středa 24. června 2009

Za Cyranem do Paříže


Dlouho mě přátelé přemlouvali, než jsem se rozhodla k výletu do Paříže na představení opery Franco Alfana Cyrano de Bergerac s Placidem Domingem v hlavní roli, která byla koncem května na programu Theatre du Chatelet. Nakonec ale zvítězilo přání vidět alespoň jednou Dominga živě na jevišti, navíc v opeře, kterou jsem dosud neznala a v roli, která patří k jeho nejoblíbenějším….. Jednalo se bohužel z časových důvodů pouze o „bleskovou“ návštěvu Paříže na jeden den – brzy ráno přílet a druhý den opět hned brzy ráno návrat. Ale podařilo se mi využít to minimum času skutečně naplno, včetně prohlídky interiéru opery Garniér ( na mě tam ta bombastická výzdoba působila mírně depresivně), šálku kávy na střeše obchodního domu Galerie Lafayette s krásným výhledem na Paříž a návštěvou výstavy Kandinského v Centre Pompidou ( zde jsem pochopila, proč jsem některé obrazy v dubnu marně hledala v Gogenheimerově muzeu v New Yorku – všechny byly zapůjčeny právě do Paříže).

Theatre du Chatelet je krásné divadlo „lidských“ rozměrů, kde jsem se cítila mnohem příjemněji, než předtím v paláci Garniér. Opera trvá téměř 3 hodiny, má 4 dějství a některá dějství jsou ještě rozdělena na dva obrazy. Protože výprava a scéna byly pojaty velmi realisticky a výpravně, zabíraly zejména tyto přestavby během dějství poměrně dost času a díky hluku, který se přitom ozýval zpoza opony, to člověka trošku vytrhlo ze soustředění se na děj. Jinak jsem se občas trošku ztrácela v ději – nad jevištěm běžely pouze titulky ve francouzštině, ve které je opera i zpívána – přestože je děj příběhu notoricky znám, v určitých pasážích jsem příliš netušila, o čem postavy spolu komunikují.

Placido Domingo je skutečně dokonalým představitelem Cyrana a ve svém „úctyhodném“ věku se nejen vyrovná, ale s postupem děje i předčí své o generaci mladší kolegy na scéně. Je sice pravda, že v prvním dějství nebyl jeho hlas ještě dostatečně pružný, což se projevilo v poněkud nevyvážené dynamice. Ale od druhého dějství, od scény, kdy místo Christiana předčítá Roxaně vyznání lásky, celé opeře naprosto dominoval. Při posledním jednaní, kdy Cyrano umírá, již diváci v sále téměř nedýchali a málokdo se dokázal ubránit slzám, tak působivě Domingo tuto scénu ztvárnil.


Z ostatních protagonistů stojí za zmínku zejména mladý albánský tenorista Saimir Pirgu , kterého mnozí známe z Vídeňské státní opery, v roli Christiana. Jeho příjemně znějící tenor, ztělesňující dravost mládí jeho postavy, i přirozený herecký projev harmonicky souzněl s něžným sopránem Nathalie Manfrino v roli Roxany , ale i dokonale kontrastoval s procítěným projevem Placida Dominga, v jehož hlasu člověk cítil veškerou tíhu jeho utrpení a potlačovanou vášeň jeho citu k Roxaně. Symfonický orchestr z Navarry pod taktovkou Patricka Fournilliera, jak už to v zahraničních divadlech bývá zvykem, citlivě doprovázel sólisty, takže dal naplno vyniknout jak jejich hlasům, tak i lahodnému zvuku svých nástrojů.

Několikaminutové ovace na závěr opery a „ úspěšné“ čekání na autogramy, spojené se zajímavými diskusemi s přítomnými zahraničními operními nadšenci, byly třešničkou na dortu tohoto krásného zážitku.

Franco Alfano - Cyrano de Bergerac - Theatre du Chatelet, Paříž 28.5.2009

Dirigent Patric Fournillier
Orchestr: Orchestre symphonique de Navarre

Cyrano Placido Domingo
Roxane Nathalie Manfrino
Christinan Saimir Pirgu
De Guiche Marc Labonnette
Ragueneau Laurent Alvaro
Carbon/Le Vicomte de Valvert Franco Pomponi

2 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

To musela být nádhera slyšet a vidět PLACIDA DOMINGA na živo. Je to jeden z mých 2 nejoblíbenějších zpěváků P.D. (Tím druhým je Peter Dvorský.) Mám na koncert P. Dominga ne Svatojakubském chrámu na Starém městě pražkém vynikající vzpomínku. Je to už 19 let (bylo mi tehdy 18) a neustále to slyším, jak nádherně zpíval vánoční písně a Janáčkovo Ave Maria.
Napravo jsem viděla pana prezidenta Havla a nalevo jsem slyšela Placida Dominga - super!
Bára

Anonymní řekl(a)...

K budově divadla: se nedivím tomu, že v jejích sklepeních se skrývá FANTOM!
Bára