úterý 14. dubna 2009

Vídeňský Nápoj lásky


Mílí přátelé, ráda bych se s Vámi podělila o zážitky z mé poslední cesty za operou, jejímž cílem byla tentokrát Vídeň a Nápoj lásky s Juanem Diegem Florezem, který v této roli ve Vídni debutoval. Po příjezdu do Vídně moje první kroky vedly k opeře, jak bývá mým zvykem, abych zjistila, zda nedošlo na poslední chvíli ke změně v obsazení. Při pohledu na plakát k představení jsem málem omdlela, když jsem dole uviděla malou cedulku, která jasně znamenala, že nějaké změny budou. Vzhledem k tomu, že už jednou můj pokus vidět Floreze v této roli v Turině byl neúspěšný, obávala jsem se nejhoršího. Naštěstí mi byl ale osud tentokrát nakloněn příznivě, změny se týkaly role Adiny a Dulcamary, ale hlavní magnet večera Juan Diego Florez zpíval. Adinu místo Tatiany Lisnic zpívala mladá Teodora Gheorghiu a Dulcamaru místo Bruna de Simone Alfred Šramek. Jeho vystoupení bylo první po několika měsíční odmlce, způsobené těžkou nemocí, takže jeho přijetí vídeňským publikem bylo velmi vřelé.

Nápoj lásky je ve Vídni na programu již spoustu let, v představení se pouze střídají různí pěvci. Viděla jsem tuto inscenaci Otto Schenka již ve dvou provedeních – jednou v televizním přímém přenosu s Annou Netrebko a Rolandem Villazonem (určitě všichni znáte, vyšlo na DVD) a jednou přímo ve Vídni, kdy Nemorina zpíval mladý albánský tenorista Saimir Pirgu.
Adina v podání mladičké Gheorghiu se mi velice líbila, její hlas byl svěží a příjemný na poslech a i její herecké podání bylo naprosto přirozené.

Florez coby Nemorino mi zpočátku připadal, jako by nebyl plně ve formě, jeho hlas postrádal obvyklou intenzitu, takže ho občas i orchestr přehlušil, což jsem u něj ještě nezažila. Navíc mě hodně rušil jeho herecký projev, který působil trochu neohrabaně, občas i trochu směšně, zejména v prvním dějství. Ve snaze působit jako neotesaný venkovský mládenec se nesmyslně potácel či poskakoval po jevišti, rozhazoval rukama, dělal nepřirozené grimasy. V těch chvílích jsem vzpomínala na naprosto přirozené herectvím a schopnost improvizace Rolanda Villazona, dokonce i Saimir Pirgu působil po herecké stránce lépe než Florez. Vím, že zastánci názoru, že v opeře je nejdůležitější zpěv, si teď myslí své. Na mě to ale každopádně působilo rušivě. Ve druhém dějství naštěstí Florez už nepůsobil tak bezradně a občas se mu podařil i nějaký ten gag, který publikum rozesmál. K vrcholům večera patřila samozřejmě árie Una furtima lagrima, po které nastaly tak frenetické ovace, že si publikum vynutilo její opakování, podruhé ještě ve vyšperkovanější podobě, jak bývá Florezovým zvykem. Opakování jsem poslouchala se zavřeným a očima a znovu žasla nad nádherou tohoto hlasu. Je to prostě dar od boha, hlas, na kterém, od chvíle, kdy ho člověk slyší poprvé, tak se na něm stane doslova závislým. Něco jako droga, bez které nemůžete být (u mě tako závislost trvala asi tak 4 roky, teď už mě to naštěstí trochu přešlo, takže se můžu více věnovat i jiným interpretům).

Leo Nucci coby Belcore dost často vypadával z rytmu, nestačil tempu a dirigent Marco Armiliato měl očividně co dělat, aby dokázal podle něj orchestr ukočírovat. Herecky zvládl ovšem roli na jedničku, takže obecenstvo při závěrečné děrovačce šílelo nadšením.
Alfred Šramek patří k mým velkým oblíbencům vídeňských přestavení a i když na něm byla dosti znát překonaná nemoc, ztvárnil svoji roli naprosto bravurně a s přirozeností a humorem, které jsou mu vlastní.

Představení bylo zakončeno dlouhotrvajícím potleskem, jak už bývá ve Vídni zvykem, kdy publikum vyvolalo účinkující před oponu minimálně 10x, možná i víckrát. Pak už následovalo čekání na autogramy, spojené s obvyklou tlačenicí. Všichni účinkující byli strašně milí, ochotně se s fanoušky fotili, trpělivě se podepisovali. Nejdelší fronta byla samozřejmě na Floreze, někteří fanoušci si dávali podepsat třeba i 10 fotek najednou, ale on stále přátelský a milý, až si ho nakonec přišla vyzvednout jeho manželka – jak jsem později zaslechla, slavili ten večer první výročí svatby, takže spěchali někam na slavnostní večeři.

Nápoj lásky - Gaetano Donizetti
Vídenská státní opera, 5.4.2009
Inscenace : Otto Schenk
Dirigent : Marco Armiliato
Adina : Theodora Gheorghiu
Nemorino: Juan Diego Florez
Belcore : Leo Nucci
Dulcamara : Alfred Šramek

11 komentářů:

vdv@seznam.cz řekl(a)...

Díky moc Blanko - neváhal bych Váš příspěvek označit za výbornou reportáž :-) Zhltnul jsem ji jedním dechem. Vídeňský Nápoj lásky je jednou z těch tamějších inscenací, které stojí a padají se zpěváky. Přece jen působí sama o sobě tak trochu jako muzeum, ale třeba zmíněná dvojice Villazón - Netrebko z ní dokáže udělat Záležitost s velkým Z (byť osobně si myslím, že Villazónův tenor je pro Nemorina už poněkud "těžší"). Flórez mohl být skutečně báječný, myslím, že to je role jak na tělo šitá pro něj. Už moc se těším na slibovaný rozhovor s ním. Máte pravdu, že v herectví je trochu topornější, zvlášť když je odkázán spíš než na režiséra sám na sebe. (To třeba v Dceři pluku byl i herecky velmi dobrý - díky výborné dynamické režii). Pěvecky ale Flórez nemá chybu a ve svém oboru je rozhodně na špičce.

Marci řekl(a)...

Milá Blanko, mnohokrát děkuji za krásnou reportáž a vlastně Vít už to všechno řekl za mě. A už se těším na další...

Anonymní řekl(a)...

Skvěle napsáno, jen tak dál!
Děkuji L.

Pepa řekl(a)...

Rovněž mnohé díky za zprostředkování zážitku z Vídně! Nevíte náhodou, proč Tatiana Lisnic nevystoupila jako Adina? Zdá se mi, že její kariéra je v posledních letech na ústupu (po velmi slibných začátcích právě ve Vídni). Otázkou je, do jaké míry ji drží nad vodou její manžel, vynikající tenor Joseph Calleja?

Anonymní řekl(a)...

Leonora3 rekla:

Posledni Napoj lasky teto sezony jsem videla v Staatsoper Wien na Bozi hod velikonocni, jak krasne hudebni zakonceni dopolednich oslav vzkriseni naseho Pana!

A ted nekolik poznamek k predstaveni a predevsim JD Floreze.
Predstaveni je skutecne archivnim kusem, na repertoaru je od r.1973, presto na mne tak nepusobilo. Na rozdil od Blanky se mne poskakovani a dovadeni Nemorina, zamilovaneho vesnickeho chasnika libilo, vzdyt bylo zavineno znacnou davkou elixiru lasky. Asi ji nedelal sam Otto Schenk, ale profesionalni vedeni choreografa predpoklam. Samozrejme nas nejvic zajima hudebni a pevecka stranka veci a tu souhlasim s Blankou, ze v scenach se sborem a hutnejsim orchestrem nebylo JD Floreze slyset - byl skratka jednim se sboru. Nemyslim, ze to bylo proto, ze Florez postradal "obvyklou intenzitu". Prave ze to byla jeho obvykla intenzita, Florez byl v perfektni forme, jen role Nemorina je v nekterych castech nad jeho sily. Tento dojem jsem vubec nemela, kdyz jsem ho slysela jako Lindora v Italce a Tonia v Dceri pluku, kde byl absolutni jednicka soucasnosti. Ovsem arii "Una furtiva lagrima" zazpival JD Florez s takovou krasou a citem,(orchestralni doprovod v teto arii je velmi jemny) ze vsechny ty male nedostatky byly odpusteny a po frenetickem aplausu
se obecenstvo dockalo vytouzeneho bis.
Leonora3

Anonymní řekl(a)...

Leonora3 rekla :
Tatiana Lisnic zpivala roli Adiny na Bozi hod, zpivala velmi dobre a a byla dustojnou peveckou partnerka JD Floreze. Jiste neni snadno zpivat vedle superhvezdy a milacka videnskeho publika, ale spolu s dalsimi solisty Leo Nuccim (Belcore) a Bruno de Simonem (Dulcamara) dostala velky potlesk.
Leonora3

Pepa řekl(a)...

Děkuji Leonoře za doplnění, nebyl jsem si jist, zda Tatiana Lisnic odřekla jen některé z představení nebo celou "šňůru" Elixíru s Florezem. Archiv Vídeňské státní opery natolik rychlý ještě není :-)

bianca řekl(a)...

Leonoro, pokud jsem napsala, že se mi nelíbilo, jak Nemorino poskakovat atd., tak jsem měla na mysli zejména začátek prvního dějství. Ve druhém dějství už byl Florez opravdu přirozenější - skoro jakoby v lakvičce skutečně měl vínečko, po kterém se Nemorino tak rozdováděl... Vy jste taky ve Vídni byla ? Byly jsme na stejném představení ?

radames řekl(a)...

Výborně napsané, paní Blanko!

Já jsem jel do Vídně o týden později na Italku v Alžíru, kde měl Florez taky zpívat, ale odřekl. Inu, tím spíš doufám, že nám vyjde ten Londýn.

bianca řekl(a)...

Aha, to jsem netušila, a to odřekl tak na poslední chvíli ? Já vždycky než do Vídně vyjedu, tak ráno ještě mrknu na webovku, jestli tam není nějaká změna obsazení... A pokud ano, tak případně zůstanu doma.A kdo zpíval místo něj ? Dal se ten náhradník vydržet ? Florez moc často neodříká, nevíte, jestli odřekl jen to jedno představení nebo víc ? Taky věřím, že Londýn vyjde, i já už jsem zažila svoje zklamání minulý týden v MET, kam jsem vlastně jela hlavně kvůli Villazonovi, a on taky v Nápoji lásky nezpíval...

radames řekl(a)...

Já jsem byl ve Vídni na čtyři představení po sobě, takže jsem nepodnikal zbytečnou cestu, ale ten náhradník se dal vydržet tak akorát. Měl slušnou techniku a zdál se sympatický, ale měl malilinkatý hláseček. Ale prý ještě ten den přiletěl z Barcelony, což je jistě sympatické. Další představení by měl ale už zpívat Florez.

Dva dny před Italkou jsem ale viděl Lazebníka s Joyce diDonato a povím Vám, to bude něco, jestli ji v Londýně uvidíme v jednom představení spolu s Florezem! Někomu se může více líbit jiné pojetí Rosiny, někomu jiná barva hlasu, ale žádná druhá mezzosopranistka neměla myslím nikdy lepší techniku. Mimochodem, dirigent Armiliato vedl Lazebníka profesionálně a dynamicky, zatímco Yvesi Abelovi se Italka rozpadala pod rukama. Byly tam i světlé momenty, ale přesto na Vídeň docela nepovedený večer. Alfred Šramek je ale, pokud jde o komedii, opravdu muž na svém místě.