úterý 7. července 2009

Vídeňský trojlístek - díl 3.


Strauss - Die Schweigsame Frau

Poslední operní den. Dva před ním proběhly nad očekávání úžasně. Tentokrát mě čeká úplně neznámá opera, první představení odstáté na galerii a první Richard Strauss. Zda chodit do fronty brzo, nebo stačí později, na to už nenacházím slov... :-) Po dopoledni stráveném v kouzelných vídeňských uličkách, u Rathausu, domu, kde bydlel Beethoven, v krásných kostelích, (mé) dlouhé procházce po parku v Belvederu a pořádném výborném řízku se skvělým bramborovým salátem jsme se ubírali k Opeře. Bylo asi půl třetí, slunce dnes svítilo jako o závod. Bude tam fronta až za roh, nebo ne? Já jsem hlasovala pro prázdno, Pavel pro plno. Vyhrála jsem! Byla jsem 3.!!! Jen jsem si přitom v duchu říkala, že to bude divné jít na nějakou operu, nemuset sedět hodiny ve frontě a pak odstát celé představení... Minimálně v té frontě se dá potkat tolik zajímavých lidí, pamatujete si je aspoň od pohledu a, když se vidíte příště znovu, rádi se k sobě hlásíte...


Seděla jsem na své skládací židli, která už nejednou vzbudila velký zájem a dychtění po informacích, kolik mě stála (obyčejná velmi nízká a VRATKÁ židlička pro rybáře - na břehu rybníka bych na ní sedět nechtěla, asi bych neudržela rovnováhu...). Vedle mě seděl starý pán a četl si noviny. Pavel se opět zahloubal do svého sešitu s logikou, do kterého každý kolemjdoucí vždycky zvědavě nahlédl (jeho písmo je hodno pořádného grafologa! :-D). Napadlo mě se jen tak ze zvědavosti nahlédnout, co pán čte. Vím, to se NEDĚLÁ!!! Ono se nedělá víc věcí, ale to bych byla o spoustu věcí ošizená... :-) Hledím a divím se - to je snad česky? Tak já jedu do Vídně si mimo jiné procvičit němčinu a sednu si vedle Čecha? Z čtoucího pána se vyklubal velmi příjemný a hlavně upovídaný (ještě, že tak!) velký milovník opery, který bydlí v Praze a moc rád si občas zajede někam na operu. Škoda, že nemá internet, už jsme ho lákali na Blog. Minimálně mi ale velmi zpříjemnil čekání!

Při kupování vstupenek jsme zahlédli pro změnu vídeňského pána z úterka - s radostí se k nám hlásil spolu s ještě jedním pánem, který chodí snad na každé představení. Tohle se vám prostě v divadle, kde přijdete, sednete do řady a odejdete, stát nemůže! :-)

Jsem-li k něčemu nejméně pověřená a věrohodná osoba, je to právě popis dojmů z Mlčenlivé ženy :-)! Viděla a slyšela jsem ji poprvé v životě a teprve si s obsahy opery v různých moudrých knihách dávám dohromady, co se to vlastně dělo na jevišti... Strausovi jsem se do této doby vědomě vyhýbala. Měla jsem a mám ho zafixovaného s něčím nepříjemným - nevím, asi nám něco pustili pro mě hrozného v Hudební výchově, někdo ho moc zkritizoval, nevím... Slyšela jsem i názor, že jeho hudba je "divočina" (prosím, nezabíjejte mě!!!). :-) Pavel mě pěvně ujistil, že Strauss je nejharmoničtější skladatel - kam se na něj hrabe Verdi. Možná mám jinou představu o hramonii... :-) (jestli si ho nespletl s mým milovaným Johannem mladším)


Konec předsudků, představení začíná! Představení, které původně mělo být to jediné, kvůli kterému jsem chtěla jet do Vídně - důvod? Baechle, Schade a pochopitelně Eröd, od něhož jsem chtěla mít podepsanou naši společnou fotku.

Na asi dvou třetinách jeviště stála kruhová "místnost" s vysokým točitým schodištěm. Všude byly krásné modely lodí (ty se jim opravdu povedly) a co se mi líbilo, spousta únikových chodeb - všude, kde se dalo - pod schody, nalevo, napravo... všude bylo možné se schovat, odejít, připlížit se...

Janině Baechle to dnes výborně zpívalo - konečně jsem v ní viděla tu hraběnku z Dcery pluku. Eröda nešlo přehlédnout. :-) Už v Rýnském zlatě jsem si všimla jeho dobrého pohybového nadání - lezl všude, kde mohl a mnohdy docela náročně a do toho zpíval... Zde, kde on byl tím, kdo vymyslí řešení, kdo musí vysvětlit svůj nápad tak, aby zaujal, přímo tančil na jevišti. Michael Schade hrál a zpíval senzačně - jsem moc ráda, že jsem ho mohla vidět a slyšet naživo. V Thais mě příliš nezaujal (hleděla jsem hlavně na Hampsona...), ale tady jsem na něm mohla nechat oko (druhé bylo na Erödovi :-D).


