středa 23. září 2009

ELIAS - operní gala k 200. výročí narození Felixe Mendelssohna Bartholdyho

Je až k nevíře, kolik významných hudebních jubileí připadá na sezónu 2009/2010.


Joseph Haydn (200 let od úmrtí skladatele),

George Frideric Handel (250 let výročí úmrtí),

Bohuslav Martinů (50. výročí úmrtí skladatele),

Gustav Mahler (150 let od narození - 2010, 100 let od úmrtí - 2011).


A v neposlední řadě Felix Mendelssohn Bartholdy, jehož 200. narozeniny si letos připomíná a slaví celý hudební svět.


Mendelssohn zanechal svůj odkaz v mnoha místech Evropy. Vedle Hamburku, kde se v roce 1809 narodil, a Berlína, kde od roku 1817 studoval kompozici, to je hlavně Lipsko - místo, kde se letos uskutečnil téměř měsíční festival Mendelssohnovi hudby (21. srpna - 19. září). Zde bylo možné slyšet některé z jeho nejslavnějších skladeb.

K těm bezesporu patří také oratorium Elias, které mělo světovou premiéru na festivalu v Birminghamu v roce 1846. 17. září letošního roku jsme Blanka, Irena a já měly to štěstí být přítomny provedení tohoto oratoria pro orchestr, sbor a sólisty. Koncert se uskutečnil ve velkém sálé Gewandhausu, kde sám Mendelssohn od roku 1835 působil jako dirigent orchestru.

Když jsem v podvečer přestavení vstoupila do budovy Gewandhausu, byla jsem překvapena střídmou, ale přesto hezkou výzdobou, která mne upoutala na první pohled. Samotný sál je obrovský, s překrásnými varhany, které dominují celému interiéru. Skvělé akustiky jsem si všimla až po zahájení koncertu, který dirigoval maestro Kurt Masur. Musím smeknout před sborem, který se předvedl v celé své kráse a ani na okamžik nezaváhal.
Solisté tentokráte neseděli na okraji podia před orchestrem. Všichni čtyři umělci měli své partitury a místa k sezení umístěny uprostřed orchestřiště na vyvýšeném stupínku za orchestrem.

ELIAS je někdy interpretován v anglickém jazyce. Tentokráte se zpívalo v němčině. Řekla bych, že to byla velice šťastná volba.


Celé operní gala bylo podle mého názoru velice zdařilé. Orchestr, sbor, solisté a pan dirigent si poprávu zasloužili téměř půlhodinové ovace.
Doufám, že se v budoucnu dočkáme interpretace tohoto úžasného Mendelssohnova díla také v Praze.


Mendelssohn: Elias


17.9.2009

Solisté:
Thomas Hampson, baritone
Sophie Karthäuser, soprán
Annette Markert, alt
Jorma Silvasti, tenor

MDR Rundfunkchor Lipsko
Gewandhausorchester Lipsko

Dirigent: Kurt Masur

pondělí 21. září 2009

Seznamte se, prosím, Guglielmo Callegari, tenor


Pan Jiří Hájek, čtenář našeho Blogu, mi před několika dny napsal, že se seznámil se zajímavým a po stránce pěvecké velmi nadaným mladým italským pěvcem Guglielmem Callegarim. Velmi rád by nám tohoto tenoristu také představil, proto Vám zde společně předkládáme krátký medailonek a odkaz na pěvcovy stránky.

Mohu vás všechny už předem pozvat na rozhovor s tímto pěvcem, který bychom rádi v brzké době uskutečnili!


36 let, Treviso, Itálie
Guglielmo Callegari započal se studiem zpěvu v r. 1998 pod vedením Enrica Rinalda. Zásadním mezníkem v jeho pěveckém vývoji bylo setkání s mistrem Romano Romou, který ho doporučil na přední konzervatoř Agostina Steffaniho v Castelfranco Veneto, kde pokračoval ve studiu u profesorky Cristiny Mantesové, a doplňkově u pianisty Enza Ferrary.


Následovala první veřejná vystoupení na operních scénách ve vedlejších rolích Ruize ve Verdiho Trubadůru a Spolety v Pucciniho Tosce, jejichž úspěch u publika mladému pěvci umožnil v r. 2007 vystoupit v titulní roli bohatýra Conciniho v opeře Marescialla d´Ancre od Alessandra Ninniho v Trentu. S velkým úspěchem se setkalo i následné nastudování titulní role malíře Cavaradossiho z Pucciniho Toscy. V současné době do jeho repertoáru přibyla role Pinkertona z Pucciniho Madame Butterfly a Ismaela z Verdiho Nabucca.

