úterý 30. června 2009

Vídeňský trojlístek - díl 2.

Mozart - kouzelná flétna
Středa 24. 6.


Přestalo pršet!!! Ne sice napořád, ale aspoň já jsem tento den vůbec nezmokla. Tento den bych nazvala mírně odpočinkovým, neboť jsem toho zrovna "moc nenachodila"... Tip pro nás milovníky hudby - až se půjdete podívat do Schönbrunnu, určitě si vezměte audioprůvodce - celou dobu vám budou hrát melodie od Straussů a Mozarta - to se mi na tom líbilo snad víc, než ten výklad! :-D A druhý tip - v pondělí, středu a pátek, pokud to nezmění, jsou prohlídky v Muzikvereinu (Zlatém sále!!!) - ve 13 hodin anglická a ve 13:45 německá. Opravdu doporučuji! Reportáž ze Zlatého sálu vložím samostatně.

Do fronty jsem se dostala až po druhé hodině. Stály přede mnou 4 Japonky - říkala jsem si "super, zase se dostanu do 1. řady!". Japonky se rozmnožily do počtu asi 12 lidí i s divem přírody - dvoumetrovým Japoncem (to jsem ještě neviděla! Nejsou všichni malí? :-D). Jindy mi Japonci přijdou ukáznění, příjemní, tentokrát to museli být nějací míšenci... Předbíhali až hrůza! Rada číslo 3 - bacha na Japonce! :-)

Sen o první řadě se rozplynul hned, jak jsem zjistila, že kamera, která točila přenos, stála právě v té 1. řadě, tudíž zabrala spoustu místa a způsobila, že jsme stáli přímo za sebou a ne na přeskáčku. Kdo přede mnou stál? Dvoumetrový Japonec... Naštěstí na 2. polovinu odešly dámy, co stály vedle mě, tak jsem konečně pořádně viděla. Jelikož měl japonský dirigent debut ve Vídeňské opeře, všude se to hemžilo Japonci. V širokém dalekém okolí jsem v parteru byla jediná Evropanka. Zvláštní pocit... Přesto to mělo řadu výhod, o kterých se dále zmíním. Sedící divačky z Japonska se opravdu nádherně nastrojily - potkala jsem tam hned několik dam v nádherných kimonech a s jednou jsme si padly tak do oka, že jsem si ji a její společnici musela vyfotit. :-)


Samotné představení? Vstoupil dirigent a celý parter se otřásal pod nadšeným tleskáním krajanů. Mám tu smůlu, že se mi občas pletou Mozartovy předehry - ještě ho nemám moc zažitého (dlouhé roky jsem ho přímo nenáviděla - slyšet každý den několik hodin Mozarta, to už je základ "alergie", ale je pravda, že nikdo nepoznal skladbu Mozarta rychleji, než já, aniž bych ji někdy slyšela...). Vždycky si nakonec říkám, no jasně, ta je z tohoto... Kdybyste mi je pustili všechny, určitě je domotám :-). Zrovna ta Flétnová se mi ale moc líbí, jen bych ji osobně oddirigovala trochu svižněji, leč pan dirigent to chtěl takto, má to mít! :-)

Scéna byla prostá, ale docela zajímavá! Papageno na jeviště vystoupil rovnou po žebříku z orchestřiště a perfektně zazpíval svou árii (den předtím zpíval Wagnera a byl trochu slabší - tentokrát byl v perfektní kondici!). Tamino zpíval moc hezky, sice zase v bílém plášti (ach jo!), ale aspoň byl mezi ostatními poznat... 3 dámy měly docela zajímavé kostýmy a pěkně zpívaly a chlapci se dost snažili. Vysokému sopránu to sice trochu ujíždělo, ale docela to šlo. Když se objevili, jeden z nich měl indiánská péra na hlavě - trochu mě to udivilo, ale pobavilo! Královna noci v prvním dějství neměla ještě tu správnou notu, ale ve druhém už jela na plné obrátky! Pamina se mi moc líbila zjevem i zpěvem. Stefan Kocán alias Sarastro mně osobně přišel ze všech nejvýraznější. Hlas se nesl velmi pevně a mohutně. I ostatní se mi velice líbili a velká pochvala patří Papageně, která úžasně zahrála stařenu i mladou dívku. Japonci kolem mě se u stařeny dusili smíchy...

