úterý 14. července 2009

Klenot mezi koncertními sály


Nevím, jak vy, ale já se z celého Silvestru (jako, že ho nemám ráda) a začátku nového roku těším nejvíc na 11. hodinu dopoledne 1. 1. Pokud nepohlédnu do nádherně vyzdobeného Zlatého sálu a neuslyším od Vídeňských filharmoniků přání šťatsného nového roku, nemohu s jistotou říct, že pro mě nový rok začal. Letos bohužel bylo jen přání bez dívání :-(.

Zlatý sál... Už ani nevím, jak dlouho Novoroční koncerty Vídeňských filharmoniků sleduji s mamkou pravidelně. 10 let? 13...? Pamatuji si 2x Mutiho, Mehtu, Maazela, Ozawu a jiné. Muti se mně a mamce moc líbil, fešák! :-D, Mehtu jsem viděla po Traviatě (přímém přenosu z Paříže), tak jsem zářila nadšením, Maazela obdivuji úplně od začátku, protože jeho Carmen s Domingem byla moje první opera, a ten ve mně zanechal po koncertě hluboké dojmy (vzít do ruky housle a zahrát Pizzicato polku, to jsem nevěřila vlastním očím!) a Ozawa? Nejdřív jsme si říkaly, co je to za rákosníčka? Ale z rákosníčka se vyklubal perfektní dirigent, který tím, že není z Evropy, mi vždy přijde, že dá do svého "díla" úplně jiný pohled, jinou jiskru... Nikdy není "stejný" jako ostatní. To se mi moc líbí.

Ale nechtěla jsem psát jen o zážitcích s Novoročními koncerty! Zlatý sál byl a je pro mě pojem. Nádherně vyzdobený květinami z Itálie, které tam během 3 dnů připravili hollandští zahradníci, krásné lustry a strop s obrazy Múz... Tam se přece smrtelník dostat nemůže!!! :-D Kdo ví, kde vlastně ve Vídni stojí...

Po zjištění, že ho mám opravdu za rohem od Opery, jsem neváhala ani minutu. Naději na to, že se dovnitř dostanu, jsem dávala minimální - kdo ví, třeba to bude moc drahé, prohlídky vůbec nebudou... NENÍ TO DRAHÉ!!! Platila jsem asi 3 eura, dospělí jdou za 5. Prohlídky v pondělí, středu a pátek - ve 13:00 anglická, ve 13:45 německá.

Který z těch jazyků si vybrat? (jeden v mém případě lepší, než druhý...) Zkusila jsem anglickou verzi. Dostali jsme mladou příjemnou průvodkyni a šla nás docela velká skupina. Nejdříve nás zavedla do Brahmsova sálu - poměrně menší, ale velmi krásný se zajímavou akustikou.


Jeviště tam bylo malé, tak nás ujistila, že zde filharmonici opravdu nikdy nehrají :-D. Ten je na komorní kocerty, klavírní koncerty a případné recitály. Nějaký zákaz focený, natáčení, o tom nebyla ani řeč, takže si ho můžete také prohlédnout!


Seděli jsme tam dost dlouho - vždycky řekla, co chtěla a ptejte se. To bylo dotazů! Určitě jsme překročili předpokládanou dobu prohlídky. Pak nás vyzvala, abychom šli do Zlatého sálu. Kolena se mi začala třást, zatajoval se mi dech - ten sál byl jen přes chodbu ode mě. Už otevřenými dveřmi jsem viděla dovnitř - je to fakt on?!? Vstoupila jsem do přízemního prostoru a užasla nad velikostí slavného sálu. Všechno tam bylo, jak to znám, fakt! :-) Varhany, lustry, okna pod stropem, která se mi vždycky zafixují, nevím, proč, strop s Múzami, balkóny, kariatidy (ženské sochy místo sloupů - zde nejsou celé, jen do pasu). Všechno je skutečně v barvě zlata. Jen ty květiny tam nebyly :-D. Rozhlížela jsem se a snažila se domyslet si ty záplavy vánočních hvězd, květin všech barev a druhů - bez nich je to opravdu velký rozdíl... Ale byl to opravdu ten sál! :-)


