pondělí 29. června 2009

Vídeňský trojlístek - díl 1.

Gounod - Faust

Dohromady jsem strávila ve Vídni asi 80 hodin, z toho 17 hodin ve frontě, asi 21 hodin spánku, 11 hodin na představeních, zbytek v ulicích, kostelích, muzeích, zámcích, parcích, v metru... Nebudu počítat prochozené kilometry, kapky deště, které se občas nezastavitelně řítily z oblohy na město, davy Japonců na představeních... Shrnuto podtrženo - tak úžasnou dovolenou jsem už dlouho neměla! Po tři dny vás postupně provedu třemi operními představeními, na kterých jsem byla, autogramiádami slavných i méně slavných pěvců a dirigentů a doplním je i fotografiemi zajímavých míst spojených s hudbou. Těšte se na výpravu do nedávno zmiňovaného Zlatého sálu! Takže konečně opusťme frontu a jde se do divadla!

Úterý 23. 6.
Tento den byl ve znamení nekonečného deště. Dlouho jsem tak nezmokla! Výhodou ale bylo, že se nikomu nechtělo mrznout tak brzo ve frontě na stání, takže když jsem úplně promočená v jednu hodinu odpoledne sedala na místo, byla jsem první. Nikoli na krátkou dobu... Lidé se začali trousit až tak od třetí hodiny a už to vypadalo, že na stání skoro nikdo nepůjde. Opak byl naštěstí pravdou! 1. Rada pro příště - je-li hodně špatné počasí, prší..., a není zas až tak moc lákavé představení, stačí, když přijdete ve tři hodiny. Možná nebudete první, přesto tam mnoho lidí nenajdete. Spousta to vyřešila příchodem před 6. hodinou, kdy otevírali pokladnu. Také se na ně dostala řada...


Fronty jsem si docela oblíbila. Když jsem tam tak seděla promoklá ve velmi studeném podloubí, sušila vedle sebe promáčené boty, měla jsem pocit, že jsem se stala ukazatelem směru pro mnoho výprav. Prošli kolem mě Poláci, Japonci (těch byl bezpočet), Slováci... Všichni chtěli dovnitř do opery, jen ne proboha do fronty na stání! Už mám naučený směr - doleva, rovně, doleva a jste na prohlídce v divadle. Jak prosté! Ani nemusím umět jazyky :-)

Musela jsem vyzařovat nějaké vlny, nebo já nevím, spousta lidí se se mnou chtěla dávat do řeči, nevím, jak to věděli, Slováci si schválně tipovali, zda, když na mě promluví, zareaguji. Když se tak stalo, celá výprava se mohla zbláznit radostí - nevím, co je to popadlo :-D! Šel kolem mě vysoký pán a nesl si na tácu nakrájený meloun na malé srpky a rovnou ho jedl. V duchu mi pochopitelně prolétlo, že bych si hned dala... Zastavil se, chvíli se na mě díval, pak se otočil, že vyhodí zbylou kůrku do koše, který stál přede mnou. Jen jsem si tak žertem potichounku poznamenala - "A nenabídne!..." A zasmála jsem se. Pak se zase otočil, chvíli se díval a to už ke mně natahoval ruku s táckem, že si mám vzít. Nejdřív jsem myslela, že je to vtip, ale nebyl! Asi si říkal - chudera promoklá tady sedí na zemi, určitě má hlad, je jí zima, udělám dobrý skutek... Jakou mi tím udělal radost, ani netušil, ale moc ho potěšilo, že se mi trefil do chutě! :-) Kolem chodící výpravy mi pak nezapomínaly popřát dobrou chuť... Rada číslo 2 - až budete sedět v té frontě v deštivém počasí, kterou jsem vám v radě číslo 1 neradila, nesnažte se vypadat odpočatí a svěží! Půjde-li kolem rakouský chlapík s melounem, určitě vám taky dá! :-)


Fronta je od toho, abyste se setkali se zajímavými lidmi. Já jsem se už bála, že si snad tu němčinu ani neprocvičím, jak se kolem mě pořád motali ti Japonci. Štěstí mi přálo! Stoupl si vedle mě jeden starý pán z Vídně a trval na konverzaci o opeře - to se nedalo odmítnout... Nemá rád moderní inscenace oper, ale zato miluje režiséry, jako je Zeffirelli, Ponnelle... Moc příjemný pán. Věřím, že jsme se neviděli naposledy a že se ještě mnohokrát potkáme!

