úterý 30. června 2009

Vídeňský trojlístek - díl 2.

Mozart - kouzelná flétna
Středa 24. 6.


Přestalo pršet!!! Ne sice napořád, ale aspoň já jsem tento den vůbec nezmokla. Tento den bych nazvala mírně odpočinkovým, neboť jsem toho zrovna "moc nenachodila"... Tip pro nás milovníky hudby - až se půjdete podívat do Schönbrunnu, určitě si vezměte audioprůvodce - celou dobu vám budou hrát melodie od Straussů a Mozarta - to se mi na tom líbilo snad víc, než ten výklad! :-D A druhý tip - v pondělí, středu a pátek, pokud to nezmění, jsou prohlídky v Muzikvereinu (Zlatém sále!!!) - ve 13 hodin anglická a ve 13:45 německá. Opravdu doporučuji! Reportáž ze Zlatého sálu vložím samostatně.

Do fronty jsem se dostala až po druhé hodině. Stály přede mnou 4 Japonky - říkala jsem si "super, zase se dostanu do 1. řady!". Japonky se rozmnožily do počtu asi 12 lidí i s divem přírody - dvoumetrovým Japoncem (to jsem ještě neviděla! Nejsou všichni malí? :-D). Jindy mi Japonci přijdou ukáznění, příjemní, tentokrát to museli být nějací míšenci... Předbíhali až hrůza! Rada číslo 3 - bacha na Japonce! :-)

Sen o první řadě se rozplynul hned, jak jsem zjistila, že kamera, která točila přenos, stála právě v té 1. řadě, tudíž zabrala spoustu místa a způsobila, že jsme stáli přímo za sebou a ne na přeskáčku. Kdo přede mnou stál? Dvoumetrový Japonec... Naštěstí na 2. polovinu odešly dámy, co stály vedle mě, tak jsem konečně pořádně viděla. Jelikož měl japonský dirigent debut ve Vídeňské opeře, všude se to hemžilo Japonci. V širokém dalekém okolí jsem v parteru byla jediná Evropanka. Zvláštní pocit... Přesto to mělo řadu výhod, o kterých se dále zmíním. Sedící divačky z Japonska se opravdu nádherně nastrojily - potkala jsem tam hned několik dam v nádherných kimonech a s jednou jsme si padly tak do oka, že jsem si ji a její společnici musela vyfotit. :-)


Samotné představení? Vstoupil dirigent a celý parter se otřásal pod nadšeným tleskáním krajanů. Mám tu smůlu, že se mi občas pletou Mozartovy předehry - ještě ho nemám moc zažitého (dlouhé roky jsem ho přímo nenáviděla - slyšet každý den několik hodin Mozarta, to už je základ "alergie", ale je pravda, že nikdo nepoznal skladbu Mozarta rychleji, než já, aniž bych ji někdy slyšela...). Vždycky si nakonec říkám, no jasně, ta je z tohoto... Kdybyste mi je pustili všechny, určitě je domotám :-). Zrovna ta Flétnová se mi ale moc líbí, jen bych ji osobně oddirigovala trochu svižněji, leč pan dirigent to chtěl takto, má to mít! :-)

Scéna byla prostá, ale docela zajímavá! Papageno na jeviště vystoupil rovnou po žebříku z orchestřiště a perfektně zazpíval svou árii (den předtím zpíval Wagnera a byl trochu slabší - tentokrát byl v perfektní kondici!). Tamino zpíval moc hezky, sice zase v bílém plášti (ach jo!), ale aspoň byl mezi ostatními poznat... 3 dámy měly docela zajímavé kostýmy a pěkně zpívaly a chlapci se dost snažili. Vysokému sopránu to sice trochu ujíždělo, ale docela to šlo. Když se objevili, jeden z nich měl indiánská péra na hlavě - trochu mě to udivilo, ale pobavilo! Královna noci v prvním dějství neměla ještě tu správnou notu, ale ve druhém už jela na plné obrátky! Pamina se mi moc líbila zjevem i zpěvem. Stefan Kocán alias Sarastro mně osobně přišel ze všech nejvýraznější. Hlas se nesl velmi pevně a mohutně. I ostatní se mi velice líbili a velká pochvala patří Papageně, která úžasně zahrála stařenu i mladou dívku. Japonci kolem mě se u stařeny dusili smíchy...

Scéna v chrámu Moudrosti byla vynikající! Zase pár desek (podruhé ach jo, ale už opatrnější...) poskládaných do otevřené krychle popsaných všemi možnými vzorečky, druhými odmocninami, trojúhelníky... dobrý nápad! Jen prohlížením těch stěn kukátkem jsem měla na dost dlouho o zábavu postaráno. Zkouška ohně a vody také byla dobře udělaná - zavřeli je do obrovské krychle (že by Rubikovy kostky?) a u ohně z ní vycházel dým a pronikalo ven rudé světlo a u vody vytíkala otvory voda... Dobrý nápad.

Nesmím zapomenout na něco, co se mi opravdu moc líbilo - na levé straně byl půlměsíc a vedle něj kousek "oblohy", na které se občas více, či méně rozzářily hvězdy - nádhera!!!

Kostýmy? O bíloplášťovém Taminovi jsem mluvila, bílá byla i Pamina, Papageno a Papagena zářili zeleně, Královna noci a 3 dámy měly kostýmy v temných barvách, kluci (géniové) nejdřív jako obyčejní hrající si chlapci, v druhém jednání dostali barokní šaty a paruky. Sarastro a jeho družina se mi moc líbili. Měli na sobě bílé čtvercované kostýmy (byli podobní jako stěny chrámu, jen bez nápisů) a každý měl na zádech vlastní čárový kód. :-) Ale úplně nejkrásnější kostýmy měla zvířata. Hroši, krávy, krokodýli, tygři, skvělý skákající klokan s mládětem a nepřehlédnutelná žirafa. Už prvním vstupem vzbudili obrovskou salvu smíchu. V jedné ze závěrečných scén, kdy se pár zvířat objevilo na jevišti, se Japonci začali něčemu hrozně smát. Nedřív jsem nechápala čemu, pak jsem pochopila - ve stěně chrámu nahoře se otevřelo okno a tím nahlížela dovnitř dlouhokrká žirafa. Ihned na sebe strhla pozornost a, co se dělo dole, to vám ani nepovím :-).

To hlavní jsem si nechala na konec... Moji zamilovanou a zároveň obávanou árii Královny noci z 2. dějství. Proč zamilovanou? Když jsem ji slyšela jako úplně malá v rádiu, nevěděla jsem nic o opeře a hrozně jsem se smála, jak ta pěvkyně kvičí a jak musí trpět, že ze sebe vydává takové pazvuky... (hrůza si na to vzpomenout!) Když jsem o opeře už trochu něco slyšela, řekla jsem si, že bych si ji někdy moc ráda zazpívala. O nějakých koloraturních sopránech jsem do té doby neměla ani potuchy, jen mě to tak napadlo a dala jsem si to jako celoživotní úkol. Když mi pak bylo oznámeno, že mám asi koloratirní soprán a že možná si v budoucnu budu moci tuto árii zazpívat, jistě chápete, jakou jsem měla z toho radost. :-) Jen si na ni ještě hodně dlouho počkám... nevadí, mám se pořád na co těšit!

Proč je to obávaná árie? S bratrem vedeme takovou "soutěž", kdo z nás objeví dokonalejší verzi této árie (podobně hledáme nej scénu Komtura v závěru Dona Giovanniho). Dokonalá = bez jediné chyby, všechny tóny úplně čisté, zachování rychlosti dané už od začátku... prostě hromada požadavků! Zatím jsem z té spousty Královen, které jsem slyšela a viděla, našla 3 (Gruberová, Dessay a ta, co ji zpívala ve filmu Amadeus). Vždycky poslouchám napjatě, držím palce a těším se, že uslyším jen nádherné dokonalé tóny. Máte-li nějakou verzi, kterou hledám, dejte mi o ní vědět, moc ráda si ji poslechnu!

Tato Královna noci měla ještě jeden úkol, o kterém neměla ani tušení. Jelikož tuto árii považuji za Mozartovu opravdu nejkrásnější, chtěla jsem něco zkusit. Když v Areně di Veroně dozpíval sbor Va, pensiero, z hlediště se ozvalo "VIVAT VERDI!" a následovalo několikanásobné Vivat! Co by se asi stalo, kdybych to zkusila ve Vídni s Mozartem? Podmínkou bylo, aby pěvkyně zazpívala tuto árii co nejlépe. Jak to dopadlo? Orchestr k mému údivu nastoupil v mezzoforte, nikoli ve forte, na které se vždycky tolik těším, ale nevadí... Pěvkyně byla vynikající!!! Spodní tóny sice zedva zetři nebyly úplně na svém místě, ale ty hlavní vysoké měla nádherně čisté! Stála jsem opřená o zábradlí a svírala pevně palce - to se musí povést!!! Povedlo. Árie skončila a bylo hrobové ticho - chvíle jako stvořená pro mě. "VIVAT MOZART!!!" Ještě jsem nedořekla "...RT!" a už se z předních řad sedících diváků ozvalo "VIVAT!" :-) A spustil se obrovský dlouhý aplaus. Je pravda, že krve by se ve mně ve chvíli "výkřiku" nedořezal, ale dopadlo to tak, jak jsem chtěla! Konečně jsem se s Mozartem definitivně zkamarádila. (asi se mnou po přečtení těchto řádků nebudete chtít chodit do divadla... :-D)

Záverečný potlesk nebyl úplně nejdelší, ale to nevadí, aspoň jsme se dříve dostali na autogramy. Jen tak vás vyzkouším - kdo měl největší aplaus? Hádejte třikrát! :-) Dirigent... Japonci úplně šíleli. V divadle běhal kameraman s hlasatelkou a dělali s různými Japonci rozhovory, kolem samotného dirigenta se i při podpisech pořád motal kameraman, takže mi pořád lezl do záběru při fotografování. :-( Nakonec se ale fotka povedla!


Alexandra Reinprecht (Pamina) je kus krásné ženské! Když se to smíchá s nádherným hlasem, tomu říkám úžasná kombinace!


Štefan Kocán měl obrovskou radost, když jsme na něj s Pavlem promluvili česky. Konečně někdo, s kým jsem si mohla pořádně "popovídat"! :-) Byl moc příjemný, ráda jsem ho poznala a potěšilo ho, že jej známe právě z Blogu. Víte, díky dodatečně za rozhovor!!!


Matthew Polenzani coby Tamino vypadá ve skutečnosti lépe a úplně jinak, než na fotkách na internetu. Stejně jako Calleju, ani jeho bych asi nepoznala, kdybych ho potkala na ulici.


Říkala jsem si, jestli má Jennifer O´Loughlin opravdu tak zářivě modré oči, jako mám na obrázku, který jsem si nechala podepsat. Má! :-) Zároveň je velice sympatická.


Jeden japonský mladík s sebou měl partituru a klavírní výtah Kouzelné flétny a nechal si podepsat od všech přední stranu - tomu říkám správné noty, hned se musí z nich lépe zpívat a hrát! Skvělý nápad :-).


Takže shrnuto podtrženo - další nádherný operní večer!

24. Juni 2009
Die Zauberflöte
Dirigent Joji Hattori
Sarastro Stefan Kocan
Tamino Matthew Polenzani
Die Königin der Nacht Jennifer O´Loughlin
Pamina, ihre Tochter Alexandra Reinprecht
Papageno Hans Peter Kammerer

pondělí 29. června 2009

Kdo chcete jet na zájezd?

Omlouvám se za ještě jeden článek dnes, ale říkám si, čím dříve, tím lépe! Došel mi Bulletin z ND Brno s touto pozvánkou na zájezd. Kdybyste chtěli někdo jet, napište tam co nejdříve a dejte vědět zároveň i mně!


Zdají se Vám divadelní prázdniny příliš dlouhé a Vy prahnete po dalších uměleckých zážitcích? Nic snazšího. Přijměte pozvání na opravdový kulturní bonbónek. CESTOVNÍ KANCELÁŘ ČEBUS ve spolupráci s Národním divadlem Brno připravili zájezd do italské Verony. V proslulé ARENA DI VERONA uvidíte nezapomenutelné představení Verdiho opery AIDA. Čeká na Vás dokonalá akustika, výpravná produkce a nenapodobitelná atmosféra. A pokud chcete ještě víc, můžete si dokoupit i další představení – Pucciniho TOSCU (zpívá Marcelo Giordani a Ruggiero Raimondi!!!). Zájezd (s ubytováním ve čtyřhvězdičkovém hotelu) je totiž třídenní. Kromě kulturního zaměření bude součástí zájezdu i návštěva jezera Lago di Garda – můžete se koupat, plout lodí nebo navštívit lázně Sirmione.

VERONA - OPERNÍ PŘEDSTAVENÍ V ARÉNĚ

Zájezd pořádaný v úzké spolupráci s Národním divadlem Brno

Termín: 15. - 17. srpna 2009
Cena: 5.900,- Kč. Požadavky na rezervaci míst zasílejte na adresu repa@cebus.cz.

1. den – sobota 15. 8. Sraz účastníků zájezdu v 5.15 hod. na stanovišti Čebusu (č. 2, staré AS Brno, Benešova naproti hotelu Grand) – v 5.30 hod. odjezd směr Mikulov (možnost nástupu) – Vídeň a dále po dálnici A2 směr Graz – Klagenfurt – Villach (cestou bude jedna delší zastávka na dálnici u restaurace na oběd), pokračování v cestě autobusem směr Udine – Benátky – v pozdních odpoledních hodinách příjezd do hotelu poblíž města Vicenza – ubytování v hotelu (prostor pro krátký odpočinek, občerstvení a převlečení) – večer odjezd autobusem od hotelu: zájemci o účast na představení Pucciniho opery Tosca v Aréně (není zahrnuto v ceně zájezdu, lze ho fakultativně objednat) budou přepraveni do Verony, ostatní k večerní prohlídce do města Vicenza – ve 22.00 hod. návrat do hotelu. Autobus pak odjede do Verony pro návštěvníky operního představení, které odveze do hotelu.

2. den – neděle 16. 8. Po snídani v hotelu odjezd k jezeru Lago di Garda, zde program na celé dopoledne včetně prostoru na oběd, možnosti programu: plavba lodí kolem poloostrova Sirmione, prohlídka hradu a městečka, využití služeb sirných termálních lázní, koupání na pláži v jezeru Lago di Garda, ve 14.30 hod. odjezd do hotelu, krátký odpočinek, prostor k převléknutí. Navečer odjezd od hotelu do Verony, prohlídka města, prostor na večeři, návštěva operního představeni G. Verdiho „Aida“ v antické Aréně (je v ceně zájezdu), po představení odjezd do hotelu.

3. den – pondělí 17. 8. Po snídani v hotelu cesta zpět do ČR – cestou zastávka na občerstvení a krátkou prohlídku ve městě Udine, metropoli italského kraje Friuli – Venezia Giulia (Friulsko-Julské Benátsko), pokračování v cestě směr Villach. U jezera Wörthersee prostor na oběd – cesta po dálnici A3 směr Klagenfurt – Graz – Wien a dále přes Mikulov do Brna, příjezd ke Grandu do 22.00 hod.

Cena zahrnuje: dopravu luxusním busem s WC, klimatizací a mini barem, 2 x ubytování ve 4 hvězdičkovém hotelu se snídaní ve dvoulůžkovém pokoji, vstupenku na představení AIDA ve veronské Aréně, služby průvodce Čebusu, pojištění CK pro případ úpadku
Příplatky: za jednolůžkový pokoj 2 x 640,- Kč
Cena nezahrnuje: cestovní pojištění, vstupenku na operu TOSCA ve veronské Aréně (lze přikoupit v CK ČEBUS), plavbu lodí kolem poloostrova Sirmione v jezeře Lago di Garda (6,- €)

KAPACITA ZÁJEZDU JE OMEZENA!!!

Vídeňský trojlístek - díl 1.

Gounod - Faust

Dohromady jsem strávila ve Vídni asi 80 hodin, z toho 17 hodin ve frontě, asi 21 hodin spánku, 11 hodin na představeních, zbytek v ulicích, kostelích, muzeích, zámcích, parcích, v metru... Nebudu počítat prochozené kilometry, kapky deště, které se občas nezastavitelně řítily z oblohy na město, davy Japonců na představeních... Shrnuto podtrženo - tak úžasnou dovolenou jsem už dlouho neměla! Po tři dny vás postupně provedu třemi operními představeními, na kterých jsem byla, autogramiádami slavných i méně slavných pěvců a dirigentů a doplním je i fotografiemi zajímavých míst spojených s hudbou. Těšte se na výpravu do nedávno zmiňovaného Zlatého sálu! Takže konečně opusťme frontu a jde se do divadla!

Úterý 23. 6.
Tento den byl ve znamení nekonečného deště. Dlouho jsem tak nezmokla! Výhodou ale bylo, že se nikomu nechtělo mrznout tak brzo ve frontě na stání, takže když jsem úplně promočená v jednu hodinu odpoledne sedala na místo, byla jsem první. Nikoli na krátkou dobu... Lidé se začali trousit až tak od třetí hodiny a už to vypadalo, že na stání skoro nikdo nepůjde. Opak byl naštěstí pravdou! 1. Rada pro příště - je-li hodně špatné počasí, prší..., a není zas až tak moc lákavé představení, stačí, když přijdete ve tři hodiny. Možná nebudete první, přesto tam mnoho lidí nenajdete. Spousta to vyřešila příchodem před 6. hodinou, kdy otevírali pokladnu. Také se na ně dostala řada...


Fronty jsem si docela oblíbila. Když jsem tam tak seděla promoklá ve velmi studeném podloubí, sušila vedle sebe promáčené boty, měla jsem pocit, že jsem se stala ukazatelem směru pro mnoho výprav. Prošli kolem mě Poláci, Japonci (těch byl bezpočet), Slováci... Všichni chtěli dovnitř do opery, jen ne proboha do fronty na stání! Už mám naučený směr - doleva, rovně, doleva a jste na prohlídce v divadle. Jak prosté! Ani nemusím umět jazyky :-)

Musela jsem vyzařovat nějaké vlny, nebo já nevím, spousta lidí se se mnou chtěla dávat do řeči, nevím, jak to věděli, Slováci si schválně tipovali, zda, když na mě promluví, zareaguji. Když se tak stalo, celá výprava se mohla zbláznit radostí - nevím, co je to popadlo :-D! Šel kolem mě vysoký pán a nesl si na tácu nakrájený meloun na malé srpky a rovnou ho jedl. V duchu mi pochopitelně prolétlo, že bych si hned dala... Zastavil se, chvíli se na mě díval, pak se otočil, že vyhodí zbylou kůrku do koše, který stál přede mnou. Jen jsem si tak žertem potichounku poznamenala - "A nenabídne!..." A zasmála jsem se. Pak se zase otočil, chvíli se díval a to už ke mně natahoval ruku s táckem, že si mám vzít. Nejdřív jsem myslela, že je to vtip, ale nebyl! Asi si říkal - chudera promoklá tady sedí na zemi, určitě má hlad, je jí zima, udělám dobrý skutek... Jakou mi tím udělal radost, ani netušil, ale moc ho potěšilo, že se mi trefil do chutě! :-) Kolem chodící výpravy mi pak nezapomínaly popřát dobrou chuť... Rada číslo 2 - až budete sedět v té frontě v deštivém počasí, kterou jsem vám v radě číslo 1 neradila, nesnažte se vypadat odpočatí a svěží! Půjde-li kolem rakouský chlapík s melounem, určitě vám taky dá! :-)


Fronta je od toho, abyste se setkali se zajímavými lidmi. Já jsem se už bála, že si snad tu němčinu ani neprocvičím, jak se kolem mě pořád motali ti Japonci. Štěstí mi přálo! Stoupl si vedle mě jeden starý pán z Vídně a trval na konverzaci o opeře - to se nedalo odmítnout... Nemá rád moderní inscenace oper, ale zato miluje režiséry, jako je Zeffirelli, Ponnelle... Moc příjemný pán. Věřím, že jsme se neviděli naposledy a že se ještě mnohokrát potkáme!

Jako jsem byla první ve frontě, byla jsem i v první řadě na parteru - vynikající místo. Nikdo mi nezavazel ve výhledu, měla jsem kam si položit kukátko, prostě super.

A samotné představení? Už si nepamatuji, kdy na Vltavě vysílali záznam Fausta z Vídně s Gheorghiu a Alagnou, ale vím moc dobře, že když jsem to poslouchala, moc jsem toužila tuto inscenaci vidět. Z opery jsem si tenkrát uchovala v paměti hlavně sbor vojáků, mnichů (čertů?) v kostele a andělů na konci, jinak nic. Že se mi to splní takhle z ničeho nic, to by mě ani nenapadlo (a to jsem měla právě 23. 6 psát nejednoduchou zápočtovou písemku z němčiny...)!

Obsazení bylo vynikající, Beczala je skvělý herec a pěvec dohromady - názory, že se nehýbe na jevišti a jen tam stojí, tato inscenace úplně vyvrátila. Jak zahrál na začátku starého Fausta, bylo neuvěřitelné! Dívala jsem se na něj skoro pořád kukátkem, abych si ho užila, a moc se mi líbila jeho práce rukou - nenápadná gesta - těmi on hraje! Jsou drobná, ale jsou tam a dělají hodně. Zkuste se mu dívat na ruce :-D

Mephistophela zpíval Kwangchul Youn. Úžasný ďábel. Člověk by se ho bál potkat na ulici, ale zároveň by byl v obrovském pokušení mu podlehnout! Zpíval a hrál skvěle.

Markétka v podání Soile Isokoski měla přímo andělský hlas, který bych mohla poslouchat pořád. Úplně jiná Markétka, než jakou znám od Gheorghiu, ale tak to má být! Na podívání jsem nevěděla, zda lahodí mému oku, nebo ne, ale sluchu rozhodně!

Ruce dirigenta Bertranda de Billyho vedly skvěle orchestr a vyčarovaly velmi působivé okamžiky. Sbor vojáků zpíval naplno, ne jemně a tiše, jako obvykle, čímž mi dost pomohl, protože jsem si ho potichu zpívala s nimi a, kdyby zmírnil hlasitost, byla bych slyšet. Sbor v kostele zněl děsivě a přitom byl fascinující. Neuvěřitelně dokázal kontrastovat s anděli na konci. Pro tento sbor mám pak výhradní slabost, když jsem ho slyšela poprvé, úplně mě ohromil a musela jsem si ho pouštět pořád dokola. Tentorkát jsem téměř ani nedýchala a být o chvilku delší, asi by mě museli křísit. Krve by se ve mně nedořezali! Rovnou přejdu i ke scéně... Nedá mi to, než začít právě závěrem. Když začal zpívat sbor, na zadní scéně se objevil jakoby světlý otvor v nějaké obrovské kopuli. Jak sbor pokračoval, světlo se zvětšovalo, až vystupoval dopopředí obraz samotné kopule. V nedýchatelném stavu jsem nestačila věřit vlastním očím - to byla kopule svatopetrského chrámu ve Vatikánu! Ani na vteřinu jsem nezapochybovala o tom, že je to ona. Byla jsem tam asi před třemi lety a s úžasem jsem si ji tenkrát prohlížela. Na římse pod začínajícím obloukem je nápis obsahující text: "TU ES PETRUS..." - Ty jsi Petr - skála - a na té vybuduji svoji církev... Ten nápis se objevil i zde na scéně. Nebyl moc patrný, kdo neví, že tam je, patrně ho nepostřehl. Byl to jen slabě osvícený zlatý pruh s modrými těžko rozeznatelnými písmeny... Režisér mi nemohl udělat větší radost! Na režii pracoval i Nicolas Joël, který nám sledujícím přenosy rozhodně není neznámý! Jeho Thais a Vlaštovku jsme viděli nedávno a mám doma DVD s představeními z festivalu v Orange, která také bravurně režíroval. Mám jeho inscenace moc ráda a tuto rozhodně přidám do seznamu!

Scéna jinak byla prostá. Nejdřív mi "lezla krkem" - takové ty 3-4 pohyblivé bílé ploché stěny, které se občas otočí doleva, jindy se postaví do čtverce, jindy zas jinak, nevím, co je to teď za módu, nemám ji ráda! Co bych dala aspoň za jednu dvě obyčejné kulisy... O práci osvětlovačů jsem mluvila nedávno v rámci Rheingoldu. Musím o nich mluvit znovu - byli opět vynikající! Vykouzlili úžasné barvy (tentokrát už ne tak syté), když se Faust měnil ze starce v mladíka, zazářila opět ta pronikavá rudá barva, kterou jsem znala z Wágnera... Jééééé!

Deskové kulisy vydržely na jevišti dost dlouho, občas mě rušily, pak jsem si tak trochu i zvykla... Ve scéně hostince postavili na jeviště několik velkých a malých sudů. Sedělo se na nich, stálo... Mephistophelés měl na jednom z nich svoji slavnou árii! Asi bych trpěla závratí stát na tak malém prostoru nedaleko konce jeviště, ale pěvec to zvládl bez chyby! Když se na scéně objevil Faust, chtěl patrně také vyskočit na jeden ze sudů (ne zrovna nízký). Nepovedlo se mu to a docela nešikovně spadl. Bylo-li to schválně, nebo se mu to opravdu nepovedlo, těžko říct, ale obecenstvo vybuchlo smíchy! Beczala to přešel s úsměvem a zpíval dál, jako by se nic nedělo.

Scéna u Markétčina domu byla doplněná o větve stromů, lavečku a malý stromek s křížem. Docela se mi líbilo, jak Mephistopheles na konci scény otočil kříž vzhůru nohama.

Nebyla vynechaná scéna Markétky a Siebla, který ji ujišťoval, že ji stále miluje a že si ji chce vzít. A pak přišel ten úžasný kostel! Uprostřed stály varhany a jednu chvíli jsem snad už začínala věřit, že na ně Mephistopheles skutečně hraje. Samozřejmě nehrál..., ale bylo to dost věrohodné! Přišel sbor mnichů, postavil svíčky do řady za Markétku a odzpíval svůj úžasný part.

O vojácích a jejich sboru jsem se už zmínila, přejdu rovnou k zabití Markétčina bratra. Miluju vějíře a moc se mi líbil Mephistophelův - uměl ho moc dobře a rychle rozevřít (ne všichni to umí!). Rozevřením přelomil meč vejpůl v hostinci a "sekl" s ním několikrát na dálku i Valentina. Ve chvíli umírání jsem měla chvílemi pocit, že snad nikdy neskoná... Když jsem si myslela, že už, zas nic :-D!

Valpuržina noc ve mně zanechala výraznou stopu. Někteří tuto scénu považovali za výbornou, jiní za kýč, některé pobouřila, pro jiné byla přímo odporná. Co na ní bylo? Velká spousta šibenic, na kterých cosi viselo. Nejdřív jsem to nemohla poznat, ale pak jsem po chopila. Byly to malé děti - ať už narozené, nebo nenarozené. Místo čarodejnic tam byla spousta prostitutek a Mephistopheles tam byl ve svém živlu. Já ji považuji za velice povedenou a dala bych ji hned na druhé místo za scénu s kopulí Vatikánu.

Potlesk byl samozřejmě obrovský, ale jen asi 9 opon :-(. Tleskala bych určitě ještě dál!!! :-D Beczala měl úspěch a všichni ostatní také.


zleva: Mephistopheles, Markétka, dirigent, Marta, Faust, Siebel, Valentin.

A konečně autogramy!!! Beczala je zhruba stejně vysoký jako Calleja, je velice příjemný, má krásné modré oči a neodolatelný úsměv!



Mephistopheles vypadal velmi pohledně! A Markétka? To byla skutečná dáma. Někomu se může líbit, jinému ne... naživo se mi líbila moc.


Tentokrát mi snad z celého obsazení chybí jen jeden podpis, ale nemůžu 2 vůbec rozluštit, tak netuším, kdo to je :-). Asi si udělám kurz grafologie!

Takže první večer byl nádherný. Završil ho stále se usmívající Beczala, se kterým jsem při jeho dochodu zůstala sama v podpisové místnosti a osobně se se mnou pozdravil "Tschüs!" a venku pak ještě mně a Pavlovi řekl "Ciao!" :-) Tomu říkám zakončení...

