úterý 3. března 2009

Získávání autogramů aneb úsměvně minihistorky a co vše se může stát:-)

Při setkání se světoznámým klavíristou Emanuelem Axem se mi nepodařilo zprovoznit propisku. Jsem bez podpisu, nicméně na stránce své podpisové knihy mám ze solidarity p.Axem nehtem vyryty dva křížky:-)

Americký dirigent Robert Spano po koncertě v Rudolfinu nevěděl co s kytkou. Po napsání autogramu mi ji s americkým úsměvem vrazil do ruky a řekl : "nemám ji kam dát".:-)) Maminka měla doma radost, že na ni syn myslí:-) a že se plácl přes kapsu, byla to super kytice!

Nevím proč, ale když mi dveře své šatny otevřela skvělá sopranistka Genia Kuhmeier (zřejmě nejlepší Pamina dnešní doby), byl jsem zmatený jak lesní včela. Mou hrůznou němčinou jsme se dostali k podpisu a fotografii. Nevím proč jsem zkoušel němčinu, když jsem mohl bez problémů angličtinu. Vrcholem všeho bylo zjištění, že se dalším zájemcem o autogram baví plynně česky. No, kdybych věděl, že je její maminka z Moravy...:-))

Léta jsem čekal na autogram klavíristy Murraye Perahii. Když jsem se konečně dostal na jeho koncert, který byl fantastickým zážitkem, když jsem s ním konečně prohodil pár slov, když jsem ho konečně požádal o autogram...řekl, že ho bolí prst, ať se nezlobím, že někdy jindy:-). Jsem zvědavý kdy!

Z legendárního dirigenta Kurta Masura jsem byl tak vyklepaný, že jsem mu nezdvořile po získání autogramu nabídl k potřesní ruku. Dlouze se se na mě podíval, krve by se ve mně nedořezal, něco si zabručel po vousy, ruku mi podal, usmál se...ale já raději pro jistotu rychle zmizel:-).


Od Sira Nevilla Marrinera jsem musel mít kromě autogramu i společnou fotografii. Maestro byl v náladě, při fotografování jediné fotky mi dal před oči svou ruku. Výsledkem je fakt, že na fotce nejsem vidět:-).

Dirigent Jean Fournet v Rudolfinu vystupoval v době, kdy mu bylo devadesát let. Svůj autogram psal asi minutu, fotografie s ním musela být bez blesku, již velmi špatně viděl. Na toto setkání v životě nezapomenu...

Dirigent a čembalista Trevor Pinnock byl tak nadšený, že chci jeho podpis, že myslím, že kdybych tenkrát neodešel, objímali bychom se do teď:-).

Italský dirigent Gianandrea Noseda se před společným fotografováním se mnou (byl po koncertě již v županu) pár minut pro tuto speciální příležitost česal a sušil (od potu po dirigentském výkonu):-). Byl neskutečně milý.


Zaklepání na dveře ruského cara, klavíristy a dirigenta Michaila Pletněva jsem se vyloženě bál. Odvahu jsem ale našel, nicméně byl odměřený přesně tak, jak jsem čekal. Zvládli jsme i fotku, ale tuším, že to v jeho nitru vřelo:-).

Po koncertě klavíristy Ivana Moravce jsem se pravděpodobně (zcela jistě) dostal omylem do místnosti, kde jsem neměl co dělat. Výsledkem byla příjemně strávená půlhodinka s šampańským v ruce a mnohým přiťuknutím s několika velmi známými tvářemi tuzemské umělecké elity. Vrchní prchni!:-)))

Setkání s činským klavíristou Yun di Lim probíhalo tak, že jsem nevěděl, zda mi nadává nebo mě tak nadšeně vítá. Autogram , který v životě nikdo nevyluští je však dobrým důlazem toho, že mě snad viděl i rád:-).

Klavíristu Tzimona Barto jsem v jeho šatně překvapil na gauči v leže s rukama za hlavou. Vystartoval na mě a vlepil mi nádherný autogram:-).

Klavírista Boris Berezovskij si nutně před tím, než se mi chtěl podepsat, musel zapálit ohromný doutník. Přijde mi, že jím má podpisová kniha smrdí dodnes:-).

V Litomyšli jsem nutně po koncertě potřeboval fotografii mého miláčka Neila Shicoffa. Krom toho, že jsem ve frontičce na autogram předběhl jednoho novináře a známého kritika v jedné osobě (kterého, ať se nezlobí, nevím proč, nemám moc rád), vrazil jsem mu i do ruky foťák, aby mě vyfotil. Fotil, fotil, jenže blesk ne a ne bliknout. S již kapku nervózním panem Shicoffem zjišťujeme proč, problém byl v tom, že byla zapnuta funkce na nahrávání videa. Tedy krom fotografie, která se nakonec podařila, je překvapivým výsledkem nezapomenutelného setkání s tímto úžasným tenoristou i kuriózní video rozčilujícího se hvězdného amerického tenoristy na mnou nenáviděného novináře:-). To si snad ani nezasloužil:-)).

