pondělí 1. června 2009

Rozhovor s mezzosopranistkou Janou Sýkorovou pro stránky Opera dream


Krásný den všem,

dnes vám přináším rozhovor s mezzosopranistkou Janou Sýkorovou. Jméno ani hlas vám jistě není neznámý, seznamte trochu více s úspěšnou pěvkyní, díky které, ani o tom asi neví, jsem byl před deseti lety na věky věků přikován k opeře.

Rozhovor :

Paní Sýkorová,

již téměř před deseti lety jsem vás velmi často vídal v libereckém divadle F.X.Šaldy, v paměti mi asi nejvíce utkvěla vaše Carmen. Jak vzpomínáte na své působení v Liberci? Co ve vás zanechalo největší vzpomínky?

Na dobu v libereckém divadle vzpomínám ráda. Bylo to mé první angažmá po konzervatoři. Byla jsem plna očekávání a také strachu. Chtěla jsem obstát, chtěla jsem se něco naučit, chtěla jsem se líbit.
Už při škole jsem hostovala v SOP v Ponchielliho Giocondě jako Cieca (Slepá matka), a šéfka Eva Randová mi slíbila smlouvu na následující sezónu. Šla jsem k ní na domluvenou schůzku podepsat smlouvu a krve by se ve mně nedořezal, když mi řekla: „Je mi líto, odcházím, příští sezónu už tady nebudu, a tudíž žádnou smlouvu už nepodepíšu“. Na chodbě se na mě vrhla kolegyně Tamara Kucenko s otázkou „máš smlouvu?“ a když vyslechla novinu, pravila „to není možno, taková světová zpěváčka, aby zůstala na ulice!“. Vzala mobil a domluvila mi v Liberci předzpívání. Tak jsem strávila v Liberci 2 sezóny.
Setkala jsem se tam se skvělými vstřícnými lidmi, výbornými umělci, našla tam prima kamarády. Nastudovala jsem tam krásné role - Carmen, Olgu v Oněginovi, Pannu Rózu v Tajemství...
Byla jsem mladá začínající umělkyně a jak to tak bývá, v hlavě plno ideálů a cílů, práce nad hlavu a do kapsy hluboko. Stávalo se, že mi rodiče museli poslat peníze na autobus z Liberce, abych se mohla podívat domů.
Přesto jsem byla spokojená a šťastná, že mám takovou práci, o které jsem snila.


Udržujete dodnes nějaké kontakty s tamním divadlem či s někým z kolegů pěvců?

Ráda vidím každého z tamního divadla. Byli to všichni hrozně fajn lidi. Do Liberce bohužel zpívat už nejezdím, takže se nevídáme. Když však někdo zavítá třeba do SOP nebo na můj koncert a hlásí se ke mně, jsem tomu hrozně ráda. Vídám se pouze s kolegyní Christýnou Vasilevou, která je v současné době také sólistkou SOP. Christýnu obdivuji, mám ji ráda. Na kafíčka sice nemáme moc času, ale chvíle s ní, třeba na jevišti, si vychutnávám. Christýna je skvělá zpěvačka a skvělá ženská. Moc pro mě ještě v Liberci udělala.


Od této doby uplynulo již mnoho let, kam vedly vaše kroky z Liberce?

Z Liberce mě shodou okolností současný šéf SOP Rudolf Krečmer odvedl zpátky do SOP, kam jsem nastoupila do angažmá v roce 1999. Jsem zde v úvazku dodnes. Mám SOP ráda, je to pro mě něco jako „pěvecký domov“.
Byla jsem dlouho stálým hostem ND v Praze – od roku 2002 do nástupu současného šéfa opery ND, poslední představení jsem tam odzpívala Carmen 5.6.2008. Jako Carmen vystupuji třetí sezónu v Národním divadle v Brně, z oblastních divadel jsem zpívala kromě Liberce v Plzni, Ostravě a Olomouci. Ze zahraničních divadel jsem hostovala dvakrát v Nice ve Francii, dvakrát ve Welsu v Rakousku a dvakrát v Londýně v Královské opeře Covent Garden.