Na Jane Archibald jsem se moc těšila. Moc se mi líbila už od pohledu. Mé těšení se dočkalo velké odměny. Takhle uječenou manželku bych brala všemi deseti!!! (mám velkou slabost pro koloraturní soprány a "nezdravě" vysoké tóny) :-) Byla perfektní! A na konec si nechávám hlavního pana pěvce - Kurta Rydla. Ten překonal všechna moje očekávání a předsudky. Jeho Morosus byl dokonale přesvědčivý, vtipný i hodný "soucitu" zároveň. Všichni dohromady udělali velký příběh, kterému se dalo věřit! :-)


Peter Schneider trochu unikal mému oku - nestihla jsem ho tentokrát sledovat, ale pod jeho rukou jsem měla nejednou pocit, že nejsem na Straussovi, ale na Pucciniho Gianni Schicchim. Některé momenty v orchestru, řazení pěveckých partů, vymýšlení zápletky... jako bych slyšela Pucciniho. Hned mi byl Strauss bližší! :-)

Teď už bych méně tápala v ději, než tenkrát. Přede mnou svítily německé titulky, vedle mě anglické, kam mé oko stihlo padnout, to jsem zrhuba pochytila, jen díky rychlosti zpívaných textů jsem nestíhala ani dočíst natož tak si ještě domyslet překlad... :-) Tak jsem raději hleděla na jeviště a děj ponechala své fantazii... Rozhodně jsem se příjemně bavila a Strauss má u mě zelenou!

Podpisy? Zase nás tam nebylo mnoho. Eröd opět vyběhl jako jeden z prvních (odcházel jako jeden z posledních) a hned jsem ho zaplavila fotkami k podpisu. Pořád se mi líbí, s tím nic nenadělám :-)!


Michael Schade mi přišel jako obr... stála jsem za ním, protože se zastavil ve dveřích, z nichž jsme chtěli vyjít a moc výhledu mi umožněno nebylo. S fotkou to bylo dobré, mám nakonec dvě - na první usoudil, že rozhodně nenasadil ten správný úsměv, tak na druhé už září! :-) Držel mě hodně pěvně a měl velkou hřejivou ruku. Vzadu ve dveřích mám i Jane Archibaldovou a aspoň vědomí o tom, že přesně za Schadem stojí schovaný Eröd...


Jane měla krásný úsměv.


Pan dirigent se dal s každým do řeči, byl velmi příjemný.


A Kurt Rydl? Snad jako první jsem ho já přepadla s velkým sešitem na podpis. Po upozornění, aby se podepsal velkým písmem, mám na stránce dva nečitelné klikyháky (podpis) a pod nimi čitelně napsané "MOROSUS" :-) Nevšimla jsem si, že by svou postavu psal i někomu jinému. Také se s námi příjemně bavil, pózoval jednomu (asi známému) pro fotografie a kriticky rozebíral, že na téhle se tváří hrozně, tahle ujde, tuhle určitě hned smazat... Mám z něj výborný pocit a viděla jsem na ostatních, že jsou rádi v jeho blízkosti.


Aby toho nebylo málo, při rozhovoru se Schneidrem jsme se dali do řeči s jedním Japoncem, který v Brně na JAMU studuje dirigování. :-) Mluvil perfektně česky. Svět je malý...

25. Juni 2009
Die schweigsame Frau
(27. Aufführung in dieser Inszenierung)

Dirigent: Peter Schneider
Inszenierung und
Bühnenbild: Marco Arturo Marelli
Kostüme: Dagmar Niefind

Sir Morosus: Kurt Rydl
seine Haushälterin: Janina Baechle
Barbier: Adrian Eröd

Komödianten:
Henry Morosus: Michael Schade
Aminta: Jane Archibald
Isotta: Caroline Wenborne
Carlotta: Michaela Selinger
Morbio: Clemens Unterreiner
Vanuzzi: Janusz Monarcha
Farfallo: Walter Fink

Došla jsem tedy až na konec třídenního operního maratonu. Celkové hodnocení? Jako ve škole:

úterý:
fronta 1, místo v divadle 1, představení 1, autogramy 1, prohlídka města 1.

středa:
fronta 1-, místo v divadle 2, představení 1, autogramy 1, prohlídka města 1.

čtvrtek:
fronta 1, místo v divadle 1- (bylo slaběji slyšet a na kukátko jsem byla už moc daleko, ale orchestr zněl nahoře výborně!), představení 1, autogramy 1, prohlídka města 1*. :-)

Tak už to jen stručně ukončím:


Pátek jsem strávila ve zvířecí říši. Nejdřív jsem se šla procházet mezi motýly - úžasný zážitek a při pěší chůzi na Praterstern (opravdu šílený nápad se dvěma těžkými bágly) přes městský park kolem Strausse - Johanna ml. - jsem narazila na jezírko s kačenami a obrovským hejnem holubů a kavk. Měla jsem batoh plný rohlíků, které jsem nestihla sníst. Během chvíle měli ostatní krmiči smůlu. Slétli se ke mně holubi snad z celého okolí (pořád bylo co zobat) a za chvíli už se mě ani nebáli. Seděla jsem uprostřed nich, sem tam dostala plesknutí křídlem a stala jsem se cílem mnoha fotografů. :-) Připadala jsem si jak ta paní v Sám doma 2. Ani kavky nepohrdly rohlíkem... Takže poslední rada - až vám zůstane kousek rohlíku, zajděte si do městského parku a dejte ho zdejším ptákům - budou nadšení! A nezapomeňte je ode mě pozdravovat :-). (PS: Papageno by asi ze mě měl radost!)

Takže na příští Vídeň se chystám na 100% v říjnu - buď 8.-9. (Bohéma a Oněgin), nebo 12.-14. (Bohéma, Oněgin a Nabucco) - uvidím podle školy, který termín bude vhodnější. Kdybyste náááhodou jeli do Vídně a měli místo v autě, určitě se přidám (jestli se mnou budete chtít po přečtení Kouzelné flétny jít :-D)!

PPS: Kdybyste sháněli klavír, hned vedle Opery je obrovský obchod s klavíry, křídly... na co si vzpomenete!

Žádné komentáře: