středa 1. dubna 2009

Benátská Thais - vzali byste děti s sebou?

Když se dnes řekne Massenetova Thais, velká spousta příznivců opery si vzpomene na Thaidu, kterou shlédli, nebo slyšeli v rádiu v podání Renée Fleming a Thomase Hampsona. Variant, které tito dva vynikající pěvci vytvořili, je několik. Když začnu od té poslední, jistě si vybavíme Thaidu, která byla loni před Vánocemi přenášena v přímém přenosu z New Yorku.


Byla to inscenace, kterou téměř beze změny (posuzuji podle fotografií) přenesli z Chicaga, vysílali ji také nejméně dvakrát v Newyorském rádiu a v RealPlayeru v přímém přenosu z METu. Další zvuková nahrávka - patrně z koncertu - je z Vídně, kterou diriguje Plasson, další Thais vyšla od firmy DECCA na CD a je k dostání v ČR, kde zpívají s orchestrem a sborem z Bordeau, Niccia představuje Guiseppe Sabbatini a diriguje Yves Abel... Takže se dá shrnout jednou větou, že ti dva už jsou za ta - už mohu říct i - léta tak sezpívaní a sehraní, že je radost se na ně dívat a poslouchat je - v jakékoli verzi!
Dnes se ale nechci zastavit jen u Thais v podání těchto dvou pěvců. Dostala se mi do rukou videonahrávka představení z Benátského divadla La Fenice, kde Thais zpívá Eva Mei, Athanaela Michele Petrusi, Nicciase William Joyner a diriguje Marcello Viotti. Režie se zhostil Tiziano Mancini. Úvodní titulky příjemně doprování melodie slavného Intermezza a pod textem se prolínají rudé růže...
Zvedá se opona, vzadu stojí kříž ve tvaru "T" (kříž sv. Antonína, v této podobě Římané nejčastěji vytvářeli kříže pro popravy), před ním dlouhý stůl. Žádná metropolitní poušť! Jen hranaté zdi. Všichni mniši až na Athanaela jsou oblečeni v bílém hábitu. Athanael je v černém.
Když Athanael usne, vybaví se mu scéna z Alexandie... Na jevišti se najednou objeví několik polonahých tanečnic a všechno je tak sytě rudě osvětlené, že mnohdy zanikají detaily (možná pro někoho škoda, pro někoho dobře...). Athanael se rozhodne vrátit do Alexandrie a jako paradox ze scény neodchází on, nýbrž ostatní mniši i s křížem, který stál vzadu. Zatemní se scéna a místo dlouhého stolu se na ní objeví kašna...
Scéna u Nicciase není nijak odlišná od pouště, někteří jsou černé, někteří bílé pleti... Thais mi v této scéně také přijde hodně tmavá a v následujících už je bílá... těžko říct. Rozhodně jediná žena, která zůstane v této scéně oblečená, je překvapivě Thais - žádné odhalení na konci (možná by to už bylo příliš mnoho nahoty zaráz...). Pánové mají krátké tuniky - nad kolena - Athanaelovi sundají hábit a nechají krátkou černou tuniku, na kterou přehodí lesklý plášť... Nahými tanečnicemi se to tam opravdu hemží!


Před zrcadlem je Thais ještě černá (nebo tmavě zlatá?) a obletují ji tentokrát dva nazí pánové, které pošle pryč... No, dámy, netěšte se, v případě pánů není vůbec nic vidět! :-) Thais ulehne na lehátko z růží a přichází Athanael. Intermezzo je scénicky vyjádřené nahou tanečnicí, která leží nad lehátkem a končí na kříži "T" v podobě ukřižovaného Krista (proč zrovna tento kříž? Římané v té době už nekřižovali, takže už nebyl "v módě" - že by "T" jako "Thais"?). Athanael klečí na schodech a vůbec si tanečnice nevšímá.
Následující scéna nám konečně ukáže Thais i bez šatů (není to moc pozdě, když se právě chystají odejít a zapálit palác?). Sbor, který přichází, a pěvkyně je konečně oblečen do šatů (když přehlédnu všechny stále polonahé tanečnice)... Scéna vzadu je rudá, lid obestoupí Athanaela a Thais a nijak nenaznačuje, že by je chtěl kamenovat. Niccias jen hodí pár peněz a jako stádo se pomalu rozestoupí a sbírají... Ti dva v klidu odcházejí.
Jako dobrý nápad mi přišlo zobrazení pouště. Na scéně leží mnoho bílých křížů různě přes sebe přeskládaných propletených trnovými větvemi z odkvetlých růží. Athanael přináší Thaidě skleněný pohár, kam se cosi snaží vymačkat (asi nějaké ovoce... no, moc mu to nejde). Bílé sestry odvádí Thais a Athanael zůstává u jednoho z křížů. Pak se jeptišky vrátí a kříže postupně odnesou. Mezitím už přichází i mniši (ženské tahají kříže a chlapi tam jenom stojí? :-D - feministky, raději se nedívejte!). Athanael se zpovídá a pak ulehá na (stále to stejné) lehátko z růží - teď už bez květů. Ve snu se mu zjeví ona tanečnice z Intermezza a Thais zpívá ze zákulisí. Pak odchází ze scény a sestry na tomtéž lehátku ustelou Thaidě, kterou donesou na ramenou.
Přibíhá Athanael a je docela zvláštní, že při vyznávání lásky se ani jednou na Thais nepodívá. Hledí do hlediště a ani se po ní neohlédne. Thais umírá a slabé světlo dopadá už jen na ni...
Při děkovačce samozřejmě pánská část obecenstva ocení svým "bravo" polonahé tanečnice, přesto mi přijde potlesk slabý, takový zmatený... Na chvilku vždycky silný, občas i nějaké to bravo a pak se postupně ztišuje...
Shrnu to - žádná poušť, jen hranaté zdi, ani palác není nazdobený. Zápory: Scéna temná, prakticky se po celou dobu téměř nezmění. Příliš mnoho nahoty. Athanael mi přijde, že je v celé opeře jen sám pro sebe a co se děje kolem něj, to ho vůbec nezajímá (v určitých pasážích je to správně, ale v závěrečné scéně?) Dobré nápady? Pokud kříž je "T" jako Thais, dobrý nápad! Lehátko z růží a poušť se mi moc líbily!
Nechci nikoho odradit, pokud by Vás zajímalo tuto Thais vidět a nikde jste ji nesehnali, můžete mi napsat a půjčím Vám ji na podívání. Můj celkový osobní dojem nebyl moc nadšený. Kdybych tuto verzi viděla jako první, s největší pravděpodobností bych se do této opery nikdy na první pohled nezamilovala. Pěvecky to bylo výborné, to se musí nechat! Na poslouchání ano, na dívání pro mě ne.
Příliš mnoho nahoty, mnohdy až přehnaně mnoho - zda bych vzala s sebou nějaké dítko? Těžko říct... Přesto věřím, že tato verze najde, případně už našla, své příznivce! Pro mě budou Flemingová s Hampsonem asi navždy nenahraditelní!

8 komentářů:

vdv@seznam.cz řekl(a)...

Dano, Vy jste můj člověk! Tu Thais z La Fenice na DVD mám doma už delší dobu a je skutečně (taky) fantastickááá :-) Třeba zrovna Eva Mei je velká umělkyně (jen namátkou: její Traviatu zpívanou na curyšském nádraží nejspíš mnozí nedávno s úžasem sledovali v přímém televizním přenosu - já zas mohu půjčit tuhle nahrávku, její Norina či Náměsíčná taky snesou ta nejpřísnější kritéria), ale holt Renée Fleming je jen jedna. Možná ale samotnou inscenaci z La Fenice bych hodnotil o chlup lepší známkou, než tu z Metropolitní. I v tomhke případě to ale není o kvalitě či nekvalitě - ale o tom, co vkusu toho kterého operamilce víc sedne :-)

Dana Šimková řekl(a)...

Zdravím Vás, kolego operamilče, Curyšské nádraží mám také doma! :-) A já jsem si pořád říkala, že tu pěvkyni odněkud znám! Bohužel ani tato inscenace neodpovídá mému vkusu... Ale o to raději budu, když se ozve kdokoli, komu se to líbí a kdo mě pro to nadchne! Vítám všecna možná přesvědčení - možná tam vidíte něco, co já ne, už se mi to několikrát stalo... Takže, kdo mě pro to budete chtít nadchnout, pište! Ráda, bude-li to možné, přehodnotím své rozhodnutí :-D

Marci řekl(a)...

Lidičky, já si tuhle inscenaci koupila kvůli Evě Mei. Úplně mě nadchla v Traviatě - ale jiné. Tu nádražovou jsem ještě neviděla. Mám verzi taky curyšskou - ale obsazení (už jsem psala) Mei-Hampson-Beczala. A ta její piana, to je jedna radost! Tuhle Thais jsem ale zatím viděla jen zběžně, ale už se na ni těším.

bianca řekl(a)...

Já se hlavně nemůžu dočkat, až vyjde na DVD loňská Thais z Metropolitní, protože si nedovedu představit lepšího Athanela, než je Hampson..... a abych si ukrátila čekání, tak poslouchám aspoň na CD tu nahrávku od firmy Decca ( Fleming, Hampson).

operadream@centrum.cz řekl(a)...

Když jsem dočetl tento článek, přišlo mi, že jsem inscenaci viděl:-). Moc pěkně napsáno! Eva Mei je pro mě docela objev, teď jsem ji viděl v La clemenza di Tito z Curychu na DVD a krom toho, že je to krásná paní je to i překrásný hlas!
Je velmi smutné, že tak velmi mlád zemřel v roce 2005 dirigent Marcello Viotti (51let).
Lidičky, tím curyšským nádražím mě lákáte, kdo že to má?:-)
A souhlasím s Blankou, já Thais z MET na DVD vyhlížím dalekohledem!

Dana Šimková řekl(a)...

Já mám Curych! :-)

vdv@seznam.cz řekl(a)...

Marcelo Viotti zemřel naprosto nečekaně těsně po premiéře koncertního nastudování Normy ve Wiener Staatsoper. Byl jsem tam tehdy záhy poté na jedné z prvních repríz, kterou kvůli Viottiho úmrtí dirigoval na záskok F.Haider. Ten smutek z té tragédie tam byl hodně v atmosféře cítit - myslím, že i pro E.Gruberovou coby Normu (byť Haider je její muž) to musel být docela nápor na psychiku...

Anonymní řekl(a)...

Jsou to smutné věci...:-(((.
Giuseppe Sinopili zemřel tuším v roce 2001 a to byl ještě mnohem větší dirigent... Měl to být novodobý Karajan
J.