S vaším hlasem se měla možnost seznámit vyhlášená opera Covent Garden. Popište, prosím, své pocity v momentě, kdy skutečně přišel první den vašeho tamního vystoupení.

Poprvé jsem v Covent Garden vystoupila jako Maddalena ve Verdiho opeře Rigoletto v roce 2007. Premiéře předcházely 4 týdny přípravy, aranžovacích zkoušek, hlavních a generálních zkoušek. Práce byla velmi intenzivní a těžká. Takový jeden měsíc usilovné práce a snahy vyrovnat se s těmi nejlepšími ve světě vydá za několik let strávených v „ poklidných českých vodách“. Možná je to ze začátku takový doslova „ boj o přežití .“ Buď obstojíte nebo jedete domů s ostudou. Mému prvnímu vystoupení navíc vstoupilo do cesty náhlé nachlazení – z Prahy jsem odlétala za horkého letního počasí a v Londýně bylo chladno a tři týdny z mého pobytu propršely (byly tam i velké záplavy), byl to boj o bytí a nebytí. Takže premiéra pak byla spíše slavnost. Člověk má sice velkou trému a cítí obrovskou zodpovědnost, ale to nejobtížnější už má za sebou, vydržel, obstál a teď už jen ukáže, co je v něm nejlepší. Pokud je člověk zdráv a nic mu nebrání, může si premiéru opravdu vychutnat a každé další představení znovu a znovu. V Royal Opera House se zpívá opravdu krásně. Akusticky je divadlo skvělé a všichni se snaží vám dopomoci k tomu, abyste vynikl. Dirigent dává najevo, jak ho práce s vámi baví a jak krásně zpíváte, orchestr pod jeho vedením vás nádherně doprovází a reaguje na každé dirigentovo gesto a dokonce vás poslouchá, a NIKDY vás nekryje tak, aby vás poškodil.

Budou tam následovat další účinkování?

V londýnské Covent Garden jsem vystupovala již ve dvou operách. Poprvé v šesti představeních jako Maddalena a podruhé v sedmi představeních coby Mercédès a jako cover Carmen, což pro mě byla velká čest. V obou případech jsem měla výborné kritiky. Od prvního předzpívání do prvního vystoupení to mělo trvat 5 let; teprve když už jsem měla podepsanou smlouvu na Mercédès a cover Carmen na rok 2008, oslovili mě náhle na záskok do Maddaleny, takže se mé čekání na debut o rok zkrátilo. Role v ROH jsou obsazené do roku 2013 a pro můj obor - lyrický alt či mezzosoprán - toho zrovna moc nehrají. Budu ráda, když se do ROH ještě někdy v budoucnu vrátím, dveře tam mám snad otevřené, ale teď musím zpívat také někde jinde. Beztak jsem zatím jediná z naší současné pěvecké generace, která tam zpívala ve více než jedné produkci.

Vím, že se kromě opery věnujete i koncertnímu vystupování, což mě samotného velmi těší. Naposledy jsem vás měl možnost slyšet koncem dubna tohoto roku v mezzosopránovém sólu první symfonie Skrjabina. Part to byl nevelký, rozhodně ale dle mého názoru nepatřil ke snadným. Jak dlouho vám zabere příprava tohoto díla? Mohla byste popsat kroky, kterými se dostanete od prvotního otevření partitury po večer, kdy dílo skutečně přednesete?

Nejdříve part prohlédnu a usoudím, zda je v mých možnostech danou roli zazpívat. Pak následuje poslech nahrávky a vlastní studium u klavíru („učím se noty“). Když už „noty umím“, zajdu k paní profesorce Šulcové a pracujeme spolu. Naposledy pracuji na interpretaci s korepetitorem. To zabere asi nejvíce času. Dobrý korepetitor vám dokáže hodně poradit a pomoci vám roli vystavět.

Jaké to je, mít „za zády“ tak špičkové těleso, jakým je orchestr České filharmonie?

