sobota 28. března 2009

Starý dobrý Falstaff a nový a taky dobrý Oněgin




Už jsem se tady rozepisoval o představení Lucie z Lammermooru, které jsem shlédl ve Vídni předminulé úterý. Kromě toho jsem ale také viděl den předtím novou inscenaci Evžena Oněgina a den poté Falstaffa, tak se ještě krátce podělím o své dojmy z obou  večerů.

    Nevím, jak přesně je stará  tamní inscenace Falstaffa, ale všem účinkujícím patří obdiv za sehranost a jistotu, s jakou se pohybovali na jevišti.  U starších inscenací bývá kvůli chybějícím zkouškám  často k vidění nezamýšlený chaos, ale tady zůstalo hodně ze svěžesti  nápadů, kterými režisér před pár lety obohatil dění v jedné z nejlepších operních komedií. Jako příklad režisérovy invence uvádím Falstaffův monolog o cti ze závěru prvního obrazu, kdy po každém NO zapíše křídou na svisle drženou dřevěnou desku trestný bod pro čest, jednou udělá kruh, jednou jakési čáry a když nakonec desku otočí, vidíme, že postupně napsal slovo ONORE.   Z pěvecky velmi slušného obsazení vynikala krásou svého hlasu především Ildiko Raimondi jako Alice a Fabio Capitanucci jako Ford také svým komediantstvím. Opravdový dojem ale zanechala Elisabeth Kulman jako Quickly a především Alan Titus v hlavní roli.

     Zpívá-li Quickly temnější hlas, pak tato postava může získat určitý rys mateřství vůči všem ostatním ženám na jevišti. Se vším  poradí, o všechno se postará a nic ji nevyvede z míry. Prototypem takové představitelky je pro mě Giulietta Simionato. Příjemný hlas E. Kulman je ale spíše světlý a mrštný, takže zněla jako rozpustilá a mazaná kamarádka Alice a Meg. Byla radost poslouchat lehkost jejího zpěvu a také  využila humorný potenciál obou rozhvorů s Falstaffem (parodicky pronesené Povera donna! apod.). Mladistvé energii, která z ní celý večer vyzařovala, bylo nemožné nepodlehnout. 

     O Alanu Titovi nemá smysl psát víc než to, že i přes pokročilý věk (myslím, že 64 let) patří jeho hlas ke špičce a je i dnes jedním nejlepší Falstaffů vůbec. Někomu může více vyhovovat Gobbi, někomu třeba Terfel, ale Titus kažopádně hraje jejich ligu pěvecky i herecky. Nechybí nic, co si lze od této role přát, tedy pýcha, smyslnost a nenasytnost, naivita a mazanost zároveň a svérázná životní moudrost.

     Toto představení ještě zvýšilo můj obdiv k Marcu Armiliatovi za dirigentským pultem. Orchestr  technicky takřka dokonalý, vedení svěží a nápadité. Snivé pasáže z posledního obrazu, především árii Nanetty, doprovodily smyčce i malé dechové nástroje zvukem až závratně krásným. Ansámbly jsou v této opeře nadmíru choulostivé, protože nejsou nijak hlasité, takže je slyšet každý detail a vše se může snadno zhroutit. Maestro Armiliato něco podobného nedopustil ani v náznaku. Jsem moc rád, že teď bude ve Vídni dirigovat poměrně často. Mimochodem, v říjnu tam bude dělat Sílu osudu se svým bratrem, vynikajícím tenorem Fabiem.

     

     Evžena Oněgina jsem viděl v jedné z prvních repríz po premiéře, která se konala sedmého března.  Tato nová inscenace najde mezi vídeňskými  operními přiznivci jen těžko nějakého zastánce. Ano, děj je časově posunut dopředu, jak lze většiny nových inscenací a u Oněgina zvláště očekávat s jistotou až příliš velkou, ale přesto mě dění na scéně přinejměnším nerušilo od hudby, což pro mě není málo. Protože je v této opeře poměrně hodně dobové selské i salonní taneční hudby (veselý sbor venkovanů po sklizni, oba plesy), vyvstává problem, co se má  v časově posunutých kulisách a kostýmech vlastně tančit. Diskotékové juchání pak většinou v kontrastu se skladatelovou hudbou působí poněkud odpudivě. To je ale asi tak vše, co mi na režisérově koncepci opravdu vadilo, jinak jsem byl smířen, ba někdy mi připadalo, že vedl účinkující k velmi působivému projevu. Civilní herectví představitelům hlavních rolí velmi dobře sedlo a dokázali na jevišti vytvořit opravdové lidi s širokou paletou citů. V rozhovoru o inscenaci říkal režisér Falk Richter, že mu šlo v první řadě o Čajkovského hudbu, což u jeho vrstevníků a kolegů není bohužel běžné. Je  prostě sympatické vidět, že někdo má pořád dost pokory, aby necítil potřebu původní dílo nějak zásadně vylepšovat, byť je pojme po svém.

      Tento Oněgin byl poslední nová inscenace, kterou vedl Sejdži Ozawa coby umělecký šéf největšího operního domu ve Vídni. Bylo to rozloučení vcelku důstojné, podařilo se mu vyčarovat skutečně ruský zvuk  a bylo patrné, že  toto dílo opravdu cítí. Přesto orchestr nehrál ani zdaleka spolehlivě a jistě, což lze do určité míry tolerovat u starší inscenace, která se po nějaké době vrátí na repertoár, ale méně už u inscenace nové. Místy zněl orchestr spíše jako  na slibně rozběhnuté zkoušce. Třeba monumentální závěr dopisové scény se dost vymkl z rukou.  Celkový dojem byl ale nakonec velice dobrý, místy to bylo i přes nedokonalost opravdu krásné.

    Simon Keenlyside byl v hlavní roli charismatický a v dobré hlasové formě. Občas se ztrácela jistota v nižších polohách, ale celkem zněl jeho světlý hlas krásně a byl veden s velkým  vkusem. Své postavě vdechnul tajemství, nevěděl jsem pořádně, co to s tím mládencem je a proč se chová tak, jak se chová. Po scéně se pohyboval přirozeně a v závěrečné scéně dovedl vyjádřit zoufalství stejně intenzivně jako kterýkoli jiný ze slavných představitelů Oněgina. Máme se na co těšit, pokud jde o přenos Hamleta z MET v příští sezóně.

     Gruzínská sopranistka Tamar Iveri zpívala celý večer naprosto úchvatně, byť se mi její hlas zdá být pro roli Taťány trochu těžší a rád bych ji viděl třeba jako Toscu. Její vibrato bylo jen zdravé a plně pod kontrolou a velmi přesvědčivě uměla zahrát svou postavu ve všech jejích proměnách. Při dopisové scéně roztomile cupitala po svém pokojíku od dopisu ke dveřím, aby se přesvědčila, zda nikdo nejde, a zase zpět. V závěrečném jednání zpívala asi záměrně trochu temnějším a větším hlasem, aby vyjádřila dospělost. Přes celkově výborný dojem ale musím říci, že hrála více tělem než hlasem. Hlasem ovšem především krásně zpívala, a to je hlavní.

     Hrdinou večera byl pro mě ale Ramon Vargas jako Lenskij. Sice není zrovna pohyblivý typ, ale i jemu prospělo civilnější herectví. Působil nejen jako básník, který píše verše, ale především jako básník hlasový. Jeho lahodný témbr není rušen skoro žádným vibratem a každé slovo své postavy pronáší tak, jak se přirozeně hodí k duševnímu stavu Lesnkého. Árii Kuda, kuda zpíval s niterným prožitkem a nádhernou vyšší polohou. Chvějícím se hlasem se na dálku ptal Olgy, zda na něj nezapomene a poté bezchybně obkreslil hudební linku krásných frází, které dělají tento výstup tak oblíbeným.

    Naďu Krastevu jsem slyšel ve Vídni už potřetí a ani jako Olga nezklamala. Možná se zanedlouho proslaví především ve Verdiho velkých rolích pro mezzosoprán. Nadějný estonský bas Ain Anger zpíval Greminovu árii celkem jistě a mohutným hlasem, ale vůbec nezněl jako stařec, což se mi zdá být  klíčové pro tuto árii o štěstí nalezeném až po dlouhé životní pouti. Možná to ale byla spíše režisérova chyba, nevím.

