čtvrtek 18. června 2009

Moravské divadlo OLOMOUC - Bedřich Smetana: Dalibor ( 11.6.2009)


Nová olomoucká inscenace Smetanova Dalibora měla vstoupit do dějin české opery především svým novým překladem pana Pavla Drábka. Dnes jsem si ale znovu pokládala otázku, k čemu nový překlad, když interpretace nemá, žel, v osobách hlavních hrdinů ani úroveň oblastní scény…. Včerejší představení bylo pro mě osobně vlastně premiérové, protože jsem měla poprvé možnost slyšet v hlavní roli pana Stana Matise. Musím s politováním zkonstatovat, že jeho včerejší výkon byl pro mě více než šokem! Nejprve bych ráda zdůraznila, že během celého večera se v jeho případě vlastně nejedalo o zpěv, ale spíše o neustálé forte až fortissima, která byla svou intenzitou na hranici snesitelnosti. Faktem je, že orchestr byl opravdu mimořádně hlučný také. Vlastně se včera v olomouckém divadle nehrála hudba, ale hluk. Smetanova instrumentace v Daliborovi zcela jistě svádí ke hlasitější dynamice, ale je přece v rukou dirigenta, zda se představení zvrhne v souboj zpěváků s orchestrem, či nikoliv. Včera se tento souboj rozpoutal již od začátku. Nadprůměrné hlasové fondy pana Matise i představitelky Milady paní Hany Kostelecké bojovaly až do padnutí opony. Ovšem, o čem kdo z nich zpíval, jsme se museli pouze domýšlet, protože jim skutečně nebylo rozumět. Kromě hluku mě ale v případě pana Matise poměrně nemile překvapilo vysoké množství chyb. Na jedno operní představení jich bylo nespočet. Pramenily nejen z neznalosti textu, ale objevovaly se i v nejistých nástupech, mnohdy jen v pokusech o nástup. Hned v prvním Daliborově výstupu byla chyba opravdu nepřehlédnutelná, pan Matis nastoupil nejprve nesměle jen o jednu dobu, vzápětí o celý jeden takt později! Spíše mi včerejší představení připadalo jako opakovací zkouška. Hlasitá nápověda byla hodně slyšet a rušila obecenstvo při sledování. Navíc se pan Matis mnohdy nedržel aranžmá a pro jistotu postával blízko portálu, aby snad zachytil text, který mu tolik chyběl. Velice trapně skončila i Daliborova slavná árie v závěru opery ( „krev smyje vše“ ) vynecháním několika taktů před jejím závěrem. Korunu tomuto slabému výkonu nasadil však pan Matis až nakonec naprosto nesmyslným výkřikem o jakýchsi nepřátelích a hbitým přískokem od levého portálu do středu jeviště, kde se na závěr rozsvítí reflektor přímo divákům do obličeje. Jen Dalibor s rukama symbolicky roztaženýma jako na kříži může obecentsvo zachránit před prudkým oslněním. Včera to naštěstí pan Matis stihnul….. Ovšem zbývalo jen málo a mohli jsme odcházet z divadla se slzami v očích.Ostatní účinkující, žel mimo výše jmenovanou ústřední dvojici, podali velmi dobré výkony. Jemný hlas Jitky v podání Eleny Gazdíkové není předurčen pro role tohoto typu. Její naprostá interpretační jistota a suverenita hodně zanikala v orchestrálním hluku. Krále Vladislava zpíval Jakub Kettner, dlouhodá ozdoba olomouckého operního souboru. Pan dirigent k mému překvapení v jeho pasážích orchestr dokázal udržet tak, že měl pan Kettner prostor k využití své skvělé pěvecké techniky. Opravdu došlo i na piano! Žalářník v podání pana Jiřího Přibyla byl také skutečným pohlazením pro obecenstvo. Skvělá technika i hlasové předpoklady by mu v budoucnosti mohly otevřít další zajímavé pěvecké příležitosti. Na závěr snad jen povzdech na velmi špatně slyšitelný hlas pana Petra Špačka, který v závěru natolik zanikal v hluku orchestru, že jsme se my v hledišti jen ztěží domýšleli, co nám chce sdělit.

Sečteno a podtrženo - chci pevně doufat, že mě takový večer v Moravském divadle skutečně dlouho nepotká! Budu se těšit na Dalibora v podání mexického tenoristy pana Rafaela Álvareze, jehož češtině jsem paradoxně i opakovaně rozuměla daleko lépe než jeho slovenskému kolegovi. Navíc je zárukou vyrovnaného pěveckého výkonu, přestože tento part není příliš vhodný pro jeho typ hlasu. Pokud se tedy do Olomouce na Dalibora chystáte, věnujte pozornost obsazení.


Libreto: Pavel Drábek
Dirigent: Petr Šumník
Režie: Michael Tarant j.h.
Sbormistr: Lubomíra Hellová
Scéna: Jan Dušek j.h.
Kostýmy: Klára Vágnerová j.h.

8 komentářů:

Tantris1978 řekl(a)...

Já jsem viděl a slyšel olomouckého Dalibora v Praze na Opera2009 s Rafaelem Álvarezem a bylo to něco příšerného. Ano, rozumět mu bylo, ale poslouchat se to nedalo. Tak nějak musí kvičet zabíjený čuník. Nikdy víc. Inscenace také za moc nestála. Nejlepší na večeru bylo poslouchat rozčilené výlevy smetanovských odborníků a odbornic pobouřených novým překladem.

shyZ@seznam.cz řekl(a)...

Tak to mě hodně překvapuje, mně osobně se pan Álcarez líbil jako Dalibor od začátku! Samozřejmě to není role pro jeho hlas vhodná, ale podle mě udělal pro ni maximum ze svých hlasových možností. V podstatě nerozumím tomu, proč se soubor dá do studia inscenace, na kterou nemá ani jediného vhodného hlavního představitele ve vlastních řadách...
Ovšem - ty nározy "smetanologů", ty by mě zajímaly...

bordelo řekl(a)...

Také jsem měl možnost vidět tuto inscenaci na festivalu Opera 2009 v Praze. Nový překlad libreta sice může být chápán jako aktualizovaný, ale podle mého názoru se ke Smetanově hudbě nehodí. A to zcela ignoruji jeho jazykovou úroveň, protože mnohdy jsou některé pasáže přebásněny ryze kostrbatě. Měl jsem dokonce pocit, že někteří interpreti kloubí starý text s novým. Je pravda, že hlasité to bylo tehdy až příliš. Alvaréz mne osobně jako Dalibor neurážel a vcelku mi bylo i sympatické, že svou postavu pojal nejen po vzoru středověkého hrdiny, ale především jako muže, který je také schopen vnímat a prožívat. Budu souhlasit, že tato role zatím není jeho doménou. Hana Kostelecká má na můj vkus rušivé vibrato a sklony ke křiku. Slyšel jsem ji také jako Sentu a Alžbětu ve Stuartovně, to bylo velmi podobné. Hvězdou večera pro mne byl Jakub Kettner, škoda, že Olomouc je od mého domova tak daleko, jinak by to byl právě on, kvůli komu bych toto divadlo navštěvoval častěji. Scéna byla doslova přeplněna schodišti, je otázkou osobního vkusu, zda-li se líbi či ne. Na závěr malá poznámka mimo obor: Nelíbilo se mi, že při představení ve Stavovském divadle se na titulkovacím zařízení objevil nápis "Windows XP Home Edition", což jednoznačně vypovídá o nelegálně instalovaném operačním systému na divadelním počítači. Ať už to bylo vinou pražské či olomoucké scény, je ostudné, že divadlo není schopno na svých počítačích provozovat legální software a navíc používá verzi určenou pro domácnosti.

operadream@centrum.cz řekl(a)...

bordelo:
Zaujala mne zmínka o Jakubovi Kettnerovi. Pokud je to ten stejný, kterého znám já z Liberce, kde jsem v tamním divadle pobýval velmi často v letech 1999 až 2002, tak to tenkrát byl opravdu nadějný mladý pěvec s krásným čistým hlasem a jsem moc rád, že se jeho nadání potvrzuje!

shyZ@seznam.cz řekl(a)...

Pokud se mohu vyjádřit k Jakubu Kettnerovi, je to opravdu tentýž! Shodou okolností jsem viděla jeho operní debut v Liberci v Komediantech. Přesný rok už asi nespočítám, nicméně zpíval tehdy premiérové představení!
Dnes je pan Kettner ozdobou olomoucké opery, ale pokud je mi známo, hostuje v Opavě a v Plzni!
Mimochodem, momentálně se moc těším na jeho Scarpiu v novém nastudování Toscy v Olomouci. Asi bych měla napsat, že jej momentálně mezi mužskou částí sólistů Moravského divadla považuji za naprostou a suverénní jedničku... A stále se hlasově i technicky vyvíjí... A stále k lepšímu!! :-)

Anonymní řekl(a)...

Sdílím pochvaly na Jakuba Kettnera. Byl hvězdoui v opavské inscenaci Lucie di Lammermoore, která byla uvedena v Praze v rámci operního festivalu. Nechtěl by jít zpívat do Prahy častěji, Ivan Kusnjer nám stárne...
h.k.

Anonymní řekl(a)...

Přibyl se mi líbil v letošním olomouckém Cosi fan tutte :-))))

asperias

Anonymní řekl(a)...

Když je debata o Jakubu Kettnerovi.... poslední dobou velmi často hostuje v Praze ve Státní opeře. Jako Amonasro v Aidě, jako Nabucco, taky tam myslím hostoval Scarpiu a nastudoval jednu z hlavních rolí v Donu Quichotovi.