Mít ČF za zády je čest a radost. Vždy ale také záleží na dirigentovi, který těleso vede. Myslím, že u ČF je někdy hodně znát, když zrovna některého dirigenta nemají rádi nebo jim z nějakého důvodu nesedne. To je škoda.


Koncertně jste již letos jistě vystupovala i mimo Českou republiku, v jakém díle a kde to bylo? Co vás pak v této oblasti vašeho uměleckého zájmu čeká do konce roku?

Koncertně jsem už vystupovala na Slovensku, v Polsku, Maďarsku, Rakousku, Německu, Francii, Španělsku, Holandsku, Dánsku, Velké Británii a Japonsku. Kromě Maďarska, kam mě letos přizvala Simona Šaturová k písňovému dvojrecitálu a ke společnému provedení Dvořákových Moravských dvojzpěvů - bylo to na báječné celodenní akci Dvořákův maraton, při níž každou hodinu začínal nový koncert z Dvořákova díla, jsem všude vystupovala se symfonickými orchestry. V poslední sezóně jsem vystoupila dvakrát v Japonsku (Osaka, Gunma), a to jednou v Janáčkově Glagolské Mši a podruhé ve Dvořákově Requiem, zpívala jsem Beethovenovu Missu solemnis ve Španělsku, Dvořákovo Stabat Mater v Polsku. Letos jsem už měla vzácnou příležitost zpívat hned se dvěma renomovanými úctyhodnými dirigenty, v Dánsku krásnou Brahmsovu Altovou Rapsodii – stěžejní dílo mého hlasového oboru - pod vedením Bernharda Klee a v Holandsku Dvořákovo oratorium Svatá Ludmila s Gerdem Albrechtem. S ním také se na podzim se těším na Alexandra Něvského ve Stuttgartu, v jednání je janáčkovský projekt se Sirem Charlesem Mackerrasem.

A plány na roky další?

Nový rok 2010 oslavím s rodinou ve francouzském Dijonu premiérou dalšího Rigoletta a pak mě čekají koncerty ve znamení mahlerovského výročí, vícero provedení jeho Druhé a Třetí symfonie.

Máte náročnou životní profesi, zcela jistě není nic zadarmo a za vším je velké množství soustavné práce. S čím se v současné době operní pěvci obecně nejvíce potýkají? Co pak konkrétně vám, zjednodušeně řečeno, dává „nejvíce zabrat“?

Mně osobně dávají nejvíce zabrat intriky. Zpěváků je hodně, rolí méně. Ve světě bojují agentury, v divadle i pěvci mezi sebou. Už nerozhoduje jen krása a celková úroveň zpěvu. Dnes jsou na pěvce kladeny obrovské nároky. Neustále musí dokazovat, že je mladý, krásný, fit, zkrátka úžasný. Musí mít bezchybný vzhled (téměř model - modelka), musí být vždy dokonalý, čerstvý a v dobré náladě. Musí plnit často potřeštěné ba zvrácené představy některých režisérů a trpět neschopností některých nedouků. Někdy mám dojem, že jsme opravdu ti poslední cvičení kašpárci odkázaní na to, jak kdo s nimi naloží a jak rozhodne o jejich osudu. Opera je zkrátka business a my jen prodejné zboží. To je, myslím, to, co pěvcům, tedy nejen mně, dává zabrat nejvíce. Kde jsou ty doby, kdy operní pěvec byl uznávaným a obdivovaným umělcem, se kterým se jednalo s úctou a v rukavičkách.

Zajímal by mě pohled profesionálního pěvce na způsob poslechu oper v divadlech v jazyce, který není návštěvníkovi představení znám. Když to upřesním, vžila-li byste se do role diváka, který jde například poprvé na Dona Giovanniho a neumí ani slovo italsky, snažila byste se spíše sledovat text, tak abyste vždy přesně věděla, o co v danou chvíli jde nebo byste se raději více soustředila na hudbu a zpěv samotný i přes to, že byste mu nerozuměla? V obou případech divák o něco přichází. V tom prvním mu zcela určitě utíká část hudby i zpěvu, tedy přímo Mozart, v druhém se může ztratit v ději.

V dnešní době je opravdu velkou výhodou pro operního diváka, že mají divadla titulkovací zařízení a text běží nad jevištěm asi tak jako u cizího filmu v kině. Ovšem poslech hudby by měl být samozřejmě v opeře na prvním místě. Pokud divák nestíhá číst titulky, je na opeře poprvé, ať raději poslouchá, a pokud se mu hudba líbí, ať přijde znovu a titulky už třeba stihne. Nehledě na to, že u většiny klasických oper stačí přečíst si děj opery v programu před představením a pak jistě divák pochopí, o co jde, i bez urputného čtení titulků.
Něco jiného jsou moderní opery jako třeba Britten, Glass, kde je text možná důležitější než hudba, která má funkci spíše doprovodnou, dokreslující. Pak opravdu nezbývá nezapomenout si doma brýle a číst titulky.


Mnoho návštěvníků operních představení si často posteskne, že nerozumí zpívanému textu a že někdy nerozumí zpívanému textu, který je dokonce v mateřském jazyce diváka. Co je toho příčinou? Nezkušenost diváka, akustika koncertní síně či operního domu, nedokonalá výslovnost pěvce, překrytí hlasu pěvce orchestrem.... Jaký je na to váš názor?

Můj názor je takový, že všechny možnosti, uvedené v otázce, mohou být samozřejmě příčinou toho, že není pěvci rozumět.
Dnešní běžný divák, který přijde do opery maximálně dvakrát do roka, není zvyklý operu poslouchat, nemusí vždy rozumět. Je to asi jako když v Čechách absolvujete jazykovou školu, máte na vysvědčení jedničky, mluvíte plynně, bez problémů čtete a píšete, a pak přijedete do ciziny a než přivyknete tomu, abyste rozuměl, chvíli to trvá.
Akustika také může sehrát roli. V některých velkých sálech je tzv. koupelnová akustika, kdy to sice krásně zní, ale rozumět moc není. Sál se musí naplnit diváky, aby se akustika zlepšila a bylo rozumět.
Nedokonalá výslovnost pěvců se také vyskytuje. Hodně je to slyšet u kolegů z bývalého Sovětského Svazu. Ale nejen u nich. Obecně si myslím, že se to hodně vylepšilo za poslední léta.
Překrytí hlasu pěvce orchestrem je bohužel u nás nejen možné, ale běžné. Je to škoda! Nevím přesně, je to neschopností či neochotou, hráčů nebo dirigenta ? U nás proto obdivujeme jen velké hlasy. V cizině se to, aby orchestr někoho překrýval, nestává, nebo jen velmi zřídka. Ctí se hlavně krásné a ušlechtilé, technicky zvládnuté hlasy, ať jsou velké nebo menší.



Stává se vám někdy, že dirigent „hraje“ více nahlas, než je zdrávo a je nutné situaci konzultovat a řešit?

U nás se to stává často a řeší se to neustále. Někdy orchestr na premiéře trochu ustoupí, ale další představení opět hrají jako soubor sólistů a ne jako doprovodné těleso.
Samozřejmě také pěvec si musí být vědom toho, že pokud má lyrický menší hlas, nemůže asi zpívat opery Wagnera či Strausse a chtít orchestr tlumit. Nicméně jsou dirigenti, kteří svou zvukovou představu o díle staví na pěvci, s nímž spolupracují - právě proto, že vysoko kladou krásu pěvcova hlasu a ušlechtilost jeho zpěvu (nehledě na nerovnost případného souboje pěvce s orchestrem). Jeho hlasovým možnostem pak přizpůsobí hru a výrazové prostředky orchestru. Pro mě byl takovým zjevením Bernhard Klee.


Přednes písní za doprovodu klavíru. Jak je vám tato kombinace blízká?

Mám tyto koncerty ráda. Moc jich nemívám a když, musím přiznat, že je to mnohdy těžší, než přezpívat za doprovodu orchestru pár árií. Písňový koncert s klavírem je většinou v komornějším prostředí, je třeba hlas opět trochu „učesat“, uhladit, usměrnit, zkrotit tak, aby píseň byla písní a ne nějakým operním paskvilem. Můžete si samozřejmě více hrát s barvou hlasu, dynamikou. Také je důležité vytvořit odpovídající atmosféru a naladit diváky na „vaši notu“. Je to těžké. Mám vždy možná větší trému než v divadle. Ale posledně nám ty zmíněné Dvořákovy písně se Simonou Šaturovou a klavíristou Balászem Rétim šly myslím pěkně.

Vaším hudebním nástrojem je hlas. Ovládáte třeba i nějaký hudební nástroj?

Od malička jsem hrála 15 let na klavír. Na pedagogické škole jsem maturovala ze hry na klavír, zobcovou flétnu a kytaru.

Jistě jste se během své dosavadní kariéry na prknech divadla setkala s nějakou komickou situací, mohla byste nám ji popsat?

Komických situací bylo dost, některé fakt nejdou ani popsat.
Snad jedna historka z mých začátků v SOP, kdy jsem ještě zpívala Inez ve Verdiho opeře Trubadúr. Tehdy zpíval Manrica jeden ruský kolega, který ještě neuměl pořádně česky a navíc to byl „tenor“ se vším všudy. V závěrečné scéně před pauzou, kdy mají být na jevišti téměř všichni, Leonora zpívá se svým Manricem milostný duetík, takové vyznání přede všemi. Jsme tam všichni, Leonora zpívá, čeká na Manrica. Manrico nikde. Já stojím u zadní šály a najednou za sebou slyším: „Kudá, kudá ?“ Otočím se a tam ve škvíře kolega Manrico a ptá se, kudy na scénu. Říkám: „Musíte k inspici i tam ottúda k Leonóře. A býstro!“ Leonora už pěje milostný duet bez Manrica. Očekávám, kdy se kolega konečně zjeví a začne. Za deset vteřit znovu ve škvíře: „I gdě inspícia?“ To už mi fakt přišlo směšné. Leonora dozpívala sama, opona se pomalu zatahuje. V tom vyskakuje z portálu Manrico a nesmyslně Leonoru líbá. No, nevím, co na to tenkrát diváci, ale my se smáli.


Prozraďte nám, prosím, čemu se ráda věnujete, pokud zrovna nepracujete?

Mám malou dcerku Kačenku, takže když nepracuji, věnuji se jí a rodině. Také ráda jezdím na koni. Skládám puzzle, ráda vařím. Momentálně dostavujeme dům, tak mě baví vybírat barvy, nábytek, zkrátka zařizovat.


Několik stručných otázek na závěr, ke kterým se mohou prostřednictvím anket vyjadřovat i čtenáři našich stránek.

Domingo, Carreras nebo Pavarotti?

Pavarotti.

Měla-li byste si zvolit jednoho hudebního skladatele, jehož nahrávky byste si mohla vzít na pustý ostrov, byl by to Puccini, Verdi, Mozart, Wagner a nebo úplně někdo jiný?

Puccini, Brahms, Mahler

Máte ráda tvorbu Richarda Wagnera?

Ano

Pěvci, které v současné době nejvíce obdivujete?

Líbí se mi Anna Netrebko, z minulých vzorů obdivuji Janet Baker, Alfredu Hodgson.

Děkuji vám za rozhovor.

18 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

V nadpisu je "sopranistka". Tak to opravte. ;-)
Jinak díky za rozhovor.

B.

vdv@seznam.cz řekl(a)...

Díky a omluva :-)

vdv@seznam.cz řekl(a)...

Nejen mne určitě zarazila zmínka Jany Sýkorové o tom, že v Národním divadle zpívala do nástupu nynějšího šéfa opery, od té doby už dál ne. Dodatečná otázka pro ni: Bylo vám to nějak zdůvodněno, proč už dál ne? Jak si to sama vysvětlujete? Nejste si přece jen vědoma nějakých svých nedostatků, kvůli kterým tohle rozhodnutí nového vedení opery ND přišlo?

operadream@centrum.cz řekl(a)...

Zdravím všechny, jednoduše je to tak, rozhovor s mezzosopranistkou Janou Sýkorovou dnes prolomil rekord a překonal dosavadní denní maximum zobrazení počtem unikátních IP adres.
Velké poděkování všem, kteří si naše stránky otevřeli a přečetli si interview. Neváhejte Janě Sýkorové případně položit otázky, ráda na ně zodpoví.

Opera dream

Anonymní řekl(a)...

Otázka od vdv@seznam.cz: "Nejen mne určitě zarazila zmínka Jany Sýkorové o tom, že v Národním divadle zpívala do nástupu nynějšího šéfa opery, od té doby už dál ne. Dodatečná otázka pro ni: Bylo vám to nějak zdůvodněno, proč už dál ne? Jak si to sama vysvětlujete? Nejste si přece jen vědoma nějakých svých nedostatků, kvůli kterým tohle rozhodnutí nového vedení opery ND přišlo?"

Odpověd od Jany Sýkorové: Nemyslím, že by odhalení toho tajemství leželo v rovině, kterou naznačujete svou otázkou. Objasním to na dvou příkladech.

Před rokem a půl mi nynější šéf opery ND do své nové sezóny nabídl roli Olgy, která by mi bývala velice vyhovovala, stejně jako by mě bývala těšila spolupráce s dirigentem Johnem Fiore. V té době jsem už měla na stole termínově kolizní nabídku ze zahraničí, ne však ještě potvrzenou. Je nabíledni, že taková zahraniční nabídka bývá finančně nesrovnatelně výhodnější než by mohla být nabídka ND, a také ano: za 1 týden zkoušek a 1 koncert jsem měla obdržet dvojnásobek toho, co bych za 8 týdnů zkoušení a 4 představení Oněgina v průběhu dalších 8 týdnů mohla očekávat od Národního divadla. Přesto bych však bývala dala ND přednost a čekala jsem, zda pan šéf ND zformuluje nabídku alespoň společensky důstojnou. Čekala jsem dva měsíce a nedočkala se od něj ničeho. Buď mlžil, nebo mlčel. S pocitem marnosti jsem tedy přijala nabídku zahraniční - až v okamžiku, kdy moje vyjádření už nešlo déle odkládat. Nelituji toho, byl to krásný koncert. Dvořákovo oratorium Svatá Ludmila v Utrechtu, s Nizozemským rozhlasem a s dirigentem Gerdem Albrechtem. Spolupráce s ním bude pokračovat na podzim Prokofjevovým Alexandrem Něvským ve Stuttgartu... Moc se těším.

Posléze, když jsem se o půl roku později vrátila z druhého hostování v Covent Garden, ozvalo se ND s nabídkou termínů na Carmen v nadcházející (této) sezóně. Požádala jsem při té příležitosti pana šéfa o úpravu honoráře za tuto mimořádně velkou roli na skromnou výši odpovídající honoráři, jaký mi v předchozí sezóně nabízely například za jeden koncert pražské symfonické orchestry. Pan šéf ND mi odpověděl, že si to nemůže dovolit, a termíny mně původně nabídnuté svěřil zahraniční kolegyni, které vyplácí zhruba dvojnásobek toho, oč jsem žádala, plus letenky plus ubytování. Já od té doby v ND nezpívám.

Tak tedy tak. To jen že jste se zeptal.

Děkuji Vám za Váš zájem a přeji krásné operní zážitky.

Jana Sýkorová
jana@czechopera.cz

Tantris1978 řekl(a)...

Vážená paní Sýkorová, to je ovšem hrozné, co tu píšete! Věřím Vám ale každé slovo, dokáži si to představit. Přeji Vám tedy mnoho úspěchů na jiných scénách, protože v ND už to asi nebude. Mějte se pěkně!

Anonymní řekl(a)...

Dobrý den Jano,
zpívala jste někdy v LB s Michaelem Renierem?
Lenka

Anonymní řekl(a)...

Dobrý den paní Sýkorová,
mám vás jako umělkyni velmi ráda a zdravím vás. Jediný dotaz,nemůžu nikde najít vaši samostatnou webovou prezentaci. Dnes je to podle mého mínění nutnost. Nechystáte ji? Anna - Mělník

Anonymní řekl(a)...