Pěvec vystoupil též též již na řadě koncertů doma i v zahraničí – zejména ve Švýcarsku a Polsku. 27. dubna 2009 byl pozván jako jeden z čestných hostů k učinkování na slavnostním galakoncertu v římském Teatro dell Angelo, který byl živě vysílán italskou televizí.


23.8.2009 ho mělo poprvé možnost uslyšet i české publikum, v koncertu duchovní hudby v třebíčském chrámu sv. Martina. Tenor byl vřelým přijetím u posluchačů, kteří se s ním po závěrečném přídavku loučili bouřlivým potleskem ve stoje, velmi potěšen a jistě do naší republiky rád znovu zavítá.

http://guglielmocallegari.myblog.it/

Pokud se tedy opravdu podaří a koncert se v České Republice uskuteční, jste samozřejmě všichni zváni!

Jiří Hájek, Dana Šimková

středa 16. září 2009

Dvě zastavení v Curychu

Když vstoupíte do vestibulu Curyšské opery, máte pocit, jako byste se ocitli doma – přesněji řečeno ve Státní opeře v Praze. Tento dojem se ještě umocní, když usednete na své místo a uvidíte celé hlediště. Až na pár drobných detailů jste skutečné téměř ve stejném divadle, jako je naše Státní opera. Důvod je nasnadě - oba operní domy ( a nejen tyto dva, ale i další v Grazu, Sofii, Budapešti, Brně nebo Karlových Varech) byly navrženy vídeňským architektonickým ateliérem Fellner a Helmer.
Curyšské operní inscenace mají již léta vynikající pověst a tak návštěva slibuje vždy zajímavé operní zážitky. Uplynulý víkend jsem se s několika přáteli vypravila na dvě představení a ráda se s Vámi podělím o dojmy z nich.


ERNANI
Operu Ernani jsem si vybrala proto, že se velmi málo hraje a já osobně jsem ji ještě nikdy neviděla. Celkový dojem z tohoto představení byl však dosti rozporuplný. Po stránce hudební mě opera nadchla, stejně tak i výprava s nádhernými dobovými kostýmy. Inscenace to po této stránce byla spíše klasická, bohužel „klasická“ byla i po stránce režijního pojetí. Ztvárnění jednotlivých postav bylo převážně velmi statické, navíc plné operních „klišé“, což občas působilo až směšně ( např. v úplném závěru - Ernani se probodne, hudba dohraje a Elvira čeká několik vteřin nehnutě, než začne orchestr znovu hrát, pak se teprve zoufale vrhne k umírajícímu milenci). Představení dirigoval Nello Santi, dirigentská legenda, který i ve svých 78 letech dokázal předvést úctyhodný výkon, za což byl odměněn nadšenými ovacemi publika. Zatímco orchestr, většinu pěvců a sbor až na pár drobných výjimek dokázal bravurně zvládnout, nepodařilo se mu ale „zvládnout“ představitele hlavní role, tenoristu Salvatora Licitru. Protože i přes dirigentův nepřetržitě přiložený ukazováček ke rtům, naznačující piano, pianissimo tento pán neustále a po celou operu zpíval, či spíše by se dalo říci řval stále se stejnou intenzitou, bez jakéhokoliv náznaku dynamiky. Také představitelka Elvíry, polská sopranistka plnějších tvarů, hlasově nijak neoslňovala. Proti těmto dvěma působil velmi osvěžujícím dojmem Carlo Colombara v roli pomstychtivého Silvy. A cesta do Curychu dostávala svůj smysl teprve v okamžicích, kdy na jeviště vstoupil španělský král Don Carlo v podání Thomase Hampsona. Tento pěvec, který o několik tříd převýšil své kolegy jak pěvecky, tak především přirozeným hereckým ztvárněním své postavy, dokázal svým mistrovským výkonem diváky strhnout k nadšeným ovacím a představení od jeho prvního výstupu v podstatě patřilo jemu. Znalci této opery tedy s napětím očekávali třetí jednání, kterému postava Dona Carla dominuje, a byli odměněni strhujícím a zároveň hluboce dojímajícím podáním obou hlavních árií „ Oh, de verd´anni miei“ a „O sommo Carlo“. Litovala jsem , že obsazení nebylo co do úrovně pěvců vyrovnanější, ale i tak to byl krásný zážitek.