Jako jsem byla první ve frontě, byla jsem i v první řadě na parteru - vynikající místo. Nikdo mi nezavazel ve výhledu, měla jsem kam si položit kukátko, prostě super.

A samotné představení? Už si nepamatuji, kdy na Vltavě vysílali záznam Fausta z Vídně s Gheorghiu a Alagnou, ale vím moc dobře, že když jsem to poslouchala, moc jsem toužila tuto inscenaci vidět. Z opery jsem si tenkrát uchovala v paměti hlavně sbor vojáků, mnichů (čertů?) v kostele a andělů na konci, jinak nic. Že se mi to splní takhle z ničeho nic, to by mě ani nenapadlo (a to jsem měla právě 23. 6 psát nejednoduchou zápočtovou písemku z němčiny...)!

Obsazení bylo vynikající, Beczala je skvělý herec a pěvec dohromady - názory, že se nehýbe na jevišti a jen tam stojí, tato inscenace úplně vyvrátila. Jak zahrál na začátku starého Fausta, bylo neuvěřitelné! Dívala jsem se na něj skoro pořád kukátkem, abych si ho užila, a moc se mi líbila jeho práce rukou - nenápadná gesta - těmi on hraje! Jsou drobná, ale jsou tam a dělají hodně. Zkuste se mu dívat na ruce :-D

Mephistophela zpíval Kwangchul Youn. Úžasný ďábel. Člověk by se ho bál potkat na ulici, ale zároveň by byl v obrovském pokušení mu podlehnout! Zpíval a hrál skvěle.

Markétka v podání Soile Isokoski měla přímo andělský hlas, který bych mohla poslouchat pořád. Úplně jiná Markétka, než jakou znám od Gheorghiu, ale tak to má být! Na podívání jsem nevěděla, zda lahodí mému oku, nebo ne, ale sluchu rozhodně!

Ruce dirigenta Bertranda de Billyho vedly skvěle orchestr a vyčarovaly velmi působivé okamžiky. Sbor vojáků zpíval naplno, ne jemně a tiše, jako obvykle, čímž mi dost pomohl, protože jsem si ho potichu zpívala s nimi a, kdyby zmírnil hlasitost, byla bych slyšet. Sbor v kostele zněl děsivě a přitom byl fascinující. Neuvěřitelně dokázal kontrastovat s anděli na konci. Pro tento sbor mám pak výhradní slabost, když jsem ho slyšela poprvé, úplně mě ohromil a musela jsem si ho pouštět pořád dokola. Tentorkát jsem téměř ani nedýchala a být o chvilku delší, asi by mě museli křísit. Krve by se ve mně nedořezali! Rovnou přejdu i ke scéně... Nedá mi to, než začít právě závěrem. Když začal zpívat sbor, na zadní scéně se objevil jakoby světlý otvor v nějaké obrovské kopuli. Jak sbor pokračoval, světlo se zvětšovalo, až vystupoval dopopředí obraz samotné kopule. V nedýchatelném stavu jsem nestačila věřit vlastním očím - to byla kopule svatopetrského chrámu ve Vatikánu! Ani na vteřinu jsem nezapochybovala o tom, že je to ona. Byla jsem tam asi před třemi lety a s úžasem jsem si ji tenkrát prohlížela. Na římse pod začínajícím obloukem je nápis obsahující text: "TU ES PETRUS..." - Ty jsi Petr - skála - a na té vybuduji svoji církev... Ten nápis se objevil i zde na scéně. Nebyl moc patrný, kdo neví, že tam je, patrně ho nepostřehl. Byl to jen slabě osvícený zlatý pruh s modrými těžko rozeznatelnými písmeny... Režisér mi nemohl udělat větší radost! Na režii pracoval i Nicolas Joël, který nám sledujícím přenosy rozhodně není neznámý! Jeho Thais a Vlaštovku jsme viděli nedávno a mám doma DVD s představeními z festivalu v Orange, která také bravurně režíroval. Mám jeho inscenace moc ráda a tuto rozhodně přidám do seznamu!

Scéna jinak byla prostá. Nejdřív mi "lezla krkem" - takové ty 3-4 pohyblivé bílé ploché stěny, které se občas otočí doleva, jindy se postaví do čtverce, jindy zas jinak, nevím, co je to teď za módu, nemám ji ráda! Co bych dala aspoň za jednu dvě obyčejné kulisy... O práci osvětlovačů jsem mluvila nedávno v rámci Rheingoldu. Musím o nich mluvit znovu - byli opět vynikající! Vykouzlili úžasné barvy (tentokrát už ne tak syté), když se Faust měnil ze starce v mladíka, zazářila opět ta pronikavá rudá barva, kterou jsem znala z Wágnera... Jééééé!

Deskové kulisy vydržely na jevišti dost dlouho, občas mě rušily, pak jsem si tak trochu i zvykla... Ve scéně hostince postavili na jeviště několik velkých a malých sudů. Sedělo se na nich, stálo... Mephistophelés měl na jednom z nich svoji slavnou árii! Asi bych trpěla závratí stát na tak malém prostoru nedaleko konce jeviště, ale pěvec to zvládl bez chyby! Když se na scéně objevil Faust, chtěl patrně také vyskočit na jeden ze sudů (ne zrovna nízký). Nepovedlo se mu to a docela nešikovně spadl. Bylo-li to schválně, nebo se mu to opravdu nepovedlo, těžko říct, ale obecenstvo vybuchlo smíchy! Beczala to přešel s úsměvem a zpíval dál, jako by se nic nedělo.

Scéna u Markétčina domu byla doplněná o větve stromů, lavečku a malý stromek s křížem. Docela se mi líbilo, jak Mephistopheles na konci scény otočil kříž vzhůru nohama.

Nebyla vynechaná scéna Markétky a Siebla, který ji ujišťoval, že ji stále miluje a že si ji chce vzít. A pak přišel ten úžasný kostel! Uprostřed stály varhany a jednu chvíli jsem snad už začínala věřit, že na ně Mephistopheles skutečně hraje. Samozřejmě nehrál..., ale bylo to dost věrohodné! Přišel sbor mnichů, postavil svíčky do řady za Markétku a odzpíval svůj úžasný part.

O vojácích a jejich sboru jsem se už zmínila, přejdu rovnou k zabití Markétčina bratra. Miluju vějíře a moc se mi líbil Mephistophelův - uměl ho moc dobře a rychle rozevřít (ne všichni to umí!). Rozevřením přelomil meč vejpůl v hostinci a "sekl" s ním několikrát na dálku i Valentina. Ve chvíli umírání jsem měla chvílemi pocit, že snad nikdy neskoná... Když jsem si myslela, že už, zas nic :-D!

Valpuržina noc ve mně zanechala výraznou stopu. Někteří tuto scénu považovali za výbornou, jiní za kýč, některé pobouřila, pro jiné byla přímo odporná. Co na ní bylo? Velká spousta šibenic, na kterých cosi viselo. Nejdřív jsem to nemohla poznat, ale pak jsem po chopila. Byly to malé děti - ať už narozené, nebo nenarozené. Místo čarodejnic tam byla spousta prostitutek a Mephistopheles tam byl ve svém živlu. Já ji považuji za velice povedenou a dala bych ji hned na druhé místo za scénu s kopulí Vatikánu.

Potlesk byl samozřejmě obrovský, ale jen asi 9 opon :-(. Tleskala bych určitě ještě dál!!! :-D Beczala měl úspěch a všichni ostatní také.


zleva: Mephistopheles, Markétka, dirigent, Marta, Faust, Siebel, Valentin.

A konečně autogramy!!! Beczala je zhruba stejně vysoký jako Calleja, je velice příjemný, má krásné modré oči a neodolatelný úsměv!



Mephistopheles vypadal velmi pohledně! A Markétka? To byla skutečná dáma. Někomu se může líbit, jinému ne... naživo se mi líbila moc.


Tentokrát mi snad z celého obsazení chybí jen jeden podpis, ale nemůžu 2 vůbec rozluštit, tak netuším, kdo to je :-). Asi si udělám kurz grafologie!

