hodiny později mi však došla zpráva, že Adrian Eröd nezpívá a nahradí ho Markus Eiche. Zklamání to svým způsobem bylo. Jméno Eiche mi ale bylo dost povědomé a nemohla jsem si vzpomenout, kde jsem se s ním už setkala (až doma jsem je našla na programu Rheingoldu z června).


Krassimira Stoyanova

Jelikož byla docela velká zima, občas i pršelo, ve frontě skoro nikdo ve 3 hodiny nebyl. 2 španělské diváky napadlo napsat na papír, že si tam drží místo, abychom je nepředběhli. Když mohou Španělé, proč to nezkusit také? Také jsme tam nechali vzkaz, že držíme dvě místa a šly jsme zatím do tepla. Je to docela dobrý způsob, stačí, když tam už někdo je, řeknete mu, že někam jdete a pak se vrátíte tak půl hodiny před otevřením budovy.

1. řada byla pro nás jistá už od začátku a dlouho jsem nezažila tak zaplněné divadlo. Nepochybuji o tom, že bylo vyprodáno, i místa na stání byla obsazená do posledního místa.

Představení bylo pro mě nejkrásnější ze všech, co jsem ve Vídni viděla. Mám moc ráda Zeffirelliho inscenace a mé nadšení nebralo konce. U videí se mohu dívat jen na to, c omi kamera dovolí, ale tady jsem se mohla kochat celou scénou, herectvím všech protagonistů...


Scéna z 2. dějství, kterou můžete vidět v inscenaci Metropolitní opery (ne příliš odlišná od scény ve Vídni)

Mansarda byla udělaná moc dobře, na pařížskou ulici a kavárnu v 2. dějství nelze zapomenout! Otevřela se opona a, i když už je to tolikáté představení, z hlediště se ozvalo obdivné wau, óó... :-) Nepochybuji o tom, že v prvních představeních publikum tleskalo. Zeffirelli skvěle vyřešil přechod od obchůdků, přes Parpignola až po příchod do kavárny. Obchůdky byly pojízdné stánky, Parpignol přijel s vozem taženým oslíkem a, když všechno tohle odjelo ze scény, objevil se najednou vnitřek kavárny. Za ním byly schody vedoucí do další ulice, kde už stál sbor čekající na průvod vojáků, ještě další vyvýšená ulice a nádherně namalované domy. Všude stály pouliční lampy, stromy, lavečky... Nevěděla jsem, kam se mám dívat dřív! Co na Zeffirellim miluju, je, že u něj není nikdo, kdo by jen stál a nic nedělal. I ten nejposlednější člen sboru něco dělá. Pořád se tam něco děje a přitom to neruší hlavní protagonisty.


Ildiko Raimondi

2. a 3. dějství mi přišly jako film. Jako bych se dívala do úplně jiného světa. Byla jsem v nádherné večerní pařížské ulici a pak jsem se najednou ocitla na předměstí, kde byl všude sníh a jen několik prošlapaných cestiček. 3. scéna mě úplně fascinovala. Nevím, zda bylo na kraji jeviště natažené tenké plátno, nebo jak se podařilo dosáhnout toho, že byla celá scéna jakoby v mlze... Opět musím pochválit osvětlovače! Světlo bylo šedomodré a skvěle působilo iluzí chvíle před svítáním. Na jedné straně stála hospůdka, na druhé vysoký strom, z něhož visely rampouchy. Směrem dozadu se táhla široká zasněžená ulice ulice s prošlapanými cestičkami. Nemohla jsem odhadnout, kde končí jeviště a začíná namalovaný obraz. Opravdu jsem měla hlavně z této scény pocit, jako bych byla v kině a dívala se na film. Nádhera! Zeffirelli tedy rozhodně nezklamal.

Poslední dějství nás vrátilo opět do mansardy. Zeffirelli použil velmi dobrý "trik", když Mimi zemřela a Collin to objevil, Rodolfo začal pomalu zatahovat závěs na okně a scéna postupně potemňovala. V tu chvíli by v hledišti bylo slyšet spadnout špendlík. Napětí by se dalo krájet. To jste jen slyšeli, jak všichni kolem vás téměř nedýchají, jak jen s napětím očekávají tu chvíli, kdy to zjistí i Rodolfo. Samotný konec dojal snad všechny včetně pěvců. Viděla jsem, jak sám Calleja a Eiche byli z toho dojatí.