Po představení jsme se odebrali k východu pro umělce, abychom „ulovili“ nějaké autogramy. V Curychu je to záležitost poměrně snadná – fanoušci jsou bez problému vpuštěni do prostor vrátnice, kde je i stolek a dvě křesílka, takže vše probíhá pohodlně, bez tlačenic, obvyklých např. ve Vídni.
Nejprve jsme se dočkali pana Licitry, který bez ohledu na svůj výkon, hodný spíše vybučení, se prezentoval velmi sebevědomě a ochotně a nadšeně pózoval všem fotografům. Pan Colombaro naproti tomu působil velmi skromně a s pokorou děkoval za projevy uznání. A hlavní hvězda večera pan Hampson ? Když uviděl naši skupinku, uvítal nás slovy : „Ah, Czech republic is here!!!“ Se všemi fanoušky se pozdravil, promluvil, okomentoval fotografie, předložené k podpisu, ochotně zapózoval pro společné fotografie, každého se snažil nějak potěšit - prostě gentleman každým coulem.
A co říci na závěr? Když už všichni umělci odešli, čekali jsme ještě na pana dirigenta. Už nás tam bylo jen pár, také jeden zavalitější mladší muž, hovořící švýcarskou němčinou. Bavili jsme se mezi sebou o něčem česky, načež on se do toho vmísil a řekl něco, co znělo jako „ nevím“. Chvíli jsme na sebe nechápavě zírali, pak se ho někdo z nás zeptal, jestli mluví česky a on na to, že jen trochu, že se sice narodil ve Švýcarsku, ale jeho otec pochází z Moravy.








Opernhaus Zürich, 11. 9. 2009
Giuseppe Verdi Ernani
Režie Grischa Asagaroff
Dirigent Nello Santi
Ernani Salvatore Licitra
Don Carlo Thomas Hampson
Don Ruy Gomez de Silva Carlo Colombaro
Evilra, jeho neteř Joanna Kozlowska

DON GIOVANNI


Jak si s Donem Giovannim, který je tak trochu naší „národní“ operou – poradili v Curychu? Již pár dní před představením jsem od známých, co toto představení již viděli, byla upozorněna, že se mám na co těšit. Prý moderní pojetí, ale velmi zajímavé. Skutečnost mnohonásobně překonala moje očekávání. Jednalo se skutečně o moderní inscenaci s velmi krásně vyřešenou scénou. Barevně dominoval zlatá a černá. Prostor byl vymezen zlatými stěnami, které díky perspektivě vytvářely dojem nekončeného prostoru. Žádné jiné kulisy, pouze černé pohovky, které se dle potřeb různě v prostoru přemísťovaly, a černý barový pult. Přechody mezi jednotlivými obrazy byly vyřešeny pomocí látkových opon, opět ve zlatavé barvě, které se střídavě napříč jevištěm zatahovaly a opět roztahovaly, takže přechody byly naprosto plynulé.


Režijní pojetí bylo originální, velmi vtipné a plné překvapivých originálních nápadů. Don Giovanni v této inscenaci působil spíše dojmem dobráckého bonvivána, než cynického bezohledného svůdníka. Svěžest celému představení dalo zejména obsazení – v některých rolích se jednalo o mladé, pěvecky a herecky ale velmi dobře vybavené pěvce. Hlavní roli suverénně a s grácií ztvárnil Carlos Alvaréz, jemuž v roli Leporella brilantně sekundoval mladý švýcarský pěvec Ruben Drole. Elena Mosuc jako Donna Anna a Malin Hartelius jako Donna Elvira převedly spíše standardní výkon. Kdo však naprosto exceloval, byla mladičká půvabná italská sopranistka Laura Giordano ( bývalá přítelkyně Juana Diega Floreze ) v roli Zerliny a Švýcar Reinhard Mayr v roli Masetta. Roztomilejší Zerlinku si těžko dovedu představit. Laura Giordano má lahodně znějící soprán a je to navíc výborná herečka s komediálním talentem, který režisér využil na 1OO%. Celé představení působilo velmi svěžím dojmem plným originálních režijních nápadů, které občas provázely z publika salvy smíchu, a to i v jinak spíše „vážných“ okamžicích. Scéna na hřbitově, kdy Don Giovanni zve sochu Komtura na večeři byla např. podána tak, že místo sochy Komtura stojí na jevišti soška jakéhosi afrického bůžka, kterého tam donese černošská Komturova služka. Celá zlověstná scéna je tak značně odlehčena , protože dialog Leporella se soškou, která je mnohem menší, než on, působí spíše komicky, než fatálně. Celkově toto představení působilo daleko jednolitějším dojmem, než Ernani. Pěvecky i herecky byly výkony naprosto vyrovnané, díky převážně mladým protagonistům působila inscenace velmi svěžím dojmem.