Takže první večer byl nádherný. Završil ho stále se usmívající Beczala, se kterým jsem při jeho dochodu zůstala sama v podpisové místnosti a osobně se se mnou pozdravil "Tschüs!" a venku pak ještě mně a Pavlovi řekl "Ciao!" :-) Tomu říkám zakončení...

23. Juni 2009 FAUST
(10. Aufführung in dieser Inszenierung)

Dirigent: Bertrand de Billy
Szenisches Konzept: Nicolas Joel
Inszenierung, Licht: Stéphane Roche
Ausstattung: Kristina Siegel
nach Entwürfen von: Andreas Reinhardt
Chorleitung: Thomas Lang

Faust: Piotr Beczala
Méphistophélés: Kwangchul Youn
Valentin: Boaz Daniel
Wagner: Hans Peter Kammerer
Marguerite: Soile Isokoski
Siébel: Roxana Constantinescu
Marthe: Zoryana Kushpler

8 komentářů:

vdv@seznam.cz řekl(a)...

Ahoj Dano, vážně moc a moc pěkné čtení! A víš proč hlavně? Rozhodně ne kvůli věrohodnosti toho, co popisuješ (sám jsem tuhle inscenaci viděl hned po premiéře a každý na ni kouká po svém). Taky ne - při vší ústě k Tobě - kvůli "odbornosti" (čerti mě pobavili :-))) Ale nádherné je to čtení kvůli té Tvé radosti, kterou Ti vídeňský Faust udělal! A taky kvůli tomu, jak tuhle svou radost dokážeš předat dál. Díky, že jsi ji udělala i mně! Jen lituju, že jsem nemohl s Pavlem a Tebou jet taky... Vít

bianca řekl(a)...

Dano, báječně se to čte, jako bych to úplně viděla před sebou. Přesně takovéhle "recenze" mám ráda - i s těmi zážitky před a po představení. Těším se na pokračování.

Dana Šimková řekl(a)...

Ahoj Víte, s tou mou odborností to asi nebude na jedničku s hvězdičkou... :-D Čerty nebudu rozmazávat, jen jsem slyšela, že se ta inscenace od premiéry poněkud změnila, možná ji známe každý ještě i trochu jinak. Hledala jsem na netu fotky z Fausta a jsou tam jen s Gheorghiu a opravdu některé momenty vypadají jinak...
Blani, bez těch zážitků mi to prostě nejde! :-)

Pepa řekl(a)...

Nadšení a radost z těchto řádků skutečně jen sálá! :-) Na Fausta do Vídně máme lístky na září a už se nemůžu dočkat, ještě jste mé těšení znásobila (pokud to vůbec lze)! Díky ze super reportář, budu se těšit na další díly.

Vlasta řekl(a)...

Dano, tobě nelze jinak než závidět.Tu zapálenost téměř pro všechno, tu ryzí radost téměř ze všeho,tu energii, kterou do všeho vkládáš.To člověk musí jen litovat, že tam s tebou nebyl.

radames řekl(a)...

Dano, byly to moc krásné dny a Faust se mi líbil natolik, že si ho určitě v září chci zopakovat (kdy jedete Pepo?). Jen bych ještě pochválil i Boaze Daniela za Valentina. I on držel krok se špičkovou úrovní celého představení.
Víte, inscenaci jsem viděl i v říjnu s Gheorghiu a Alagnou a opravdu ji trochu změnili. Byla vlastně nedodělaná, režisér Noel byl na podzim nemocný a scénograf zemřel než mohl svou práci dokončit. Teď se s tím pokusili něco udělat a snad i docela úspěšně. Hlavní ovšem bylo skoro dokonalé hudební provedení. Jestli máš v září čas, určitě se zajeď podívat.

Pepa řekl(a)...

My máme lístky na Fausta 5. září, ale nedopadlo to letos s plánovanou Paříží, takže jsme přidali ještě Manon Lescaut 4. a Lazebníka 6., takže dlouhý operní víkend ve Vídni. Už se nemůžu dočkat konce léta :-)

Pepa řekl(a)...

Tak jak jsem se dočetl na webu P. Beczaly, byla dvě červnová představení Fausta ve Vídni zvukově zachycena za účelem vydání CD. Ze stejných důvodů se má nahrávat i představení 5. září. Uvidíme... (a snad i uslyšíme).