Bylo mi divné, že se mi Rolando Villazon podepisuje tak dlouho. Pochopil jsem až když jsem uviděl. Malba srovnatelná s kresbami grafika Albrechta Durera!:-)

Bryn Terfel dlooouho před napsáním svého autogramu listoval mou podpisovou knihou. Zastavil se u stránky s autogramem a fotografií harfistky Kateřiny Englichové. Poznamenal, že v životě neviděl krásnější ženu:-).

Německá sopranistka Nadja Michael, dle mého nejlepší Salome dnešní doby, mě při focení společné fotografie držela v pase tak pevně, že jsem opravdu několik vteřin myslel, že je to má dívka:-). No nevím, jestli bych časem nebyl o hlavu kratší:-)).

Osmnáct historek za 6 let, to jsou v průměru tři historky ročně. V roce 2015 jich tedy opět osmnáct představím:-).

16 komentářů:

Dana Šimková řekl(a)...

Páni, to se příjemně čte! Ale nějak jste mi tu nezmínil, jaký je Thomas Hampson, ať vím, co můžu v květnu čekat, na co se mám těšit!!! :-) Zdravím!

operadream@centrum.cz řekl(a)...

Díky!:-)
Thomas Hampson je hlavně větší než já:-), což se nestává příliš často! Jinak je milý, bezprostřední, ale nic veselého speciálního se mi s ním nepřihodilo. Třeba to čeká na Vás:-)

Anonymní řekl(a)...

Já bych asi v životě nesebrala tu odvahu jít si pro autogram do šatny umělce, vždycky čekám venku u východu z divadla. V téhle souvislosti ale mám taky jednu úsměvnou historku. V r. 2004 jsem v Janově shlédla koncertní provedení opery La Donna del Lago od Rossiniho s Juanem Diegem Florezem. Byla jsem z toho zážitku úplně mimo a po představení se snažila lámanou italštinou zjistit, kde fanoušci obvykle čekají na autogramy. Šla jsem podle návodu k východu pro umělce - žádní fanoušci tam nebyli. Zeptala jsem se ve vrátnici a oni mě poslali výtahem do 5. patra, tam byly šatny umělců a takové davy fanoušků, že se nedal udělat ani krok. Florez stál ve dveřích šatny, všem se ochotně podepisoval, fotil se, byl samý úsměv - a protože jsme se v té době už trochu znali, tak kromě podpisu mě ještě představil své sestře, která ho doprovázela.

bianca řekl(a)...

Mám hezký zážitek z listopadu 2008 z Londýna, kde jsem čekala po představení Hoffmanových povídek na podpis Rolanda Villazona. Když Rolando přišel, byl ihned obklopen fanoušky, někteří neměli nic na psaní a já jsem někomu půjčila svůj fix. No a když jsem konečně přišla na řadu, zjistila jsem, že fix zmizel a zase já nemám nic na psaní. Roladno to ale vyřešil s naprostým přehledem a bezprostřeností jako vždy - vyběhl na ulici a zavolal na německy mluvící fanoušky, kterým se předtím podepsal:" Hast du ein Stift ?"( Máš tužku?) - oni se vrátili a já jsem si štastně mohla odnést svůj podpis i s obrázkem. A navíc ještě nformaci, že Rolando možná v r. 2009 nebo 2010 opět přijede zazpívat do Prahy.

bianca řekl(a)...

Ještě jsem si vzpomněla na jednu hezkou historku - bylo to někdy v r. 1999 ve Vídni, kdy jsem poprvé ( a bohužel i naposledy) zažila ve Wiener Staatsoper živě Placida Dominga. Po představení jsem samozřejmě čekala na autogram, maestro dlouho nešel a když konečně přišel, tak nám oznámil, že bohužel musí jít do hotelu Sachr na domluvenou tiskovku. Ale že prý se pak vrátí... Někteří pochybovači to vzdali a odešli, já jsem s asi 20 skalními vytrvalci čekala dál. Mezitím v divadle zhasli, zamkli dveře, ale my čekali a čekali. Krátce po půlnoci se najednou objevil Domingo - nadšeně ocenil naši vytrvalost, pohotově nějak zorganizoval, že vchod opět otevřeli a dalších 30 minut se u stolu ochotně podepisovat.... Udělalo to tenkrát na mě obrovský dojem.

operadream@centrum.cz řekl(a)...

Děkuji za super historku s Florézem, ten úsměv si umím dokonale představit. No a Biančin Villazon a Domingo.., jeden vidím lepší než druhý:-)). Já už bohužel zřejmě Dominga nezažiju, viděl jsem ho jen jednou, v roce 1999 dirigoval ve Veronské aréně Carmen. Zpívala Denyce Graves a Franco Farina byl Don José.

Dana Šimková řekl(a)...

