pátek 12. června 2009

Utkala jsem se v "ringu" s Ringem! Výsledek? 1:1



V sobotu 6. 6. jsem společně s Alešem a Vítem absolvovala Rheingold ve Vídeňské opeře. Jelikož pánové už měli své vstupenky na sezení dávno zamluvené, fronta na stání zůstala na mně. Nevím proč, ale asi jsem působila jako velmi komunikativní člověk, protože se se mnou chtěli dávat do řeči lidé přede mnou i za mnou (většinou jsme se ujistili o tom, že konverzace by moc plynulá nebyla, ale zafixovali jsme si aspoň vzájemně tváře a v takové stále se opakující skupince jsme spolu prožili celé odpoledne a večer). Co se mi na Vídni líbí, je, že nechám někoho jiného, kdo si nemá na co sednout, obsadit svoji židličku, nechám tam batoh a můžu se jít bezstarostně projít po městě. Totéž se mi povedlo včera a než jsem se vrátila, téměř všichni už byli v budově. Kde jsem měla věci? Vzal mi je samozřejmě ten pán s sebou a, jelikož jsem byla docela vepředu (40.), musela jsem předběhnout všechny ostatní. Nikdo se nedivil, kam to jdu, proč předbíhám... Měla jsem ze včerejší fronty moc příjemný pocit. Uteklo to hrozně rychle! Stoupla jsem si do ní ve 3 hodiny a tentorkát to bylo akorát. Stála jsem nakonec v druhé řadě (stále se stejnou skupinou lidí, takže jsme společně mohli hodnotit celé představení). Když skončilo, po jednom jsme se rozcházeli a třeba jen se pozdravili, zamávali, popřáli si hezký večer, že se zase někdy třeba potkáme ve Vídni... I takoví, od kterých bych to nečekala, se ozvali :-). Takže hodnocení fronty? Velká jednička!!!

Teď k samotnému představení. Spousta z vás ví, že s Wágnerem svádím neustálý boj a výsledek je stále nejasný. Rýnské zlato jsem slyšela jednou celé - líbilo se mi, podruhé do poloviny (přenos z METu v rádiu) - už mi to lezlo krkem a byla jsem z toho unavená - a včera jsem ho viděla poprvé v jevištní podobě.

Jela jsem do Vídně s tím, že z pěvců neznám nikoho a že snad mě ten Wágner neodrovná... Během cesty tam jsem se dozvěděla, že to bude moderní inscenace, což mi na radosti moc nepřidalo. Ději jsem nerozuměla ani za mák (kdo je s kým, proti komu a hlavně, kdo je kdo, když jsem neznala pěvce) a pokud bych se nemohla opřít ani o vizuální stránku opery, asi bych se v tom zcela ztratila... Sice mi Vít stručně pověděl děj, nastavila jsem si anglické titulky, ale od začátku do konce jsem absolutně nevěděla, co se na jevišti děje :-)! Lidé za mnou se dokonce občas i smáli (jak ráda bych se taky zasmála!!! :-D)...



K samotné inscenaci... orchestr začal hrát předehru (zpočátku se trochu rozjížděl, ale brzy se srovnal) a objevila se velmi dobře udělaná scéna dna Rýna. Na plátně byl promítaný pohled ode dna na hladinu, na které se odráželo slunce, kostýmy byly pěkně udělané...

Další scéna už byla poněkud moc symbolická pro mou neorientaci v ději. Všechno bílé, na plátně snad promítaná Walhalla, na jevišti leží několik bílých balvanů. Jestli mi vždycky něco leze v opeře na nervy, tak je to, když oblečou pěvce do bílých plášťů. Jsem v opeře, nebo v nemocnici? Šetřili snad kostyméři na látce, nebo co si mám o tom myslet? (!!!je to jen můj názor...!!!) Obrové byli moc dobře udělaní (nechtěla bych je potkat v noci na ulici!) - obrovská černá příšerná montra se znetvořenými těly. Velmi působivé! Následovalo však mnohaminutové dívání se stále na tutéž scénu, stále na tytéž lidi, kteří jednou šli dozadu, jednou dopředu, o něčem se bavili... Nemělo to spád... Pak přišel Loge (v podání Adriana Eröda) a s ním se to najednou "rozjelo". Na tu dálku jsem neviděla pořádně jeho obličej, ale padl mi do oka hned, jak vstoupil. Naštěstí hned tak neodešel, takže pro mě osobně byl hrdinou večera on! (ať mi všichni ostatní odpustí, ale stáli tam většinou jak solné sloupy! On se aspoň hýbal...)