Opernhaus Zürich, 13.9.2009
W.A.Mozart Don Giovanni
Režie SVen-Eric Bechtolf
Dirigent Theodor Guschlbauer
Don Giovanni Carlos Alvarez
Komtur Alfred Muff
Donna Anna Elena Mosuc
Don Ottavio Christoph Strehl
Donna Elvira Malin Hartelius
Leporello Ruben Drole
Masetto Reinhard Mayr
Zerlina Laura Giordano

úterý 8. září 2009

To nejlepší na závěr (a na začátek také!!!)

Blanka, Anička, Dana a Irena. 4 "dámy", na které hodně dlouho několik lidí nezapomene.


V pondělí 31. 8. jsme společně vyrazily směr bavorský Coburg, kde měl písňový recitál Thomas Hampson. Je to nádherné městečko plné stromů, krásných zákoutí a velkých pěkných domů.


Seděly jsme, jak jinak, v první řadě a to úplnou náhodou vedle dam, se kterými jsme se domluvily na Facebooku, že se tu dnes potkáme. Jedna z nich (seděla přímo vedle mě) pocházela z Prahy a nyní bydlí už hodně dlouho v Německu, takže mluvila plynule česky.


Konečně potemněla světla v malinkém, ale nádherném coburském divadle a na jeviště přišli za velkého potlesku Thomas Hampson a Wolfram Rieger. Pan Hampson byl úplně stejně oblečen jako v Praze. Stál přesně proti mně! :-) V první části nám zazpíval Schumannovy písně. Byla radost ho nejen poslouchat, ale i pozorovat. Každá píseň byla originál, pokaždé měnil svou tvář, gesta, postoj těla... i když jsem mu nerozuměla, měla jsem pocit, že vím, co se v té písni říká. Za celý cyklus sklidil obrovské ovace.


Následovala přestávka. Nečekaně se mi podařilo si ji vyplnit "soukromým recitálem", kdy jsem při hledání východu pro umělce seděla pod oknem Hampsonovy šatny a on si jet tak přezpívával některé pasáže z následujících písní :-).


Skončila přestávka a pánové se za velkého potlesku vraceli na jeviště. Měla jsem pro Hampsona připravenou kytici (ráno v 8 hodin natrhanou na naší zahradě) a právě jsem ji držela mokrou v ruce. Co s ní? Já chci také tleskat. Položit ji na sebe? Budu mokrá. Na zem? NEEE! Pak mě napadl šílený nápad položit ji na jeviště, které jsem měla opravdu na dosah ruky. Květy byla otočená ke mně a k umělcům stopkami. Konečně jsem mohla začít tleskat i já. Ovšem kytice si všimli i ti pánové. Nevěnovala jsem tomu nijak pozornost a jak potlesk skončil, zase jsem sbalila rychle kytici dolů z jeviště. To už se ale Hampson a několik předních řad i s klavíristou neudrželi a začali se hrozně smát. Prostě já jeho koncerty nemůžu mít jednou v klidu, aniž by si mě někdo všiml...


V druhé polovině nám zazpíval excelentní Lisztovy a Mahlerovy písně, za které sklidil opět bouřlivý potlesk. Naštěstí tentokrát sypal přídavky "z rukávu", neboť, jak nás sám ujistil, času je dost a Mahler složil ještě hooooodně písní :-). On i klavírista dostali nádherné kytice. Po dalším přídavku jsem se konečně dostala k předání kytice i já. Na jevišti stáli vedle sebe přesně proti mně oba pánové a s úsměvem čekali, pro koho ta kytice nakonec bude. :-D Oslovila jsem Hampsona a podala mu kytici - věnoval mi za odměnu nádherný úsměv. :-D Ještě jeden přídavek a recitál skončil. Němci mi přišli v potklesku takoví hodně "chladní" - žádný potlesk vestoje (až na velmi málo výjimek v poslední řadě v přízemí) a jako na povel najednou všichni přestali tleskat (my 4 Češky a některé dámy z 1. řady jsme to už nezachránily).