Mimochodem, teprve se chystám na nového Oněgina v ND. Viděl ho už někdo ze čtenářů? Jaká je vaše oblíbená nahrávka?

23 komentářů:

vdv@seznam.cz řekl(a)...

Radame, tak jsem si při čtení moc zajímavého povídání (díky za něj!) říkal, že se Vás musím zeptat, který Oněgin se Vám líbil víc - zda vídeňský nebo pražský. No a teprve na konci čtu tu Vaši otázku... Tak honem utíkejte na pražského a srovnejte prosím, který se Vám víc zamlouvá (nebo spíš míň vadí...). Pražský totiž podle mého názoru (a to mám Serbanovy režie opravdu rád) moc povedený není. Ale nechci Vás ovlivňovat a prozrazovat. Zrovna včera jsem četl v jednom ze zahraničních časopisů recenzi na toho vídeňského - podobnou jako ta Vaše. K Ozawovi byla dokonce přísnější - podotkla, že O. se rozhodně jako operní dirigent nenarodil. Pravda, řečeno trochu v nadsázce a drsně, ale myslím, že na tom něco je. - Tak se těším na to Vaše srovnání obou inscenací :-)

Dana Šimková řekl(a)...

Tak se přidám brzy s recenzí dalšího Onegina i já :-) Příští týden by se tu měla objevit recenze na Onegina z Brněnského Janáčkova divadla. Ten se mi moc líbil a spolu s ním Onegin z METu s Hvorostovským i několik představení z letoška s Hampsonem v přímém přenosu na rádiích. Hampson se mi zatím hlasově jako Onegin líbil nejvíc :-). (já vím, mám pro něj velkou slabost...) Vídeňského Onegina jsem také poslouchala v rádiu - myslím, že to byl dokonce záznam premiéry a pěvecky se mi moc líbil, jen osobně souhlasím s tím, že Ozawa se nenarodil pro operu. Na mě byla dopisová scéna tak hrozně rychlá, že mi to přišlo jako úprk, než jako důležitá citová scéna... Ale mám to už naposlouchané z Brna (3x) a z METu (2x), takže už mám "zaběhnutou" určitou rychlost a jiná mi "nesedí". Učitě máme každý jiný vkus!!! Určitě se mi ta Vídeň ale líbila!

radames řekl(a)...

Pražského Oněgina uvidím snad v pátek, tak se uvidí. Ozawu bych přece jenom tak hrozně nehanil, chtělo by to víc disciplíny, ale duch tam je.
Dano, mě se asi Hampson taky líbil nejvíc, i když byl vokálně možná nejméně jistý ve srovnání s Hvorostovým, Matteim a Keenlysidem, které jsem nedávno slyšel. Ale zněl ze všech nejšlechteněji, měl jsem pocit, jako kdyby se mu stalo nějaké neštestí, a proto se choval ke druhým tak, jak se choval. Tajemný aristokrat a rytíř smutné postavy. Hvorostovský zase uměl znít drze a rebelsky. Nejkrásněji ale zpíval Mattei, byť snad vinou ujeté režie pro mě nevytvořil zajímavou postavu.
Hlavně ale jen těžko dokážu poslouchat jakéhokoli Gremina, který se nejmenuje Feruccio Furlanetto! Moc doporučuji jeho Ljubvy vsje ze Salzburgu. Aspoň na youtube si to poslechněte.

operadream@centrum.cz řekl(a)...

Radame, teprv teď jsem dočetl Tvůj článek z Vídně, dodávám, že jedním dechem!
Alan Titus je, nepletu-li se, i velmi činný v operách wagnerových, že? Slyšel jsi ho někdy v něčem?
Ohledně Ozawi nevím, ale dobře si pamatuji, jak Neeme Jarvi napsal, že je naše filharmonie lepším orchestrem než ta vídeňská. Na ČF chodím opravdu hodně často a musím s ním souhlasit.
Když píšeš o Furlanettovi, byl jsi na něm v Obecním domě? Bál jsem se, že spadne, když začal zpívat! Neskutečný hlas!
Vargasova Lenského znám z nahrávky z MET a jeho oblouky a něha na mě udělala velký dojem. Překrásně hodící se hlas pro tuto roli.

Anonymní řekl(a)...

Dovolím si poznámku k pražskému Oněginovi:
"Velmi nehezké", pěvecké výkony nic moc - snad Briscein jako Lenskij. Režie hrůzostrašná - gay Oněgin!!!!!!!! Zastřelen ze 2 metrů na kulečníkovém stole v gamblerském doupěti...
HK

radames řekl(a)...

Operadreame, ano, Alan Titus zpívá i Wagnera, třeba Hanse Sachse. Příští sezónu by měl zpívat v Drážďanech Holanďana. Velmi, velmi lákavé. Mimochodem, pokud jde o šikovné pěvce po šedesátce, všichni víme o Domingovi, chválili jsme tady Gruberovou a já jsem teď přihodil Alana Tita. Musím se ještě zmínit o Leo Nuccim, pořád je to parádní vediovský baryton a stojí za to si na něj zajet.
V Praze jsem Furlanetta neviděl a moc toho lituju, ale ve Vídni jsem ho viděl jako Filipa v Donu Carlovi a měl jsem pocit, že ta role je napsána pro něj. Nejen v tom slavném monologu, ale třeba ve scéně s Rodrigem a vůbec - paráda. Není lepšího starce unaveného životem, ať už pro Verdiho nebo ruské role.

Ještě k Vargasovi - dřív mě nijak zvlášť nezajímal a připadal mi toporný, ale teď jsem se pro něj nadchl. Viděl jsem ho teď ve Vídni ještě kromě Lenského jako Rodolfa a hlavně jako Gustava třetího, resp. Riccarda. A v tom Maškarním plese zpíval i hrál jako z jiného světa. Je to zvláštní pěvec s hlasem sice spíše menším (hodně zpíval Rossiniho), ale úchvatným.
Úplně jiný, ale stejně zajímavý Lenský je pro mě na nahrávce s Hvorostovským a Foccile Neil Shicoff. Ne tak krásný a něžný, ale chorobně přecitlivělý a vznětlivý. Těžko si mezi nimi vybírat. Beczala byl v MET taky válel, navíc má slovanskou barvu.

operadream@centrum.cz řekl(a)...

HK:
To zní fakt šíleně, raději tohoto Oněgina vynechám... Je tam nějaký světlý režisérský moment?

operadream@centrum.cz řekl(a)...

Radame, to vypadá, že pojedem do Drážďan na Mistry...:-).
Když zmiňuješ ty pěvce po 60tce, co takhle Renato Bruson? Jako verdiovský znalec určitě budeš mít názor.
Na nahrávce ze Salzburku zpívá Lenského Joseph Kaiser, taky moc moc dobrý! Slyšel jsi ho? Na DVD Salome z Covent Garden zpívá Narrabotha.

radames řekl(a)...

Brusona jsem živě neslyšel, ovšem na nahrávkách z osmdesátých let je to jeden z nejlepších verdiánů. Nikdo druhý asi nemá v hlase tolik toho otcovství, které patří třeba k Rigolettovi, k Germontovi, Foscarimu apod. Ale pokud se podívám na nějaké video z poslední doby, zdá se mi, že už by toho měl nechat. Snad má pořád nějaké kouzlo, ale už nejspíš nemá hlas(Traviata s Flemingouvou apod.). Zato Nucci mi živě minulý rok jako Rigoletto a Boccanegra přišel snad ještě lepší než na dvacet let starých snímcích.
Kaiser byl v Salzburgu velmi dobrý, ale přece jen se mi nezdá, že by soutěžil s třemi zmíněnými pány. Možná by mohl zpívat Mozarta?

radames řekl(a)...

Tak k pražskému Oněginovi. Především poklona dirigentu Fioremu. Co se orchestrem udělat dalo, to myslím udělal. Za trochu fádní zvuk nemůže, ale hrálo se bez chyb a poměrně dynamicky.
Režie nebyla tak hrozná, Oněgin a Lenskij snad nebyli homosexuální, aspoň mi to přijde jako hodně přehnaný výklad některých scén. Světlé režisérské momenty byly, když na konci scény se sborem dívek a Oněginouvou árií prošli rozhádaní Lenskij a Olga. Objevili se i na konci závěrečného duetu, Lenskij zkrvavený. Zato plesy, zvláště ten první, byly prostě ohavné, s hracími automaty a v jakémsi polosvětě motorkářských gangů nebo čeho vlastně(ten ples pořádá pro Táňu její matka!). Souboj na kulečníkovém stole byl trapně legrační, možná to byl záměr.
Dobrý výkon předvedla Dana Burešová jako Taťána. Příliš silné vibrato, často tahá za uši, ale zato některé výšky velmi dobré a pevné. A hlavně byla nějakým způsobem zajímavá a působivá, asi jako jediná z účinkujících. Ještě lepší hlas měla Hannah Esther Minutillo jako Olga. Taky jsem se v programu dozvěděl, že zpívá i v prestižních domech. Ostatní výkony, Vladimír Chmelo jako Oněgin, Aleš Briscein jako Lenskij, Zdeněk Plech jako Gremin a další, byly vesměs dost matné. Nevadili, občas to bylo i docela hezké, ale žádný velký dojem. Pěvecké obtíže tady nebudu jmenovat, ale našlo by se leccos.

Sečteno a podtrženo, poměrně solidní představení, dirigent opravdu dobrý. Ale přece jen je skoro nemožné, aby měl člověk podobně silný zážitek jako třeba ve Vídni nebo z nahrávek.

vdv@seznam.cz řekl(a)...

Díky za tu recenzi. Bylo to už pomíchané obsazení. Já viděl první premiéru - z těch, co jsme měli společné, musím říct, že Minutillo mi trochu zklamala - měla velmi málo znělé hloubky, fakt jsem slyšel Olgu už dostkrát zazpívanou líp. Hvězdou premiéry byl naopak Briscein. Podskalský v mém obsazení se sice hodně snažil, na svoje poměry byl velmi dobrý, ale objektivně vzato nic moc, ale tím spíš jsem si říkal, že Plech by mohl být lepší. Čím to, že neupoutal? Byl to velký talent - teď jsem ho ale delší dobu neslyšel. S hodnocením režie vzásadě souhlasím - s tím, že už jsem od Serbana viděl o hodně lepší kousky!

radames řekl(a)...

Určitě lze Olgu zpívat mnohem lépe, ale i přes možné nedostatky se mi zdálo, že byla Minutillo v trochu jiné kategorii než ostatní. Prostě mi přišlo, že má skutečný hlas.

Zdeněk Plech má mohutný hlas, jehož barva se ke Greminovi každopádně hodí, ale stačilo mu jít do poloh jen trochu vyšších a bylo to utrpení. Může to být opravdu talent, ale opravdu se nedařilo.

Briscein neměl dobrý večer, což se projevilo na mnoha místech a taky na konci sklidil potlesk spíše vlažný. Kromě problémů s výškami nebyl jeho hlas dost dobře slyšet, zdál se do divadla moc malý. Určitě má pěknou barvu, ale myslím, že zpívá poměrně nekultivovaně.

Největší potlesk ze solistů sklidila Burešová, takže asi byla něco jako hvězda večera. Jak jsem řekl, byla opravdu solidní. Skutečný potlesk si ovšem zasloužil hlavně Fiore a snad ho i dostal.

operadream@centrum.cz řekl(a)...

Radame, byl jsi na pražském Ringu, který dirigoval Fiore?

radames řekl(a)...

Bohužel nebyl, to jsem ještě žil v Ostravě. Ale před dvěma roky jsem v ND slyšel pod Fioreho taktovkou Děvče ze západu, což je podle mého opera s jedním z nejbohatších a nejkrásnějších orchestrálních partů vůbec, a jeho vedení mě nadchlo. Nejlépší dirigování, které jsem zatím v pražských operních domech zažil.