Co se týče pěvců, musím všechny jen pochválit. Calleju mám ráda a s radostí jsem si vychutnala jeho zpěv i herectví. Stoyanová se mi líbila už na fotografiích na internetu a, když jsem ji viděla naživo, nevěřila jsem vlastním očím. Z určitého úhlu pohledu mi připomínala paní Boross :-D.


Markus Eiche

Eiche překonal všechna moje očekávání a setkala jsem se tak s velmi sympatickým a příjemným člověkem. Konečně mám i jeho podpis (po Rheingoldu mi utekl, tak jsem ho neměla). Na paní Raimondi jsem se těšila. Znala jsem ji už ze záznamu Gala koncertu při výročí 50 let znovuotevření Vídeňské opery a tam se mi moc líbila. Její Musetta byla úžasná. Pan dirigent vedl pěvce i orchestr skvěle a zvolil tempo, které mám ráda (občas se mi stane, že to hrají rychleji nebo pomaleji, než jsem "zvyklá", nebo než je moje představa). Vynikající práce!

Pokud se vydáte do Vídně, neopomenu vás upozornit, že vyšel nový krásný kalendář Vídeňské opery na rok 2010. Jsou tam fotografie z představení z let 1991-2009. Co pro některé není tak krásné, je cena :-) 22 euro (v Arcadii, jinde jsme ho zatím nenašly).

V dubnu budou v Bohémě zpívat Netrebková s Beczalou, já jedu určitě, kdo chcete, můžete se ke mně přidat!


PS: Když se vám bude chtít projít si o přestávce budovu, běžte až úplně nahoru na galerii a když vyjdete ještě kousek výš, dostanete se na balkón, který je rovnou na úrovni jezdeckých soch nad hlavním vchodem!

PPS: Kdybyste chtěli vidět toto režijní pojetí a nedostali se do Vídně, existuje několik DVD Zeffirelliho Bohém (asi 4) a, nevím, zda to vyšlo oficiálně, nebo to jen hráli v TV, verze Pavarotti, Cotrubas, La Scala je úplně totéž představení, jako jsme viděly ve Vídni. Carreras a Stratas z METu je podobné v 1., 2. a 4. dějství, jen ve větším a scéna z 3. dějství je udělaná trochu jinak.

Mých 5 TOP DVD - díl pátý, Carmen

Georges Bizet: Carmen, Royal Opera House, 2007

Pětici mých oblíbených DVD uzavírá nejnovější inscenace Carmen z Covent Garden v režii Francescy Zambello a hudebním nastudování šéfa ROH Antonia Pappana.
Ústřední barvou scény je oranžovo-hnědá barva znázorňující rozžhavené ulice Sevilly. Okolo pomerančovníky, nechybí drůbež, osel a dokonce i Escamillo přijíždí na koni. Stejná barva a vlastně i kulisa je použita pak i ve třetím jednání. Tentokrát však v kombinaci s ohni představuje hory.


Carmen Anny Cateriny Antonacci vnímám jako ženu velice smyslnou, nevypočitatelnou šelmu, která přesně v pravou chvíli dokáže použít intuici a dostat Josého tam, kam potřebuje. Její hlas není ani hutný ani světlý. Něco mezi tím a velmi dobře zní ve všech polohách.
Přestože se inscenace jmenuje Carmen (a tahle byla výborná), tak toto představení dle mého názoru patřilo Donu Josému. To, jak Jonas Kaufmann svoji postavu pojal pro mě bylo zážitkem. Od počáteční lhostejnosti, okouzlení a zamilovanost ke Carmen (květinová árie nebyla odzpívaná ale odžitá) po vývoj v muže, kterého sžírá žárlivost až po finále, kde už vidíte člověka naprosto šíleného (ta studie šílenství - ty zlověstno-zoufalé úsměvy, škleby, prosby - to mě prostě dostalo). Kaufmann se dokáže naprosto vžít do postavy, kterou hraje, věříte mu každé slovo, gesto. Jeho hlas tmavšího až baritonálního zabarvení je nezaměnitelný, a proto skoro místy "překvapí" do jakých výšek se vyšplhá.


S Micaelou Norah Amsellem jsem měla trochu problém. Její výkon bych nazvala asi takovým tím univerzálním "spolehlivý". Nicméně z těch čtyř hlavních představitelů mi připadal jako nejméně čitelný, občas těkavý, neklidný. Je to můj subjektivní pocit.


Escamillo Ildebranda D'Arcangela je toreador par excellence. Speciální uznání si zaslouží za titulní árii odzpívanou vsedě na živém koni. Klobouk dolů. Jeho Escamillo má vše - dokonalý vzhled, krásný hlas a šarm.
Celkově tedy inscenaci hodnotím kladně, má švih, není sice nijak novátorská, ale není ani statická a moc ráda se k ní vracím.