Tak tedy vzhůru na podpisy! Byl nás tam hezký hlouček. Domluvily jsme se, že když se nám dosud nepodařilo získat rozhovor s ním, tak to zkusím domluvit já jako majitelka tohoto Blogu. Nakonec napadlo Aničku, že ho osloví ona (která mi měla beztak tlumočit) jako členka Mahlerova institutu s odkazem na jeho účast na Mahlerových slavnostech v příštím roce.


Dlouho nešel. Několik lidí už čekání vzdalo, ale my jsme byly rozhodnuty, že vytrváme, dokud nepřijde. Přišel :-)! I se svou paní, která byla tentokrát obzvlášť příjemná a řečná. Byly jsme několikáté v řadě a před námi stála čecho-němka. Napadla ji geniální věc, že mi bude tlumočit ona do němčiny, aby nemusela Anička do angličtiny. Jak mě uviděl, s radostí mi hned srdečně podával ruku a děkoval za krásnou kytici. Požádala jsem ho o podpis. První fotografie byla společná se Schadem z Thais (Schadem už podepsaná), která ho potěšila, a druhá mé předávání růže v Praze. Jak ji viděl, myslím, že mu v tu chvíli hned došlo, odkud jsem mu povědomá. Podepsal mi ji a než jsem stihla poprosit o věnování, napsal pod svůj podpis "DANKE" a podtrhl ho. To bylo za všechna věnování! :-)


Za pomoci česko-německé paní jsem mu představila náš Blog a požádala ho o rozhovor s odkazem na další pěvce, kteří nám ho již poskytli. Když se dozvěděl, že jsme z ČR, hned nás ujistil, že příští rok vystoupí u nás 4x - Kaliště, Jihlava... To už jsme nevěřily vlastním uším. Takže víme informace, které nejsou ještě ani na netu přímo od hlavního účastníka. :-)

Měla jsem pro něj otázky vytištěné a ostatní jsem domlouvala s jeho paní, která mezitím dostala otázky do ruky a ptala se nás, v jakém jazyku chceme odpovědi. Ujistily jsme ji, že je to jedno, stejně to budeme překládat, abychom měli českou, německou a anglickou verzi. Když jsme se ujišťovaly, že skutečně odpovědi získáme, řekla "NO PROBLEM!" (tak tomu věřme!!!)


Pan klavírista byl také moc příjemný, s radostí mi věnoval podpis a s každým se srdečně bavil.

Nakonec se nám ještě podařilo udělat ne/povedenou (nejsme tam všechny :-( ) společnou fotku s Hampsonem a pak už vrátil se svou paní a klavíristou zpět do útrob divadla.

Vyšly jsme ven spolu s některými dalšími Němkami z facebooku v nadšeném rozhovoru. Já jsem nebyla schopna slov. Dámy napadlo, že si půjdeme ještě na chvilku sednout do vinárny hned u divadla. Nejdřív se mi tak trochu nechtělo, ale přidaly jsme se.

Sedly jsme si venku, ale odtam nás obsluha hned zahnala dovnitř, že tam už neobsluhují. Šly jsme dovnitř, kde seděli návštěvníci z divadla s programy položenými před sebou na stole. Šly jsme si sednout do vedlejší místnosti. Bavily jsme se o opeře, dnešním koncertu, kdo pojede ještě do Zurichu na představení Ernaniho...

Zanedlouho se však z vedlejší místnosti ozval obrovský aplaus a několikanásobné bravo. Ihned se i v naší (malé!!!) místnosti objevil pes, o kterém jsme si nějakou dobu myslely, že je to Hampsonův Lenny (vypadal hooodně podobně). Za ním šel nějaký pán a pak už jsme viděli i Hampsona s manželkou a klavíristou. Pochopitelně jsme je i my přivítaly bouřlivým potleskem a jen jsme viděli, jak se s námi s radostí opět setkává :-D. Sedli si hned k vedlejšímu stolu, kde už na ně čekala společnost. Když se naše německé dámy vzdálily, zůstaly jsme u stolu jen my 4. Sedly jsme si hezky do rohu, abychom na Hampsona viděly. :-) Povečeřel nějaký steak, vypil si pivečko, občas zazpíval jen tak kousek nějaké písně (vždycky, když jsme konečně ztihly, abychom mohly poslouchat, ztichl... :-( ), pomazlil se se psem a v jednu ráno se zvedl k odchodu. Stál u našeho stolu a rozloučil se s námi: "AUF WIEDERSEHEN, MEINE DAMEN!" Dál nevím jistě, co řekl, ale něco ve smyslu - "pozdravujte nejkrásnější město v Evropě"!