Průvodkyně nás upozornila na busty, které jsou nad balkóny - schválně, jestli ty skladatele poznáme (jsou tam jen ti, kteří byli slavní v době stavby - Verdi a spol ještě ani nežili, ani Straussovci...). No selhali jsme všichni :-D. Musela nám vždycky předzpívat kousek ze slavného díla a už jsme věděli. Ani Mozart nebyl k poznání... Jen s Bachem jsme si byli jistí skoro všichni - to ta jeho paruka :-). Někteří se ptali i na vstupenky na Novoroční koncert, tak jen zopakovala, co už vím, že se v lednu podávají přihlášky a v březnu se losuje. Šance? 1: ......... Nulová :-(. O ceně vstupného nemluvě. Ale v tomto sále jsou každou chvíli nějaké koncerty - i Filharmoniků, takže pokud nebudete trvat, že je musíte vidět mermomocí 1. 1., můžete je vidět kdykoli během roku. Jen tam asi nebudou ty úžasné květiny :-D.


Jak už asi většina z vás ví, ode mě se dá čekat kdejaká "šílenost". Říkala jsem si, když naše průvodkyně mohla zanotovat kousky ze skladeb, bylo by to moc divné, kdybych si chtěla zpěvem vyzkoušet akustiku? Šla jsem se za ní zeptat, zda bych to mohla udělat. Nejdřív na mě hleděla jako nevěřící Tomáš a pak řekla, že samozřejmě! Zazpívat si ve Zlatém sále! Wow!!!

Už prohlídka "končila" a lidé se ještě procházeli po sále a mluvili mezi sebou. Chtěla jsem chvilku počkat, tak jsem si zkusila sednout do první řady.


NESEDAT!!!!!!! Jestli někde není vůbec nic vidět, je to první řada ve Zlatém sále. Jste přímo pod jevištěm, takže při pohledu na dirigenta si vyvrátíte krk a jestli něco uslyšíte jiného, než hráče v první řadě, to bych se divila. Navíc, když se tam přidají ještě květiny, to už tam nemůže být vůbec žádné místo... Tady bych tedy výjimečně do první řady určitě nešla :-)!

Davy se tišily a já jsem mohla konečně spustit. Co vybrat? Klasiku - Sbor Židů z Nabucca (zpívala jsem ho už ve velkém divadle v Pompejích a byla to taková moje "rozbuška" pro zamilování se do Verdiho, rozhodnutí bylo tedy jasné!). Začala jsem potichu a hned po pár tónech najednou všichni ztichli a poslouchali. Nádherná akustika!!! Na mluvení zní, jako by byla jen kraťoučká, téměř žádná, a na zpěv se teprve pořádně rozezněla.

Co jsem ale nevěděla, že už se blížila do Brahmsova sálu druhá výprava. Průvodkyně všechny "vyhnala" ze sálu, ale mě tam nějak zapomněla, nebo co... Měla jsem sál asi na minutu úplně sama pro sebe - na dozpívání posledních tónů a pak chvilku ticha. PÁNI!!! Jen zopakuji, co jsem psala na začátku - "tam se obyčejný smrtelník nedostane" - a já jsem se tam dostala, zpívala a měla SÁL JEN PRO SEBE! :-)

A co bylo vrcholem všeho, jelikož mi všichni utekli, nebyla jsem schopná se odtam dostat ven. Spousta dveří a které jsou ty pravé? Chvíli jsem se motala a nakonec konečně našla východ. Říkala jsem si, proč tam sedí pán ve vrátnici... Vyšla jsem ven a na dveřích bylo napsáno německy "Vchod pro účinkující"... No comment :-)

Takže, až pojedete do Vídně, běžte do Musikvereinu - pondělí, středa a pátek ve 13:00, nebo 13:45 dle vašich jazykových možností. Stojí to opravdu za to!!! :-)

http://www.musikverein.at/

1 komentář:

bianca řekl(a)...

Tedy Dano, Ty máš tedy zážitky - zazpívat si ve Zlatém sále - wow! A ten východ pro umělce - třešnička na dortu! Jinak s tou první řadou máš pravdu - seděla jsem tam jednou před lety na koncertě José Carrerase, ještě navíc úplně nakraji, přede mnou nebylo skoro místo na nohy a naprosto nic jsem pořádně neviděla a ani dobře neslyšela.