Scéna v podsvětí mě uvedla do ještě větších potíží s tím vyznat se v ději. Všude ležely zlaté části těla - mnoho hlav, rukou, nohou... Co tím chtěl režisér říci? Možná to tam patří... nevím :-) Aspoň tady děj trošku rychleji ubíhal, občas jsem se v návalu neorientaci přistihla při přepočítávání hlav... :-) (pořád mi je někdo přestavoval, tak jsem musela počítat znovu a znovu - aspoň nějaká zábava, když jsem vůbec nechápala, co se tam děje)

Po této scéně se však opět vrátila scéna s bílými balvany a zůstala až do konce. V tu dobu jsem už nevěděla, jak bych si ještě stoupla, protože mě docela bolely nohy a záda, měla jsem hlad a žízeň... Wágner mi s tím zrovna moc nepomáhal. :-( Už jsem si v duchu říkala "Tak můžu aspoň říct, že jsem to viděla, aspoň si udělám čárku, když už nic, takové hlasy se denně v Janáčkově divadle opravdu neslyší, podpisy... Za kým bych šla, když je neznám? Nikdo mě nijak výrazně nezaujal a Logeho bych asi stejně nepoznala... Dneska to prostě nevyšlo. :-(). Wágner vyhrál!"



Pak to ale přišlo... nevím, co to najednou bylo, co se stalo... Na plátně se promítla duha - nádherná duha! V tu chvíli jsem si uvědomila, že jestli bylo na celém večeru něco, co mě lákalo sledovat děj na jevišti, bylo osvětlení! Osvětlovači nás v žádném případě nešetřili! Občas vykouzlili tak hrozně moc syté barvy, že to až bodalo do očí a měla jsem i chuť odvrátit pohled, ale o to víc mě to táhlo dívat se na jeviště. A ta duha to najednou celé rozuzlila.

Jestli si něco budu z celého Ringu pamatovat, budou to 4 věci: Zpěv dcer Rýna, který se mi hrozně moc líbí a Wágner mi dělal radost tím, že ho jako motiv dost často opakoval, kovadliny, které zněly tak hrozně nahlas, že to úplně bodalo v hlavě, ale bylo to naprosto úžasné, že bych je vydržela poslouchat ještě mnohem déle, Loge a ta nádherná duha.



Jestli pěvci zpívali dobře, nebo orchestr byl v pořádku, nemohu posoudit, to nechám na zasvěcenějších! :-) Občas mi vadilo, že jsem přes orchestr neslyšela zpěv (možná ve vyšších patrech v hledišti to tak neznělo...), ale líbil se mi jak zpěv, tak orchestr.

A pak to, na co se vždy moc těším - aplaus! Orchestr dohrál poslední tón a spustil se obrovský potlesk s několikanásobným "bravo". Prostě nádhera!!! Trval přes 15 minut, málem jsem přišla o hlasivky a poprvé jsem zažila i bučení :-( pro Janinu Baechle...

A podpisy? Po tak nádherném konci jsem si říkala, že se aspoň o nějaké pokusím... Šla jsem na určené místo a k mému překvapení tam téměř nikdo nebyl. Stála jsem v hloučku asi 10 lidí a odchytala jsem postupně hodně pěvců: Froh - Gergely Németi, Freia - Richarda Merbeth, Woglinde - Ileana Tonca, Wellgunde - Michaela Selinger, Loge, který přede mnou najednou stanul jako zjevení - toho chlapa odněkud přece znám!!! Ten už se mi v něčem moc líbil, jen jsem nevěděla, jak se jmenuje. Mám s ním pochopitelně společné foto (jediné ze všech podpisů a taky oprávněné, protože on jediný byl pro mě hvězdou večera :-) ) - o pár minut později jsem se dozvěděla, že hrál Collina ve filmové Bohémě s Villazonem a Netrebko. Takže přece jsem ten večer někoho znala! Mám podpis i od Wotana - Juha Uusitalo, jen ten mě moc vzhledem nezaujal :-( - budu na něj zvědavá coby Scapriu v Tosce v přenosu z METu. Když už jsem odcházela, najednou vedle mě stál i dirigent Franz Welser-Möst a i on mi věnoval podpis.



