pátek 17. dubna 2009

Thomas Hampson a jeho Scarpia v Curychu 7.dubna 2009 !

Přátelé, splnil se mi velký sen – vidět poprvé živě na operním jevišti Thomase Hampsona, takže jeho debut v roli Scarpii v Curyšské Tosce pro mě navždy zůstane nezapomenutelný. A to nejen proto, že to bylo ono „poprvé“, ale také proto, že tahle Tosca pro mě patří k absolutním vrcholům všeho, co jsem měla během svých ne příliš častých cest za operou dosud možnost vidět. Po pravdě řečeno bych nejraději tu operu přejmenovala na Scarpia – vím, je v tom hodně subjektivního, ale Thomas Hampson od okamžiku, kdy vstoupil na jeviště, ho naprosto opanoval a zejména druhé dějství mu prostě patřilo.


Děj opery je pojat, jak je v dnešní době asi moderní, opět jako „divadlo“ na divadle a je situován zhruba do 50. let minulého století. Scéna je tedy jevištěm jak ve skutečnosti, tak i v příběhu s tím rozdílem, že imaginární publikum sedí na druhé straně jeviště, než publikum reálné – a jemu se také Tosca při závěrečné děkovačce klaní jako prvnímu. Výprava je velmi střídmá a jen pár detailů naznačuje, kde se jednotlivá dějství odehrávají. První dějství v kostele Sant Andrea, kde malíř Cavaradossi maluje svůj obraz . Druhé dějství se obyčejně odehrává v paláci Farnese, v této inscenaci se ale jedná spíše o divadelní zákulisí, kde jedinou rekvizitou je velký portrét Tosky, který Scarpia v záchvatu vzteku rozřeže nožem a stůl, u kterého Scarpia večeří. Při třetím dějství ve vězení Andělského hradu je již scénou vlastně jen holé jeviště.


Tosca je v příběhu slavnou zpěvačkou, která zpívá roli Toscy, takže ať se děje co se děje, zůstává ve své divadelní „roli“, většinu árií zpívá obrácena směrem do hlediště a doprovází je teatrálními gesty. Celý její život je vlastně jedno velké divadelní vystoupení. Scarpia je jí v této „hře“ adekvátním partnerem, oba dva excelují ve druhém jednání Pouze Cavaradossi žije svůj život opravdově, nic „nehraje“. Ani zde, stejně jako v Náměsíčné, jsem nebyla schopna vždy přesně rozlišit, co je reál a co „divadlo“, ale po pravdě řečeno jsem se tím ani nezabývala, protože děj na scéně mě zcela pohltil a pitvat ho do těchto detailů mi přišlo naprosto zbytečné.


Jonas Kaufmann má roli Cavaradossiho již zažitou, mimochodem v ní koncem dubna vystoupí i ve Vídni. Velmi střídmým, civilním, ale naprosto přesvědčivým a hluboce působivým hereckým projevem zobrazuje impulzivního zamilovaného mladíka, plného ideálů. Nejdojemnější je v posledním dějství, kdy místo obvyklé scény psaní dopisu na rozloučenou zoufalými pohyby maluje křídou na zeď vězení do rytmu hudby portrét Toscy. Občas její nedokončenou tvář pohladí , dotkne se jejích rtů a v těchto letmých gestech je vyjádřeno tolik lásky, něhy a zoufalství, že se málokdo ubrání slzám. Během celé této scény je Jonas Kaufmann otočen k publiku zády, možná proto je vše ale ještě působivější. Jonase Kaufmanna jsem v Curychu také slyšela poprvé živě a hned mi bylo jasné, že to rozhodně nebude poslední setkání s tímto sympatickým pěvcem. Má velmi příjemné baritonální zabarvnení hlasu, které vynikne zejména ve střední poloze, a nádherné znělé výšky. Nejvíce mě ale zaujala výrazová hloubka jeho projevu. Nejvíce to vyniklo v závěrečném dějství. Slavnou árii E lucevan le stelle jsem ještě nikdy neslyšela v tak působivém podání. První část árie zpívá Kaufmann něžným pianissimem, druhou část již zpívá naplno, přičemž dokáže bez jakýchkoliv přídavných efektů vyjádřit bezmezné zoufalství a touhu po životě. Pokud jsem si tedy myslela, že vrcholem opery pro mě osobně bude dějství druhé, tak jsem se mýlila, protože díky výkonu Jonase Kaufmanna mě třetí dějství strhlo možná i o něco víc.....


Hampsonův Scarpia je v Carsenově režijním pojetí elegantní muž noblesního vystupování, obdivovatel zpěvačky Toscy, jeho zdánlivou maskou gentlemana však ve druhém dějství stále více probleskuje jeho zvrácená krutost, provázející jeho touhu zmocnit se Toscy za každou cenu. Jeho proměny z blazeovaného gentlemana ve vzteklou bestii a zase zpět jsou vrcholnou ukázkou Hampsonova nejen pěveckého, ale zejména hereckého mistrovství. Přitom je zajímavé, že nejsilnějšího účinku dosahuje Hampson velmi úspornými prostředky – stačí zlověstný úsměv, střídmé gesto nebo prostě jen významně upřený pohled…. Thomas Hampson je známý tím, že se na každou svoji roli velmi pečlivě připravuje , aby dokonale pochopil pohnutky, proč postava jedná tak, jak jedná – a poté je skutečně schopen postavu zobrazit tak přesvědčivě, že ani v nejmenších detailech „nevypadne“ ze své role. Dokonalé herecké ztvárnění Hampson doprovází neméně dokonalým pěveckým projevem. Před premiérou se sice objevovaly hlasy, že se Hampson se svým spíše lyrickým baritonem na roli Scarpii příliš nehodí, ale již při premiéře se jeho výkon setkal s nadšeným přijetím. Je pravda, že jeho Scarpia je trochu jiný, než jsme zvyklí, ale o to bylo toto představení zajímavější. Hampsonův výrazový rejstřík je tak široký, že dokáže svým hlasem dokonale vyjádřit zdvořilou a uhlazenou konverzaci s Toscou, zlověstnou hrozbu v árii Te Deum a ve druhém dějství pak jemné nuance, doprovázející jeho krutý psychický nátlak na Toscu až k zuřivým výbuchům vzteku. Divák přitom téměř zapomíná, že se sleduje pouze operu.


Pro Emily Magee byla Tosca v Curychu jejím debutem v této roli a je třeba říci, že velmi zdařile doplnila hvězdné obsazení. Její soprán má příjemné zbarvení ve všech polohách a i herecky v ničem nezaostala za oběma svými partnery. Zejména druhé dějství sehrála přeměnu ze suverénní operní divy v psychicky zdeptanou milující ženu, se kterou si Scarpia krutě pohrává, naprosto přesvědčivě.
K celkovému úspěchu představení významnou měrou přispěl také Orchestr curyšské opery, který navíc cca 4 dny před premiérou po nečekaném odstoupení Christopha Dohnányiho narychlo převzal italský dirigent Paolo Carignani. Ten vedl orchestr velmi citlivě s ohledem na pěvce, takže se nikdy nestalo, že by orchestr jejich árie přehlušil, a to ani v těch nejjemnějších pianissimech.


Na závěr ještě pár postřehů k Curyšské opeře :
- Publikum zde chodí do opery velmi slavnostně oblečeno, na rozdíl od jiných operních domů se zde člověk prakticky nesetká s jiným, než společenským oblečením.
- Na chodbách jsou rozmístěny nádoby s bonbony proti kašli, které jsou zdarma k dispozici
- Publikum se mi v Curychu zdálo být dost chladné – během opery se občas ozval po některé árii krátký, zdrženlivý potlesk, přitom výkony na jevišti by si zasloužily spíše bouřlivé ovace a výkřiky „bravo“, jako je tomu třeba ve Vídni. Při závěrečné děrovačce byly pouze 4 opony a šlo se domů. To mě přišlo vzhledem k tomu, jaké úžasné výkony všichni protagonisté předvedli, vůči nim doslova nezdvořilé. Ale v Curychu je to asi takhle normální.
- Na autogramy v Curychu není zdaleka takový nával, jako ve Vídni, takže si to člověk může hezky užít a se svým oblíbencem i prohodit v klidu pár slov.

- Opernhaus Zürich, 7.4.2009
- Tosca : Emily Magee
- Cavaradossi : Jonas Kaufmann
- Scarpia : Thomas Hampson
- Režie : Robert Carsen
- Dirigent : Paolo Carignani

12 komentářů:

Vlasta řekl(a)...

Vzdávám Biance obrovský dík za tuto recenzi a ještě větší obdiv.Nádherně napsané, přesvědčivě,citlivě, s hlubokým zaujetím a velmi fundovaně.Je snadné si představení i s celou divadelní atmosférou představit a tím pádem nezbývá než tiše litovat, že jsem u toho nebyla.
Bianco, posílám pozdrav.....
Vlasta

Marci řekl(a)...

Blanko, nádherně napsané, bravo! Tak tuhle Toscu bych opravdu chtěla vidět. Kvůli všem titulním představitelům. No a protože curyšské produkce docela vycházejí na DVD, tak doufám, že tuhle to snad nemine. Moc děkuji.

Dana Šimková řekl(a)...

Nádhera!!! Blanko, to jste napsala moc dobře, tahle Tosca mě začíná zajímat stále víc - nejen po stránce pěvecké, ale i režie. U Zurichu jsem zvyklá na všechno možné, dlouho jsem se bránila všem DVDčkům odtud, ale začínám mít pro Zurich slabost... :-) S tím potleskem jsem si už kolikrát všimla, že na DVD je krátký a dost... (nedávno shlédnutá Traviata s Mei a Hampsonem mi to potvrdila, až jsem se divila...). Je to škoda... :-( ale mít možnost být s oblíbenými pěvci v klidu bez nějaké tlačenice, to musí být opravdu zážitk! :-) V dobrém Vám závidím!!!

Anonymní řekl(a)...

Snad se jednou do Curychu také podívám, rozhodně si ale musím vyhlédnout pana Hampsona. Také děkuju za supr čtení.
Lenka

Tantris1978 řekl(a)...

Bravo... pro Bianku! Kam se na ní hrabe většina naší kritiky, která výkony zpěváků odbyde v lepším případě jednou rozvitější větou. Také děkuji.

Tantris1978 řekl(a)...

V okouzlení Biankou jsem napsal na ní místo na ni. Anonym měl pravdu: méně vášní.

operadream@centrum.cz řekl(a)...

Blanko, všichni závidíme tento zážitek a vyhlížíme katalogy DVD s nahrávkou!
Opravdu byste se měla psaním živit, děkujeme!

bianca řekl(a)...

Milí přátelé, zdravím po návratu z New Yorku, jsem ráda, že se vám moje recenze líbíla, pokud budu časově stíhat, napíšu i o dvou představeních, co jsem viděla v MET. Ještě k Tosce - na webových stránkách Curyšské opery je možno pod titulkem Opernhaus TV vidět krátký dokujment k Tosce s ukázkami z z opery a rozhovory s hlavními protagonisty.

Anonymní řekl(a)...

Thomase Hampsona jsem viděl a slyšel v loňské sezoně ve Vídni jako Rodriga v italské verzi Dona Carlose. A přiznávám, že jeho výkon se mi tehdy doslova vryl pod kůži. Po představení jako jediný(!) dostal květiny, a to, pokud jsem to dobře spočítal, zrovna dvanáct velkých kytic, které ani nemohl pobrat. Tehdy všechny květiny dojetím upustil zpět na zem a nevěřícně hleděl do publika. Bordelo

bianca řekl(a)...

Já si nikdy nepřestanu vyčítat, že jsem v uplynulých 10 letech do Vídně nejela ani na jedno Hampsonovo vystoupení. Bohužel jsem ho "objevila" až pozdě. Znala jsem ho jen z písňových recitálů, ale co dokáže na operním jevišti, jsem pochopila až na Thais. Teď už si ale nenechám ujít ani jedno jeho vystoupení v opeře. Bohužel už ale budu muset jezdit dál, než do Vídně. Možná, že ten jeho Rodrigo, co jste viděl, bylo jeho poslední vyśtoupení ve Vídni ( kromě výjimky v červnu 2010 už nebude nikdy ve Vídni zpívat)a vídeňské publikum se s ním tedy navždy loučilo. Proto asi i to dojetí. Nebylo to náhodou na podzim 2008?

Anonymní řekl(a)...

bianca: Jak to, že se již nebude vracet do Vídně? To je přece škoda...Ne, to bylo koncem června 2008. Bordelo

bianca řekl(a)...

No, po Thais jsem se začala o Hampsona intenzivně zajímat a tak jsem přes Google objevila zprávu, že někdy na podzim 2008 ( září - říjen?) oznámil, že opouští Rakousko a svoje aktivity v budoucnu bude více směřovat do USA. Prodal svůj dům ve Vídni, v současné době, pokud je v Evropě, tak žije v Zürichu. Podnětem k tomuto rozhodnutí byla tzv. "aféra Herberstein". Andrea Herberstein, dlouholetá Hampsonova životní partnerka, byla v Rakousku od r. 2005 vyšetřována a loni v červnu odsouzena za zpronevěru státních dotací, co dostávala na provoz zoologické zahrady na svém pozemku. Hampson je v dozorčí ( nebo správní ) radě té ZOO a tak se samozřejmě úřady zaměřily i na něj a začaly prošetřovat i jeho daňové záležitosti. Na a poté, co mu udělali domovní prohlídku v jeho vídeňském domě, tak to překročilo míru jeho trpělivosti a rozhodl se k tomuto rezolutnímu kroku. Jinak pokud vládnete němčinou nebo angličtinou, zadejte do googlu Andrea Herberstein a dovíte se podrobnosti.....