Teda, já se vámi všemi musím nechat inspirovat a po čtvrtečním představení Toscy musím jít pro podpis Czilly Boros - úžasné maďarské sopranistky, která v Brně teď hostuje (zpívala nádhernou tatianu v Oneginovi!!!). Mám s ní pěkný zážitek z nedělního Onegina, kdy jsem jí poslala kytici orchideí (chtěla jsem ji zanést na pódium, ale tak to bohužel v Brně nefunguje, tak jsem jí aspoň napsala vzkaz). Kytici dostala jen ona a Olga - měla z ní obrovskou radost, přečetla si vzkaz (asi mu nerozuměla - byl česky a ona česky neumí, ale to nevadí), přivoněla si ke kytici, přitiskla si ji na tvář a poslala vzdušný polibek do publika - myslela jsem si, že se zblázním radostí! :-) Slibuju, že ve čtvrtek tu bude její podpis! :-D

operadream@centrum.cz řekl(a)...

Dano, těšíme se, až nám podpis vyvěsíte! Jsme rádi, že jsme Vás inspirovali:-)

bianca řekl(a)...

Mám praktický dotaz - kde je možné po koncertě v Obecním domě v Praze získat autogram umělce - je nějaká vyhrazená místnost, kde se dávají autogramy ?

operadream@centrum.cz řekl(a)...

V Obecním domě je to jednoduché. Abych to popsal jednoduše. Vstupujete do OD, schody nahoru, rovně do šaten, až na konec haly, pravém rohu lítací dveře, vejít, poté doleva a krátičkými schůdky nahoru a do dveří. Na dveřích už zde bývá napsáno jméno dirigenta či umělce. Pokud jsem vysvětlil složitě a stále není zřejmé, kde to je, dejte vědět, zkusím to lépe.

bianca řekl(a)...

Mimochodem, kdybyste chtěl zažít Dominga, tak v květnu zpívá v Paříži v Theatre du Chatelet Syrana z Bergeracu, na všechna představení jsou ještě lískty a nejsou nijak přehnaně drahé. Taky si pohrávám s myšlenkou, že tam vyrazím....

operadream@centrum.cz řekl(a)...

Vyrazil bych hned, ale v květnu je přeci PRAŽSKÉ JARO a stihnout vše se jednoduše nedá:-(

Anonymní řekl(a)...

Tak to jsem rád, že i v ČR se ještě někdo (jiný) pachtí za podpisy operních hvězd! Osobně mám podobný zážitek z Berlína, kdy jsem po představení Fidelia ve Staatsoper chtěl mermo mocí "odchytit" Waltraud Meier, a to tím spíš, že mi unikla v Paříži po představení Lohengrina, kde byla božsku Ortrudou... Po několika minutách čekání u zadního vchodu Berlínské státní opery se Waltraud Meier ukázala, ale jak signalizovala, měla hodně na spěch a tak podepisovala v rychlosti a chvatu. Měl jsem sice připravené nějaké fotografie, ale s ohledem na okolnosti jsem si troufl předložil k podpisu pouze booklet jejího CD. Nervózně podepsala a zmizela. I tak jsem byl rád, že jsem získal její podpis a pomalu jsme vyrazili na metro. A co nevidím, před budovou opery stále ještě stojí Waltraud Meier a marně čeká na odvoz... Neváhal jsem tedy a kradmo jsem k ní znovu přistoupil s prosbou o podpis fotografií, jenže právě v tu chvíli projížděl kolem toužebně očekávaný taxík, takže jsme začali oba, nejprve Waltraud potom i já, mávat splašeně rukama, aby si nás všiml. Vše se zdařilo, taxík zastavil, Waltraud zavelela "Genau!", podepsla fotky a s díky za pomoc a úsměvem na tváři odjela do berlínské noci. V rodinné mytologii je tado příhoda vedena pod názvem: "Jak jsem stopoval taxi s Waltraud Meier"...

operadream@centrum.cz řekl(a)...

Hezký den a děkuji za parádní příhodu s Waltraud Meier, kterou znám bohužel zatím jen z nahrávek a je to zřejmě v současné době nej wagnerovská pěvkyně v celém vesmíru.
Mám takový nápad. Pokud jde o ten její autogram, nebyl byste tak laskav a nepodělil se o něj s čtenáři našeho blogu? Výborně by doplnil současnou sbírku. Souhlasil-li byste, kontaktujte mě prosím na e-mailu. Děkuji!

Anonymní řekl(a)...

Dobrý den,
to bych určitě rád, ale bohužel nevlastním scanner... Zkusím to však nějak vymyslet :-)

Už několik let sbírám podpisy operních pěvkyň, a tak jsem měl možnost osobně "vymámit" autogram z takových úžasných dam jakými jsou např. A. Baltsa, K. Dalayman, B. Frittoli, A. Gheorghiu, E. Gruberová, W. Meier, D. Polaski, A. Silja či D. Voigt. Každá z nich byla jiná, ale na všechny vzpomínám s velkou radostí a láskou. Nejsrdečnější a nejsympatičtější však pro mě zatím byla jednoznačně Katarina Dalayman po představení Tristana a Isoldy v Berlíně, prostě úžasná "baba"! :-)

Pepa

operadream@centrum.cz řekl(a)...

Také nemám scanner, všechny autogram, které jsou na webu jsou foceny foťákem. Je třeba za dobrého denního světla bez blesku. To bohatě stačí.
Máte nádhernou sbírku! Kontaktuje mě, prosím, na mail.
Děkuji