Už jsem řekl, že nechci úplně zatracovat Ozawu, ale přece jen je to pozoruhodné, kolik toho může dirigent pokazit s jedním z nejlepších orchestrů na světě a jak zase může dobrý dirigent čarovat i s ansámblem poměrně nevýrazným.

Anonymní řekl(a)...

Jsem ráda, že se mi tu potvrdilo, co jsem tvrdila po shlédnutí obou generálek pražského Oněgina, a sice, že v pojetí Vladimíra Chmela ta Oněginova bisexualita není zdaleka tak evidentní. Vím o několika lidech, kteří vůbec nepoznali, že Oněgin "jede po Lenském". Přitom kdyby titíž viděli obsazení s Romanem Janálem, měli by naprosto jasno. O vztahu Oněgina k Lenskému tam není nejmenších pochyb. Jenže Chmelo tyhle city tolik nevyhrává, resp. nepřehrává. Proč asi? ;-)
Jinak kromě generálek jsem viděla reprízu 3. dubna a celkově z toho mám tyhle dojmy: orchestr velmi dobrý, sbor velmi dobrý, choreografie otřesná (a to od generálek byly ještě jednotlivé detaily - i v režii - upraveny k lepšímu). Burešová se mi líbila hodně, Janál víc pěvecky, Chmelo víc pojetím postavy. Briscein sice zpívá čistě a přesně, ale pro mě je prostě strašně sterilní a jeho hlas je pro mě naprosto nezajímavý. Prolat už má svůj věk a na hlase je to znát, ale po jeho "Kuda, kuda" jsem skoro brečela, a to se mi v opeře stává jen u Její pastorkyně a Traviaty:-) Podskalský už na takovou roli asi nemá, Plech se mi líbil podstatně víc, a to zejména na té generálce, toho 3. opravdu neměl výšky. Jalovcová má nádherný znělý hlas krásné barvy, na generálce trochu zápasila s rytmem a nástupy. Minutillo je slušná herečka, ale pěvecky pro mě byla velkým zklamáním (nejen jako Olga, ale i jako Annio 8. dubna). Hlas bez barvy a bez hloubek, spíš takový falešný soprán, a hlavně - byla strašně málo slyšet, a to i ve StD. Jsem velmi zvědavá na jejího Idamanta v příští sezóně.

B.

Dana Šimková řekl(a)...

Paní B., to byla poměrně jízlivá poznámka u pana Chmela - "proč asi" - je mi jedno, jakého jste na to názoru, ale nepovažuji za nutné zrovna tohle tady rozebírat - nezasvěcení o tom vůbec nepotřebují přemýšlet a myslím, že to je každého věc!

Přijdou mi občas Vaše komentáře jako výpis toho, kdo zpíval úžasně, komu kde co ujelo... omlouvám se za svůj pocit, vždycky je mi z nich smutno. Nechci tu rozšiřovat nějakou debatu na toto téma - jen první dojmy z přečtení komentáře... Jak vidím s brněnským Oneginem je to velké srovnání - viděla jsem tam oba pěvce (Janála 2x) a byli oba výborní! :-)

Anonymní řekl(a)...

Tak pozor! Na mé poznámce nemělo být vůbec nic jízlivého, je mi líto, pokud to tak vyznělo, a možná opravdu nebyla vhodná. Sama jsem napsala, že je mi ztvárnění pana Chmela bližší, protože nepřehrává, a nějak jsem si to zdůvodnila. Možná je to tím, že se třeba sám s tou režií neztotožnil.
Můj příspěvek byl motivován hlavně tím, že jsem cítila potřebu reagovat na to, že "Oněgin a Lenskij snad nebyli homosexuální" (viz radames). Ta homosexualita tam je a mě to naprosto nepohoršuje (kdybyste jen věděla, kolik mezi nimi mám známých a kamarádů!), jen nechápu proč. To mi režisér neobjasnil. A pokud to režisér nedokáže zdůvodnit, je to podle mě jen zbytečné plácnutí do vody.
A druhý důvod byl ten, že jsem chtěla vyjádřit nesouhlas s velmi pozitivním hodnocením paní Minutillo. Že tady píšu, kdo zpíval podle mého názoru dobře - co je na tom špatného a kdo z vás to nedělá??? A to, jestli někomu něco "ujelo", pro mě není zásadní kritérium hodnocení, pokud mu to neujíždělo celé představení. A nejsem si vědoma, že bych na tom někdy ve svých příspěvcích bazírovala.
Omlouvám se za tuto vsuvku a slibuji, že napříště si své komentáře na tomto blogu odpustím:-)