No řekněte, kolikrát se Vám tohle může podařit?!? Prostě neskutečné!!! Tento úžasný zážitek má ještě jednu perfektní dohru (ne, zatím to nejsou doručené odpovědi :-( ), nýbrž mi den poté napsala patrně organizátorka festivalu, která našla moje a Blančiny fotky vystavené na Facebooku přímo na stránce Hampsona, že se jí fotky moc líbí a zda bych jí mohla nějaké poslat, že by je pod mým jménem uveřejnila na oficiálních stránkách festivalu. Už jsem jí je poslala! :-D Vypreparovala jsem z videa i fotografii, jak dávám Hampsonovi kytici (je to trochu rozmazané, ale rozeznáte nás od sebe), tak třeba budeme mít další slavnou květinovou fotografii! :-)

Jak já se těším do Zurichu!!!!!!!!!! A jestli se do 10. 9. nedočkám odpovědí, ať si mě v Zurichu nepřeje!!! (nedostane kytku a bude to mít) :-D

http://www.np-coburg.de/nachrichten/kultur/npfeuilleton/art2405,1001591
http://www.np-coburg.de/nachrichten/kultur/npfeuilleton/art2405,1002163
http://www.infranken.de/nc/nachrichten/lokales/artikelansicht/article/weltstar-hampson-begeistert-in-coburg-32319.html

Takže co dodat? Naprosto nádherně jsme zakončily minulou sezónu (dosud pro mě nejkrásnější) a originálně zahájily tu novou! :-) Jen tak dál...

PS: Obrázky s datem jsou moje, bez data Blančiny!
PPS: A teď se můžete také posadit do hlediště a vychutnat si 2 přídavky (nejdou rozkliknout, zkopírujte si odkazy):

http://www.youtube.com/watch?v=v90hm7dw7mc
http://www.youtube.com/watch?v=1jnYweJK0k0

pondělí 7. září 2009

Štátne divadlo Košice hosťuje v Mělníku

Už o dva dni, konkrétne 9. a 10. septembra 2009, bude hosťovať Štátne divadlo Košice v Mělníku s predstaveniami Faust a Margaréta (Gounod) a Maškarný bál (Verdi).
Obe predstavenia som videla a sú perfektné, odporúčam vidieť.





Maškarný bál- na fotkách Tatiana Paľovčíková- Paládiová(Amelia), Jaroslav Dvorský(Gustavo) a Michaela Varády(Oskar).


Faust a Margaréta- na fotkách Lucka Knoteková(Margaréta), Peter Berger(Faust) a Ondrej Mráz(Mefisto).

Aktuálne obsadenia:
9.9.2009- Faust a Margaréta:
Margaréta- Lucia Knoteková
Faust- Peter Berger
Mefisto- Ondrej Mráz
Siebel- Janette Zsigová
Valentín- Jakub Pustina

10.9.2009- Maškarný bál:
Amelia- Tatiana Paľovčíková- Paládiová
Gustavo- Jaroslav Dvorský
Renato- L. Kendi
Ulrica- Eliška Weissová
Oscar- Michaela Varády.
Spoluúčinkuje zbor a orchester ŠD KE.

Obe predstavenia majú skvelé obsadenie. Takže neváhajte a choďte si ich pozrieť a potom očakávam recenzie :)

středa 2. září 2009

Vítám Vás v nové sezóně!

Zdravím všechny operní nadšence - začátečníky i pokročilé, kolegy z Blogu i jeho čtenáře!

Skončily nám letní prázdniny a, co je hlavní, skončily prázdniny divadel a opět se po - pro někoho nekonečné (např. pro mě! :-D)- pauze otevírají brány a hlediště pro kulturumilující publikum. I my zde na Blogu jsme měli tak trochu prázdniny, doufám, že jste si užili příjemnou dovolenou, že jste navštívili nějaký koncert, festival... a že nám o všem popovídáte!

Informace pro dosud nepublikující čtenáře - pokud byste se sami chtěli aktivně zapojit do dění našeho Blogu, kontaktujte mě na mailu aychend@seznam.cz - poradím Vám, jak psát články, vkládat fotografie... Moc rádi uvítáme mezi sebou další nadšence!

Tímto Vás ještě jednou všechny vítám v nové sezóně a těším se na Vaše zážitky a postřehy z koncertů, recitálů a představení! Nevím, jak Vy, ale já asi nebudu vědět, kam jít dříve na operu :-).

Vaše Dana Šimková