Závěrečná rekapitulace: Wágner nevyhrál a já jsem neprohrála. Zatím je to 1:1. On se bude muset ještě hodně snažit, aby mě zaujal :-)! Leč kvůli dcerám Rýna a kovadlinám mi to stojí za to naučit se Rýnské zlato poslouchat.

PS: A hádejte, co se stalo? Pochopila jsem konečně děj Rýna a možná už i celého Prstenu Nibelungů!!! :-D

7 komentářů:

Tantris1978 řekl(a)...

Milá Dano, teď jen ke frontě (zbytek si přečtu potom): Víš ale, že bych se vůbec nedivil, kdyby tě už zpátky nepustili? Ano, něco jiného je odběhnout si na pár minut na kafe, toaletu, protáhnout kosti, ale v budově už je jasně napsáno, že opuštěním fronty ztrácíme místa. Není to tak dlouho, co se do fronty dávaly kameny, kterými si člověk zabral místo, ale zrušili to, snad proto, že to nebylo moc fér. Tak jen pozor, až příště kolem sebe budeš mít méně tolerantní návštěvníky.

Tantris1978 řekl(a)...

Tak hned: Dano, zkus si přečíst Dokonalého Wagneriána od G. B. Shawa. Určitě Ti pomůže jako procházka dějem Ringu a nasměruje tě k tomu, co si o tom všem máš myslet. Nebo raději nemyslet, hahaha.

Anonymní řekl(a)...

Ach jo, zajímalo by mě, jak mohl Loge - tenor zpívat Collina - bas. ???

bianca řekl(a)...

Dano, musím souhlasit s Tantrisem, fakt jsi měla štěstí, že tě pustili do fronty, když už se stálo uvnitř. Na to si dávej, pozor, dá se vždy předem odhadnout, kdy otevřou dveře a pouští dovnitř, je třeba v té době ve frontě být,pak už tam člověk musí celou dobu stát. Já jednou zažila, že jsem poslala dceru napřed, šla zaparkovat auto, dorazila jsem a byla jsem asi o 10 lidí za ní, ale byli tam zřízenci opery a prostě mě za ní nepustili ( i když stojící lidi by mě byli asi pustili). Jinak sdílím tvoje nadšení z prima atmosféry ve frontě na stání.

Dana Šimková řekl(a)...

Collina údajně jen hrál a byl "dabovaný"... Tak to mě s tou frontou nenapadlo! Díky za varování :-)

radames řekl(a)...

Adrian Erod ve filmové Bohémě hrál,ale nezpíval Schaunarda, zato Boaz Daniel zase zpíval, ale nehrál Marcella. Možná to trochu vypovídá o spěchu, v jakém se ten film dělal. Jinak Erod je lehký baryton, viděl jsem ho předvádět slušné výkony, namátkou právě Schaunarda, ale taky třeba Mercutia nebo Valentina ve Faustovi. Loge byl ale podle mě jeho první opravdu velký výkon, viděl jsem ten Ring zčásti v květnu, z části teď, ještě se o tom rozepíšu. Každopádně to byl snad první případ, kdy Loga zpíval baryton, a ne tenor, jako obvykle.

Pokud jde o nohy, pořád přemýšlím, jak to udělat, aby během představení nebolely, zkouším různé boty, jednou jdu stát na galerii (kterou doporučuji), jednou balkon, jednou parterre apod. Posledně jsem si při Soumraku chvíli zul boty a docela to pomohlo. Ani nikdo neprotestoval. Pokud máte někdo rady, jak se dá představení odstát, aby člověk nevnímal otlačené paty více než hudbu, napište je prosím. Někteří Vídeňáci chodí na stání každý den, fakt nechápu.

Každopádně dobré představení může dát na nohy zapenout i bez zvláštních triků a tenhle Ring mezi taková určitě patřil.

Dana Šimková řekl(a)...

Na bolící nohy jsem zjistila (čirou náhodou na Hampsonovi) po celodenním chození po Praze v nízkých botách, že je moc příjemné si obout lodičky... :-) jen pánům asi neporadím a do své malé kabelky lodičky strkat ve Vídni nebudu! :-D Možná my studenti bychom si měli najít nějakou brigádu přes prázdniny, u které se stojí, abychom si na to zvykli. Pořád sedíme u učení...