B.

vdv@seznam.cz řekl(a)...

Dobrý večer paní B., určitě nejsem sám, komu by bylo líto, kdyby měl byť jeden jediný z čtenářů tohoto blogu ztratit chuť připojit sem svůj komentář. Prosím, nezanevřete na tyhle stránky, čím víc názorů se tu objeví, tím líp. Je pochopitelné, že občas člověk může napsat něco, co se nemusí všem líbit, nebo že se při debatě nechtěně dotkne nějakého "slabého" místa u toho druhého. Každý jsme zkrátka trochu jiný, a i v tom je kouzlo internetových blogů. Jak jsem tenhle "náš" a lidi z něj měl možnost poznat, ani těm trochu impulzivnějším tolerance nechybí. Takže ještě jednou Vás paní B. prosím - píšte dál. Děkuju určitě nejen za sebe a přeju nejen Vám pěkné příští dny - nejen s operou a s tímhle blogem :-)

Marci řekl(a)...

Paní B. - určitě pište dál! Čím víc názorů, tím líp. Jinak to tu bude mrtvé.

operadream@centrum.cz řekl(a)...

Teprve nyní sleduji diskusi o jakési poznámce a připojuji se k ostatním... Nic nekončit, přispívat do komentářů i nadále! DĚKUJI

Je třeba si uvědomit, že text není mluvené slovo a co je napsáno "tak", může dvěma lidem znít zcela odlišně.
Diskutujme o čemkoliv, vášnivě i klidně, ve finále si přeci všichni rozumíme a jsme a budeme na stejné lodi!

نور الهدى řekl(a)...



شركات نقل اثاث بالمدينة المنورة تساعدك على نقل اثاثك بامان فلا داعى للقلق مع شركات نقل اثاث بجدة

عزيزى العميل انت من محبى التنقل باستمرار بالتالى انت بحاجة ماسة وضروية الى الاستعانة بالمختصين في نقل العفش خاصة شركات نقل اثاث بالرياض لان الاستعانة باى من عمالة الشوارع الغير مدربة والتي لا تمتلك خبرة كافية في نقل العفش او الحفاظ علية وليس هذا فقط فقد يؤدى الاستعانة بعمالة الشوارع الى حدوث حالة فقدان وتكسير للاثاث بالتالى التاثير الضار عليك عزيزى العميل

لا تقلق مطلقاً الان بشأن نقل اي منقولات خاصة بك طالما استعنت بشركة الاول لـ نقل الأثاث في الرياض وخارج الرياض فنحن ليس الوحيدون ولكننا متميزون عن اى مؤسسة أخرى داخل وخارج الدمام وشهرتنا كافضل شركة نقل عفش بينبع
نقل عفش بجدة

khaled ali řekl(a)...

شركة نقل اثاث وعفش بالطائف
شركة تنظيف بالطائف
شركة مكافحة حشرات بالطائف
شركة كشف تسربات المياه بالطائف
شركة رش مبيدات بالطائف
شركة تنظيف خزانات بالطائف

khaled ali řekl(a)...

Best Company Home Services
شركة رش مبيدات بخميس مشيط
شركة تنظيف بخميس مشيط
شركة تنظيف خزانات بخميس ميشط
شركة كشف تسربات المياه بخميس مشيط
شركة مكافحة حشرات بخميس مشيط
شركة تنظيف منازل بخميس مشيط
شركة نقل اثاث وعفش بخميس مشيط
شركة تسليك مجارى بخميس مشيط
شركة رش مبيدات بالطائف