Scéna v chrámu Moudrosti byla vynikající! Zase pár desek (podruhé ach jo, ale už opatrnější...) poskládaných do otevřené krychle popsaných všemi možnými vzorečky, druhými odmocninami, trojúhelníky... dobrý nápad! Jen prohlížením těch stěn kukátkem jsem měla na dost dlouho o zábavu postaráno. Zkouška ohně a vody také byla dobře udělaná - zavřeli je do obrovské krychle (že by Rubikovy kostky?) a u ohně z ní vycházel dým a pronikalo ven rudé světlo a u vody vytíkala otvory voda... Dobrý nápad.

Nesmím zapomenout na něco, co se mi opravdu moc líbilo - na levé straně byl půlměsíc a vedle něj kousek "oblohy", na které se občas více, či méně rozzářily hvězdy - nádhera!!!

Kostýmy? O bíloplášťovém Taminovi jsem mluvila, bílá byla i Pamina, Papageno a Papagena zářili zeleně, Královna noci a 3 dámy měly kostýmy v temných barvách, kluci (géniové) nejdřív jako obyčejní hrající si chlapci, v druhém jednání dostali barokní šaty a paruky. Sarastro a jeho družina se mi moc líbili. Měli na sobě bílé čtvercované kostýmy (byli podobní jako stěny chrámu, jen bez nápisů) a každý měl na zádech vlastní čárový kód. :-) Ale úplně nejkrásnější kostýmy měla zvířata. Hroši, krávy, krokodýli, tygři, skvělý skákající klokan s mládětem a nepřehlédnutelná žirafa. Už prvním vstupem vzbudili obrovskou salvu smíchu. V jedné ze závěrečných scén, kdy se pár zvířat objevilo na jevišti, se Japonci začali něčemu hrozně smát. Nedřív jsem nechápala čemu, pak jsem pochopila - ve stěně chrámu nahoře se otevřelo okno a tím nahlížela dovnitř dlouhokrká žirafa. Ihned na sebe strhla pozornost a, co se dělo dole, to vám ani nepovím :-).

To hlavní jsem si nechala na konec... Moji zamilovanou a zároveň obávanou árii Královny noci z 2. dějství. Proč zamilovanou? Když jsem ji slyšela jako úplně malá v rádiu, nevěděla jsem nic o opeře a hrozně jsem se smála, jak ta pěvkyně kvičí a jak musí trpět, že ze sebe vydává takové pazvuky... (hrůza si na to vzpomenout!) Když jsem o opeře už trochu něco slyšela, řekla jsem si, že bych si ji někdy moc ráda zazpívala. O nějakých koloraturních sopránech jsem do té doby neměla ani potuchy, jen mě to tak napadlo a dala jsem si to jako celoživotní úkol. Když mi pak bylo oznámeno, že mám asi koloratirní soprán a že možná si v budoucnu budu moci tuto árii zazpívat, jistě chápete, jakou jsem měla z toho radost. :-) Jen si na ni ještě hodně dlouho počkám... nevadí, mám se pořád na co těšit!

Proč je to obávaná árie? S bratrem vedeme takovou "soutěž", kdo z nás objeví dokonalejší verzi této árie (podobně hledáme nej scénu Komtura v závěru Dona Giovanniho). Dokonalá = bez jediné chyby, všechny tóny úplně čisté, zachování rychlosti dané už od začátku... prostě hromada požadavků! Zatím jsem z té spousty Královen, které jsem slyšela a viděla, našla 3 (Gruberová, Dessay a ta, co ji zpívala ve filmu Amadeus). Vždycky poslouchám napjatě, držím palce a těším se, že uslyším jen nádherné dokonalé tóny. Máte-li nějakou verzi, kterou hledám, dejte mi o ní vědět, moc ráda si ji poslechnu!