23. Juni 2009 FAUST
(10. Aufführung in dieser Inszenierung)

Dirigent: Bertrand de Billy
Szenisches Konzept: Nicolas Joel
Inszenierung, Licht: Stéphane Roche
Ausstattung: Kristina Siegel
nach Entwürfen von: Andreas Reinhardt
Chorleitung: Thomas Lang

Faust: Piotr Beczala
Méphistophélés: Kwangchul Youn
Valentin: Boaz Daniel
Wagner: Hans Peter Kammerer
Marguerite: Soile Isokoski
Siébel: Roxana Constantinescu
Marthe: Zoryana Kushpler

středa 24. června 2009

Za Cyranem do Paříže


Dlouho mě přátelé přemlouvali, než jsem se rozhodla k výletu do Paříže na představení opery Franco Alfana Cyrano de Bergerac s Placidem Domingem v hlavní roli, která byla koncem května na programu Theatre du Chatelet. Nakonec ale zvítězilo přání vidět alespoň jednou Dominga živě na jevišti, navíc v opeře, kterou jsem dosud neznala a v roli, která patří k jeho nejoblíbenějším….. Jednalo se bohužel z časových důvodů pouze o „bleskovou“ návštěvu Paříže na jeden den – brzy ráno přílet a druhý den opět hned brzy ráno návrat. Ale podařilo se mi využít to minimum času skutečně naplno, včetně prohlídky interiéru opery Garniér ( na mě tam ta bombastická výzdoba působila mírně depresivně), šálku kávy na střeše obchodního domu Galerie Lafayette s krásným výhledem na Paříž a návštěvou výstavy Kandinského v Centre Pompidou ( zde jsem pochopila, proč jsem některé obrazy v dubnu marně hledala v Gogenheimerově muzeu v New Yorku – všechny byly zapůjčeny právě do Paříže).

Theatre du Chatelet je krásné divadlo „lidských“ rozměrů, kde jsem se cítila mnohem příjemněji, než předtím v paláci Garniér. Opera trvá téměř 3 hodiny, má 4 dějství a některá dějství jsou ještě rozdělena na dva obrazy. Protože výprava a scéna byly pojaty velmi realisticky a výpravně, zabíraly zejména tyto přestavby během dějství poměrně dost času a díky hluku, který se přitom ozýval zpoza opony, to člověka trošku vytrhlo ze soustředění se na děj. Jinak jsem se občas trošku ztrácela v ději – nad jevištěm běžely pouze titulky ve francouzštině, ve které je opera i zpívána – přestože je děj příběhu notoricky znám, v určitých pasážích jsem příliš netušila, o čem postavy spolu komunikují.

Placido Domingo je skutečně dokonalým představitelem Cyrana a ve svém „úctyhodném“ věku se nejen vyrovná, ale s postupem děje i předčí své o generaci mladší kolegy na scéně. Je sice pravda, že v prvním dějství nebyl jeho hlas ještě dostatečně pružný, což se projevilo v poněkud nevyvážené dynamice. Ale od druhého dějství, od scény, kdy místo Christiana předčítá Roxaně vyznání lásky, celé opeře naprosto dominoval. Při posledním jednaní, kdy Cyrano umírá, již diváci v sále téměř nedýchali a málokdo se dokázal ubránit slzám, tak působivě Domingo tuto scénu ztvárnil.


Z ostatních protagonistů stojí za zmínku zejména mladý albánský tenorista Saimir Pirgu , kterého mnozí známe z Vídeňské státní opery, v roli Christiana. Jeho příjemně znějící tenor, ztělesňující dravost mládí jeho postavy, i přirozený herecký projev harmonicky souzněl s něžným sopránem Nathalie Manfrino v roli Roxany , ale i dokonale kontrastoval s procítěným projevem Placida Dominga, v jehož hlasu člověk cítil veškerou tíhu jeho utrpení a potlačovanou vášeň jeho citu k Roxaně. Symfonický orchestr z Navarry pod taktovkou Patricka Fournilliera, jak už to v zahraničních divadlech bývá zvykem, citlivě doprovázel sólisty, takže dal naplno vyniknout jak jejich hlasům, tak i lahodnému zvuku svých nástrojů.

Několikaminutové ovace na závěr opery a „ úspěšné“ čekání na autogramy, spojené se zajímavými diskusemi s přítomnými zahraničními operními nadšenci, byly třešničkou na dortu tohoto krásného zážitku.

Franco Alfano - Cyrano de Bergerac - Theatre du Chatelet, Paříž 28.5.2009

Dirigent Patric Fournillier
Orchestr: Orchestre symphonique de Navarre

Cyrano Placido Domingo
Roxane Nathalie Manfrino
Christinan Saimir Pirgu
De Guiche Marc Labonnette
Ragueneau Laurent Alvaro
Carbon/Le Vicomte de Valvert Franco Pomponi

úterý 23. června 2009

Kdo vám zahraje Straussovy valčíky?


Dneska se vám pochlubím se svou další velkou slabostí. O opeře už všichni víte... Tentokrát to budou valčíky a melodie od členů rodiny Straussů.

Dávno, než jsem poznala operu, jsem zaslechla na jedněch narozeninách jako malá holčička valčík Na krásném mudrém Dunaji. Moc se mi líbil, ale museli jsme už odejít - před koncem skladby. Prosila jsem, abych si ho mohla poslechnout do konce. Nešlo to. Byla jsem ujištěna, že je to beztak pořád dokola. Konec iluzí... Tím na dlouho nadšení k Dunaji skončilo.


Pak jsme náhodou v televizi nahráli už nevím, co to mělo být, kreslenou verzi Modrého Dunaje, kdy na hladině plavaly labutě. Mám to snad spojené i s ošklivým káčátkem... Konečně aspoň zkrácená verze té úžasné melodie!

Vrcholem všeho bylo, když jsme si pořídili k jedněm Vánocům první CD a byla to kolekce Mistrů klasické hudby (vysílali ji dlouho v TV a jako dárek k tomu byl koncert Tří tenorů a Vánoční sbory). Co tam nebylo? Nejslavnější skladby od Johanna Strausse ml. Dunaj zněl od té doby u mě několikrát za sebou. Jednou mě i napadlo složit na něj text, aby se dal zpívat. Někde ho mám napsaný, už si ho moc nepamatuju, ale ústřední melodie měla text "tam na Dunaji labutě plují..." :-)


Proč tak široké rozepisování? Chtěla jsem vystihnout, co pro mě Strauss "znamená". Bylo to něco, na co jsem se moc těšila a co mi otevřelo dokořán cestu ke klasické hudbě. Straussovy valčíky jsou velmi oblíbené a dost často je slyšíme na různých koncertech, oslavách, plesech... Dnes se chci zastavit hlavně u těch koncertů.


Když se řekne Radeczky pochod, vždycky se mi vybaví Novoroční koncert Vídeňských filharmoniků a nadšené tleskání diváků do rytmu dirigované nějakým slavným dirigentem. Filharmonikové a jejich nádherný Zlatý sál (jelikož spousta z nás netuší, kde je, asi se budete divit stejně jako já, když jsem zjistila podle mapy, že při nedávném "zabloudění" ve Vídni jsem kolem něj šla. Stojí hned za rohem od Státní Opery, když jdete směrem k Belvederu souběžně o ulici níž, než je ta hlavní, po které se přijíždí k Opeře... Všude je spousta cedulí na Musikverein - to je ono!). Každý rok zahajuji díváním se (letos jen poslechem) na Novoroční koncert. Bez něj už to mnoho let opravdu nejde! Jakmile vždycky skončí hlavní program, už se s mamkou předháníme, která z nás trefí ten 3. přídavek (je vždy Dunaj, Radeczky a něco dalšího). Někdy je to Císařský valčík, jindy něco jiného...





Jak jsme tu nedávno psali, o vstupenky je obrovský zájem a musí se o ně losovat už rok předem. Že je beznadějné Filharmoniky vidět naživo? Vůbec ne! Nemusíte ani jezdit na drahý Salzburský festival. Mívají koncerty v Shönbrunnu (ceny vstupenek mi zatím nejsou známy) a jinde, proslavený Ples v Opeře doprovází také oni a jak jsem zjistila, budou 3. 9. na festivali v rakouském Grafeneggu pod taktovkou Zubina Mehty hrát Webera a Brahmse. Nejdražší vstupenka stojí 99 euro a na stání ji seženete za 11 euro... A vstupenky ještě jsou!!! Myslím, že pro příznivce Filharmoniků není nad čím váhat. Jen já ho asi nestihnu :-(...


kontakt na Filharmoniky: http://www.wienerphilharmoniker.at/
na grafeneggský koncert: http://www.grafenegg.at/programm/2750



Další orchestr, který vám rozhodně zahraje Straussovy valčíky, nemá prostě na vybranou! Je to Johann Strauss Orchester patřící slavnému houslistovi André Riemu, koho jiného by hráli, než díla skladatele, jehož jméno nesou ve svém názvu?! :-) Láká vás zajet si někam se na něj podívat? Mám skvělou zprávu! V září, v lednu a únoru bude na turné v Německu a radostná zpráva pro Jižní Moravu - v květnu ho máme v Rakousku a hlavně 29. 5. ve Vídni!!! Jen tak mimochodem, kdo se ke mně přidá na Vídeň? :-)) V Salzburku zatím nejlevnější vstupenka stojí 51 Euro, v Linzi 47... Kolik to bude ve Vídni si raději netroufám odhadnout, ale většinou to těch 50 Euro je... Už, abych začala šetřit! :-)


Poté, co jsem viděla na DVD několik jeho koncertů, usoudila jsem, že se většinou hraje to samé... Není to ale na škodu! Dunaj a Radeczky nelze vynechat, na mnoha jsem slyšela i Ravelovo Bolero, Valčík na rozloučenou podpořený skotskými dudáky, občas se tam vloudí i nějaká ta operní árie... Rozhodně ale nenechá publikum jen tak sedět na židlích a nejpozději v polovině koncertu je vyzve k tanci - u valčíků se přece nedá sedět!!! :-) Atmosféra je vždycky úžasná.


Stránky na Rieho: http://www.andrerieu.com/site/index.php?id=home&L=0



Třetí orchestr, který asi bude chtít trochu větší představení, nese jméno Die Flotten Geister. Osobně jsem byla asi pětkrát na jeho koncertu a musím říct, že vždy to byl obrovský zážitek. Ve Slavkově u Brna před několika lety založili českou Společnost Johanna Strausse. Oficiální společnost sídlí v Rakousku. Kdo jiný by měl být jejím hlavním zakladatelem a držet nad ní záštitu, než poslední potomek rodiny Straussů? Pan Eduard Strauss byl ve Slavkově osobně asi čtyřikrát a co mě vždy moc potěšilo, hned si mě a mamku při dalším setkání vybavil a hlásil se k nám s radostí.


Fotka, na které jsem s ním vyfocená už je opravdu památeční - aspoň 10 roků stará... Rozhodně na něm jsou pořád patrné nějaké ty Straussovské rysy. Byl to opravdový nefalšovaný Strauss! :-) Setkala jsem se tak s velmi příjemným a veselým mužem, který byl vždy obrovským ozdobením a zážitkem večera. Většinou sedáváme v první řadě (to už mi asi na koncertech nikdo nevezme... :-)) ) a hned na druhém koncertě jsme seděly vedle něj.


