pondělí 4. května 2009

Adam PLACHETKA - rozhovor pro blog Opera dream a diskuse s čtenáři


Dnes vám přináším rozhovor s mimořádným talentem a velkým příslibem do budoucna. Jedná se o mladého basbarytonistu Adama Plachetku. Kdo jste jej slyšel živě, uznáte, že se jedná o talent mimořádné úrovně. Neváhejte tohoto pěvce oslovit svými otázkami, rád vám je zodpoví.
Již tuto středu vám přineseme rozhovor s Juanem Diegem Florézem, v pondělí příštího týdne očekávejte Marcella Giordaniho.

Rozhovor :

Náš rozhovor začnu hymnou České republiky, kterou jste (též vedle sopranistky Kateřiny Kněžíkové) v nedávné době s Jiřím Bělohlávkem nahrál. Každý komu ji ve vašem podání pustím je ohromen hned dvakrát. Jednou v momentě, kdy v prvních vteřinách slyší váš mohutný, skvěle vedený a nádherně znějící hlas, podruhé ve chvíli, kdy prozradím, že Vám je teprve 24 let. Shodou okolností jste tohoto věku dovršil právě dnes 4.května, proto rovnou přijměte naše blahopřání k narozeninám. Co se Vám promítá v hlavě, když sám sebe v této nahrávce hymny posloucháte a jaký je vůbec pocit, být interpretem národní hymny?

Děkuji za Vaše přání. Je mi ctí být Vaším hostem právě v den mého jubilea. Nahrát oficiální verzi státní hymny pro mě byla velká čest. O to větší, že do našich nahrávek existovala oficiální podoba hymny pouze v orchestrální verzi. Je úžasný pocit být po 90 letech být jedním z prvních oficiálních interpretů státní hymny.

Mnoho lidí ve Vás vidí pěvce, který by toho mohl hodně dokázat. Jak vnímáte tento fakt? Je to pro Vás motivující?

Motivující je pro mě fakt, že se mi v dosavadní umělecké dráze daří. To je největší impuls do dalších projektů. To, že ode mne mnoho lidí hodně očekává, je spíše zavazující.

Pod svá křídla si Vás vzala věhlasná britská umělecká agentura Askonas Holt, u které můžeme nalézt největší pěvecké hvězdy současnosti (mj. Angela Gheorghiu, Magdalena Kožená, Roberto Alagna, Dmitrij Hvorostovskij, Robert Lloyd, Paata Burchuladze). Pohled na seznam pěvců, ve kterém jste i Vy je impozantní. Jak k tomuto došlo? Jakým způsobem začala spolupráce a co to pro Vás znamená?

Naše spolupráce má kořeny v Salzburgu. Na turné po Japonsku s Figarovou svatbou si mě chtěl poslechnout dirignet Robin Ticciati. Domluvili jsme se, že mu zazpívám pár árií, a on s sebou přivedl svého agenta, který je výkonným ředitelem Askonas Holt. Můj výkon ho zřejmě zaujal, a tak navrhnul mému současnému agentovi, aby si mě přijel do Prahy poslechnout na představení. Po představení jsme se sešli a domluvili jsme se na spolupráci. Od té doby se cítím trochu jako Alenka v říši divů. Všechno jde rychleji, než bych si dřív uměl představit.

Papageno


Na domácích scénách jste již velmi dobře znám, jaké máte nyní závazky v zahraničí? Co Vás v příštích letech čeká?

Nyní jsem téměř půl roku pořád doma, což si náležitě užívám. Po svém debutu v Mnichově v Cavalliho opeře La Calisto jsem se vrátil do Prahy na zkoušky Rinalda, kterého jsme odpremiérovali začátkem dubna, a nyní finishujeme zkoušky na Rusalku, která bude mít premiéru 13. května. Ještě se do konce sezóny chystám na Dvořákovo Te Deum v rámci Pražského jara. V červenci mi odpadla jedna produkce na festivalu v Maceratě, a tak se už teď těším na první prázdniny po 4 letech. V srpnu se vracím do Salzburgu jako Antonio ve Figarově svatbě. Příští sezónu strávím téměř celou v Praze. Jedinou novinkou bude Mozartova opera Cosí fan tutte. Na jaře 2010 se vydáme na turné po Francii s právě odpremiérovaným Rinaldem. Ostatní nabídky se, jak už to většinou bývá, termínově kryly s již domluvenými produkcemi v Praze, a tak se budu převážně věnovat Národnímu divadlu.

Mnoho pěvců odstartovalo svou kariéru vítězstvím v nějaké pěvecké soutěži. Jaký na toto téma máte názor? Je účast mladého pěvce na soutěžích povinností a výhra nutností k nastartování skutečně hvězdné kariéry?

Nutnost absolvování pěveckých soutěží se liší případ od případu. Všeobecně je pro pěvce v dnešní době dobré, když má na kontě ceny z nějakých významných soutěží, ale není to bezpodmínečně nutné. Hlavním účelem soutěží je, že je sledují agenti a loví tam nové talenty. Když už zpěvák agenta má, postrádá pro něj do jisté míry jakákoli soutěž smysl.

Která z rolí, které jste dosud nastudoval a ztvárnil, Vás nejvíce pohltila? Která pak byla a je nejtěžší?

Mám pocit, že každá role, kterou ztvárňuji, mě dočasně pohlcuje. Mám to štěstí, že si můžu vybírat produkce, kterým věřím, a na které se těším, takže se snažím stejnou měrou věnovat každé roli. Osobně mám nejraději Papagena a Dona Giovanniho. Nejtěžší role se také těžko specifikuje. Každá větší role má svá úskalí, ať pěvecká, nebo herecká, a každá vyžaduje jiný přístup.

Masetto


Jaká opera (role) je pro basistu či basbarytonistu největší výzvou?

To je opět těžká a velmi individuální otázka. Pro někoho může být největší výzvou Hans Sachs, či Wotan, pro někoho ďábelská čtverrole v Hoffmannových povídkách, pro někoho Don Giovanni, nebo Escamillo. Každý hlas je jiný, a pro každého je obtížný jiný repertoár.

Najdete si čas na návštěvu koncertů operních pěvců kolegů? Pokud jste byl na nedávném koncertu Bryna Terfela, tak jak se Vám jeho pražské vystoupení líbilo?

Snažím se najít si čas na jakékoli zajímavé vystoupení u nás nebo v sousedních státech. Každý koncert je pro mě inspirací a studijním materiálem. Bryn Terfel je bezpochyby jedním z nejlepších a komerčně nejlépe smýšlejících umělců naší doby. Ví přesně co publikum chce a umí to nabídnout.

Kdo je vůbec ze současných pěvců Vaším vzorem?

Právě Terfel byl mým bezmezným vzorem v minulosti. Dnes se ještě raději obracím k umělcům starších generacím jako Samuel Ramey, nebo George London.

Patříte mezi obdivovatele hudby Richarda Wagnera? Ztvárnil byste jednou rád Wotana?

Wagnerova hudba nenechá chladným zřejmě nikoho. Neznám člověka, který by na ni neměl názor, buď ji miluje, nebo nenávidí. Vzhledem k mému věku jsem pouze jejím pasivním konzumentem, a zatím netuším, jestli se to někdy změní. Za 20 let budu moudřejší, a kdyby přišel čas Wotanů a Holanďanů, vůbec bych se nezlobil.

Publio


Co je pro Vás v této fázi Vaší kariéry nejtěžší a jak se s tím vyrovnáváte?

Nejtěžší je neusnout na vavřínech, protože jsem najednou poskočil na téměř nejvyšší úrověň, jakou jsem si kdy uměl představit. Na tu je sice obtížné se dostat, ale ještě obtížnější je, se na ní udržet. Snažím se brát svoje dosavadní úspěchy s rezervou, protože, ikdyž jsou za nimi léta tvrdé práce, je to i velké štěstí, které se ode mně může úplně stejně rychle zase odvrátit. Stejně tak je ale těžké i nenabírat si příliš mnoho práce, protože hlasivky jsou jenom jedny.

Dokážete si představit, že byste se někdy stal součástí inscenace, v které byste se zcela zásadně rozcházel s pojetím režiséra? Šel byste do „čehokoliv“ nebo jsou hranice, které máte přesně vytyčeny?

Žijeme v době, kdy mají režiséři hlavní slovo, a tak se musíme naučit s nimi vycházet. Naše práce není hodnotit koncepci režie, ale tu danou režii naplnit vnitřním prožitkem. Dnešní pěvec musí být schopen si na jakoukoli režii naroubovat své představy o roli a utvořit z toho pro diváka pochopitelnou postavu.

Velmi obdivuji to, v jakým kostýmech a v jakém nalíčení dokáží někdy operní pěvci odzpívat své role. Přijde mi, že to musí být v mnohém těžké. Nebo je to naopak dobrý způsob, jak se dostat do role?

Všechno má své meze. Některé kostýmy jsou pohodlné více, jiné méně. Například zrovna kostýmy v Rinaldovi jsou těžké, těžko se v nich chodí a ne moc pohodlně dýchá, ale ve světle svíček vypadají úchvatně, takže se člověk přes všechny problémy rád přenese.


Jaký máte vztah k písním? Interpretujete je?

Písně interpretuji rád, protože je to nejdelikátnější odvětví vokální tvorby. Zpěvák musí na pár stránkách vyjádřit to, na co má v opeře celý večer. Je to velká výzva. Na příští ročník Pražského jara chystáme se Zdeňkem Klaudou písňový recitál, ve kterém bychom rádi interpretovali jak vážnější, tak lehčí písňové žánry.

Na blogu Opera dream vyvěšujeme různé ankety, rád bych s některými obrátil na Vás :

Carreras, Domingo nebo Pavarotti?

Pavarotti je asi nejlepší vokalista minulého století. Domingo je mnohem komplexnější umělec, ale jako pěvecký vzor volím Pavarottiho.

Karajan nebo Bernstein?

Karajan!

Je dle Vás prestižnější scénou MET nebo Vídeňská státní opera?

Jako budoucí loajální zaměstnanec bych měl asi uvést Staatsoper. To je podle mého názoru v současnosti nejlepší Evropská scéna. Nicméně v celosvětovém povědomí je zřejmě MET ještě o něco výš.

Na pustý ostrov byste si vzal hudbu Mozarta, Pucciniho, Verdiho, Wagnera nebo někoho jiného?

Mozarta

Moc děkuji za rozhovor a ať se Vám daří vše, čeho se dotknete. Hlavně pak ale pevné zdraví.

Don Giovanni


14 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Pane Plachetko,konečně se tu setkáváme i s vámi, nějakou dobu už vás sleduji a skutečně držím palce, aby se vaše kariéra rozvíjela dle vašich představ.
Tomáš

Anonymní řekl(a)...

Dobrý den, slyšel jsem vás jako Donna Giovanniho a chci se zeptat, zda byste si někdy rád nezazpíval i part Komtura? Je na to váš hlas vhodný? Z mého pohledu ano.

Anonymní řekl(a)...

Dobrý den, pane Plachetko,
velice mě překvapila vaše informace, že kostýmy z Rinalda jsou těžké a že se v nich hůř dýchá. Jak se v nich dá zazpívat árie "Sibillar gli angui d'Aletto", kterou jsem pro sebe nazvala "pětiminutová árie na tři nádechy"?
Přeji vám hodně štěstí a úspěchů.
Katka

Anonymní řekl(a)...

Milí bloggeři,

děkuji za přání a zájem. Ohledně Giovanniho si myslím, že na Komtura se víc hodí tmavší, hlubší hlas, takže já se do této role nehrnu. Teď jednáme o jednom koncertním provedení Leporella, ale to je asi nejhlubší part, na který bych si troufnul. Milá Katko, v kostýmech z Rinalda je nám teplo, a nejlehčí taky nejsou, ale naše práce je, naučit se pracovat s tím, co na nás kdo navlékne, takže jsem si během zkoušek našel způsob, jak se v kostýmu cítit co nejpohodlněji.

Adam

Anonymní řekl(a)...

Dobrý den,
nikde nepadla zmínka o tom, kdy jste začal zpívat, kde, jakým způsobem jste zjistil, že "to" ve vás opravdu je, atd. Máte možnost se setkávat s nějakými pěvci, kteří se věnují mladým pěvcům?
Děkuji Andrea

Anonymní řekl(a)...

Vždy jsem si říkal,jake to múže být,být operním pěvcem vaší úrovně a s takovýmto hlasem si doma u ohýnku zazpívat třeba s rodinou jakoukoliv písničku. Nu že pane Adame,jaké to je? Zpíváte si doma? Promiňte mi tuto možná legrační otázku.
Jan

Anonymní řekl(a)...

Milá Andreo,

se zpěvem jsem začal v Pražském dětském sboru u pana profesora Staška. Po základní škole jsem se dost impluzivně rozhodnul, že bych mohl zkusit absolvovat přijímací řízení na Pražskou konzervatoř, které nějakým zázrakem vyšlo, a potom už jsem pořád jenom zpíval. Mladým pěvcům se věnuje spousta pěvců starších generací. Jenom na HAMU působí z aktivních pěvců Národního divadla například paní Kaupová a pánové Kusnjer, Podskalský a Bárta. Je důležité, aby ti, kteří již spoustu zkušeností mají, byli ochotni je předávat mladší generaci. Lví podíl na rozvíjení osobnosti a interpretačního stylu umělce mají ale kromě profesorů zpěvu také korepetitoři, kteří nás vedou ve studiu rolí po interpretační stránce.