Tato Královna noci měla ještě jeden úkol, o kterém neměla ani tušení. Jelikož tuto árii považuji za Mozartovu opravdu nejkrásnější, chtěla jsem něco zkusit. Když v Areně di Veroně dozpíval sbor Va, pensiero, z hlediště se ozvalo "VIVAT VERDI!" a následovalo několikanásobné Vivat! Co by se asi stalo, kdybych to zkusila ve Vídni s Mozartem? Podmínkou bylo, aby pěvkyně zazpívala tuto árii co nejlépe. Jak to dopadlo? Orchestr k mému údivu nastoupil v mezzoforte, nikoli ve forte, na které se vždycky tolik těším, ale nevadí... Pěvkyně byla vynikající!!! Spodní tóny sice zedva zetři nebyly úplně na svém místě, ale ty hlavní vysoké měla nádherně čisté! Stála jsem opřená o zábradlí a svírala pevně palce - to se musí povést!!! Povedlo. Árie skončila a bylo hrobové ticho - chvíle jako stvořená pro mě. "VIVAT MOZART!!!" Ještě jsem nedořekla "...RT!" a už se z předních řad sedících diváků ozvalo "VIVAT!" :-) A spustil se obrovský dlouhý aplaus. Je pravda, že krve by se ve mně ve chvíli "výkřiku" nedořezal, ale dopadlo to tak, jak jsem chtěla! Konečně jsem se s Mozartem definitivně zkamarádila. (asi se mnou po přečtení těchto řádků nebudete chtít chodit do divadla... :-D)

Záverečný potlesk nebyl úplně nejdelší, ale to nevadí, aspoň jsme se dříve dostali na autogramy. Jen tak vás vyzkouším - kdo měl největší aplaus? Hádejte třikrát! :-) Dirigent... Japonci úplně šíleli. V divadle běhal kameraman s hlasatelkou a dělali s různými Japonci rozhovory, kolem samotného dirigenta se i při podpisech pořád motal kameraman, takže mi pořád lezl do záběru při fotografování. :-( Nakonec se ale fotka povedla!


Alexandra Reinprecht (Pamina) je kus krásné ženské! Když se to smíchá s nádherným hlasem, tomu říkám úžasná kombinace!


Štefan Kocán měl obrovskou radost, když jsme na něj s Pavlem promluvili česky. Konečně někdo, s kým jsem si mohla pořádně "popovídat"! :-) Byl moc příjemný, ráda jsem ho poznala a potěšilo ho, že jej známe právě z Blogu. Víte, díky dodatečně za rozhovor!!!


Matthew Polenzani coby Tamino vypadá ve skutečnosti lépe a úplně jinak, než na fotkách na internetu. Stejně jako Calleju, ani jeho bych asi nepoznala, kdybych ho potkala na ulici.


Říkala jsem si, jestli má Jennifer O´Loughlin opravdu tak zářivě modré oči, jako mám na obrázku, který jsem si nechala podepsat. Má! :-) Zároveň je velice sympatická.


Jeden japonský mladík s sebou měl partituru a klavírní výtah Kouzelné flétny a nechal si podepsat od všech přední stranu - tomu říkám správné noty, hned se musí z nich lépe zpívat a hrát! Skvělý nápad :-).


Takže shrnuto podtrženo - další nádherný operní večer!

24. Juni 2009
Die Zauberflöte
Dirigent Joji Hattori
Sarastro Stefan Kocan
Tamino Matthew Polenzani
Die Königin der Nacht Jennifer O´Loughlin
Pamina, ihre Tochter Alexandra Reinprecht
Papageno Hans Peter Kammerer

Žádné komentáře: