středa 29. dubna 2009

Jak se vám líbila Nicole CABELL?


Podělte se s ostatními o dojmy z koncertu! Jak se vám líbil její Mozart, Rosina či přídavková Rusalka? Je Smetanova síň Obecního domu vhodným místem pro Aleše Jenise? Z koncertů, které jsme dosud v Obecním domě slyšeli, byl tento nejlepší nebo předešlé nepřekonal?

Tenorista Lawrence BROWNLEE v exkluzivním rozhovoru pro blog Opera dream - Exclusive interview for Opera dream blog


Dnes Vám přinášíme první z rozhovorů s umělcem, který nepochází z České republiky. Skvělý americký tenorista Lawrence Brownlee, kterého 9.května uvidí v přímém přenosu do kin po celém světě desetitisíce diváků byl velmi potěšen mým zájmem o interview (vůbec první pro ČR) a velmi zajímavě a otevřeně odpověděl na otázky týkající se jak jeho kariéry tak inscenace opery La Cenerentola v MET, která nás čeká. U nás je tento pěvec pravděpodobně znám jen velmi úzkému kruhu lidí, to se však věřím dnešním rozhovorem a následujícím přímým přenosem změní. Prohlédeme-li si pozorně osobní webové stránky tohoto umělce, zjistíme, že se jedná o věhlasnou uměleckou osobnost, která se už proslavila na mnohé operní scéně. Pro doplnění dodávám, že se stal v roce 2001 vítězem Metropolitan Opera National Council Auditions.

Já jsem zároveň velmi potěšen tím, že bezprostředně po zveřejnění tohoto rozhovoru na našem blogu Opera dream, bude umístěn přímý odkaz na rozhovor přímo na tenoristovi stránky. Protože ho uvádím i v aglickém originále (omlouvám se tímto, za možné nedostatky v mém překladu do češtiny), je velmi pravděpodobné, že se stane (i vzhledem k tomu, že proběhne přenos z MET) dlouhodobě velmi čteným přes všechny kontinenty. Pozorní nadšenci přenosů si jistě již všimli, že Lawrence Brownleeho uslyšíme i v příští sezóně a to opět na jejím konci. 1.května bude partnerkou Renée Fleming v Rossiniho Armidě.

Držím tomuto sympatickému tenoristovi palce, ať je jeho první přímý přenos v rámci projektu MET in HD úspěšný. Příjemné čtení vám všem, příjemný zážitek z Popelky také! Nezapomeňte, pan Brownlee je ochoten zodpovědět vaše případné otázky (po přenosu), neváhejte je tedy položit!

Rozhovor (Interview - English version below)


Pane Brownlee, děkuji že jste přijal pozvání k rozhovoru pro milovníky opery v České republice. Máte nějaké zkušenosti s hudbou českých skladatelů?

Primárně zpívám bel canto repertoár skladatelů jako je Rossini, Donizetti a Bellini, tudíž jsem neměl příležitost zpívat cokoliv od českých skladatelů. Myslím ale, že by pro mě bylo do budoucna velmi zajímavé, naučit se nějaké písně.

Mnoho lidí se těší, že ve vás zhlédnutím přímého přenosu z MET objeví „nový“ hlas. Jak byste ho sám charakterizoval?

Můj hlas byl popsán jako tenore di grazio, lirico-leggiero nebo jako rossiniovský tenor. Je vysoký a lehký a mou schopností je zpívat zdobené nosné pasáže, proto mi bel canto repertoár velmi vyhovuje.

Jak obtížnou rolí je pro tenoristu Ramiro? Porovnejte, prosím, náročnost s hrabětem Almavivou či Lindorem.

Tyto tři role jsem zpíval velmi často, proto opravdu mohu podat zasvěcenou odpověď. Ve věci obtížnosti jsou všechny tři role výzvou. Ramiro má mnoho ...., které se ponořují do hloubky a poté ihned do výšek (obzvláště v árii “Si ritrovarla io guiro”), kde musí pěvec skutečně správně intonovat. Rovněž duet s Popelkou může být záludně obtížný.
Role Lindora (Italka v Alžíru) začíná ďábelsky obtížnou árií Languir per una bella, která je jednou z nejobtížnějších, ale je překrásná. tak jak je u Rossiniho obvyklé. Je usazená nejvýše ze všech tří, proto též i nejnáročnější. Z tohoto tria rolí jsem nejčastěji zpíval hraběte Almavivu z Lazebníka sevilského. Nejnáročnjější je na této roli “dostat se” do árie “Cessa di piu resistere” na konci večera. Tato árie bývá obvykle vynechávána, ale je právě tou, kterou já potřebuji pro obsáhnutí charakteru hrabětě Almavivy a to přichází právě ke konci večera plného zpívání. Musí být buďto perfektně provedena nebo raději vynechána. K těmto třem rolím přistupuji odlišně, ale miluji je zpívat všechny.


(Lawrence Brownlee jako Ramiro v Houstonu s Joyce DiDonato)


Jaký je Ramiro jako osobnost v této inscenaci? Popište, prosím, jeho duši.

Ramiro je čestnou osobností. Ví o své moci prince, jeho duše je však upřímná a ryze lidská. Vydává se v převleku za sluhu proto, aby zjistil pravý charakter dívky, o které mu řekl rádce Alidoro. Když ji poprvé spatří, je jí doslova okouzlen. Vnímá její krásu, ale též a to je ještě důležitější, je svědkem její dobrosrdečnosti a je jí zcelá pohlcen. Jako princ si bezpochyby může vybrat nevěstu dle své libosti, ale jeho dobrota jej nutí hledat někoho výjimečného. Tuto osobu nalézá právě v Popelce.

(Lawrence Brownlee jako Ramiro v opeře ve Filadelfii)


Inscenaci a režijní pojetí byste charakterizoval jak? Srovnáte-li ho s jinou inscenací téže opery, v čem je tato jiná?

Děláme obnovenou inscenaci Cesara Lieviho, charakter postav byl již tedy vytvořen. Je to čistá klasická inscenace Popelky. Vždy se ovšem snažím najít vlastní cestu, kterou chci prožívat život interpretované role. Je vždy rovněž dobré sledovat, jaká je “chemie” mezi jedotlivými kolegy pěvci, kteří se samozřejmě od produkce k produkci mění a to i v případech, kdy se jedná o totožnou inscenaci. Pro toto provedení máme výtečné obsazení a tím i velmi vysoký předpoklad výtečné “chemie”.

Vaší partnerkou bude v inscenaci mezzosopranistka Elina Garanča, která je na vrcholu přízně celého operního světa. Jaká je spolupráce s ní a v čem konkrétně se odlišuje od ostatních mezzosopranistek? Je to váš první společný projekt?

Elina je vynikající pěvkyní a okouzlující kolegyní. Měl jsem tu čest se s ní podílet na nahrávce Lazebníka sevislkého několik let zpátky a velmi na mě zapůsobil její zpěv a hudební profesionalita. Její úspěch a pověst jsou zcela oprávněné. Toto je naše první společná spolupráce na jevišti a mým dalším zjištěním je, že je opravdu dobrou herečkou. Vycházíme spolu na výbornou a moc se těším, že s ní budu na jevišti.


V přímém přenosu z MET do stovek kin po celém světě se ocitnete poprvé, vnímáte to jako další krok ve vaší kariéře, bude to něco odlišného nebo jednoduše běžný večer v opeře, kterých máte ročně mnoho?

Je to pro mě důležitá událost. Ano, je to můj první takovýto přenos, je to opravdu vzrušující záležitost. Na tyto pocity v hlavě mám jednoduchý recept, kterým je “příprava, příprava, příprava”! Vím-li, že jsem připraven, můžu vejít na jeviště a užívat si to. Vždy chci být odpočatý a nijak se nestresovat tím, že jde o takto speciální věc. Otec mi vždy říkal : “pokud si chceš dostat na požadovanou úroveň, musíš pracovat tak aby ses na ní dostal a aby ses na ní udržel”. Toto mě nutí velmi tvrdě pracovat. Je-li příprava hotova, můžu jít a opravdu si sám sebe užít, protože má sebedůvěra spočívá v přípravě. Jsem profesionál, proto se seberu a jdu dělat svou práci, jak nejlépe jsem schopen.

(Lawrence Brownlee jako Almaviva v MET s Joyce DiDonato a Peterem Matteiem)


Co je pro Vás v této fázi kariéry, kdy patříte mezi pěvce, kteří vystupují na nejprestižnějších scénách světa, nejobtížnější?

Obtížné je určitě cestování a snaha si zachovat zdraví. Únava na nás útočí kvůli cestování letadly, změnám klimatických podmínek a samozřejmě práci. Hlasivky jsou choulostivé a tak o sebe musíme pečovat specifickým způsobem. Naučil jsem se odpočívat jak jen je to možné a spát kdykoliv to jde. Čím více je pěvec znám, tím více očekávání vzbuzuje a tím je i pod větším drobnohledem. Proto se musíme prezentovat na té nejvyšší možné úrovni pokaždé, když vystupujeme. Starání se o sebe sama z pohledu zdraví je opravdu tou nejnáročnější věcí. Jmenujme nachlazení, alergie, reflux, nedostatek spánku, bolesti hlavy, atd., to vše může negativně ovlivnit naše vystoupení.


Moc rádi bychom Vás jednou slyšeli v České republice, je šance, že se tak skutečně stane?

V této chvíli nemám jakékoliv plány zpívat v České republice, byl bych ale potěšen, mít příležitost zpívat ve vaší zemi.

Děkuji Vám za rozhovor.

(Kalendář tenoristy na příští měsíce - klikněte pro zvětšení)


Čtenářům připomínám, že v příštím týdnu se mohou těšit na již avizovaný rozhovor s basbarytonistou Adamem Plachetkou a tenoristou Juanem Diegem Florézem. Ještě dodávám, že na fotografiích v levém a pravém sloupci jsou již jen umělci, kteří pro náš blog realizovali rozhovor. Jednoduše taková reference na náš blog, jakési medaile:-), věřím, že budou neustále přibývat.


(zleva : Marcello Giordani, Lawrence Brownlee, Bryn Terfel a Sherill Milnes)


Interview :
(překlad otázek z českého jazyka do angličtiny, translation of questions from czech to english : Petra Cypriánová)

Mr. Brownlee, thank you for accepting the invitation to an interview made for opera lovers in the Czech Republic. Do you have any experience with the music of Czech composers?

I primarily sing bel canto repertoire (Rossini, Donizetti, and Bellini);, thus I have not yet had the occasion to sing anything by a Czech composer, but I think it would be very interesting for me to learn some songs in the future.

Many people are looking forward to find a new voice“ when they see you live from the MET. How would you describe your voice?

My voice has been described as: tenore di grazia, lirico-leggiero or Rossini tenor. It is high and light, and I have the ability to sing and sustain florid passages, so the bel canto repertoire suits me very well.

How difficult is the role of Ramiro for a tenorist? Please compare the difficultness to the Count Almaviva or Lindoro.

I have performed all of these roles many times, so I can respond from first-hand experience. In terms of difficulty, they all provide challenges. Ramiro has many arpeggios that dip low and then immediately go high (especially in the aria “Si ritrovarla io guiro”), which the singer has to be sure to tune well. Also, the duet with Cenerentola can be deceptively difficult. The role of Lindoro starts out with the fiendishly difficult aria “Languir per una bella”, which is one of the most difficult, but beautiful, usually Rossini tenor arias. It is the highest of the three, so probably the most demanding. Of the trio, the role which I have performed most often is Almaviva. The hardest part of Barbiere is being able to pace myself for the aria “Cessa di piu resistere” at the very end of the evening. This aria is not usually performed, but it is one that I prefer to sing for it completes the arc of Almaviva’s character and it comes at the end of a long night of singing. It must be performed well, or it would be better left alone. I approach all three differently, but I love to perform them all.

In this performace, what’s the personality of Ramiro like? Please, describe his soul.

Ramiro is an honest person. He knows his power as a Prince, but his soul is sincere and true. He puts on the act of a servant to discover the true character of the girl his advisor Alidoro has told him about. When he sees her for the first time, he is enchanted by her. He sees her beauty, but also, and more importantly, witnesses her kindness and is immediately captivated by it. As a Prince, he can undoubtedly choose anyone he wants, but his goodness compels him to look for someone special. He finds that in Cenerentola.

How would you describe the performance and director’s concept? When you compare it to other opera’s performances what are the differences between this one and the others?

We are doing a remount of the Cesare Lievi production, so the idea of the character has already been created. It is a fairly classic setting of Cenerentola. That being said, I always try to find my own way to bring out the character. It is also good to see what the chemistry is like with your colleagues, as they are often so variable from one production to another, even if the physical production is the same. We have a great cast, for these performances and there is an enormous amount of good chemistry.

In the performance your partner is a mezzo-soprano Elina Garanča who is on top of her popularity in the opera world. What is cooperation with her like and where exactly do you find this cooperation different in comparison to cooperation to other mezzo-sopranos? Is it your first project?

Elina is a wonderful singer, and a gracious colleague. I had the pleasure of making a recording of Barber of Seville with her a few years ago, and I was very impressed by her singing and musicianship. Her success and acclaim is well deserved. This is our first staged opera together, and I have also found her to be a fine actress. We get along very well, and I look forward to sharing the stage with her again.

This is your first live broadcast from MET transmitted in hundreds of cinemas all over the world. Do you see it as a next step in your career? Is it going to be something different or just another usual evening in opera like many others that you have during a year?

This is an important event for me. Yes, it is my first HD broadcast, so I am very excited by this. With that in mind, I always have a simple approach to performing "Preparation, preparation, preparation!" When I know I am prepared, I can go out onstage and enjoy. I always want to be relaxed and not too anxious about these type of things. My father always told me, "If you want to be at a certain level, you have to do the work it takes to get there, and remain there." This makes me work very hard. When all the preparation is done, I can go out and enjoy myself, because my confidence lies in the preparation. I am a professional, so I go out and do my job to the best of my ability.

As a singer who performs on the most prestigious stages in the world what do you find the most difficult in this career period?

The traveling schedule and trying to stay healthy can be difficult. We get very tired because of jet lag, or change of climate, and over working. The vocal chords are fragile, so we have to take care of ourselves in a special way. I have learned to get as much rest as possible, and to sleep whenever I can. The more a singer is known, the higher the expectation and scrutiny which comes with it. So, we are required to present a very high level every time we perform. Taking good of care of ourselves is the most difficult thing, because colds, allergies, reflux, lack of sleep or headaches,etc. can all affect our performances.

We would love to hear you here in the Czech Republic someday. Is there any chance that will really ever happen?

As of now, I have no plans to sing in the Czech Republic, but I would be delighted to visit your country someday to perform if the opportunity arises.

Thank you very much for interview.

NEXT WEEK : Interview with superb bass-baritone Adam Plachetka and famous tenorist Juan Diego Floréz. And then? Giuseppe Filianoti !

Všechna práva vyhrazena / All rights reserved - Lawrence Brownlee, Opera dream blog

pondělí 27. dubna 2009

PUELLA TRIO - exkluzivní rozhovor pro blog Opera dream a diskuse s čtenáři

Dnes se opět odkloníme od opery. Jak jsem již avizoval, naše stránky se budou vždy hlásit k pestrosti stylů, nejen opera je to, co se nám líbí. Hostem dnešního rozhovoru jsou tři dámy. Klavíristka Terezie Fialová, houslistka Lenka Matějáková a violončelistka Markéta Vrbková. Dohromady takto tvoří komorní soubor, který si říká Puella trio a ten je jedním z našich špičkových komorních souborů, jejichž kvality mohou milovníci hudby obdivovat nejen v České republice ale i v zahraničí.
Věřím, že i přes to, že umělkyně zpívají "pouze" prostřednictvím svých nástrojů, bude rozhovor s nimi zajímavý i pro (prozatím) výhradně operně toužící čtenáře.¨


Děkuji za přijetí pozvání k rozhovoru. Dá se říci, že je jedna z vás vůdčí osobností tria? Nebo si rozumíte tak dokonale, že se ideálně doplňujete?

Terezie Fialová
Myslíme si, že trio tvoří právě tři rozdílné osobnosti, proto se spíše navzájem doplňujeme, pokud je ale třeba rozsoudit dva opačné názory, vždy to musí rozhodnout ta třetí.

Ve svém repertoáru máte hudbu mnoha skladatelů od Mozarta a Haydna po Šostakoviče, která hudba je vám přeci jen pocitově bližší, ta klasická nebo hudba 20.století?

Terezie Fialová
Nám je určitě bližší hudba 20. století, jak je ostatně patrné z obou našich CD. K hudbě klasické máme velký respekt, ale snažíme se jí nezanedbávat a hrát ji stejně jako ostatní styly. Ale myslíme si, že je těžší k ní názorově uzrát. V tomto případě je nenahraditelné mít skvělé pedagogické vedení.

Necháváte se (co do repertoáru) inspirovat nějakým jiným komorním souborem podobným tomu vašemu?

Terezie Fialová
Spíše si vybíráme podle našich potřeb a přání, podle přání pořadatele nebo jiné zajímavé nabídky.


Pozvánka na křest nového CD 13.5.2009


Často se stává, že některý ze skladatelů napíše hudbu pro nějakého sólistu či právě komorní soubor? Byly jste už vy takto poctěni?

Terezie Fialová
Můj tatínek, skladatel Petr Fiala našemu triu napsal Meditaci pro klavírní trio, kterou jsme uvedly poprvé na soutěži v Holandsku a poté i často na běžných komorních koncertech.


Na vašich webových stránkách uvádíte jako součást svého repertoáru skladbu Sedm písní na básně Alexandra Bloka pro klavírní trio a soprán. Co je to za dílo, jak často ho uvádíte a která ze sopranistek s vámi na něm spolupracuje?

Toto nesmírně zajímavé dílo jsme nastudovaly se sopranistkou Hanou Škarkovou, a prováděly ho hlavně v roce 2006, kdy se slavilo velké Šostakovičovo výročí. Jedná se o pozdní, velmi expresivní Šostakovičovo dílo (op. 127), které máme my osobně velmi rády a posluchači bylo vždy přijato s velkým nadšením.


Kdy a kde se budeme moci těšit na jeho příští provedení?

Terezie Fialová
Momentálně nemáme konkrétní datum, kdy toto dílo provedeme, ale uvítáme jakoukoli nabídku. Myslíme si, že tato skladba by si jistě zasloužila častější prezentaci.

Stává se běžně mnoha komorním uskupením, že dojde k obměně některých z jeho členů. Na CD, které bylo vydáno v roce 2007 hrála houslový part Eva Karová. Jak hodně je náročná změna jedné z hráček tria z pohledu hudebního souznění?

Terezie Fialová
Stává se to skutečně relativně často. Pak už jen záleží na formě a domluvě. S novým hráčem přichází i nové podněty, nové osobní vazby, což se samozřejmě odrazí i na hudebním projevu. Osobně můžeme tuto zkušenost zhodnotit naštěstí pozitivně.


Lenka Matějáková
Změna je život a každým koncem vždy něco nového začíná…


Na 13.května je ohlášen křest vašeho nového CD. Prozradíte nám, co bude jeho obsahem a kde se nahrávalo?

Terezie Fialová, klavír
Celá deska je věnována Petru Ebenovi, který má v letošním roce výročí nedožitých 80 let. Nahrávání probíhalo v lednu l.r. v Brně, v sále Josefa Dobrovského.Kromě jeho tria je na CD také klavírní trio Meggido Silvie Bodorové a Klavírní trio Petra Fialy. Jsou to skladby, které si nás získaly a nyní čekáme, jaký dojem udělají na naše posluchače.

V které zemi, kde jste koncertovali, se vám líbilo nejméně a v které naopak nejvíce a proč? jednotlivě

Markéta Vrbková
U mě zatím vede Francie, konkrétně Remeš. Tam byla naprosto dokonalá souhra všeho. Výborná organizace, zázemí, skvělé koncertní křídlo, početné publikum, úžasná atmosféra historického města, vynikající víno a jídlo a zcela neobvykle jsme měly jeden den volný, takže jsme konečně viděly i něco jiného než klasickou sestavu letiště - hotel - koncertní sál.


Terezie Fialová
Pro mne bylo asi největším zážitkem Japonsko, z Evropy bych volila taktéž Remeš.



Vystupujete i sólově nebo i s jinými komorními tělesy?

Lenka Matějáková
Ano, občas vystupuji i sólově a nebo velice ráda spolu s mým bratrem Petrem, který je také houslista a studuje na Curtis Institut of Music v USA.


Markéta Vrbková
Všechny ještě studujeme, takže samozřejmě vystupujeme často i sólově. A při různých příležitostech i mimo školu. Ale nestává se mi, abych byla našemu triu nevěrná s jiným ansámblem.


Terezie Fialová
Samozřejmě že koncertuji také sama, při studiu, nebo podléhám různým sólovým nabídkám:-). Pak je to ale vše dohromady velmi časově náročné.

Neláká vás symfonický orchestr? Máte s hrou v něm nějaké zkušenosti? Jednotlivě housle a violončelo

Lenka Matějáková
Samozřejmě že mě láká symfonický orchestr. Myslím, že správný muzikant nasbírá nejvíce zkušeností, když se ničemu nevyhýbá! Měla jsem již spoustu orchestrálních možností a moc ráda na ně vzpomínám.


Markéta Vrbková
Zkušenosti mám, opět ve škole i mimo ni. Bývá to vítaná změna, ale z dlouhodobého hlediska mě to nijak neláká. V triu se cítím rozhodně víc osobně angažovaná


Jaká hudba Vás kromě té vaší zajímá? Máte vůbec na jinou čas?

Lenka Matějáková
Miluji jazz, ale bohužel mi na něj moc času nezbývá. Neopovrhnu ani kvalitní moderní hudbou. Hudba je přeci buď dobrá a nebo špatná!


Markéta Vrbková
To je naprostá nezbytnost, jinak by to byla na zbláznění. Miluju moravskou lidovou hudbu, vyrostla jsem v tom. A krom toho mišmaš všeho.


Terezie Fialová
Určitě. Mám ráda jazz, dobrý rock i pop…..ale někdy je tou nejlepší muzikou chvíle ticha.


Tyto internetové stránky se ze dvou třetin zabývají operou, jaký je váš vztah k ní?

Lenka Matějáková
Vztah k opeře mám kladný, některého skladatele mám jednoduše jen raději než druhého.


Markéta Vrbková
Vybírám si, ale ty které mám ráda, můžu poslouchat pořád dokola.


Terezie Fialová
Jako malá jsem byla v divadle velmi často, mojí nejoblíbenější byla Liška Bystrouška. Ale přiznám se že jsem na opeře z časových důvodů již dlouho nebyla. Doufám, že se co nejdříve na nějakou vypravím.


Prozraďte nám na sebe, prosím, něco, co se o vás běžně neví.

Lenka Matějáková
O mně se neví věcí…kdybych Vám měla jen něco z toho vyjmenovat, tak nám nebude stačit rozhovor:-).


Markéta Vrbková
Já mám spíš pocit, že se ví i co sama nevím.


Terezie Fialová
Jako malá jsem chtěla být krasobruslařka, jako velká houslistka……od každého trochu umím, ale nejsem ani jedno:-).


Čeho byste chtěli v životě dosáhnout?

Markéta Vrbková
Co se týče muziky, uspokojení z komorní hudby, z koncertování, ze společných zážitků bez zoufalého pachtění za obživou. V osobním životě nemám cíl, jen přání a představu, jak by měl vypadat.


Terezie Fialová
Mít dobrý pocit z vykonané práce, že veškerá dřina měla alespoň nějaký smysl. A mít kolem sebe lidi, na které je spolehnutí.


Na závěr jedna otázka, kterou vezměte spíše s humorem. Vyměnili-li byste si mezi sebou své nástroje, jak by dopadl koncert?

Lenka Matějáková
Myslím, že koncert by dopadl jako vždy, jsme multiinstrumentalistky:-)


Markéta Vrbková
Už jsme to zkoušely, přijďte se podívat, když je publikum dostatečně rozverné, máme takový přídavek.


Terezie Fialová
Žádný problém…..jen repertoáru zatím moc nemáme:-).


Děkuji za rozhovor.


Terezie Fialová, klavír


Markéta Vrbková, violončelo


Lenka Matějáková, housle


Tak jako se stalo již pravidlem, i dnes vás chci nalákat na pondělí příští. Připraven je rozhovor s naším výtečným mladým basbarytonistou Adamem Plachetkou.
V ten samý týden se navíc v rozhovoru nepředstaví nikdo menší než Juan Diego Floréz, jehož nám na blog přináši Blanka.

Já jsem pro vás ještě na již tuto středu připravil povídání s tenoristou Lawrencem Brownleem, který v sobotu 11.května vystoupí po boku Eliny Garanči v přímém přenosu do kin z Metropolitní opery v New Yorku v roli prince Ramira. Vřele doporučuji přečíst. Ještě před dalším jistě skvělým zážitkem z MET se dozvíte opravdu mnoho zajímavých informací o spolupráci s Elinou Garančou, o roli Ramira, kterou tenorista srovnává s ostatními rossiniovskými rolemi (Almaviva, Lindoro), o režijní stránce inscenace a o tom, jaké to je a co to pro pěvce znamená, být v přímém přenosu z MET do stovek kin v celém světě. Pevně věřím, že si poté přenos ještě více užijete - tak jako já.

sobota 25. dubna 2009

Nový RING v MET v roce 2012

Starý metropolitní Ring Otto Schenka je minulostí, respektive právě v těchto okamžicích se v MET hraje jedno z jeho úplně posledních představení, závěrečná část celé tetralogie Soumrak bohů (obsazení : James Levine - Katarina Dalayman, Margaret Jane Wray, Yvonne Naef, Christian Franz, Iain Paterson, John Tomlinson). Dá se říci, že zcela náhodou si já přibližně za hodinu sednu k Valkýře, která je záznamem této inscenace na DVD od Deutsche Grammophon z roku 1990. Včera jsem sledoval Zlato rýna, James Morris jako Wotan mi přijde absolutně fenomenální!
V novém Ringu Jamese Morrise nahradí Bryn Terfel. Zajímavostí je, že se v nové inscenaci v roli Siegmunda objeví Jonas Kaufmann! Režie se ujímá (nám známý z Faustova prokletí s Marcellem Giordanim z přímého přenosu z MET) režisér Robert Lepage. Více v angličtině na obrázku přebraném ze stránek MET, který se vám zvětší po rozkliknutí.


P.S.: Vzkaz pro Víta, sežeň, prosím, lístky, asi by to chtělo už teď.

Obdivovatele výše zmiňovaného německého tenoristy Jonase Kaufmanna informuji o novém přírůstku v jeho diskografii! Doprovod má tento pěvec na dané nahrávce vskutku luxusní, co říkáte?

Eliahu Inbal, Šostakovič a Česká filharmonie - skvělá kombinace

S radostí mohu konstatovat, že nový šéfdirigent České filharmonie Eliahu Inbal na koncertech, které jsem měl možnost absolvovat jako posluchač v Rudolfinu, dokazuje, že je šťastnou volbou. Koncert minulý týden (Britten, Schulhoff, Skrjabin) to velmi výrazně naznačil, čtvrteční koncert 23.4. (Dvořák, Šostakovič) vše jednoznačně potvrdil.
Česká filharmonie na mne v těchto dnech působí vynikajícím dojmem, hraje se bez jakýchkoliv náznaků nervozity, slyšíme prvotřídní hru všech nástrojových skupin, všech jednotlivých hráčů. To vše tak, jak je od špičkového symfonického orchestru očekáváno!
Jsem-li dobře informován, již nyní je za maestra Inbala hledána náhrada, měla by jej vystřídat za tři roky. Mýlím-li se, nechť jsem opraven, v této chvíli je ale jasné, že nám nově nastupující šéfdirigent připraví pestrou nabídku prvotřídních nastudování. Těším se na to!
Čtvrteční koncert byl čtvrtým, na kterém jsem měl možnost vidět tohoto dirigenta náš první orchestr řídit. Budu-li dnes zmiňovat zejména Šostakoviče (v říjnu 2006 se hrála jeho 8.symfonie), tento čtvrtek se hrála mnou přímo zbožňovaná pátá. Ještě teď mi zní v uších, s pojetím Eliahu Inbala se zcela ztotožňuji, získal si mne na svou stranu. Jak jsem se již zmínil, výborný večer měli všichni hráči, vyzvednu-li alespoň jednoho z nich, bude to Andrea Pazderová (mimochodem velmi krásná žena) z jejíhož hráčského místa se linuly tak nádherně zahrané tóny, že jsem zjevně nejen já chvílemi přemýšlel, hraje-li Andrea Pazderová na flétnu nebo flétna na Andreu Pazderovou:-). Teď nevím, jestli se mi tento vtip povedl nebo ne, každopádně jsem tím chtěl upřímně naznačit, že hrála dokonale. Její mimořádné ovládání svého nástroje ostatně pozoruji již pár let zpětně. Po koncertě jsem si cestou domů četl Rudolfinum revue a zcela náhodou v něm vidím kratičký rozhovor s touto umělkyní. V jedné odpovědi na otázku odpovídá, že je potřeba dobrou klasickou hudbu mediálně pozvednout. Pokusím se jí pozvat k rozhovoru na náš blog.
Skvělou hrou se dále blýskla hobojistka Jana Brožková, svým houslovým sólem Bohumil Kotmel, zářily horny, v tom nejlepším světle se ukázali hráči na ostatní dřevěné nástroje. Odehrál se špičkový koncert, jen tak dál.

Omlouvám se mistru Antonínu Dvořákovi za to, že se nestihnu zmíniti o jeho 5.symfonii, která se dávala první půlce večera. Napravím to příště.

Kéž bychom jednou ČF slyšeli doprovázet soprán Waltraud Meier (nebo Niny Stemme?) v ukázkách z oper Richarda Wagnera... Třeba toto někdo z České filharmonie čte a (nejen) můj sen uskuteční.

Autogram Eliahu Inbala z roku 2005, kdy ještě opravdu netušil, že jednou bude šéfdirigentem ČF


P.S.: Česká filharmonie má jedinou vadu. Tou je arogantní, nepříjemný, nevhodně se chovající pán, který kontroluje vstupenky u levých vchodových dvěří. Vídám ho tam již dlouhá léta, proto jedno mé doporučení na závěr. Držte se vpravo.

pátek 24. dubna 2009

Nápoj lásky v MET a pár aktualit k tomu

Bianca, jedna z našich recenzentek, připravila na blogu Věry Drápelové srovnání dvou Nápojů lásky z dvou nejprestižnějších operních scén světa. Recenzi na Vídeň jste mohli číst na blogu Opera dream, recenzi na MET naleznete právě na stránkách METinHD. Je to jako vždy pěkné čtení, které doporučuji!

A nyní dvě zprávy pro příznivce našich rozhovorů s umělci. 15.května se těšte na rozhovor s naší skvělou sopranistkou Martinou Jankovou. Bude to přesně dva dny před jejím pražským vystoupením v Rudolfinu v rámci Pražského jara.


8.května, tedy přesně jeden den před vysíláním přímého přenosu Rossiniho Popelky do kin z MET (kdy doufám, nezbude ani jedno místo v ani jednom kině prázdné), vám jako bonus přinesu rozhovor s jedním princem...ten princ se jmenuje Ramiro...a je to Ramiro z Rossiniho Popelky....a tím Ramirem bude princ Eliny Garanči....a princem Eliny Garanči je tenorista Lawrence Brownlee. Jak se těší na svou roli a svou princeznu, zejména je-li jí Elina Garanča? Dočtete se právě u nás... A bude to čtení velmi čerstvé, pan Brownlee mi bude na otázky odpovídat skutečně jen pár dnů před představením.


Zcela na závěr připomínám, že už příští pondělí 27.4. si budete moci přečíst rozhovor s členkami komorního souboru Puella trio, v pondělí 4.5. to bude výtečný basbarytonista Adam Plachetka a dle slibu bude 11.5. splněn můj obrovský operní sen, bude zveřejněn rozhovor s nejen mnou milovaným světoznámým tenoristou Marcellem Giordanim. Máte se věru nač těšit! Pro ty, co třeba ještě nevědí, dodávám, že rozhovory nejsou odnikud přebírány, jsou vytvářeny exkluzivně pro náš blog.

Váš Opera dream

čtvrtek 23. dubna 2009

Mých 5 TOP DVD - díl třetí, Její pastorkyňa (Jenůfa)

Mých 5 TOP DVD - díl čtvrtý, La Traviata Leoš Janáček: Její pastorkyňa (Jenůfa), Glyndebourne, 1989


Jenůfa je moje nejoblíbenější česká opera, a tak nemůže ve výběru chybět. Na DVD jsou v současné době dostupné pouze dvě verze (tato a záznam z roku 2005, Gran Teatre del Liceu, Barcelona). Obě verze jsou na velmi dobré úrovni, kdybych se ale měla rozhodnout, tak dávám přednost verzi z roku 89 z Glyndebourne.
Hlavní postavou je zde Kostelnička a Anja Silja byla v té době její ideální představitelkou. Asketicky vyhlížející, navenek strohá, přísná žena, která má pro to jak se chová velmi dobrý důvod. Chce, aby se jednou její nevlastní dcera, její pastorkyňa, měla lépe než ona a vyvarovala se chyb, kterých se ona sama v mládí dopustila (Aji on byl zlatohřivý). Pod tvrdým povrchem je to však žena, která miluje svou pastorkyni (Dobrou noc, mamičko). To jak Anja Silja pojala svou postavu - od počáteční strohosti a pýchy, přes zklamání Jenůfou, pokořením své vlastní osoby před nenáviděným Števou, dalším zklamáním, tentokrát Lacou, po zabití dítěte, výčitky svědomí a doznání - bylo všechno tak samozřejmé, její Kostelnička přes svůj odstup a asketismus nepostrádala cit. U Silji mi ani nevadilo, že si párkrát upravila češtinu po svém.
Jenůfa Roberty Alexander pro mě byla milým překvapením. Do své postavy se pěvkyně dokonale vžila a "odžila" vývoj Jenůfy od bezstatrostného děvčete, přes svobodnou matku, zjištění, že její dítě je mrtvé až po zkaženou svatbu a hrůzné zjištění matčiny viny a vzápětí nalezení síly sama v sobě k odpuštění. Její Jenůfa nepostrádá něhu a vroucnost, podle mého názoru se Alexander i nejlépe vypořádala s češtinou.
Laca Philipa Langridge je "rozzlobený mladý muž" (když jsem viděla záznam poprvé, Langridgovi bych v té době tedy padesátku nehádala), poznamený odmítáním v dětství, teď Jenůfou a sžíraný žárlivostí. I jeho postava prošla vývojem, nejvíc patrné to je ve třetím dějství (Ó dětino, už mi o tom nemluv) až k finále (Odešli, jdi také). Společně s Robertou Alexander tvoří ideální dvojici.
Števa Marka Bakera je zahraný a zazpívaný tak, že mu nelze nic podstatného vytknout, ale nic nového postavě nepřináší.
Hudebně inscenaci s The London Philharmonic Orchestra skvělým způsobem nastudoval Andrew Davis.
Režie Nikolause Lehnhoffa je zcela podle mého gusta. Důležitou úlohu zde hrají barvy - pro vrata a nábytek byla použita cihlově červená barva, kontrastní barvou je tu pak modrá. Nebyly použity žádné experimenty, takže klasická moravská vesnice, ale zase: je tu vše potřebné, ovšem nic nepřebývá, žádné zbytečné ozdoby, malůvky atd. Spíš je vše střídmější (v souladu s Kostelničinou povahou?).
Přestože je dle mého soudu tato inscenace na vynikající úrovni, já na své vzorové Jenůfy pořád čekám. Ve svém soukromém žebříčku mám tři top Jenůfy: Gabrielu Beňačkovou (tam už je bohužel pozdě a obrazový záznam pokud vím, neexistuje), Karitu Mattilu (pokud by se někdo rozhodl, je nejvyšší čas) a Libuši Domanínskou (snad existuje televizní záznam - tak třeba možná někdy v TV?).






Hodnocení:
Kostelnička - Anja Silja 5
Jenůfa - Roberta Alexander 4-5
Laca - Philip Langridge 4-5
Števa - Mark Baker 3 - 4
Hudební nastudování - Andrew Davis 5
Režie - Nikolaus Lehnhoff 5
Celkový dojem - 5

úterý 21. dubna 2009

Program koncertu Nicole Cabell 29.4. i s přídavky !


No uznejte, kdo jiný vám tyto informace poskytne? Jen váš blog Opera dream!

Pražský koncert sopranistky Nicole Cabell :

W.A.Mozart: Ouverture: “Nozze di Figaro
W.A.Mozart: “Nozze di Figaro” – Crudel, perche finora – Susanna, Graf
W.A.Mozart: “Nozze di Figaro“ – Susanna - Recitativo and Aria “Deh, vieni”
W.A.Mozart: “Nozze di Figaro” - Graf Almaviva - Aria “Hai, giá vinta la causa”
W.A.Mozart: “Nozze di Figaro” - Gräfin - Recitativo and Aria “E Susanna non vien... Dove sono”
G.Rossini : Ouverture to Barbier de Sevilla
G.Rossini : Aria Largo al Factotum ( Figaro, Barier de Sevilla)
G.Rossini : Aria Una Voce Poco Fa (Rosina, Barbier de Sevilla)

…………………Pause………………………

H. Berlioz : Roman Carnival Overture op.9
J. Massenet: Je suis encor toute etourdie (Manon)
Ch.Gounod : Avant de quitter ces lieux ( Valentin, Faust)
Moreno-Toborra : Tres horas antes del dia (Petenera aus “La Marchenera“)
G.Donizetti : Cruda funeste smania ( Enrico, Lucia di Lammermoor)
Delibes: Les filles de Cadix

Přídavky
G.Gershwin - Summertime
G.Gershwin - Bess you is my woman now - both encore from Porgy and Bess
A.Dvorak – Rusalka – Mesicku na nebi....

Kate Royal - "lepší" než Renée Fleming?


Z Kate Royal jsem nadšen, cítíte to stejně? Toto vám doporučuji poslechnout a zhlédnout celé. Bude to nová skvělá Rusalka které tato role sedne lépe než Renée Fleming? S výslovností je minimálně o několik tříd výše. Tedy dle mého názoru.

pondělí 20. dubna 2009

Rozhovor pro blog Opera dream s paní Alenou Nachtigalovou z agentury Nachtigall artists

Tak jak jsem slíbil, přináším vám dnes krátký a bleskový rozhovor s paní Alenou Nachtigalovou. Komu je snad toto jméno dosud neznámé, dozví se více níže. Pokud by na paní Nachtigalovou byly nějaké otázky vás čtenářů, neváhejte je položit.


Vážená paní Nachtigalová, děkujeme za poskytnutí rozhovoru pro náš blog. Vaše agentura Nachtigall artists je v České republice mj. známa tím, že nám zprostředkovává koncerty věhlasných operních pěvců. Co stálo u vzniku této myšlenky a kdy to vlastně začalo?

LÁSKA K OPEŘE OD DĚTSKÝCH LET… DÁLE KRÁSNÁ SETKÁNÍ S VĚHLASNÝMI OPERNÍMI PĚVCI. BOHUŽEL, STÁLE SE S NIMI MÁLO SETKÁVÁME V NÁRODNÍM DIVADLE A VE STÁTNÍ OPEŘE, PROTO TATO MÁ MYŠLENKA, ZA KTEROU JE SAMOZŘEJMĚ MNOHO PRÁCE A TRPĚLIVOSTI….

Jakým způsobem je plánováno, který z pěvců se v Praze objeví? Když svou otázku přiblížím, tak z jakého důvodu přijel basista Ferruccio Furlanetto a nikoliv basista René Pape? Přijel-li by René Pape, naopak bych se zeptal na Ferruccio Furlanetta.

NELZE VŠE NAJEDNOU… SAMOZŘEJMĚ SE VŽDY MUSÍ POTKAT VHODNÝ TERMÍN UMĚLCE A VHODNÝ TERMÍN PRO POŘÁDÁNÍ KONCERTU I Z HLEDISKA GENERÁLNÍHO SPONZORA.. BEZ PODPORY VELKÝCH FIREM NELZE TYTO KONCERTY POŘÁDAT.
BRYNA TERFLA JSEM NAPŘÍKLAD „UHÁNĚLA“ NĚKOLIK LET.

Jak dlouho dopředu jsou tato vystoupení s umělci plánována?

MINIMÁLNĚ ROK PŘEDEM, ALE U NĚKTERÝCH I DÉLE.

Co vše, co běžný návštěvník koncertů nevidí je nutné organizačně zvládnout?

VŠE! NÁPAD, FINANCE, DRAMATURGIE, SMLOUVY, PROPAGACE, PRODUKCE, ÚSMĚVY NA VŠECHNY STRANY PO KONCERTĚ…

Program je zcela na umělcích?

NE ÚPLNĚ, MUSÍME PLÁNOVAT TAK, ABYCHOM SE NEOPAKOVALI… TAKŽE VOLÍME NĚKTERÉ KOMPROMISY…

Došlo někdy v souvislosti s organizací pražských koncertů k nějaké řekněme „zapeklité“ věci, kdy se na poslední chvíli musela řešit nějaká zcela nepředvídatelná situace?

VŽDY SE NĚCO STANE…. NEJHORŠÍ SNAD BYLA NEMOC F. FURLANETTA. JE TO VELIKÝ UMĚLEC SE SKVĚLOU TECHNIKOU A ÚŽASNÝ ČLOVĚK. POCHOPIL, ŽE ODLOŽIT TAKOVÝTO KONCERT JE PRO MNE, JAKO POŘADATELE KATASTROFA… A PUBLIKUM HO NÁLEŽITĚ OCENILO.

Věhlasných operních pěvců jsme již v Praze slyšeli celou řadu, který koncert Vám osobně utkvěl v paměti nejvíce a proč?

KAŽDÉ SETKÁNÍ JE KRÁSNÉ A OBOHACUJÍCÍ. NEMOHU ŘÍCI, KTERÝ NEJVÍCE. URČITĚ BARBARA FRITTOLI A POSLEDNÍ BRYN TERFEL PATŘÍ K TĚM NEJSILNĚJŠÍM ZÁŽITKŮM…

Kterému z pěvců máte pocit, že se v Praze líbilo nejvíce?

VŠEM!!!

Prozradíte nám plány do budoucna? Jak to vypadá s koncertem Angely Gheorghiu a na co se budeme moci těšit příští rok?

ANGELA GHEORGHIU V MÉ PRODUKCI LETOS NEBUDE, NEDOHODLI JSME SE NA FINANCÍCH. V ŘÍJNU BUDE V OSTRAVĚ PAATA BURCHULADZE, V PROSINCI V PRAZE DENYCE GRAVES A DALŠÍ UVIDÍME….

Děkuji za rozhovor.

Nyní vás chci ještě nalákat na příští týden, konkrétně na pondělí 27.4., kdy na našem blogu zveřejním rozhovor (a pozvánku na křest nobého CD) s členkami komorní souboru Puella trio. Věřím, že i přes to, že zpívají "pouze" prostřednictvím svých nástrojů, bude rozhovor s nimi zajímavý i pro výhradně operně toužící čtenáře.

neděle 19. dubna 2009

Archiv anket blogu Opera dream zřízen, úpravy blogu

Několik informací k technické stránce blogu.

- byly uzavřeny čtyři nejstarší ankety a jejich výsledky byly vloženy do samostatné sekce. Do té vstoupíte kliknutím na odkaz v pravém sloupci zcela nahoře.
- byla lehce změněna grafická podoba, snad k lepšímu
- byla zpřehledněna sekce s odkazy na jednotlivá témata a byla přejmenována na "Nejčastější témata blogu". Toto naleznete v levém sloupci a jednotlivá témata jsou řazena od nejčastějšího po prozatím méně časté. Vidíme, že se zatím nejvíce přispívá o MET a o DVD (obojí sedm příspěvků).
- bylo zajištěno, aby byly aktivní prolinky (odkazy), které vkládáme jako text do komentářů k příspěvkům

Váš Opera dream...

Marcello Giordani jako Alvaro na novém DVD !!


Bylo-li by více času, tak přeložím... Nyní alespoň takto :

The performance of La Forza del destino, starring Marcello Giordani as Alvaro and Violeta Urmana as Leonora in a new production by French opera director Nicolas Joël, with Zubin Mehta conducting, was recorded live from the stage of the Maggio Musicale Fiorentino at the Teatro Comunale of Florence, Italy, in 2007, and was shown in selected venues in the U.S. as part of “La Scala Opera Series” of presentations of operas from the stages of some of the major Italian opera houses. It has now been released as a DVD on the TDK label. In his review of the production, the critic of “Opera News” wrote: “Marcello Giordani, as Leonora’s ill-fated lover, Alvaro, proves why he remains the Italian tenor par excellence at the Met. He sings with such intelligent phrasing and gorgeous, blooming top notes that it is shocking to learn this is his debut in the role. He barely breaks a sweat, even after Act III’s marathon of ‘O tu che in seno agli angeli’ – one of Verdi’s most underrated tenor arias – and an extended series of duets with Don Carlo…”

sobota 18. dubna 2009

Alan Gilbert, Berlínští filharmonikové a česká hudba


Alana Gilberta, amerického dirigenta zastávajícího nově prestižní pozici šéfdirigenta New York philharmonic orchestra, jsme mohli na vlastní uši "zažít" v Rudolfinu koncem února loňského roku, kdy tu s hostujícím tělesem Norddeutscher Rundfunk Sinfonieorchester Hamburg (NDR Sinfonieorchester) fantasticky provedl Lindbergovu Arenu, Sibeliův houslový koncert (sólistka Lisa Batiashvilli) a Brahmsovu 2.symfonii.

Právě o tomto víkendu hostuje u Berlínské filharmonie. Jistě nejen mnou velmi vítanou zajímavostí je, že v ryze českém programu. Hrát se bude Dvořákova Polednice, violončelový koncert (sólista Steven Isserlis) stejného skladatele a čtvrtá symfonie Bohuslava Martinů. Kdo snad není přímo v sále Berlínské filharmonie, vše může sledovat v přímém přenosu v digitální koncertní síni. Samozřejmě po zaplacení digitální vstupenky.

Alan Gilbert s Lisou Batiashvilli v Rudolfinu dne 28.2.2008 - podpis Alana Gilberta


P.S.: Pro zajímavost. Norddeutscher Rundfunk Sinfonieorchester Hamburg bude letos na Pražském jaru pod taktovkou svého slavného šéfdirigenta Christopha von Dohnányi doprovázet našeho oblíbence Thomase Hampsona, na kterého se mnoho z nás chystá. Vzhledem k tomu, že jsem se s Thomasem Hampsonem už setkal, budu ve frontě u pana dirigenta:-). Alan Gilbert u tohoto orchestru zastáva pozici hlavního hostujícího dirigenta.

pátek 17. dubna 2009

Thomas Hampson a jeho Scarpia v Curychu 7.dubna 2009 !

Přátelé, splnil se mi velký sen – vidět poprvé živě na operním jevišti Thomase Hampsona, takže jeho debut v roli Scarpii v Curyšské Tosce pro mě navždy zůstane nezapomenutelný. A to nejen proto, že to bylo ono „poprvé“, ale také proto, že tahle Tosca pro mě patří k absolutním vrcholům všeho, co jsem měla během svých ne příliš častých cest za operou dosud možnost vidět. Po pravdě řečeno bych nejraději tu operu přejmenovala na Scarpia – vím, je v tom hodně subjektivního, ale Thomas Hampson od okamžiku, kdy vstoupil na jeviště, ho naprosto opanoval a zejména druhé dějství mu prostě patřilo.


Děj opery je pojat, jak je v dnešní době asi moderní, opět jako „divadlo“ na divadle a je situován zhruba do 50. let minulého století. Scéna je tedy jevištěm jak ve skutečnosti, tak i v příběhu s tím rozdílem, že imaginární publikum sedí na druhé straně jeviště, než publikum reálné – a jemu se také Tosca při závěrečné děkovačce klaní jako prvnímu. Výprava je velmi střídmá a jen pár detailů naznačuje, kde se jednotlivá dějství odehrávají. První dějství v kostele Sant Andrea, kde malíř Cavaradossi maluje svůj obraz . Druhé dějství se obyčejně odehrává v paláci Farnese, v této inscenaci se ale jedná spíše o divadelní zákulisí, kde jedinou rekvizitou je velký portrét Tosky, který Scarpia v záchvatu vzteku rozřeže nožem a stůl, u kterého Scarpia večeří. Při třetím dějství ve vězení Andělského hradu je již scénou vlastně jen holé jeviště.


Tosca je v příběhu slavnou zpěvačkou, která zpívá roli Toscy, takže ať se děje co se děje, zůstává ve své divadelní „roli“, většinu árií zpívá obrácena směrem do hlediště a doprovází je teatrálními gesty. Celý její život je vlastně jedno velké divadelní vystoupení. Scarpia je jí v této „hře“ adekvátním partnerem, oba dva excelují ve druhém jednání Pouze Cavaradossi žije svůj život opravdově, nic „nehraje“. Ani zde, stejně jako v Náměsíčné, jsem nebyla schopna vždy přesně rozlišit, co je reál a co „divadlo“, ale po pravdě řečeno jsem se tím ani nezabývala, protože děj na scéně mě zcela pohltil a pitvat ho do těchto detailů mi přišlo naprosto zbytečné.


Jonas Kaufmann má roli Cavaradossiho již zažitou, mimochodem v ní koncem dubna vystoupí i ve Vídni. Velmi střídmým, civilním, ale naprosto přesvědčivým a hluboce působivým hereckým projevem zobrazuje impulzivního zamilovaného mladíka, plného ideálů. Nejdojemnější je v posledním dějství, kdy místo obvyklé scény psaní dopisu na rozloučenou zoufalými pohyby maluje křídou na zeď vězení do rytmu hudby portrét Toscy. Občas její nedokončenou tvář pohladí , dotkne se jejích rtů a v těchto letmých gestech je vyjádřeno tolik lásky, něhy a zoufalství, že se málokdo ubrání slzám. Během celé této scény je Jonas Kaufmann otočen k publiku zády, možná proto je vše ale ještě působivější. Jonase Kaufmanna jsem v Curychu také slyšela poprvé živě a hned mi bylo jasné, že to rozhodně nebude poslední setkání s tímto sympatickým pěvcem. Má velmi příjemné baritonální zabarvnení hlasu, které vynikne zejména ve střední poloze, a nádherné znělé výšky. Nejvíce mě ale zaujala výrazová hloubka jeho projevu. Nejvíce to vyniklo v závěrečném dějství. Slavnou árii E lucevan le stelle jsem ještě nikdy neslyšela v tak působivém podání. První část árie zpívá Kaufmann něžným pianissimem, druhou část již zpívá naplno, přičemž dokáže bez jakýchkoliv přídavných efektů vyjádřit bezmezné zoufalství a touhu po životě. Pokud jsem si tedy myslela, že vrcholem opery pro mě osobně bude dějství druhé, tak jsem se mýlila, protože díky výkonu Jonase Kaufmanna mě třetí dějství strhlo možná i o něco víc.....


Hampsonův Scarpia je v Carsenově režijním pojetí elegantní muž noblesního vystupování, obdivovatel zpěvačky Toscy, jeho zdánlivou maskou gentlemana však ve druhém dějství stále více probleskuje jeho zvrácená krutost, provázející jeho touhu zmocnit se Toscy za každou cenu. Jeho proměny z blazeovaného gentlemana ve vzteklou bestii a zase zpět jsou vrcholnou ukázkou Hampsonova nejen pěveckého, ale zejména hereckého mistrovství. Přitom je zajímavé, že nejsilnějšího účinku dosahuje Hampson velmi úspornými prostředky – stačí zlověstný úsměv, střídmé gesto nebo prostě jen významně upřený pohled…. Thomas Hampson je známý tím, že se na každou svoji roli velmi pečlivě připravuje , aby dokonale pochopil pohnutky, proč postava jedná tak, jak jedná – a poté je skutečně schopen postavu zobrazit tak přesvědčivě, že ani v nejmenších detailech „nevypadne“ ze své role. Dokonalé herecké ztvárnění Hampson doprovází neméně dokonalým pěveckým projevem. Před premiérou se sice objevovaly hlasy, že se Hampson se svým spíše lyrickým baritonem na roli Scarpii příliš nehodí, ale již při premiéře se jeho výkon setkal s nadšeným přijetím. Je pravda, že jeho Scarpia je trochu jiný, než jsme zvyklí, ale o to bylo toto představení zajímavější. Hampsonův výrazový rejstřík je tak široký, že dokáže svým hlasem dokonale vyjádřit zdvořilou a uhlazenou konverzaci s Toscou, zlověstnou hrozbu v árii Te Deum a ve druhém dějství pak jemné nuance, doprovázející jeho krutý psychický nátlak na Toscu až k zuřivým výbuchům vzteku. Divák přitom téměř zapomíná, že se sleduje pouze operu.


Pro Emily Magee byla Tosca v Curychu jejím debutem v této roli a je třeba říci, že velmi zdařile doplnila hvězdné obsazení. Její soprán má příjemné zbarvení ve všech polohách a i herecky v ničem nezaostala za oběma svými partnery. Zejména druhé dějství sehrála přeměnu ze suverénní operní divy v psychicky zdeptanou milující ženu, se kterou si Scarpia krutě pohrává, naprosto přesvědčivě.
K celkovému úspěchu představení významnou měrou přispěl také Orchestr curyšské opery, který navíc cca 4 dny před premiérou po nečekaném odstoupení Christopha Dohnányiho narychlo převzal italský dirigent Paolo Carignani. Ten vedl orchestr velmi citlivě s ohledem na pěvce, takže se nikdy nestalo, že by orchestr jejich árie přehlušil, a to ani v těch nejjemnějších pianissimech.


Na závěr ještě pár postřehů k Curyšské opeře :
- Publikum zde chodí do opery velmi slavnostně oblečeno, na rozdíl od jiných operních domů se zde člověk prakticky nesetká s jiným, než společenským oblečením.
- Na chodbách jsou rozmístěny nádoby s bonbony proti kašli, které jsou zdarma k dispozici
- Publikum se mi v Curychu zdálo být dost chladné – během opery se občas ozval po některé árii krátký, zdrženlivý potlesk, přitom výkony na jevišti by si zasloužily spíše bouřlivé ovace a výkřiky „bravo“, jako je tomu třeba ve Vídni. Při závěrečné děrovačce byly pouze 4 opony a šlo se domů. To mě přišlo vzhledem k tomu, jaké úžasné výkony všichni protagonisté předvedli, vůči nim doslova nezdvořilé. Ale v Curychu je to asi takhle normální.
- Na autogramy v Curychu není zdaleka takový nával, jako ve Vídni, takže si to člověk může hezky užít a se svým oblíbencem i prohodit v klidu pár slov.

- Opernhaus Zürich, 7.4.2009
- Tosca : Emily Magee
- Cavaradossi : Jonas Kaufmann
- Scarpia : Thomas Hampson
- Režie : Robert Carsen
- Dirigent : Paolo Carignani

středa 15. dubna 2009

Výlet do Vídně

Zdravím všechny z daleka široka! :-)

Mám takový návrh na výlet do Vídně za operou 11. a 12. května. 11. hrají Traviatu s Netrebkovou a Callejou, diriguje Armiliato a 12. Toscu s Curou. Ráda bych absolvovala oba dva dny, když to nepůjde, alespoň jeden z nich. Volím místa na stání. Četla jsem zprávu od Tantrise, že se chystá na Traviatu - na který den? Ještě někdo psal o Traviatě - jen v jiném obsazení... kdo jste to byli a na kdy?

Je někdo, kdo se na tato představení chystá jet? Byly by (zatím) dvě zájemkyně nasedající v Brně. Zatím nemáme auto, ani řidiče... Plánovala bych to s přespáním z 11. na 12. a 12. pak po představení jet domů. Samozřejmě lákám všechny, kdokoli by měl zájem, napište se mi do komentáře - kdo, odkud, který den, auto ANO/NE. :-)

Dana Šimková, Brno, 11. a 12. 5., auto NE

Ankety na našem blogu? Navrhujte je také!

Každý z návštěvníků blogu si jistě všiml anket, které se na blogu týden co týden objevují. Vzhledem k tomu, že velmi zvětšují objem stránek, co se do množství dat týče, budu muset v nejbližší dově s každou novou anketou některou starší uzavřít a tím zastavit hlasování. Začnu pochopitelně s uzavíráním anket, které mají nejvíce hlasů, případně s těmi, které nezaujali až zase tolik čtenářů. Žádná se ale neztratí zcela, objeví se v samostatné sekci, která bude zcela v pravo nahoře, podobně jako je vlevo Klub přátel blogu.

Přiznávám se dobrovolně, že nejsem autorem některých otázek k hlasování, které byly na blogu Opera dream zveřejněny, z části se jedná o nápady od vás čtenářů a těm co již nějaký nápad na otázku zaslali, moc děkuji.

Toto budiž výzvou pro všechny čtenáře. Zajímá vás, jaký názor má na nějakou věc někdo jiný? Zajímá vás například, zda je oblíbenější Mascagniho Sedlák kavalír nebo Leoncavallovi Komedianti? Pošlete na e-mail operadream@centrum.cz či zapište do komentáře tohoto příspěvku jakýkoliv nápad na anketu, zveřejníme ji!

úterý 14. dubna 2009

Vídeňský Nápoj lásky


Mílí přátelé, ráda bych se s Vámi podělila o zážitky z mé poslední cesty za operou, jejímž cílem byla tentokrát Vídeň a Nápoj lásky s Juanem Diegem Florezem, který v této roli ve Vídni debutoval. Po příjezdu do Vídně moje první kroky vedly k opeře, jak bývá mým zvykem, abych zjistila, zda nedošlo na poslední chvíli ke změně v obsazení. Při pohledu na plakát k představení jsem málem omdlela, když jsem dole uviděla malou cedulku, která jasně znamenala, že nějaké změny budou. Vzhledem k tomu, že už jednou můj pokus vidět Floreze v této roli v Turině byl neúspěšný, obávala jsem se nejhoršího. Naštěstí mi byl ale osud tentokrát nakloněn příznivě, změny se týkaly role Adiny a Dulcamary, ale hlavní magnet večera Juan Diego Florez zpíval. Adinu místo Tatiany Lisnic zpívala mladá Teodora Gheorghiu a Dulcamaru místo Bruna de Simone Alfred Šramek. Jeho vystoupení bylo první po několika měsíční odmlce, způsobené těžkou nemocí, takže jeho přijetí vídeňským publikem bylo velmi vřelé.

Nápoj lásky je ve Vídni na programu již spoustu let, v představení se pouze střídají různí pěvci. Viděla jsem tuto inscenaci Otto Schenka již ve dvou provedeních – jednou v televizním přímém přenosu s Annou Netrebko a Rolandem Villazonem (určitě všichni znáte, vyšlo na DVD) a jednou přímo ve Vídni, kdy Nemorina zpíval mladý albánský tenorista Saimir Pirgu.
Adina v podání mladičké Gheorghiu se mi velice líbila, její hlas byl svěží a příjemný na poslech a i její herecké podání bylo naprosto přirozené.

Florez coby Nemorino mi zpočátku připadal, jako by nebyl plně ve formě, jeho hlas postrádal obvyklou intenzitu, takže ho občas i orchestr přehlušil, což jsem u něj ještě nezažila. Navíc mě hodně rušil jeho herecký projev, který působil trochu neohrabaně, občas i trochu směšně, zejména v prvním dějství. Ve snaze působit jako neotesaný venkovský mládenec se nesmyslně potácel či poskakoval po jevišti, rozhazoval rukama, dělal nepřirozené grimasy. V těch chvílích jsem vzpomínala na naprosto přirozené herectvím a schopnost improvizace Rolanda Villazona, dokonce i Saimir Pirgu působil po herecké stránce lépe než Florez. Vím, že zastánci názoru, že v opeře je nejdůležitější zpěv, si teď myslí své. Na mě to ale každopádně působilo rušivě. Ve druhém dějství naštěstí Florez už nepůsobil tak bezradně a občas se mu podařil i nějaký ten gag, který publikum rozesmál. K vrcholům večera patřila samozřejmě árie Una furtima lagrima, po které nastaly tak frenetické ovace, že si publikum vynutilo její opakování, podruhé ještě ve vyšperkovanější podobě, jak bývá Florezovým zvykem. Opakování jsem poslouchala se zavřeným a očima a znovu žasla nad nádherou tohoto hlasu. Je to prostě dar od boha, hlas, na kterém, od chvíle, kdy ho člověk slyší poprvé, tak se na něm stane doslova závislým. Něco jako droga, bez které nemůžete být (u mě tako závislost trvala asi tak 4 roky, teď už mě to naštěstí trochu přešlo, takže se můžu více věnovat i jiným interpretům).

Leo Nucci coby Belcore dost často vypadával z rytmu, nestačil tempu a dirigent Marco Armiliato měl očividně co dělat, aby dokázal podle něj orchestr ukočírovat. Herecky zvládl ovšem roli na jedničku, takže obecenstvo při závěrečné děrovačce šílelo nadšením.
Alfred Šramek patří k mým velkým oblíbencům vídeňských přestavení a i když na něm byla dosti znát překonaná nemoc, ztvárnil svoji roli naprosto bravurně a s přirozeností a humorem, které jsou mu vlastní.

Představení bylo zakončeno dlouhotrvajícím potleskem, jak už bývá ve Vídni zvykem, kdy publikum vyvolalo účinkující před oponu minimálně 10x, možná i víckrát. Pak už následovalo čekání na autogramy, spojené s obvyklou tlačenicí. Všichni účinkující byli strašně milí, ochotně se s fanoušky fotili, trpělivě se podepisovali. Nejdelší fronta byla samozřejmě na Floreze, někteří fanoušci si dávali podepsat třeba i 10 fotek najednou, ale on stále přátelský a milý, až si ho nakonec přišla vyzvednout jeho manželka – jak jsem později zaslechla, slavili ten večer první výročí svatby, takže spěchali někam na slavnostní večeři.

Nápoj lásky - Gaetano Donizetti
Vídenská státní opera, 5.4.2009
Inscenace : Otto Schenk
Dirigent : Marco Armiliato
Adina : Theodora Gheorghiu
Nemorino: Juan Diego Florez
Belcore : Leo Nucci
Dulcamara : Alfred Šramek

sobota 11. dubna 2009

Juan Diego FLÓREZ exkluzivně pro náš blog definitivně potvrzen, přidává se Thomas HAMPSON !!


V jednom z minulých příspěvků jsem avizoval, že je na 80% dohodnut exkluzivní rozhovor pro náš blog s Juanem Diegem Flórezem. Tímto vše potvrzuji na 100% a připomínám, že to není práce moje, ale naší čtenářky Blanky, která s tímto tenoristou vše připravuje.


Právě Blanka byla minulý týden v Curychu, kde v roli Scarpii debutoval námi všemi přímo zbožňovaný barytonista Thomas Hampson. Recenzi na Toscu si právě z pera Blanky budete moci přečíst již příští týden. Co se však ještě nestalo? Blanka Thomase Hampsona osobně oslovila, představila mu náš blog a vy jistě již tušíte, co bude výsledkem. Ano, další rozhovor přímo pro nás milovníky opery v České republice, pro čtenáře našeho blogu... Máme se všichni věru na co těšit, samozřejmostí je možnost položit oběma těmto pěvcům vlastní otázku. Toto bude pochopitelně s větším časovým zpožděním z důvodu nutnosti překladů, atd. Termíny všech jednotlivých rozhovorů budou včas oznámeny, tímto mám na mysli i termíny rozhovorů s již dříve avizovanými pěvci (Joyce DiDonato, Giuseppe Filianoti, Adam Plachetka, Johan Botha, Angela Gheorghiu, Simona Šaturová, Jana Sýkorová).

Krásné Velikonoce všem!

pátek 10. dubna 2009

Sezóna České filharmonie 2009/10 odtajněna

Nová sezona našeho (bez jakýchkoliv pochybností) nejlepšího orchestru a zároveň jednoho z nejlepších orchestrů vůbec byla odtajněna a nabízí několik drahokamů. Začnu-li od podlahy ale nesymfonicky, v mimořádném koncertu, 24.2.2010 vystoupí v Rudolfinu v klavírním recitálu Daniel Barenboim. Co více chtít? Těžko si představit vrcholnějšího interpreta a zajímavější osobnost. Budu tam.


Budu-li jmenovat některé dirigenty, kteří vystoupí před Českou filharmonii v první sezóně působení nového šéfa Eliahu Inbala, bude to mnoho zvučných jmen. Herbert Blomstedt (listopad 2009), Jiří Bělohlávek (březen 2010), Zdeněk Mácal (říjen 2009, leden, únor a duben 2010), Leonard Slatkin (listopad 2009), Manfred Honeck (prosinec 2009, leden a duben 2010), John Eliot Gardiner (únor 2010), Jaap van Zwenden (duben 2010), Pinchas Steinberg (březen 2010), Ion Marin (březen 2010) a Ken-ičiro Kobajaši (duben 2010), Ondrej Lenárd (červen 2010) a Christoph Eschenbach (červenec 2010 – oslavy velkého výročí Gustava Mahlera). Nesmírnou radost musím mít z dirigentského vystoupení Jakuba Hrůši (říjen 2009 – myslím, že premiéra) a Tomáše Netopila (duben 2010).


Vyberu-li zajímavé pěvce, začnu svou písňovou láskou barytonistou Matthiasem Goernem. Těší mě, že se stala Praha jeho oblíbeným městem. V květnu 2002 mě uchvátil Schubertovou Spanilou mlynářkou, v květnu 2005 výběrem písní Gustava Mahlera a Johannesa Brahmse v dubnu 2008 opět Schubertem, tentokrát Zimní cestou. Kdo zná Thomase Hampsona a nezná Matthiase Goerna, jako by znal jen půl hudby. Radím všem, dopřejte si poznat celý svět, Matthias Goerne je zcela srovnatelnou osobností. Jeho interpretace vás pohltí a jeho návštěvu Prahy si už nikdy znovu nenecháte ujít. Na mimořádném koncertu 3.a 4.7.2010 přednese Mahlerovi Písně potulného tovaryše (Schleswig-Holstein Festival Orchester, dirigent Christoph Eschenbach), před tím v únoru však ještě Schubertův cyklus Labutí píseň za doprovodu osvědčeného klavíristy Alexandera Schmalcze.


Dalším lákadlem číslo jedna je výtečná světová pěvkyně Ivonne Naef, která zazpívá altový part v Mahlerově 2.symfonie (vedle sopránu Simony Šaturové – dirigent Christoph Eschenbach). U toho bohužel nebudu protože ve stejný den (7.7.2010) budu v Kališti slavit s Thomasem Hampsonem výročí 150 let od narození Gustava Mahlera (doufám, že i s Elinou Garančou!). O tom jse se již zmiňoval v samostatném příspěvku zde. Je samozřejmé, že Mahlerova druhá se v tento den v Rudolfinu hraje rovněž z důvodu velkého výročí tohoto skladate.

Kateřina Kněžíková absolvuje svou premiéru s Českou filharmonií v lednu 2010, kdy přednese sopránové sólo v Mahlerově 4.symfonii za řízení hlavního hostujícího dirigenta Manfreda Honecka. Její druhé vystoupení bude v dubnu 2010 (kantáta Bouře Vítězslava Nováka).


Velmi mně zajímají i ostatní sólisté. Ivan Ženatý přednese 1.houslový koncert Foersterův, Thai Son Dang oba (!) klavírní koncerty Chopinovi, krom svého houslového umění nám i svůj půvab představí mladičká houslová hvězda Nicola Benedetti (Čajkovskij – dirigent Jakub Hrůša), v Polní mši Bohuslava Martinů uslyšíme polského barytonistu Tomasze Koniecznyho. Houslový koncert Maxe Brucha přednese Silvia Marcovici (diriguje Eliahu Inbal), Jan Simon ve světové premiéře přednese klavírní koncert Jiřího Gemrota, v silvestrovském koncertě se houslí ujme Dmitrij Sitkovetskij, hrát se bude Brahms. Rok 2010 zahají ČF spolu s houslistou Julianem Rachlinem, který nám své umění ukáže v Šostakovičově 1.houslovém koncertu.


V rámci cyklu Českého spolku pro komorní hudbu (kde je to opět našlapáno špičkovou interpretací) chci zmínit Talichovo kvarteto, Stamicovo kvarteto, Kocianovo kvarteto, Borise Berezovského, Schulhoff kvartet (spolu se Zdeňkou Kloubovou), společné vystoupení Jiřího Bárty s harfistkou ČF Janou Bouškovou. Perlou bude sólové vystoupení Julie Fischer, která 17.2.2010 přednese sonáty a partity J.S.Bacha, v dubnu 2010 budeme mít možnost slyšet Afflatus quintet.

Kdybych chtěl popsat vše, čeho si v nadcházející sezóně ČF stojí za to všimnout, rovnou bych asi mohl odkázat na stránky, odkud si lze stáhnout programovou brožuru (i zdarma objednat tištěnou). Jednoznačně se opět zadařilo a je vskutku, na co se těšit. Je zde mnoho novinek týkajících se koncertů pro nejmenší, atd. Prostě na to koukněte, každý si v nové sezoně České filharmonie najde své.
Vstupenky na jednotlivé koncerty budou v prodeji od 20.dubna.

Na závěr ještě jeden speciální programový tip !