Milý Jane,

nutno uznat, že klasické vedení hlasu je v něm slyšet vždycky, takže to bude působit trapně, když se rozhodnu zpívat třeba punk, ale v lidových písních to problém není, a při zpěvu u táboráku jde víc o společenskou zábavu, než o kulturní produkci, takže se rád přidám, ač víc nahlas a trochu jinak, než ostatní.

Adam

Anonymní řekl(a)...

Krásný den, chci se zeptat,jestli v našich divadlech je taky používána nápověda? Je vubec potřeba? Děkuji
CD

vdv@seznam.cz řekl(a)...

Dobrý den pane Plachetko, máte můj velký obdiv jako evidentní talent. Jen prosím neusněte na vavřínech! :-) Otázek bych měl celou dlouhou řadu. Aspoň některé z nich: Jak to je s Vaším působením ve Wiener Staatsoper? (Jak jste se tam dostal? Co přesně Vás tam čeká? Kolik jste toho tam dosud viděl jako divák?) Jaké jsou Vaše vysněné role pro nejbližší léta? Co si myslíte o české operní kritice? - Děkuju předem za odpovědi a držte se ! Vít

Marci řekl(a)...

Moc Vás zdravím pane Plachetko - chtěla bych se zeptat, kterou roli z českých oper byste si jednou rád zazpíval.

Anonymní řekl(a)...

Milý CD,

nápověda ve většině představení stále je, a občas se vážně hodí. V nových produkcích si ale režisér často nápovědu nepřeje, a tak například Tita, Rinalda a Zahradnici z lásky už hrajeme bez nápovědy.


Milý Víte,

děkuji za Váš zájem. Myslím, že na vavřínech hned tak neusnu, protože cítím, že mám stále ve svých výkonech spoustu rezerv. S mým působením ve Vídni se to má tak, že tam budu v sezónách 2010-2012 v úvazku, ale zatím nevím přesně, jaké role budu zpívat. Vím jenom jednu z posledních na jaře 2012, ale tu zatím nechci zakřiknout, protože je krásná, a nečekal bych, že dostanu takovou příležitost. Nabídku na angažmá jsem dostal na základě předzpívání v září 2008. Jako divák tam jezdím moc rád, kdykoli mám čas. Představení, která jsem tam viděl nebudu všechna jmenovat, ale rád se tam vracím obzvláště na Rossiniho a na Verdiho. Moje vysněné role pro nejbližší dobu jsou ty, které zpívám. Podle mého názoru je pro mladého pěvce nejlepším repertoárem mozartovský, a v něm jsem již měl příležitost se realizovat dalece. Mými nejoblíbenějšími postavami jsou Don Giovanni a Papageno. Co si myslím o kritice, je těžká otázka, protože se týká hodnocení mojí práce, a tudíž ji nutně musím pojmout subjektivně. Když se tedy vystříhám detailnějších rozborů, myslím, že největší problém je, že často zbytečně upřednostňují jakékoli zahraniční produkce před domácími. Samozřejmě jsou ve světě lepší divadla, než jaká máme my, ale rozhodně ta naše nejsou nejhorší, což občas z recenzí mezi řádky vyplývá. V dnešní době, kdy má opera u nás fanoušků poskrovnu, by nám mohli kritici pomoct, kdyby svoje recenze koncipovali jako nezaujatý popis, a vybízeli diváky, aby si udělali názor na inscenaci sami. Bohužel často inscenace odsuzují, a tím případné diváky odradí.

Milá Marci,

z českých oper bych si toho rád zazpíval hodně, ale jen málo rolí je psáno pro můj obor. Rád bych si zazpíval třeba Vladislava z Dalibora, Marbuela z Čerta a Káči nebo Přemysla v Libuši, ale uvidíme, jestli se to někdy naplní.

S pozdravem

Adam Plachetka

Anonymní řekl(a)...

Dobrý den Pane Plachetko, nedávno jsem Vás viděla u Národního divadla s mobilem v ruce. Moc se mi líbíte, jak zpíváte. Dovedu si představit tu námahu. Bára

vojta řekl(a)...

Dobrý den slyšel jsem vás asi pětkrát jako dona giovanniho v opeře Mozart a chtěl bych se vás zeptat kdy jste tam nastoupil.
děkuji Vojta

Anonymní řekl(a)...

Milá Báro,

těší mě Váš zájem. Doufám, že námaha na mých vystoupeních znát není. Samozřejmě to nejde jen samo od sebe, ale neším úkolem je, aby to tak vypadalo.


Milý Vojto,

do Opery Mozart jsem nenastoupil nikdy, protože je to jenom letní stagionová záležitost. Nicméně představení jsem zpíval poprvé v roce 2007.

S pozdravem

Adam Plachetka