sobota 21. března 2009

Newyorské šílenství nakazilo Vídeň


    Někdo chápe rychleji, někdo je trochu pomelejší a důležité věci mu docházejí až po nějaké době. Já jsem do značné míry začátkem února v kině a definitivně teprve minulé úterý ve Vídni pochopil, že Anna Nětrebko je opravdu velká zpěvačka. Předtím mi přišla jako zpěvačka sice velice solidní, ale i tak spíše přeceňovaná. A když jsem od deseti hodin ráno za ostrého větru čekal na lístek na její představení (chodím vždycky na stání, takže lístek kupuji tý den), pochyboval jsem, jestli jsem nezešílel. Nakonec jsem ale zešílel až ve správnou chvíli, v předposlední scéně Lucie z Lammermooru, a byl to duševní stav nanejvýš příjemný.
     Anna měla navíc kolem sebe velice silnou sestavu a především Marco Armiliato a jím řízený orchestr byli spolu s ní hrdiny večera. Ani ve Vídni totiž není samozřejmost, aby orchestr zahrál úplně bez chyb a navíc zajímavě. Tentokrát tomu tak ale bylo, takže jsem si užíval preciznost všech hráčů, včetně glasharmoniky v šílené scéně a harfy před prvním Luciiným výstupem. Italský maestro navíc rozumí dramatu a umí nechat scény gradovat, stejně tak dovede z orchestru dostat nádherný zvuk v lyričtějších pasážích. Celkově to byl snad ještě lepší výkon než v Met, a to je co říci, jak jistě uznají všichni, kteří přenos shlédli.
    Inscenace je klasická, je to totiž jedna z musejních produkcí, která možná běží už pár desetiletí, ale pořád je přijatelná, scénografie se mi celkem líbila, zvlášť zajímavé bylo, že poslední scéna se neodehrávala na otevřeném prostranství u hrobky Ravenswoodů, ale přímo v hrobce, takže jsem si chvíli myslel, že jsem na Romeovi a Julii. Když nakonec začne znít za scénou mužský sbor a zprvu nevidímě sboristy, ale pouze jejich stíny, jak sestupují po schodech do kobky, je to velmi působivé vzhledem k tomu, co zpívají. Nejprve totiž z jejich slov není Edgardovi úplně jasné, kdo že umírá, byť to samozřejmě tuší, a stíny zvyšují dojem tísnivé nejistoty. Navíc fakt, že sestupují do kobky ujasňuje, že tam šli cíleně, a ne že na Edgarda náhodou narazili, a tudíž je musel poslat výčitkami svědomí zkroušený Enrico...
    Ale teď už k tomu podstatnému, tedy k obsazení hlavních rolí. Když si pustíte na youtube jakýkoli klip, kde Nětrebko zpívá Donizettiho nebo Belliniho, můžete si u něj přečíst mraky komentářů tvrdících, že by neměla zpívat belcantové role. Většinou to píší lidé,  kteří, jak se zdá, opeře rozumějí velmi dobře, ale přesto jim, myslím, leccos uniká. I když Anna není typický koloraturní soprán, charakterově jí přinejmenším Lucie sedí jako máloktré jiné pěvkyni a byla by velká škoda, kdyby ji nezpívala, tedy alespoň pro všechny, kterým jde více o charakter než o vysoké E. Je důležité říci, že Anna zpívá Lucii po technické stránce jednošeji, ale ví co dělá, nesnaží se marně soupeřit s pěvkyněmi jako Gruberová, Sills nebo Sutherland. Některé technické finesy prostě vynechá a netrápí se s nimi. Je to snad špatně, když ještě uvážíme, že většinu kudrlinek Donizetti sám nenapsal, ale postupně si je přidávaly sopranistky, aby předvedly svou techniku? Obdivuji mnoho velkých umělkyň minulosti a jejich bravuru, ale Nětrebko obdivuji stejně tak, ne-li více. Její hlas i herectví jsou plny dívčího půvabu a nevinnosti, ale taky od prvního výstupu v ní slyším cosi nebezpečného a chorobně blouznivého (divil jsem, že Arturo raději neutekl). Scéna s Enricem  je i díky rumunskému barytonistovi Peteanovi velmi intenzivní a z šílené scény mrazí. V nejvirtuoznějších pasážích (Quano rapito in estasi, Spargi d'amaro pianto) je sice patrné, že Annin hlas nemá lehkost a agilitu jiných pěvkyň, ale i v těchto místech si její výkon zaslouží obdiv, protože je  pořád radost poslouchat její nádherný hlas, nikdy nezní unaveně, ani nevydá nepříjemný zvuk, zpívá prostě suverénně, i když po svém. Hlavně ale má každou frázi promyšlenou a vyvolává dojem, jako by ji člověk slyšel poprvé, což považuji za to nejlepší, co se může pěvkyni nebo pěvci povést. Bylo velmi sympatické, když po své poslední scéně ukázala bouřícímu publiku taky na hráče na glasharmoniku a věnovala mu trochu aplausu, navíc poslala polibek maestrovi na stupínku.
    Edgardem byl, jako už v jednom představení divokého cyklu v MET (vystřídali se tam tři tenoři), italský tenor Giuseppe Filianoti, kolem kterého se letos zvedl povyk, když nakonec nezpíval Don Carlose v prvním večeru nové sezony ve Scale, protože podle vedení divadla nebyl ve formě. Další večery ale zpíval a můžete se na youtube přesvědčit, že velmi dobře. Jako Edgardo zanechal dojem velice dobrý, byť nezněl vždy v úplné hlasové pohodě a některé výšky ho evidentně stály velkou námahu. Přesto je to nepochybně velký talent a pěvec, který zpívá italskou operu opravdu idomaticky a stylově čistě a má velmi hezký, průrazný hlas. Osobně si myslím, že dobrý italský pěvec má v italské opeře vždy značný náskok a cizinci se musejí velmi snažit, aby v týchž rolích zněli stejně doma , přičemž nejde zdaleka jen o výslovnost, ale o styl celkově(a to je taky hlavní a nezpochybnitelná ctnost tolik diskutovaného Marcella Giordaniho). Jeho herectví není možná nijak zvláště kreativní, ale má v sobě choreografickou kvalitu, protože každý jeho pohyb je jaksi do rytmu. Kde se to hodí, nahrazuje v recitativech zpěv deklamací, a velmi dobře (Son tue ciffre? A me rispondi! Je to tvé písmo? Odpověz mi apod.).
    Rumunský barytonista Georg Petean má mohutný, spíše světlejší dramatický hlas, který se přirozeně hodí pro role jako Enrico, a byť  v něm neshledávám zvláštní barvu nijak zvláštní, umí jej inteligentně vést k vyjádření pocitů své postavy . Nejen hlasem, ale i herectvím vytvořil Enrica, kterého bylo člověku spíše líto, protože všechnu krutost páchá jenom, protože musí. Dlouhý duet s Lucií byl opravdu silný.
     Slovenský bas Štefan Kocán má velký, snad i zajímavý hlas, kterému ovšem ten večer chyběla elegance a jemnost, ba sladkost, která se hodí k roli Raimonda, který má mírnit vášně ostatních postav, a ne ještě přimíchávat.  Stejně tak mi nesedělo jeho až příliš expresivní herectví, což může být věc osobního vkusu, ale faktem každopádně zůstává, že po hlasové stránce to nebyl dobrý večer. Naopak Ildar Abdrazakov  byl pro mě v MET ideální.
 Předpokládám, že dnes půjde většina z vás do kina na Náměsíčnou, a tak  nemůžete stihnout dnešní reprízu, ale kdybyste chtěli, můžete Lucii vidět ještě další úterý. Asi stačí příjit někdy mezi první a druhou hodinu, aby se na vás ještě dostalo. Z mého příspěvku, doufám, vyplývá více než jasně, že vám to vřele doporučuji.

Objeven blog o Anně Nětrebko!

10 komentářů:

Dana Šimková řekl(a)...

Radame, může Vám to být na 200% jasné, protože i přes potíže s dostáním se domů z Vídně v úterý jedu. Děkuji Vám za podrobný popis závěrečné scény, protože o ni bohužel přijdu - musím běžet na vlak. Do kdy to představení zhruba trvalo, ať vím, co všechno asi neuvidím?

PS: Už se nemůžu dočkat

radames řekl(a)...

Paní Dano,
představení končilo někdy po desáté hodině, snad ve čtvrt na jedenáct. O závěrečné scéně jsem Vám neprozradil zdaleka vše a především by byla velká škoda nechat si uniknout Filianotiho v jeho hlavních číslech. A odejít dokonce před šílenou scénou? Nenapadá mě nic chytřejšího, než že by to bylo šílené, vždyť tahle scéna je úplně hlavní důvod, proč vážit cestu!
Jestli chcete, pošlu vám mailem pár tipů na levný nocleh, pomohlo by, kdybyste byla mladší 35 let (některé hostely jsou věkové omezené), ale i bez toho by se mělo dát najít něco přijatelného, řekl bych dvacet, nejhůř třicet euro. A přinejhorším se můžete procházet noční Vídní a odjet vlakem ráno.
Každopádně doufám a věřím, že budete stejně nadšená jako já.

Dana Šimková řekl(a)...

Jestli to končilo ve čtvrt na jedenáct, tak by to nebylo tak hrozné... šílenství můžu stihnout kompletní! Já vím, že je to hrůza, ale bohužel jiné řešení jsem nenašla. Mluvila jsem už s tolika lidmi a hledala tolik variant, které by mě ani finančně nezruinovaly, že takhle bohužel z toho vyšla asi nejlépe. Na procházku po noční Vídni nemám odvahu - nechce se mi moc chodit po Brně, natož tak po městě, kde se sotva domluvím... ale ty noclehyx mi zkuste poslat, třeba něco z toho bude možné použít! Moc Vám děkuji

vdv@seznam.cz řekl(a)...

Radame, neviděl jste v té vídeňské inscenaci taky Gruberovou? Nezastírám, jsem její velký fanoušek, byť musím přiznat, že i Netrebko se mi v přenosu z MET vcelku líbila (pochopitelně, ty jemné finesy které EG lety dřiny vypilovala, AN zatím nemá - na druhou stranu Gruberovou vzhledem k jejímu věku - 63! - "zachraňuje" vedle excelentního zpěvu taky tradiční a už trochu muzeální vyznění inscenace). Ale tím spíš mě to zajímá: Pokud jste viděl (popřípadě někdo jiný ze čtenářů tohoto blogu) "naživo" v jedné inscenaci obě, které z nich celkově dáváte přednost?

Anonymní řekl(a)...

Velké díky za reportáž z Lucie. Vidím, že jste toho slyšel hodně, neslyšel jste někdy živě Andreu Rost? Kdysi jsem o ní četla, že je to výtečný koloraturní soprán.
Tereza - Příbram

Marci řekl(a)...

Vyčerpávající a nádherná reportáž.

radames řekl(a)...

Bohužel musím na obě položené otázky odpovědět záporně, neviděl jsem ani jednu ze zmíněných dam, tedy Gruberovou jsem viděl jako Zerbinettu v Ariadně na Naxu minulé září a byl jsem nadšen. Kdo tvrdí, že už měla skončit, ten je opravdu prapodivný tvor.
Andrea Rost by měla být věkově někde kolem 45(nebo se pletu?), takže jí může zbývat, soudě podle Edity Gruberové, ještě aspoň dvacet let kariéry. Máme tedy všichni čas na to, abychom si na něteré její představení zajeli.

Ale co je podstatné, Nětrebko nepovažuji tak docela za koloraturní soprán a myslím, že by se neměla snažit dohánět Editu Gruberovou ani jiné pěvkyně v technické bravuře. Její Lucie je zajímavá právě tím, že ji zpívá jednodušeji a že má těžší hlas, takže pak tato role skoro dosahuje intenzity Violetty v Traviatě.

Jinak pokud jde o mladší koloraturní pěvkyně, moc rád bych někdy viděl Dianu Damrau, slyšel jsem ji před rokem v rádiu zpívat Konstaci v Únosu v MET a kromě techniky mě dostala taky svou spontaneitou a kuráží, s jakou se po hlavě vrhá do kudrlinek (zdálo se, že si nemusí dávat na nic pozor a může si dovolit vyjadřovat postavu).

leonora3 řekl(a)...

VDV,
videla jsem obe Lucie nazivo. Annu Netrebko v Met nedavno v lednu s Rolandom Villazonom v jejim prvni predstaveni po materske dovolene. Editu Gruberovou jsem videla pred rokem-dva ve Vidni. Nedokazu rict, ktere byla lepsi. Netrebko vice hrala, Gruberova excelovala vice zpevem. Obe byly uzasne. Osobne mam mnohem vetsi sympatie k Edite Gruberove, ale je to obdiv nejen k jejimu zpevu ale i k Edite, jako osobnosti a nehodnotim pouze zpev.

Inscenace ve Vidni je asi starsiho data a trochu pachla naftalinem, ale osobne mne to nijak nevadi a mam to radeji, nez nove moderni aktualizace (ve Vidni napr. Don Carlos-fr.verze, La forza del destino, Eugen Onegin). Inscenace v Met se mne moc libila i po rezijni strance, nemam rada zavratne rezijni postupy ktere odvadeji od zpevu, ten je zde nejdulezitejsi. Prave proto Edita muze velmi presvedcive zpivat Lucii, Normu, Elviru - protoze ji zpiva krasne! Brava!

operadream@centrum.cz řekl(a)...

Mám Andreu Rost na CD jako Gildu a musím říct, že hodně ZAJÍMAVÝ hlas. Mohu poskytnout, je to záznam z La Scaly (tuším 1993) s Alagnou (!) a Brusonem, diriguje Muti.
Souhlas s tím, že není Netrebko až zas tak koloraturní a souhlas s tím, že vidět Dianu Damrau je také mé přání.
Přátelé, nebudete mi to věřit, ale Editu Gruberovou nemám ani na jednom DVD. Ostuda? Asi ano, zbožňuju ten hlas.
Když už Leonora zmínila Dona Carlose, kdo je pro italskou verzi a kdo pro francouzskou? Já se přiznám hlasuji pro francouzský originál.

vdv@seznam.cz řekl(a)...

Radame i Leonoro, díky za vaše odpovědi. Vše, co jste napsali z toho, co i já z osobní zkušenosti znám, podepisuji. Porovnání Netrebko a Gruberové vidím také tak. Diana Damrau - neskutečný objev, tvrdím i já. Znáte její Gildu, třeba z Drážďan? Znáte v jejím podání onu brilantní árii z Bernsteinova Candida? Třeba tu zpívá tak skvěle, že i já - velký fanda Gruberové - uznávám, že v ní je prostě lepší. Výborná je i Damrau coby Královna noci (doporučuju DVD z CG).