Hodnocení:
Carmen: Anna Caterina Antonacci 5
Don José: Jonas Kaufmann 5
Micaela: Norah Amsellem 3
Escamillo: Ildebrando D'Arcangelo 5
The Orchestra of the Royal Opera House: Antonio Pappano 5
režie: Francesca Zambello 4-5



úterý 13. října 2009

Novinky na DVD a CD

Máme tu období sychravého podzimu, ven to moc neláká, takže jedno z možných řešení je pustit si nějakou operu. Z nabídek jednotlivých vydavatelství jsem vybrala tyto tituly:

"německé" album J.K. vyšlo v září

mozartovské album Danielle De Niese vyjde v říjnu

dlouho očekávané CD Renée Fleming vyšlo v srpnu

Alfano: Cyrano de Bergerac, vyjde v říjnu, Orquestra de la Comunitat Valenciana, Patrick Fournillier, Domingo, Radvanovsky, Cruz, Gilfry, Caruso, Accurso, Franco


Handel: Partenope, vyšlo v září, Concerto Copenhagen, Lars Ulrik Mortensen,
I.D. Jensen, A. Scholl, Ch. Dumaux, P. Knudsen


Puccini: La Bohéme, vyjde v říjnu, The MET Opera Orchestra, James Levine,
Stratas, Carreras, Scotto, Stilwel

Čajkovskij: Eugene Onegin, vyšlo v červnu, Bolšoj - Orchestra and Chorus, A. Vedernikov, Kwiecien, Monogarova, Dunaev, Mamsirova

Rossini: La Cenerentola, vyjde v říjnu, Orch. and Chorus of the Gran Teatre del Liceu Patrick Summers, Joyce Di Donato, J.D. Flórez

Strauss: Der Rosenkavalier, vychází v říjnu, Munchner Philharmoniker, Christian Thielemann, Fleming, Koch, Damrau, Hawlata, Kaufmann


Puccini: Edgar, vyšlo v září, Orchestra and Chorus of the Teatro Regio Torino, Yoram David, Cura, Nizza, Gertseva, Vratogna


Verdi: Othello, vyšlo v září, Orchestra of the Komische Oper Berlin, Kurt Masur, Nocker, Noack, Bauer

Beethoven: Fidelio,vyjde v říjnu, Wiener Symphoniker, Fritz Lehmann, Holm, Nollier, Wieter, Schlel


A na závěr ještě dva odkazy na tituly, které se mi z technických důvodů sem nepodařilo umístit (nekvalitní obrázky).
Jedná se o první supraphonskou nahrávku opery Libuše z roku 1965, Orchestr ND v Praze dirigoval Jaroslav Krombholc, v titulních úlohách vystoupili: Naděžda Kniplová, Václav Bednář, Milada Šubrtová, Věra Soukupová, Zdeněk Kroupa a Ivo Žídek. Libreto nahrávka u sebe tentokrát nemá, ale můžete si jej stáhnout ze stránek firmy Supraphon ve formátu .pdf.
http://www.supraphon.cz/cs/novinky/archiv-dle-data/&month=2009-07?item=805

Druhým typem - také archivní nahrávkou opery - je společnými silami Radioservisu a Společností Beno Blachuta vydaná kompletní nahrávka Massenetovy opery Werther z roku 1957. V titulních rolích Beno Blachut, Libuše Domanínská, Sylvie Kodetová, Eduard Haken aj.
http://www.radioservis-as.cz/katalog/zbozi.php?detail=1709



sobota 3. října 2009

Guglielmo Callegari v České Republice!!!!!

Máme pro vás radostnou novinu - Guglielmo Callegari vystoupí v Brněnském kostele u Minoritů 17. 11. 2009 v 18:00. Jste všichni srdečně zváni!

Zde máte text pozvánky:


Srdečně zveme všechny příznivce operního zpěvu na slavnostní

GALAKONCERT DUCHOVNÍ HUDBY
který se koná 17. listopadu 2009 v kostele Minoritů v Brně u příležitosti 20. výročí Sametové revoluce

Jako čestný host vystoupí italský dramatický tenor

Guglielmo Callegari

za varhanního doprovodu Mgr. Ondřeje Múčky
Program je sestaven ze slavných děl J.S.Bacha, G.F.Hendla, A.Stradelly, Ch.Gounoda, C.Francka a dalších mistrů.

Začátek koncertu v 18 hodin
Vstupné dobrovolné