Co vám na koncertě zahrají? Věřte nebo ne, už jsem u nich zažila i koncert bez Dunaje. Po pravdě to bylo "divné"... :-)) Věřím, že nejen nám ten Dunaj jaksi chyběl. Hrávají všechny Strausse a jejich současníky, jeden koncert byl čistě Straussovský a Lehárovsky, jiný jsem zažila doprovázený sborem Gaudeamus, který nám dokonce zazpíval originální sborovou německou verzi Modrého Dunaje!!!, další byl namíchaný, takže nám zahráli i některé Uherské tance a asi nejkrásnější (i když bez Dunaje) byl zaměřený na operetní árie. Zpívali nám Luisa Albrechtová a Miro Dvorský (bratr Petera Dvorského). Kde jinde by se mohly hlasy tak nádherně nést s ozvěnou, než v Historickém sále slavkovského zámku?


Jiří Preisinger je prvním houslistou tohoto orchestru a vždy oslní nějakou skladbou. Kdy a kde si můžete orchestr poslechnout? Téměř každý rok přijíždí do Slavkova - letos jsem ho bohužel prošvihla - dozvěděla jsem se o tom o dva dny později... :-( Vždycky přijížděli v červenci, ale letos už v květnu. Takže na příští rok budu hlídat plakáty a kdyby něco, dám vědět!!! Hlídejte i v Praze a jinde, jezdí i do jiných koutů ČR a stojí opravdu za to zažít jejich koncert. Jestli s nimi ještě jezdí pan Strauss, to nevím, na dosud posledním koncertu jsem ho neviděla, ale třeba to byla jen náhoda.


PS: Kde tento orchestr sídlí? Svět je malý... Částečně ve Vídni a hlavně v Coburgu, kam jedeme někteří v srpnu na Hampsonův recitál :-D! Třeba tam některé hráče potkáme...

Zde si je můžete aspoň v ukázkách poslechnout: http://www.johann-strauss.org.uk/recordings/index.php3?content=spirit.html
tady jsem něco našla o koncertu k výročí Johanna Strausse otce: http://www.arpeggio.de/index.php?id=1643
Nějaké oficiální stránky a informace o budoucích koncertech jsem bohužel nenašla. :-(


Berte to jako pozvánku na trochu jinou klasiku, než je námi tolik oblíbená opera. Uvítám jakékoli informace o koncertu některého z těchto orchestrů, ale i jiných, které hrají Straussovy valčíky. Nepochybuji o tom, že jich je po světě mnoho. Ani bych se nedivila! Když teď tak často jedu do Vídně a přejíždím přes Dunaj, hned mi naskočí ta známá melodie, a při příští návštěvě poběžím omrknout aspoň zvenku ten Zlatý sál a hned sem vložím fotku! :-)

PS: A takto vypadá Johann Strauss v "růžové" podobě!

pátek 19. června 2009

Koncert Národního divadla Smetanově Litomyšli 14.6.2009


Překrásným dnem byla neděle 14.6.. Věnoval jsem ji své rodině, návštěvě hrobu Bohuslava Martinů, výletu na zámek Nové hrady, přípravě na „úžasný“ nadcházející pracovní týden, půlhodinovému telefonátu plného vášní se svým šéfem, jízdě na kole v délce 60km, dvěma lahvím Poličského piva jménem Otakar (fantastická jedenáctka světlý ležák – klikněte pro zvětšení a pozorně si přečtěte zadní etiketu:-) ), nákupu nikaragujské kávy a dvou doutníků, koncertu Národního divadla Smetanově Litomyšli, těsně přen ním však ještě fotografování malebných měst Polička a Litomyšl (včetně podivných uměleckých výtvorů v areálů zámku v Litomyšli) a těsně po něm pak pozorování západu slunce, které mým očím (určitě i jiným) vymalovalo takové barvy, až to bylo k nevíře. Ač jsem vášnivý milovník vína a ještě větším milovníkem povídání o něm, pozdě večer zvítězil maličkatý Jack Daniels v kombinaci s knihou o krásách Afriky a myšlením na někoho mi moc milého, komu zrovna nebylo nejlíp.


Proč tento pro někoho možná podivný začátek? Jen tak, v době kdy jsem si sedal k notebooku jsem měl (tak jako naštěstí stále ještě často a tuto frekvenci nehodlám měnit) skvělou náladu, opeře se na těchto stránkách věnujeme skoro stále, mnoho jiných věcí si v životě zaslouží naši pozornost.

Samotný koncert měl čtyři velké momenty. Voka v podání skvělého Ivana Kusnjera, Terinku v interpretaci sice indisponované ale i přesto výtečně zpívající Kateřiny Kněžíkové a Manon, kterou k mému milému překvapení výborně přednesla Maria Haan. Přípravou na Salome, na kterou jedu právě dnes 19.června s přáteli do Drážďan (v hlavní roli Nadja Michael, páni já se těším!) byl Tanec sedmi závojů.
V tento večer měli návštěvníci koncertu možnost slyšet i Aleše Brisceina, Marii Fajtovou, Miloslava Podskalského a překrásného páva, který na nádvoří osobně zdravil návštěvníky toalety.

3x foto Petr Malota, Smetanova Litomyšl, o.p.s.©2009




V druhé půli koncertu byl tento hrdina slyšet i na II.zámeckém nádvoří, tuším že doprovázel Aleše Brisceina


Tomáš Netopil svými výraznými gesty vedl dobře hrající orchestr Národního divadla. Netuším, jak se jmenuje první čelista tohoto tělesa, viděl jsem toho už hodně, ale nikdy jsem nikoho neviděl hrát s takovým nadšením! Tento mistr svého nástroje by evidentně i rád zpíval, dirigoval a tančil (Tanec sedmi závojů by zjevně zvládl!) zároveň. Bylo to milé, kéž by takových hráčů bylo více!

Stručně a jasně, to je všechno:-). Krásný víkend!

Několik fotografií z Poličky...







...Nových Hradů...








...a Litomyšle...