sobota 16. května 2009

Vídeňská nádhera!



Jelikož jsme na tomto představení byli 4, napíšu sem postupně dojmy všech zúčastněných. Na úvod se naprosto hodí příspěvek od paní Vlasty:

Vídeňská Verdiho Traviata s A. Netrebko v termínech 4.,7.a 11. května byla pochopitelně beznadějně vyprodána bleskově po zahájení prodeje vstupenek.Ovšem ve dnech všech tří představení přilákala do Vídně i množství zájemců o vstupenky na stání,poněvadž kombinace Traviaty a Netrebky je přímo magická . A tak fronty operních nadšenců, ktreří byli ochotni absolvovat poměrně dlouhé stání a čekání, málem neměly konce.Víme to z vlastní zkušenosti i my 4 nadšenci z Brna / Dana, Pavlína, Vlasta a Tomáš /,kteří jsme ji absolvovali 11. května. Atmosféra mezi fanoušky / malýmí, velkými, mladými, staršími, různými jazyky mluvícími / byla úžasná .Všichni byli nadrženi tak, že se to těšení ve vzduchu očividně tetelilo.Odměna za vystátou frontu byla božská.
Celá inscenace byla pojata klasicky . Nádherná scéna, nádherné kostýmy - secese.Nemělo to chybu, jak se od Vídně dalo očekávat.
A. Netrebko - netřeba pochybovat- famózní.Momentálně asi jednička mezi Traviatami.
J. Calleja-výtečný Alfredo,jeho hlas zraje jako víno-k jeho prospěchu.Moc krásný jižanský hlas.Dueta s Netrebkou zněla krásně, i když s Villazonem jsou ještě působivější.



Baryton V.Stoyanova se velmi dobře poslouchal. Není to mohutný hlas, spíš méně výrazný, ale v duetech s Netrebkou také krásně znějící.
Vynikající byly i sbory a balet. A orchestr ? Od prvních tónů předehry bylo cítit, že ho vede vynikající M..Armiliato.Okouzlující dirigent a fascinující človíček svým zjevem , chováním , vlídností a bezprostředností v civilním styku s diváky po představení. Velmi milý a bezprostřední byl i J. Calleja .Na A. Netrebko byla patrná únava, ale nezračila se jí v obličeji, ten je nedotknutelně stále krásný , ale spíš se jí asi nedostávalo energie na živou konverzaci s obdivovateli, kteří ji nekonečně zahlcovali přízní.

Ode mě:
Já vím, že neumím pět nic jiného, než chválu, ale ono to fakt jinak nejde. Byl to můj první mimobrněnský výlet za operou. Vůbec jsem dosud netušila, jak úžasná představení se odehrávají jen 150 Km od mého domu...



Organizační věci a doporučení: Stoupli jsme si do fronty ve dvě hodiny a už před námi bylo 50-80 lidí. Dostali jsme se ještě v pořádku na PARTERRE - jinam, pokud to není nezbytně nutné, ani nechoďte! Stáli jsme asi v sedmé řadě a všichni jsme moc dobře viděli.

Dojmy: Jako taková předdortová třešínka byl jeden můj velký zážitek, na který dlouho nezapomenu. Kupovala jsem si vějíř v obchodě s CD... na boku divadla, stojím u pokladny a přišla tam, stoupla si vedle mě, půvabná černovlasá postarší dáma. Nejdřív jsem si jí vůbec nevšimla, protože jsem zrovna platila. Prodavači na ni asi nějak divně hleděli, že ji znají, ale nemovou si vzpomenout. Už jsem chtěla odejít, když jsem zaslechla: "Ich bin Cotrubas!" která jiná Cotrubas by to mohla být, než moje oblíbená Violetta a Mimi - Ileana Cotrubas? Otočila jsem se a pořádně si ji prohlédla. Byla to ona! O 20 let starší, ale pořád to byla ona. :-) Jaká to je ironie osudu, když na premiéře Onegina v Janáčkově divadle seděla mezi hosty a já jsem prošla celou budovu a nemohla jsem ji vůbec najít a tady ve Vídni si stoupne vedle mě a ještě se představí...!?! :-)



Představení samotné bylo pohlazení po duši - nádherná secesní scéna, po které bych se s chutí prošla a podívala se, co je za tím rohem, prošla se po nádherné zahradě, vystoupala po točitém schodišti... Nebylo ani možné pomyslet, že to "nikam nevede" a že za tím je jen temné zákulisí! Netrebko zpívala nádherně, byla naprosto nepřehlédnutelná a Calleja mě udivoval už od prvních tónů! Dokud jsem ho neznala (zatím to byl pro mě jen pěkný hlas), říkala jsem si, to je jen NĚJAKÝ pěvec, z fotek na netu mě nezaujal... (to snad ani není on na tom internetu! Ve skutečnosti vypadá úplně jinak...) Jak já se stydím!!! :-D Tak krásnýho chlapa abych hledala pod mikroskopem! Hrál to tak živě, že se mi jeho Alfrédo chvílemi líbil víc, než Villazonův. Villazon mi přijde jako úplný mladíček (přitom je snad o pár let starší!), který ještě nezná pořádně život, nechává se vším strhnout a není u něj problém, aby najednou vybuchl vztekem, vášní, přestože to vždy myslí úpřímně a není to jen chvilkové vzplanutí... (nevím, jak to vyjádřit, možná rozumíte, co tím chci říct...) Tady jsem měla pocit, že před sebou vidím dospělého muže, který už něco v životě zažil a jen tak ho něco "nerozhodí", aby dělal ukvapené závěry a choval se jinak, než by se od něj dalo čekat. Má nad sebou naprostou kontrolu a až ve chvíli, kdy se dostane do situace, kterou neví, jak vyřešit, kdy všechny emoce v něm vřou, že by vybuchl, hodí najednou Violettě peníze k nohám, ačkoli během velmi krátké doby si uvědomí, že vůbec nechápe, proč to udělal, kde se to v něm najednou vzalo? Když zpíval v posledním dějství, chvílemi se jakoby až "zajíkal", jak mu bylo smutno. Věřila jsem mu to celé od začátku do konce a tím si mě naprosto získal!



Otec v podání Vladimira Stoyanova mi sice přišel trošku nevýrazný, přesto vynikající (těžké je srovnávat s úžasným Hampsonem...), ale tentorkát to byl otec coby "hodný člověk" (ne jako pyšný Hampson v Salzburku, tento opravdu hodně stál o své děti a nechtěl ani Violettě ublížit, ani jí nijak "nepohrdal") a ani synovi nedal facku (tak jsem se na ni těšila, ale opravdu by se tam nehodila; á propos zkuste dát Callejovi facku - já bych při své trpasličí výšce potřebovala stoličku...). Všichni zpívali bravurně a moc mě překvapil velmi dobře udělaný balet. Prostě nádhera!!!



Co bylo pro mě další překvapení večera, byl Marco Armiliato. Od chvíle, co jsem ho viděla poprvé ve Vlaštovce, jsem si říkala, že tohoto člověka bych hrozně moc ráda někdy viděla a "sáhla si na něho". On je prostě jeden veliký zářivý úsměv, který nezmizí! Jak ale to velké plátno zkresluje, když na stupínku stál drobounký štíhlý chlapík s velikánským nosem! :-D Přišel mi snad ještě menší, než jsem já (a to opravdu nejsem moc vysoká...), ale jeho vedení orchestru se mi na hodně dlouho vryje do paměti. Pod ním bych toužila zpívat! Jak on naznačoval pěvcům nástupy, jak byl s nimi úžasně sehraný, tam nebyl jediný zádrhel, jediná chybička - všechno čisté a dokonalé a příjemné už jen na pohled, natož tak na poslech!



Do této doby jsem o pojmu "potlesk" měla asi hodně zkreslenou představu, protože těch víc jak 15 minut, co následovaly po představení, mě málem připravilo o hlasivky i o ruce. Spustily se tak ohromné ovace a výkřiky "Bravo, Brava, Bravi", že to nebralo konce. Jak vstoupil na jeviště při děkovačce Calleja, už většina divadla stála a s Netrebkovou už nebylo sedících lidí! (jakou jsme měli "nevýhodu" my stojící! :-D) Kolik bylo "opon" si netroufám odhadnout, to se prostě nedalo počítat - 15? Klidně... Hlediště se sice vyprazdňovalo, ale co? Pořád tam zůstávalo několik tleskajících lidí a ti znovu a znovu vyvolávali pěvce na jeviště. Armiliato se navíc zhostil režie děkovačky, chytili se všichni za ruce, stoupli si až k oponě, "připavení k vyběhnutí", my jsme je měli "odstartovat", aby "vyběhli dopředu" a zvedli ruce nad hlavu - něco jako mexická vlna. Už nás tam stálo a tleskalo jen asi 15 lidí, pevná opona se spouštěla, já jsem pomalu odcházela, když najednou se ozval obrovský aplaus a křik "Brava", že jsem se otočila a Netrebko ještě vyšla na kraj jeviště (je tam bílá zeď, ona byla v bílém, tak jsem ji nejdřív nezahlédla) a přišla se s námi rozloučit, to už se prostě skoro ani netleskalo, jen mávalo! :-D
PS: Odpověděla mi osobně na zamávání!!!

Podpisy? Odchytla jsem snad všechny kromě "otce". S Callejou máme krásnou společnou fotku,



Armiliata jsem si odchytla hned uvnitř a požádala o podpis. Snažila jsem se ho několikrát vyfotit a pořád se mi to nedařilo - vždy zrovna něco psal, takže stále jen fota z profilu, nebo mi tam někdo stoupl. Pak jsem si uvědomila, že jsem se ho ani nedotkla... (a to jsem měla v plánu!) Přišla jsem ještě k němu, jemně ho pohladila po paži a řekla, že je prostě úžasný a že ho moc ráda vidím. Co následovalo? Zapózoval na fotku! :-D



Netrebko byla hrozně unavená (to je zvláštní, vždycky po Traviatě ji vidím úplně znavenou - v Salzburku, nebo na videu se St. Petersburku také...). Chtěla jsem toho od ní hooodně podepsat a za odměnu jsem ji obdařila čtyřlístkem. Spočítala si lístky a řekla: "Á, Thank You!" Takže jsem i "mluvila" s Netrebko. :-)

Co vám mám dál psát? Všechno jsme viděli, prožili v úplně úžasném čase a domů jsme se (my poslední, co jsme to měli ještě kousek dál) dostali nejpozději kolem 3/4 na dvě ráno! Lépe to vyjít nemohlo.



Příjemný zážitek, příjemní lidé, co víc si přát? :-D Už se moc těším, až potkám i vás "mimobrněnské"!

PS: Až obdržím dojmy i od zbylých dvou účastníků, vložím je sem, nebo do Komentářů!

10 komentářů:

Dana Šimková řekl(a)...

PPS: Teď mě ještě napadlo - pokud mě ještě někdo neznáte a nevíte, jak vypadám, abyste mě potom snadněji našli na Hampsonovi, stojím pod Callejovou levicí (taková ta nejvíc vysmátá z celé fotky s hvězdičkami na brýlích) :-D

Marci řekl(a)...

Dano a Vlasto - děkuji za reportáž z Vídně. Odvyprávěno tak, že si chvilkama připadám, jako bych tam byla s vámi.

vdv@seznam.cz řekl(a)...

Dano, hned jak jsi avizovala cestu na blogu a psala o volném místě, tak jsem si říkal, že to je ohromná škoda, že v ten termín nemám volno a nemůžu se k vám přidat. Teď ale toho lituju dvojnásob!
Vít

operadream@centrum.cz řekl(a)...

Tak tomu říkám zážitková gastronomie! 6 let sbírám autogramy a Netrebko mi stále uniká! Skvělé Dano, skvěle Vlasto! Kam povedou vaše dalši kroky? Těšíme se na další podobnou reportáž.

Tantris1978 řekl(a)...

Pro Danu: Tak až dnes jsem zjistil, že ve frontě před WS jste vyfotila i mne s mámou (oba čtoucí) - ony se totiž ty fotky po kliknutí zvětší :-)

Dana Šimková řekl(a)...

Tantrisi, to je vtip, ne? :-D A kde sedíte? A kde jste stál?

Dana Šimková řekl(a)...

A PS: Tantrisi, tak Vy si jedete do Vídně na Netrebko a ani se nepochlubíte se zážitky? No to je prostě vrchol!!! :-D Možná jste naši skupinu postřehl, my 3 dámy jsme měly s sebou takového velkého vysokého mladíka a já jsem, až jsme byli uvnitř, se šla převléci do černých krátkých šatů (hodně lidí to, jak jsem si všimla, postřehlo, možná jste mě také zahlédl... :-D). Kde jste uvnitř seděl? Za rohem u záchodů nebo v té "hlavní místnosti"? Můžete se mi ozvat na mail aychend@seznam.cz? Pošlu Vám víc fotek, jestli jsem Vás náááhodou nevyfotila víckrát, když jsme byli vlastně "poblíž". :-)

Tantris1978 řekl(a)...

Milá Dano, zatím jen krátce: ve čtvrtek vyjde můj první příspěvek tady na blogu - právě o Vídni. Tak jsem to snad nezakřiknul.
Jinak jsme na té fotce zvenku (já skoro nejsem vidět), nikoli ve frontě vevnitř. Uvnitř jsme pak seděli v místnosti u dámských toalet.
Při představení jsme stáli ve třetí řadě,
To víte, že jsem si Vás všimnul! Bylo vidět, že se opravdu těšíte. Ale to jsem ještě neviděl Vaši fotku zde, takže jsem nevěděl, že jste to právě Vy.

Dana Šimková řekl(a)...

Tantrisi, pak věřte, že se na Vaše dojmy moc těším!!! :-) Vevnitř Vás asi opravdu už nemám vyfoceného (mám těch fotek víc, ale všechny jsou z té hlavní místnosti). Jak je svět malý! Ve frontě jste byl jen o pár lidí před námi... :-D Tak příště se snad už poznáme!

shyZ@seznam.cz řekl(a)...

Vážení kolegové,
já stála na Traviattě 7.května! Já jsme vlastně cíleně chtěla slyšel Calleju a asi týden před výletem jsme s překvapením zjistila, že zpívás Netrebko!(omlouvá mě snad jen má vrozená slabost pro tenory, že si těch ostatních už jaksi nevšímám :-D). Dnes musím zkonstatovat, že jsme moc ráda za ten večer s Netrebko.Ona mě především opět ujistila o kráse piana a pianissima při zpěvu. Jistě mi všichni dáte za pravdu,že Traviatta ve Vídni zní hooodně intimně! Vzhledem k tomu mému oblíbenému rčení "slyšet hluk místo hudby", tento večer byly prostě zvukové lázně!Hlas Netrebko je skutečně vyjímečný svou barvou! Ono to vypadá, že takovýto temnější hlas prostě do těch výšek nedospěje a ejhle! Jde to! A krásně. (Již jsem podobný hlas sylšela vloni v Drážďanech - paní Damrau...) Během mého představení toho 7. května byli jinak všichni naprosto skvělí a já se na konci téměř vznášela blahem, když jsem divadlo opouštěla.
Mimochodem - na Calleju se příště zase moc těším, ten mě rozhodně nezklamal! ;-)