Pro Tantris1978:

Šéfové přicházejí a odcházejí. Krása hudby a divadla zůstává. I kdyby to muselo být některým dočasně povolaným k šéfování navzdory.

Děkuji Vám za přání. Já Vám přeji krásné léto.

Jana Sýkorová
jana@czechopera.cz

Anonymní řekl(a)...

Pro Lenku:

S Michaelem Rénierem jsem se v Liberci setkávala ve dvou inscenacích. Jako operní novicka jsem zpívala malou roli Emilie v "jeho" Otellovi. Později byl mým partnerem jako Don José, když jsem dostala příležitost ztvárnit svou první Carmen. (Od té doby jsem zpívala v 6 produkcích Carmen a v sedmé jsem Carmen "coverovala" a zpívala Mercédes.)

Přeji Vám pěkný den.

Jana Sýkorová
jana@czechopera.cz

Anonymní řekl(a)...

Pro Annu z Mělníka:

Dobrý den Anno, děkuji Vám za přízeň.

Svou nejúplnější prezentaci mám v angličtině na adrese www.czechopera.cz/sykorova. V češtině mám dosti podrobné informace o sobě na Wikipedii http://cs.wikipedia.org/wiki/Jana_S%C3%BDkorov%C3%A1 a na portálu Osobnosti http://www.osobnosti.cz/jana-sykorova.php. V googlu se Vám moje stránka Wikipedie určitě vyřadí na předním místě.

Zdravím Vás

Jana Sýkorová
jana@czechopera.cz

Dana Šimková řekl(a)...

To určitě ne! :-D Nebo o ničem takovém nevím, ale (minimálně my skalní) čtenáři tohoto blogu jsou velkými příznivci obou pěvců, stejně jako všech ostatních, mimo to si můžete přečíst i rozhovory s těmito pěvci v článcích z předešlých měsíců. Fandíme jim, a proto je máme hned na titulní stránce.

bianca řekl(a)...

S tím "agentovstvím" už to začíná být nějaký stihomam. To je tak těžké si představit, že nějaký nadšený operní fanda udělal tenhle blog a na titulku si dal prostě svoje oblíbené pěvce - světové i domácí?

Tantris1978 řekl(a)...

A nebo tu někdo závidí... Když někdo zpívá dobře (a nota bene ještě vypadá), tak odstavit. A fotka na nějakém blogu? Pryč s ní. Příznačné, že se příspěvek objevil zrovna zde...

operadream@centrum.cz řekl(a)...

Přátelé, neztrácejme tímto čas, nestojí to za to. Zapnul jsem kontrolu komentářů před zveřejněním. A je to.
Každý obdivovatel jakéhokoliv umělce je zde vítán i jako spolu autor. Je-li opravdovým obdivovatelem, vyhledává samozřejmě i jeho koncerty a rád o nich píše. Nic více, nic méně. Zbožňuje-li někdo nahrávky firmy Supraphon, těžko bude vypadat jako prodejce Universal music. Usmívejme se:-).

Tantris1978 řekl(a)...

Napadlo mne, že by se to dalo vykládat jinak: tím, že se objevil příspěvek "zrovna zde" jsem myslel článek, ne blog.
Usmívejme se? Nebudete i agentem pozitivního myšlení? :-)

Tantris1978 řekl(a)...

Tak ještě nějaké otázky pro paní Sýkorovou. Takové ty typické: je role, kterou byste si ráda zazpívala, ale víte, že to tak nikdy nebude? (jako třeba Lucia) Proč tato role? Kde byste si ráda zazpívala? A kde naopak (už) ne? Posloucháte nahrávky jiných mezzosopranistek? Která se Vám v poslední době líbila?

Anonymní řekl(a)...

Dobrý večer, dnes jsem doma našel VHS kazetu s nahrávkou gala opera 2003, kde zpíváte Carmen. Moc hezky a moc vám to tam tenkrát slušelo.
Srdečně zdraví Václav